Článek
Brandon Bruce Lee se narodil 1. února 1965 v kalifornském Oaklandu do rodiny filmové hvězdy Bruce Leeho. Jeho otec – přezdívaný Malý drak – byl celosvětově proslulý průkopník akčních filmů a mistr bojových umění. V roce 1973 však Bruce Lee náhle zemřel (oficiálně na mozkový edém) ve věku pouhých 32 let.
Brandonovi bylo tehdy osm let a zůstal s mladší sestrou Shannon a matkou Lindou bez otce. Tragická smrt legendy uprostřed kariéry vytvořila kolem Bruce Leeho mýtus, kult hvězdy zemřelé v nejlepších letech, srovnatelný snad jen s odkazem Jamese Deana či Marilyn Monroe.
V Hongkongu, kde Bruce Lee v posledních letech žil a točil filmy, se z jeho života a záhadné smrti stal výnosný byznys – vznikaly knihy, komiksy, dokumenty i konspirační teorie.
Rodina se brzy po Bruceově smrti přestěhovala z Asie zpět do Spojených států. Následující roky byly plné změn a hledání stability: Linda Lee s dětmi putovala mezi domovem prarodičů v kanadském Calgary, rodným Seattlem a nakonec Los Angeles.
Brandon později přiznal, že má ty stěhovavé roky trochu v mlze – města a školy se střídaly a on všude cítil prázdné místo po tátovi. Dospívání bez otce a zároveň pod jeho všudypřítomným stínem nebylo snadné. Brandon jako by vzdoroval světu, který mu otce vzal: vystřídal tři střední školy a ze všech byl vyloučen pro kázeňské prohřešky.
Sám to komentoval s úsměvem: „Asi jsem byl tak trochu rebel.“ Například v poslední škole, elitním soukromém ústavu, zastával funkci předsedy studentů, a když v prosinci 1980 zastřelili Johna Lennona, svévolně zrušil vyučování na den smutku – což vedení neocenilo.
Bouřlivá puberta však skrývala i hlubokou nejistotu. Brandon poznával, že jméno Lee mu otevírá některé dveře, ale zároveň ho zavírá do škatulky „syn Bruce Leeho“. Už od dětství cvičil bojová umění – otec ho trénoval ještě coby batole a po Bruceově smrti pokračoval Brandon v tréninku pod vedením otcových žáků Dannyho Inosanta a Teda Wonga.
Byl talentovaný a vynikal fyzicky, dokonce později nějaký čas v téže akademii sám vyučoval. V bojových dovednostech možná jednou mohl otce i předčit.
Od malička věděl, že chce být hercem. Po divokém mládí nakonec dokončil střední školu a zamířil studovat herectví na Emerson College v Bostonu. Zároveň se zdokonaloval ve filmu i divadle – zúčastnil se kurzů legendárního Lee Strasberga a po absolutoriu zamířil do divadelní praxe.
Jeho ambice nikdy nesměřovaly k povrchní slávě, jak sám řekl, mnohem víc ho lákalo činoherní herectví na jevišti. Přesto věděl, že zátěži slavného jména neutíká – spíš ji táhne všude s sebou. Kdykoli se objevil na veřejnosti, média zbystřila: syn Bruce Leeho!
V Asii ho bulvár pronásledoval, jako by v něm hledal vtělení mrtvého „Dračího mistra“. Když se Brandon na počátku 90. let vrátil do Hongkongu v rámci propagačního turné, byl zklamaný: „Hongkongská média jsou praví supi!“ řekl a přiznal, že tam necítil žádný sentiment domova. Sice mluvil plynně kantonsky, ale vnitřně se cítil Američanem každým coulem.
Nebudu kráčet v otcových šlépějích
Po studiích se Brandon Lee vrhl do budování herecké kariéry. Na začátku 80. let zkoušel štěstí v New Yorku a prošel několika divadelními rolemi. Jeho příjmení vzbuzovalo zvědavost – filmový průmysl čekal, kdy „druhý Lee“ vtrhne na plátna.
