Charlton Heston: proslavil ho Ben Hur, El Cid a Planeta opic. Ve staří nosil paruku a miloval zbraně

Narodil se jako John Charles Carter 4. října 1923 v Evanstonu. Jeho otec pracoval na pile, matka byla v domácnosti, a když se rodina přestěhovala do St. Helen v Michiganu, chlapec našel domov v nekonečných lesích.

Byl tichý a samotářský, hodinami se toulal mezi stromy, lovil ryby a toulal se do vlastních představ. „Hrál jsem pro stromy a veverky a ony byly vděčným publikem,“ řekl později v jednom rozhovoru.

Otec a matka se však brzy odloučili: když mu bylo deset, rodiče se rozvedli. Matka se znovu provdala za Chestera Hestona a chlapec přijal jeho jméno; z matčina rodného jména Charlton si udělal jméno křestní.

Z venkovského ticha byl náhle vržen do předměstského Wilmette u Chicaga. Ve škole se cítil cizí. Byl hubený, plachý, se spolužáky se sbližoval pomalu. Útěchu hledal v dramatickém kroužku.

Jeho první rolí se stal Peer Gynt ve školní inscenaci – hrdina, který bloudí mezi realitou a vlastní fantazií. Heston si našel svou cestu. Dokonce začal s přáteli natáčet amatérské filmy, v nichž se učil základům střihu a režie. Zde se zrodila jeho láska ke kameře.

Se stipendiem pokračoval na Northwestern University. Tam se zrodil jeden z nejdůležitějších vztahů jeho života – potkal studentku fotografie Lydii Clarke. Říkal, že když ji spatřil, věděl, že je to ona. Lydia se však nenechala snadno přesvědčit.

Heston jí napsal řadu dopisů a trpělivě čekal, až jeho vytrvalost přinese ovoce. Nakonec souhlasila a v roce 1944 se vzali. O čtyři měsíce později byl povolán do služby – vycestoval jako rádiový operátor a střelec na B-25 do Aleutských ostrovů. Heston, který dosud žil ve světě knih a divadla, se ocitl uprostřed války.

Vojenská služba na frontě mu přinesla disciplínu i další dovednosti. Válečná zkušenost ho změnila: z plachého chlapce se stal muž, který dokázal stát s hlavou vztyčenou i v nebezpečných situacích.

Po válce se Charlton a Lydia přestěhovali do New Yorku. Mladý pár se ocitl bez peněz, ale se snem. On pracoval jako model pro výtvarníky, ona fotografovala. Šli z castingu na casting, hráli v televizi a na divadle, aby zaplatili nájem. Heston vystupoval v televizních adaptacích Shakespearových her, jejichž vysílání šlo často živě a bez možnosti repríz.

Přísná disciplína, kterou musel při živém vysílání dodržet, mu později pomohla při natáčení filmů. Roku 1947 dostal roli na Broadwayi v Antoniovi a Kleopatře. Poznal se se stejně ambiciózním hercem Orsonem Wellesem a jejich spolupráce v něm probudila touhu po velkých příbězích.

Zásadní zlom nastal, když ho režisér Cecil B. DeMille uviděl, jak mu z okna auta přátelsky mává. Viděl v něm mužnost a sílu, kterou potřeboval pro svůj velkolepý film o cirkuse The Greatest Show on Earth. Heston dostal roli cirkusového manažera a díky DeMilleově přízni se stal tváří biblických eposů.

Brzy nato přišel největší úkol: DeMille si všiml jeho podoby s Michelangelovou sochou Mojžíše a obsadil ho do Desatera přikázání.

V roce 1959 natočil režisér William Wyler snímek Ben Hur. Šlo o riskantní podnik – rozpočet překročil tehdejší představy. Heston, atlet s mohutnými rameny a sošnými rysy, přijal roli židovského šlechtice Juda Ben Hura. Při natáčení slavného závodu vozů se učil řídit čtyřspřeží a většinu nebezpečných scén odehrál sám. Film získal jedenáct Oscarů, včetně toho pro nejlepšího herce.

