Eva Jurinová: moderátorská hvězda, která kvůli svým zásadám skončila na Nově i Motole

Narodila se roku 1953 v Ostravě do rodiny, která pro ni měla jasnou představu – lékařka. Eva však tíhla k jinému poslání: k vyprávění příběhů a sdělování informací. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a už v 21 letech nastoupila do ostravského studia Československé televize.

Psala reportáže, točila rozhovory, učila se řemeslu od podlahy. Brzy se ukázalo, že má mimořádný dar – příjemný hlas, věcný projev a schopnost udržet klid i v přímém přenosu.

Tyto kvality ji vynesly v 80. letech do pražské centrály ČST, kde se později stala tváří večerní zpravodajské relace Deník. S neokázalou jistotou provázela národ dramatickými událostmi konce komunismu, i když sama v sobě možná cítila napětí a naději jako všichni ostatní.

Po revoluci, ve světě náhle plném nových možností, Eva na čas televizní obrazovku opustila. Zkusila si práci v novinách jako zástupkyně šéfredaktora deníku Noviny a poté moderovala diskusní pořady v rozhlase.

Svět médií se ale v polovině 90. let měnil – nastupovala éra soukromých stanic. A právě tehdy přišla nabídka, která se neodmítá. V roce 1994 se formovala první celoplošná komerční televize Nova a Eva Jurinová dostala možnost stát se jednou z jejích ústředních zprávařských tváří.

Když se Eva Jurinová v roce 1995 poprvé objevila na obrazovce TV Nova, bylo jí přes čtyřicet. Nová stanice vsadila na zkušenost – a vyplatilo se. Eva vnesla do Televizních novin profesionalitu a důvěryhodnost. Po boku nejprve Zbyňka Merunky působila naprosto samozřejmě.

Tvořili sehranou dvojici, která v chaotických 90. letech přinášela do obýváků pocit stability. Jurinová vynikala klidem, s nímž uzemnila každou vypjatou situaci živého vysílání, a kultivovaným projevem, jaký tehdy na komerční stanici mnozí nečekali. Na vrcholu popularity vyhrávala s kolegou divácké ankety, stala se jednou z legend nováckého zpravodajství.

Byla to zároveň doba velkorysosti – Nova neváhala investovat do image svých hvězd. Eva s odstupem vzpomínala, jak každý den oblékala jiné elegantní šaty a její garderobu dotovalo vedení částkou, která by dnes byla těžko uvěřitelná.

Před kamerou ale nezáleželo na drahých kostýmcích, nýbrž na pocitu jistoty, který z ní vyzařoval. Diváci jí věřili každé slovo. „Dobrá televizní moderátorka musí především vzbuzovat důvěru,“ říkávala – a přesně to byl její talent.

Za zdánlivě neotřesitelným úspěchem se však skrývala únava z rutiny i napětí v zákulisí. Po několika letech každodenního vysílání Eva cítila, že potřebuje změnu. A pak přišel rok 1999. Na Nově vypukl mocenský boj – ředitel Vladimír Železný se rozešel s americkým investorem, televizi zachvátil chaos a intriky.

Jurinová a Merunka stáli před těžkým rozhodnutím: zůstat loajální šéfovi, nebo se postavit na druhou stranu, o které věřili že je v právu. Rozhodli se neodejít s Železným do provizorních studií na Barrandově; nepodpořili jeho kontroverzní krok.

Tím pro ně ale nezbylo místo. Populární tváře náhle zmizely z obrazovky. Pro Evu to byl šok i úleva zároveň. „Bylo to pro mě vysvobození z kruhu, ze kterého se těžko vychází. Byla to každodenní rutina,“ hodnotila s odstupem svůj náhlý konec.

Odchod z televize na vrcholu slávy nebyl jednoduchý. Eva Jurinová náhle přišla o milióny diváků, lesk reflektorů i adrenalin živého vysílání. Místo toho se ocitla v kancelářích fakultní nemocnice Motol. Rozhodla se totiž přejít na „druhý břeh“ – od roku 2000 přijala práci tiskové mluvčí jedné z největších nemocnic v zemi.

Byla to drastická změna rytmu. Namísto večerního líčení a kamer nyní trávila dny s telefonem u ucha a u počítače. „Smířila jsem se s tím, že neustále pracuji s mobilem na uchu a sedím u počítače… povinnost každého mluvčího je, že nemá pracovní dobu,“říkala s nadsázkou o nové roli.

Jako mluvčí Motola strávila více než 10 let. Práce to byla často nevděčná, ale našla v ní smysl. Využila své zkušenosti: školila lékaře, jak vystupovat před kamerou, tlumila malé i větší krize, snažila se lidsky tlumočit odborné zprávy veřejnosti.

Zůstávala stále novinářkou v srdci, jen v jiné pozici – teď stála na straně těch, kteří informace poskytují, ne těch, kdo je loví. K pacientům i kolegům z médií byla otevřená a vstřícná.

Téměř jedenáct let zvládala tenhle maraton s energií sobě vlastní. Až do chvíle, kdy opět narazila na hranici, kterou nepřekročila: na konflikt s nadřízeným.