První příležitost před kamerou dostal symbolicky v projektu, který odkazoval k odkazu jeho otce: v roce 1986 debutoval v televizním filmu Kung Fu: The Movie, navazujícím na populární seriál z 70. let. Brandon zprvu váhal, zda roli přijmout – šlo o akční příběh s bojovým uměním a on se chtěl vyhnout lacinému kopírování otce.
Přátelé ho však přesvědčili, ať to zkusí, už proto, že původní seriál Kung Fu byl kdysi zamýšlen pro Bruce Leeho (tenkrát jej však televize nahradila jiným hercem). Brandon tedy přijal roli syna hlavního hrdiny po boku Davida Carradinea – a shledal v tom jistou osudovou spravedlnost, že právě tím začíná.
Následoval první a poslední Brandonův hongkongský film. V akční krimi Dědictví vášně (Legacy of Rage, 1986) získal hlavní roli a poprvé se v rodné kantonštině předvedl asijskému publiku. S režisérem Ronnym Yu sice během natáčení nevycházel, ale snímek slavil úspěch.
Koncem 80. let se objevil v několika televizních seriálech a Hollywood v něm začal vidět budoucí hvězdu akčních béček, nového mistra kung-fu pro generaci odrostlou MTV.
Brandon si zvolil jiný směr: přijal nabídku na moderní akční thriller Showdown in Little Tokyo (Zúčtování v Malém Tokiu, 1991) u Warner Bros., kde si zahrál parťáka Dolpha Lundgrena. Šlo o jeho první větší americký film. Ačkoli kritiky příliš nenadchl a v kinech propadl, Brandonovi otevřel dveře k dalším projektům.
Už následující rok dostal hlavní roli v akčním filmu Rapid Fire (Rychlý jako blesk, 1992) od 20th Century Fox. Ztvárnil studenta, který se náhodně zaplete do války gangů. Producent Robert Lawrence vsadil na Brandonův talent poté, co viděl jeho hongkongský debut – tušil, že by mohl být novou akční hvězdou.
V osobním životě se mu také dařilo: v Los Angeles žil s přítelkyní Elizou Huttonovou, do níž byl hluboce zamilovaný. Konečně se zdálo, že neklidný mladík našel svůj směr.
Role, která měla změnit vše
Na začátku roku 1993 dostal Brandon Lee scénář, který ho nadchl. Film Vrána (The Crow) podle temného komiksu Jamese O’Barra kombinoval akční thriller s gotickou fantazií. Hlavní hrdina Eric Draven – rockový kytarista zavražděný spolu se svou snoubenkou a navrácený záhadnou vranou zpět mezi živé, aby vykonal pomstu – byl pro Brandona jako stvořený.
Nebyla to prvoplánová kung-fu podívaná, nýbrž stylizovaný příběh o lásce, smrti a odplatě. Brandon ucítil, že právě tady může naplno předvést herecký rejstřík i fyzické schopnosti. Vrána slibovala být jeho velkým hollywoodským průlomem a zároveň šancí uniknout ze stínu Bruce Leeho jednou provždy.
Jednalo se o relativně nízkorozpočtový projekt, zato však s nesmírně silnou atmosférou a vizí mladého režiséra Alexe Proyase. Brandon nechtěl tu šanci promarnit. Do role Erika Dravena dal všechno: kvůli roli výrazně zhubl, aby vypadal jako zesnulý rockový umělec, jenž povstal z hrobu.
Naučil se základům hry na kytaru, aby ve filmu působil věrohodně. Pro jednu klíčovou scénu, kdy se Draven symbolicky rodí znovu k životu, dokonce absolvoval extrémní přípravu – nechal se opakovaně polévat ledovou vodou, aby autenticky ztvárnil bolest i katarzi znovuzrození.