Podle jeho syna Frasera Hestona měl otec pocit, že byl konečně uznán za skutečného herce. Na stole v jejich domě v Beverly Hills stály vedle sebe dvě sošky – jedna za Ben Hura, druhá za humanitární cenu Jeana Hersholta za občanské zásluhy. Heston si je prý pravidelně prohlížel, když ráno četl noviny.

Kariéra však nekončila u Ben Hura. Objevil se jako El Cid, Michelangelo, Mark Antony či Jan Křtitel. Diváci 60. let ho viděli jako bojovníka proti otroctví v Touch of Evil, jako kovboje ve westernu Will Penny či jako kapitána v apokalyptické sci-fi Planeta opic. Jeho atletická postava mu umožnila přesvědčivě ztvárňovat hrdiny, kteří nosili meče, pušky nebo jiné zbraně.

Kritici ho občas označovali za „epického herce“ – jeho výška, hluboký hlas a krásná tvář ho předurčovaly k velkým rolím, zatímco subtilnější psychologické nuance se ztrácely ve stínu jeho svalů.

V 50. a 60. letech se Heston stal hlasem herecké komunity. Jako prezident Herecké odborové asociace (Screen Actors Guild) obhajoval práva kolegů a vystoupil proti hollywoodské černé listině. Nebál se připojit k pochodu na Washington, kde si vyslechl projev „Mám sen“ Martina Luthera Kinga.

V té době se zasazoval o občanská práva a podporoval demokratické politiky; dokonce se objevil v kampaních za omezení zbraní ve společnosti. Bylo to v roce 1968, po atentátu na Roberta F. Kennedyho. Heston se spolu s dalšími hollywoodskými hvězdami veřejně postavil za návrh prezidenta Johnsona na kontrolu zbraní. Historik Steven Ross později řekl, že Heston „půjčil svůj monumentální vzhled“ hnutí, které se snažilo změnit americkou společnost.

Jak léta plynula, jeho politické názory se posunuly. Heston se vyjádřil, že demokratická strana je podle něj příliš levicová, a stal se konzervativcem. V roce 1998 byl zvolen prezidentem NRA (National Rifle Association - občanské sdružení zastupující práva na vlastnictví zbraně) a pětkrát byl do této funkce znova zvolen.

Vystoupil s emotivními projevy proti omezení zbraní a prohlásil, že svou pušku dá z rukou jen „z mých studených, mrtvých rukou“. Slavná věta se stala symbolem jeho nekompromisního postoje. Na sjezdu NRA v roce 2000 pozvedl pušku nad hlavu jako symbol a svůj projev namířil proti viceprezidentovi Alu Gorovi

Hestonova proměna rozdělovala veřejnost. Někteří ho obdivovali, jiní mu vytýkali, že se stal hlasem „zbraňové lobby“.

Dokumentarista Michael Moore ho konfrontoval v snímku Bowling for Columbine, kde postarší herec otevřel dveře svého domu, ale odmítl se omluvit za svou politiku. Byl znavený, v očích se mu leskl smutek, přesto trval na své svobodě. Všichni viděli, jak křehkým se stal.

Charlton a Lydia spolu prožili více než šedesát let. Nešlo jen o dokonalý portrét filmového páru; jejich vztah vyžadoval trpělivost a odvahu. V roce 1955 se jim narodil syn Fraser Clarke Heston, který později režíroval filmy a na place Desatero přikázání si jako novorozeně zahrál malého Mojžíše.

V roce 1961 adoptovali dceru Holly Ann. Charlton prohlásil, že chtěli „páreček“ a adopce mu přišla jako správná volba, i když by mohli mít více vlastních dětí. Jejich rodina byla otevřená a Heston se snažil být oporou synovi i dceři; přesto to nebyl snadný otec. Přísnost, kterou uplatňoval na place, se občas přenášela domů.

V jejich domě se skrývala drobná, ale pro Hestona choulostivá věc – paruka. Od počátku 70. let nosil paruku, aby zakryl postupující plešatost. Na veřejnosti se tvářil sebejistě, ale doma ho prý občas potrápila.