Psal se leden 2011 a české zdravotnictví se zmítalo v krizi. V rámci protestní akce „Děkujeme, odcházíme“ podávaly stovky lékařů výpovědi a Motol nebyl výjimkou. Eva Jurinová tehdy veřejně poukázala na překvapivou věc – ředitel nemocnice Miloslav Ludvík místo vyjednávání s lékaři odletěl na dovolenou do Afriky.

Neudržela své rozhořčení a před novináři bez okolků prohlásila, že šéf v kritické chvíli manažersky selhal. Tím vyslovila nahlas něco, co si možná mysleli mnozí, ale v rámci loajality by to neřekli. Následky na sebe nenechaly čekat – Ludvík ji obratem propustil. Eva se ocitla z dne na den bez práce, ponížená za to, že si dovolila říct pravdu.

Jurinová nezůstala zticha ani teď. Podle Lidových novin reagovala hořkým konstatováním, že „za názor se vyhazovalo z práce během totality“.

Po nuceném odchodu z Motola mohla Eva Jurinová tiše zmizet z veřejného dění. Ona ale opět ukázala odolnost a chuť začínat znovu. Už v roce 2011 se nebála vrátit k médiím – přijala nabídku stát se tváří nové pražské televizní stanice Metropol.

Po letech za kulisami zkusila znovu pocit živého vysílání, tentokrát v menším měřítku a pro regionální publikum. Krátce také moderovala na rádiu TiP a objevila se na malé soukromé TV Pětka. Tyto projekty však neměly dlouhého trvání. Návrat před kameru už nepřinesl někdejší slávu ani satisfakci – doba se změnila a ona sama už se viděla jinde.

Možná ji také mrzelo, jak poklesla úroveň televizního zpravodajství. Netajila se kritikou trendu, že moderátorkou se může stát kdokoli s líbivou tváří. Profesní kvality byly podle ní upozaďovány před pozlátkem. Na tom nechtěla mít podíl.

Více ji zaměstnávaly jiné aktivity. S manželem Václavem mezitím rozjeli vlastní komunikační agenturu JURI-STYL-Média, kde nabízeli mediální tréninky a poradenství. Eva předávala své zkušenosti další generaci – učila studenty na vyšší odborné škole herecké, vedla školení pro začínající moderátory, pomáhala osobnostem s rétorikou a prezentací.

Stále platilo, že co říká, má váhu. Mladí adepti zprávařského řemesla k ní vzhlíželi jako k mentorce, která své řemeslo skutečně ovládá. V médiích už se sice objevovala méně, ale její práce pokračovala v ústraní, zato s hlubším dopadem na konkrétní lidi.

Existuje však místo, kde hlas Evy Jurinové zněl tisíckrát denně, aniž si to mnozí uvědomovali. V době svého působení v Motole přijala nabídku, aby namluvila staniční hlášení pro linku B pražského metra. Každý cestující dodnes slýchá její kultivovaný hlas oznamovat „Příští stanice: Karlovo náměstí…“.

Energii, kterou nevložila do vlastní rodiny, se rozhodla Eva investovat do veřejného prostoru jinak. Vždy ji zajímalo dění kolem, měla cit pro spravedlnost a věcnost. Po roce 2010 nastal čas, kdy zvažovala, zda své zkušenosti a jméno nezužitkovat v politice. V roce 2014 se odhodlala ke vstupu do volební arény hned na třech frontách.

Jako nestranice přijala nabídku mladé pravicově konzervativní strany Republika a kandidovala za ni do Senátu i do Evropského parlamentu. Bylo jí tehdy 60 let a nebála se nové výzvy, i když šance na úspěch byly mizivé.

Republiku vedli kontroverzní bývalí poslanci a strana získala jen nepatrný zlomek hlasů – v eurovolbách to nestačilo ani zdaleka, v senátních volbách v Praze 1 skončila hluboko v poli poražených.

Ještě téhož roku to zkusila na úrovni, která jí byla nejbližší – ve svém domovském městě Sadská na Nymbursku. Tam ji lidé znali osobně, potkávali ji na ulici jako sousedku. Kandidovala v komunálních volbách jako nezávislá na místní kandidátce Změna pro Sadskou.

A tentokrát slavila úspěch: její uskupení vyhrálo a Eva se stala starostkou Sadské. Bylo to překvapení pro mnohé – známá tvář z televizní obrazovky se ujala vedení malého města. Ona sama to brala jako službu komunitě, možnost „vrátit“ něco svému okolí. Úřadu starostky se ujala v listopadu 2014 s elánem a ideály, že otevřenost a profesionalitu prosadí i na komunální úroveň.

Realita maloměstské politiky ji však brzy zaskočila. Zjistila, že místo věcných debat ji čekají koaliční rozmíšky, osobní animozity a malicherné spory. Po dvou letech ve funkci přišel hořký konec další kapitoly – v listopadu 2016 nečekaně rezignovala.