Natáčení probíhalo převážně v noci v chladných halách a exteriérech, s neustálým deštěm z filmových kropicích zařízení. Brandon často běhal bosý v mrazu a promoklý, takže trpěl podchlazením. Nikdy si však nestěžoval; naopak, práci na filmu si užíval a kolegové vzpomínali na jeho entuziasmus a zápal.
Ve vzduchu byla cítit únava, ale i napětí před finišem. Brandon pracoval šest dní v týdnu do rozbřesku, v krátkých pauzách studoval scénář, cvičil choreografie akčních scén a piloval detaily postavy. Žil tou rolí. Věřil, že Vrána ho vynese na výsluní.
A nejen pracovně – po skončení natáčení jej čekal nejšťastnější den jeho života. S Elizou plánoval svatbu na 17. dubna 1993, pouhé dva týdny po poslední klapce. Svým kolegům zářil, když o tom mluvil: konečně měl všechno – lásku i kariéru – na dosah.
„Jestli je můj čas umřít, jsem s tím smířený.“
Kolem filmu Vrána se však od počátku děly podivné věci. Během prvních týdnů natáčení postihl štáb řetězec nešťastných událostí: záhadný požár zničil část vybavení a kulis, trpěli finančními problémy, několik lidí utrpělo úrazy při různých nehodách. Jako by se nad projektem vznášelo prokletí.
Tyhle pověry Brandon s úsměvem odmítal – byl racionální a na žádné kletby nevěřil. Ovšem únava a stres doléhaly i na něj. 31. března 1993, necelý týden před plánovaným koncem natáčení, měl Brandon před sebou jeden z posledních náročných dnů.
Tehdy se točila scéna, v níž je jeho postava Dravena ve flashbacku přepadena a postřelena gangem násilníků. Ve scéně měl po něm střílet herec Michael Massee, představitel zločince jménem Funboy.
Ten den panovala na place napjatá atmosféra. Všichni chtěli už natáčení dotáhnout do cíle. Před první klapkou ale za Brandonem přišla herečka Sofia Shinas, která hrála Dravenovu snoubenku, s poněkud morbidním návrhem: „Radši si vem neprůstřelnou vestu,“ nabádala ho v žertu i vážně zároveň.
Při všech těch nehodách a s blížící se scénou střelby měla zkrátka divný pocit. Brandon se tomu nápadu zasmál. „Nedělám si starosti. Pokud je můj čas umřít, je to v pořádku a jsem s tím smířený,“ prohodil sarkasticky. Ta věta všechny přítomné zarazila – a po letech z ní mrazí o to víc, protože osud vzal Brandona za slovo.
Byla hluboká noc, když štáb připravil vše pro onen tragický záběr. Brandon Lee v roli Dravena vkročil do temné místnosti, kde na něj číhá Funboy s revolverem. Režisér volá „Akce!“ – a Massee namíří na Brandona a vystřelí. Ozve se výstřel, Brandon vykřikne a svalí se na zem.
Scéna pokračuje. V příběhu má být Draven smrtelně zasažen, než se posléze nadpřirozeně probudí. Režisér proto nevolá hned „Stop!“, nechává jet kameru, dokud se nenatočí celá akce. Když ale padne poslední klapka, Brandon zůstává ležet bez hnutí.
Chvíli všichni čekají, než si uvědomí, že tohle už není herecký výkon. Krve si v té tmě nikdo okamžitě nevšiml. Teprve když přiběhnou členové štábu, zjistí zděšeně, že mladý herec krvácí z břicha a upadá do bezvědomí. V tu chvíli propukne na place chaos. Někdo volá sanitku, jiní se snaží zastavit krvácení. Nikdo nechápe, co se stalo – měly to být přece slepé náboje.
Kulka, která neměla existovat
Brandon byl okamžitě převezen do nemocnice ve Wilmingtonu v Severní Karolíně, kde štáb Vrány točil. Zranění však byla kritická. Projektil z revolveru prorazil Brandonovi břicho a uvázl až u páteře. Chirurgové bojovali o jeho život pět až šest hodin, zatímco na chodbě nemocnice plakala jeho snoubenka Eliza a s ní i Brandonova matka Linda, kterou promptně vyrozuměli.