Dochovaly se historky, jak musel spěšně nasadit náhradu, když ho přátelé překvapili. Také bojoval se závislostí na alkoholu. V roce 2000 přiznal, že se léčil, a ačkoli o tom veřejně nemluvil, bylo zřejmé, že i legendy mají své démony.

Ve druhé polovině života se Hestonova statná postava střetla s nezlomnou realitou stárnutí. Roku 1990 mu diagnostikovali rakovinu prostaty, kterou porazil. V roce 1996 si nechal vyměnit kyčelní kloub. Během natáčení stále držel krok s mladšími kolegy, ale únava se prohlubovala.

V roce 2002 oznámil, že trpí symptomatickou demencí podobnou Alzheimerově chorobě. S Lydií po boku četl prohlášení, že se stahuje z veřejného života. Šest let poté, 5. dubna 2008, zemřel doma v Beverly Hills ve věku 84 let. Jeho rodina vydala prohlášení: „Nikdo nemohl žádat plnější život než ten, který žil. Žil dost pro dva lidi.“

Jak si tuto rozporuplnou osobnost vysvětlit? Někteří komentátoři vidí v Hestonovi tragickou figuru. Jeho neoblomná morálka a pevný smysl pro povinnost mu pomáhaly stát na straně dobrých věcí – v boji proti rasismu či v hereckém odborovém sdružení – ale tentýž duch ho vedl k rigidnímu přitakání jedinému výkladu svobody.

Jeho politické posuny odrážely povahu Ameriky druhé poloviny 20. století. V 50. letech bojoval proti McCarthyho podporoval liberalismus, v 70. letech se obával „přehnaného levičáctví“ a stal se konzervativcem. Historikové připomínají, že Heston vyrůstal v době ekonomického strádání, studoval během války a jeho kariéra se rozvíjela ve stínu studené války – pro člověka, který věřil v pevné zásady, bylo těžké přizpůsobovat se proměnám doby.

Heston nikdy nemlčel, když šlo o to, co považoval za správné. Přestože pracoval „s brilantně talentovanými homosexuály“, jak sám poznamenal, kritizoval rozšiřování gay práv a byl proti potratům. Podle něj bylo „politická korektnost tyranií s dobrými mravy“.

Ozval se i proti pozitivní diskriminaci: „Je to špína na americké duši.“ Považoval internet za místo pro osamělé lidi, kteří by raději měli žít. Tyto názory mu získaly podporu konzervativců a hněv liberálů.

Jeho víra ve zbraně byla založena na přesvědčení, že morální kvalita člověka určuje, zda je zbraň nebezpečná: „Existují dobré zbraně? Ne. Existují špatné zbraně? Ne. Zbraň v rukou špatného člověka je špatná věc. Jakákoliv zbraň v rukou dobrého člověka není hrozbou nikomu, kromě špatných lidí,“ řekl.

Tato rétorika ho stavěla do role proroka amerického individualismu. Když prohlašoval, že mu mohou vzít pušku jen „z mých studených, mrtvých rukou“, věděl, že se stává ikonou. Jeho slova se ocitla na tričkách, plakátech i v satirických pořadech.

Navzdory tvrdým postojům ukazoval křehkost. V roce 2000 mluvil o své závislosti na alkoholu: „Byl to jeden z mých nejlepších posledních roků. Vůbec už nepiju. Nezakoktával jsem se, nepadal jsem, ale uvědomil jsem si, že se to stalo závislostí. A v mém povolání je to hrozná vada. “

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Charlton_Heston

https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/zemrel-charlton-heston-ben-hur-z-planety-opic/r~i:article:601666/

https://www.dotyk.cz/magazin/charlton-heston-20190710.html

https://www.kvety.cz/lide/charlton-heston-herec-legenda-historicke-filmy-politicka-angazovanost/

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrel-americky-herec-charlton-heston-150140

https://www.britannica.com/biography/Charlton-Heston

https://www.kinobox.cz/osobnosti/19360-charlton-heston

https://medium.com/co-existence/revisiting-charlton-heston-and-his-three-liberal-progressive-sci-fi-flicks-450699b38c18

https://neglectedbooks.com/?p=223

https://reference.jrank.org/biography/Heston_Charlton.html