Článek
Jmenuju se Tereza a jsem rozvedená matka dvou holčiček. Tatínka ani jiné příbuzné už nemám, zůstali mi jen máma a o dost starší brácha Michal. Je mezi námi téměř dvacetiletý věkový rozdíl, vždycky byl takový můj ochránce. Po tátově smrti jsme se semkli, aspoň jsem si to myslela.
Když si Michal před pár lety vzal svoji první ženu, Markétu, úplně jsem ji zbožňovala. Když bohužel onemocněla a zemřela, pomáhala jsem bratrovi a jeho dvěma dcerám, co to šlo. Všichni jsme drželi pohromadě. Jenže pak se Michal znovu oženil, zamiloval se do Petry, která měla taky dvě děti. Vypadalo to, že brácha konečně najde ztracenou radost, ale pomalu jsem začínala cítit, že Petra je úplně jiná povaha, než se předváděla na začátku.
Přibližně ve stejné době zemřel táta a maminka to hodně špatně nesla. Chtěla jsem se k ní nastěhovat, aby nebyla sama, ale Petra s Michalem byli proti a našli milion výmluv. Místo toho si k sobě nakonec přestěhovali maminku oni, prý aby nemuseli za ní pořád dojíždět. Nejdřív mi to nevadilo, alespoň jsem doufala, že bude mít lepší péči, jenže pak se stalo něco, co mě zdrtilo.
Kdykoliv jsem chtěla maminku navštívit, doma se buď „zrovna necítila dobře“, „prý spala“ nebo „někam odešla“. Když jsem zkoušela zavolat, zjistila jsem, že matčin telefon je odstavený nebo ho má Petra u sebe. Můj bratr se mi z ničeho nic vyhýbá, Petra mi jednou vmetla, že mě „maminka stejně vidět nechce“, a ať se tam neukazuju. Bylo to pro mě jako facka: proč by mě máma nechtěla vidět? Ta samá, která mě dřív zahrnovala láskou?
Dceru bratra, starší neteř, jsem potkala venku a ona mi řekla pravdu. Mluvila o tom, že Petra přesvědčuje naši maminku, aby jim dům, v němž maminka roky žila, darovala, prý ho už nepotřebuje a „Tereza se o tebe nestará“. Já u toho nemám být, aby maminka neváhala. To je taky důvod, proč mi brání se s ní setkávat. Cítím se naprosto bezmocná: jak mám prokázat, že ji chci vidět a pečovat o ni, když mě ani nepustí ke dveřím?
Něco podobného jsem nikdy nezažila a nedokážu pochopit, kam se poděly bratrovy city. Někdy mám chuť tam vtrhnout a bránit se, ale vím, že by to dopadlo špatně, že by Petra spustila křik a obvinila mě, že chci maminku stresovat. Mám se snad smířit s tím, že ji skoro neuvidím? Nebo se pokusit zakročit nějak oficiálně? Ale přece nebudu tahat vlastní rodinu na policii. Jenže bojím se, že bratr a Petra nakonec maminku dotlačí k podpisu a převedou na sebe veškerý majetek. Možná o tohle jim celou dobu jde. A já jen přihlížím, jak moji mámu někdo izoluje a manipuluje.