Navzdory veškeré snaze lékařů Brandon Lee ještě týž den – 31. března 1993 ve 13:04 – svým zraněním podlehl. Bylo mu 28 let. Sedmnáct dnů před svatbou. Sen o společném životě s milovanou ženou i o herecké slávě se zhatil jediným výstřelem.
Co přesně se tu noc pokazilo? Okamžitě se rozběhlo důkladné vyšetřování incidentu. Zbraň, kterou Michael Massee stiskl spoušť, byl revolver ráže .44 Magnum. Při rekonstrukci událostí se ukázalo, že šlo o směs hloupého šetření, neodborné manipulace a fatální náhody.
Pro záběry, v nichž kamera vidí náboje v komoře revolveru, filmaři běžně používají makety nábojů – atrapy bez střelného prachu, avšak s viditelnou kulkou na konci, aby vypadaly jako pravé.
Produkce Vrány se však rozhodla ušetřit a vyrobila si atrapy svépomocí z ostrých nábojů: jednoduše z originálních nábojů vytáhli střelný prach, nechali zápalku i projektil.
To se ukázalo jako zásadní chyba. Při zkoušce zbraně v dřívější scéně totiž jeden z takto upravených nábojů selhal – zápalka sice vylétla, ale slabě, a kovová kulka uvázla v hlavni místo aby vyletěla ven. Tato závada unikla pozornosti. Navíc v osudný den byl hlavní expert na zbraně poslán předčasně domů a jeho asistent si kontrolu neohlídal.
Nikdo nezkontroloval hlaveň, v níž vězela zapomenutá kulka. Když pak rekvizitáři nabili onen revolver slepými náboji (ty naopak neobsahují kulku, ale mají prach pro efekt záblesku a zvuku), bylo zaděláno na tragédii. Ve slepém náboji zafungovala zápalka, vymrštila zátku prachu – a ta udeřila do uvízlé kulky, kterou z hlavně vystřelila plnou silou jako ostrý projektil. Zbloudilá kulka zasáhla Brandona z bezprostřední blízkosti do břicha rychlostí a razancí skutečné střely.
Výsledkem byla naprosto bizarní nehoda, jakou moderní Hollywood nepamatoval. V minulosti se sice při natáčení občas staly smrtelné úrazy kaskadérům či hercům, ale ne uprostřed studia, za kamerou, rukou kolegy a s tak absurdní příčinou. Policie případ vyšetřovala dlouhé týdny a vyslechla desítky svědků.
Nakonec dospěli k závěru, že šlo skutečně o nešťastnou náhodu způsobenou hrubou nedbalostí, nikoli úmysl. Nebyl vznesen žádný návrh na trestní obvinění – chyběl přímý viník, protože selhal celý řetězec opatření. Oblastní prokurátor v Severní Karolíně uzavřel, že nešlo prokázat vědomé zanedbání bezpečnosti ze strany konkrétní osoby, a případ odložil.
Přesto padly jisté důsledky. Produkční společnost Carolco, která za filmem stála, dostala od úřadů pokutu 84 000 dolarů za nedodržení bezpečnostních předpisů. Firma pokutu rozporovala a dřív, než došlo k vymáhání, sama zkrachovala.
Tragédie přiměla filmovou obec k zamyšlení nad bezpečností. Už tehdy existovala přísná pravidla – kupříkladu nošení ostrých nábojů na plac bylo a je přísně zakázáno. Jenže Vrána ukázala, že pravidla jsou k ničemu, když se nedodržují.
Po Brandonově smrti proto filmaři začali důkladněji dbát na dodržování zavedených postupů při manipulaci se zbraněmi a posílili kontroly rekvizit. Před každou scénou se střelbou se od té doby pečlivě ověřuje, že hlaveň je čistá a zbraň obsahuje jen schválené slepé náboje.