Důvod? Prostředí drbů, fám a pomluv na radnici, které nedokázala snášet. Eva Jurinová byla zvyklá na jistou úroveň jednání z velkého světa médií a diplomacie nemocničních briefingů. Provinční politika ji zklamala.

Za všemi profesními zvraty Evy Jurinové stál jeden nenápadný, ale pevný bod – její manžel Václav. Jejich setkání v roce 1989 bylo jako blesk z čistého nebe. Tehdy pětatřicetiletá Eva žila s přítelem a neplánovala, že by se kdy vdávala.

Pak však potkala charismatického Václava Jurinu a během krátké chvíle věděla, že tohle je muž, se kterým chce strávit život. Opustila dosavadního partnera, změnila své plány a ještě téhož roku si Václava vzala za muže. S úsměvem pak o něm mluvila jako o své životní lásce, o ideálním páru, „který se nikdy nerozejde“. Měli pravdu – zůstali spolu až do konce.

Jejich vztah byl harmonický a také pracovně plodný. Václav Jurina byl Evě oporou v zákulisí, spolu vedli rodinnou firmu a sdíleli nejen soukromí, ale i starosti o profesní směřování. Jedno velké rozhodnutí však museli udělat společně – otázku rodičovství. Eva Jurinová dlouho děti neplánovala.

A když biologické hodiny kolem čtyřicítky přece jen zaťukaly, přišla nabídka z Novy. Kariéra v televizi pro ni nakonec zvítězila. Nechtěla vystavovat své případné těhotenství zrakům celého národa, slyšet všetečné otázky bulváru, jak hodlá skloubit mateřství s prací.

Rozhodla se zůstat bezdětná a plně se realizovat v profesním životě. Nikdy toho nelitovala – Václav ji v tom podpořil a jejich život byl naplněný i bez potomků. Místo dětí dávali energii projektům, studentům, kolegům. A možná i sobě navzájem.

Po roce 2016 se Eva Jurinová stáhla z veřejného prostoru do ústraní. Už necítila potřebu být vidět. Svůj díl slávy si prožila a s o to větší chutí si užívala klidu v Sadské. Kdo ji v té době potkal, viděl elegantní dámu s milým úsměvem, která pořád sleduje dění kolem – ale spíše z pozice glosátorky a mentorky, než aktérky. Občas ještě poskytla rozhovor nebo se objevila na společenské akci, vždy však decentně a bez touhy po publicitě.

Kolem roku 2020 ovšem její blízcí začali tušit, že něco není v pořádku. Eva zhubla, vypadala unaveně. Ona sama o svých zdravotních problémech nemluvila. Celý život si střežila soukromí a teď dvojnásob. Když se necítila dobře, omlouvala to před známými „nachlazením“ nebo prostě tím, že není ve formě.

Ani dlouholetý kolega Zbyněk Merunka netušil, jak vážná je situace. „Eva záměrně tajila, že jí je hodně špatně. Nejen já, i většina kolegů netušila, jak na tom byla,“vzpomínal šokovaně. Ještě na podzim 2020 spolu telefonovali. Eva si posteskla, že se kvůli covidu nemohou sejít na kávu, ale skutečný důvod své izolace neprozradila.

Když 3. ledna 2021 Eva Jurinová po dlouhé těžké nemoci ve věku 67 let zemřela, rozhodl se Václav zprávu ihned nerozšiřovat. Smutek si nechal na chvíli pro sebe, v tichosti, bez kamer a mikrofonů. Rozloučení se konalo jen v úzkém rodinném kruhu.

Teprve po jedenácti dnech bylo úmrtí slavné moderátorky potvrzeno veřejně. Zpráva zasáhla kolegy i diváky – přišla tak nečekaně. Mnozí nevěřili, že žena, která navenek působila vždy tak vitálně, mohla být těžce nemocná, a nikdo o tom nevěděl.

Spekulovalo se o rakovině, ale rodina dodnes detailní příčinu tají. „Chci chránit soukromí své ženy,“ vzkázal vdovec prostřednictvím médií a víc to nerozváděl.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Jurinová

https://cnn.iprima.cz/merunka-o-jurinove-tajila-jak-na-tom-doopravdy-je-co-rekli-sebrle-a-vorisek-17131

https://www.irozhlas.cz/kultura/televize/eva-jurinova-zemrela-moderatorka-metro-b-praha-televizni-noviny-sadska_2101141323_ako

https://www.vlasta.cz/celebrity/eva-jurinova-mlada-moderatorka-nemoc-smrt/

https://dvojka.rozhlas.cz/eva-jurinova-na-garderobu-jsme-jako-moderatori-meli-pulmilionu-je-dnes-7504369

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/mlade-moderatorky-na-me-pusobi-neprirozene-rika-eva-jurinova.A110826_113902_spolecnost_job

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/426226-kolega-vzpomina-na-jurinovou-byl-jsem-opily-pod-stolem-kde-moderovala

https://www.lidovky.cz/byznys/jurinova-v-motole-konci-za-nazor-se-odchazelo-z-prace-za-totality-rika.A110201_161135_ln-media_hs