Bolest a smutek
Zpráva o Brandonově tragické smrti se po Hollywoodu rozšířila jako blesk. Pro mnoho fanoušků i kolegů byla o to otřesnější, že jim připomněla podobně nečekanou smrt Bruce Leeho před dvaceti lety.
Média okamžitě začala spekulovat o „rodinném prokletí Leeů“ – otec zemřel náhle v 32 letech, syn v 28 letech a za podivných okolností. Takové senzační teorie ale rodině přinesly jen další bolest. Linda Lee Cadwellová, která přišla o manžela a teď i o syna, se stáhla před veřejností.
Podobně Brandova snoubenka Eliza upadla do hlubokého žalu – jejich svatba se měla konat za pár dní, místo ní plánovala pohřeb. Když se 17. dubna 1993, v den kdy měla stát před oltářem, vydala na hřbitov Lake View v Seattlu, nestála tam v bílých šatech, ale v černém. Brandon Lee byl pohřben vedle svého otce Bruce. Odešel stejně náhle a nečekaně jako on.
Brandonova smrt zasáhla také jeho kolegy z filmu Vrána. Nejvíce pochopitelně Michaela Massee, nešťastného aktéra tragického výstřelu. Ten se po incidentu psychicky zhroutil. Odmítl se vůbec podívat na dokončený film a celý rok nevzal žádnou hereckou práci.
„Něco takového se nemělo stát. To si člověk nikdy zcela neodpáře,“ říkal zdrceně v rozhovorech. Ani ostatní členové štábu už tu noc nedostali z hlavy. Dodnes vzpomínají na Brandona jako na talentovaného a srdečného mladého muže, který měl celý život před sebou – a na děsivou absurditu, s jakou o ten život přišel.
Navzdory neštěstí padlo rozhodnutí dokončit film. Většina záběrů s Brandonem už byla naštěstí hotová. Produkce, režisér i Brandonova matka s Elizou se shodli, že Vrána musí vzniknout jako pocta Brandonovi.
Najali proto dvojníka, mladého kaskadéra Chada Stahelskiho, který se postavou i pohyby Brandonovi podobal. Několik chybějících scén dotočili s ním a pomocí tehdy průlomových digitálních efektů mu „nasadili“ Brandonovu tvář tam, kde bylo potřeba.
Výsledný film byl dokončen o rok později a 13. května 1994 šel do kin. Snímek Vrána se stal nejen kasovním trhákem (přes 50 milionů dolarů v tržbách), ale postupem času i kultovním dílem, prosyceným temnou aurou osudu. Brandon Lee v něm podal fascinující výkon – tragédie způsobila, že jde o jeho první a poslední velkou roli zároveň.
Brandon Lee toužil být svobodný a jedinečný, ne jen dědic slavného jména. Osud mu dopřál oboje – bohužel tragickým způsobem. Jeho výkon ve Vráně dodnes fascinuje svou energií a opravdovostí, jako by tušil, že jde o jeho životní roli. Z dlouhého stínu Bruce Leeho dokázal Brandon na okamžik vystoupit a zazářit po svém. A právě v tom okamžiku se jeho plamínek navždy zhasl.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Brandon_Lee
https://www.geocities.ws/agnes_cz/clan/clan03.html
https://cool.iprima.cz/filmy/vrana-brandon-lee-smrt
https://medium.seznam.cz/clanek/sylvie-rihakova-brandon-lee-herec-ktery-se-stal-obeti-nataceni-prokleteho-filmu-vrana-146440
https://www.wral.com/story/shooting-death-on-wilmington-movie-set-didn-t-result-in-rules-changes/19939360/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/739791/30-let-od-smrti-brandona-lee-28-tajemstvi-osudneho-filmu-vrana.html
https://www.scmp.com/magazines/post-magazine/film-tv/article/3270219/how-brandon-lee-emulated-his-father-life-and-death-celebrating-bruce-lees-only-son-tragically-shot
https://www.theguardian.com/film/article/2024/may/13/brandon-lee-the-crow-death
