Helena Bušová: hvězda filmového plátna, kterou komunisté připravili o vlast i sny

Ještě jako bezstarostné děvčátko byla Helenka Buschová nezkrotná a tvrdohlavá. Svět filmu objevila velmi brzy díky mamince, která ji brala s sebou do biografu, z nějž se malé Helence prý nikdy nechtělo. „Uléhala do uličky mezi biografickými sedadly a křikem dožadovala se pokračování promítání, tak surově ukončeného rozsvěcením světel,“ vzpomínali pamětníci na její dětství.

Vyrůstala jako jediná dcera v zámožné rodině pražského obchodníka Rudolfa Busche a jeho ženy Vilemíny. Rudolf Busch byl obchodník německo-židovského původu, což se později stalo pro Helenu životně nebezpečným.

Rodiče jí nalinkovali praktičtější budoucnost – nejprve vystudovat odbornou školu a vyučit se švadlenou. Helena poslechla. Mlčky seděla za šicím strojem, ale v hlavě se jí zatím rodily sny o divadle. Nakonec se ve dvaceti letech vzepřela rodinným plánům a potají složila zkoušky na dramatické oddělení Státní konzervatoře.

Role herečky byla pro ni jako stvořená. Měla nezkrotný temperament, milovala smích i drama. Studium však nedokončila – lákalo ji totiž skutečné jeviště, ne školní teorie. Už během konzervatoře stačila získat své první angažmá. Současně se začala objevovat i před filmovou kamerou – už v roce 1932 si zahrála drobnou roli ve filmu Právo na hřích.

V roce 1934 odešla ze školy těsně před závěrečnými zkouškami. Když se otevřela opona Divadla Vlasty Buriana a mladičká plavovláska na něm poprvé stanula, věděla, že sem patří. Nikdy nebyla ostýchavá. Diváci si ji rychle oblíbili pro její jiskru a líbezný obličej.

V Národním filmovém archivu dodnes naleznete fotografie zářící Heleny po boku prvorepublikových hvězd. Ve skutečnosti byla tak trochu drzá holka ze Smíchova, která chodila do sokolského ochotnického kroužku a stoupla si na špičky, aby vypadala vyšší. Jenže kam přišla, tam upoutala pozornost.

K filmu se dostala náhodou. Jednoho dne roku 1932 se Helena ze zvědavosti vypravila do vinohradských ateliérů filmové společnosti Miloše Havla. A úplnou náhodou si krásné plavovlásky všiml režisér Vladimír Slavínský, který jí nabídl bezejmennou roli dámy v baru ve svém melodramatu Právo na hřích. Za pár týdnů dostala další roličku studentky ve filmu Před maturitou.

Tvář půvabné Buschové se začala objevovat na filmovém plátně stále častěji. V roce 1934 zazářila jako naivní Marta po boku komiků Voskovce a Wericha v legendární satirické komedii Hej-rup!. Voskovce si Helena velmi oblíbila, naopak Werichem byla zklamána. Říkala o něm, že neměl dobrý vztah k ženám. Dovolil si k nim a pak pro něho byly vzduch.

Na plátně i jevišti hrála dívky plné života, temperamentní milovnice i drzé kokety. Brzy patřila mezi nejobsazovanější herečky. V roce 1937 dokonce účinkovala v rekordních deseti filmech během jediné sezóny. Patřily k nim snímky Mlynář a dítě, Milan Rastislav Štefánik nebo melodrama Děvčata, nedejte se! Kritici ji označovali za typickou představitelku okouzlujících a temperamentních hrdinek. Byla slavná a zdálo se, že před ní leží zářivá budoucnost.

Stačil ale jediný podpis německého vůdce a slibná kariéra se octla v ohrožení. Nástup fašismu ji přiměl k počeštění příjmení na Bušovou, vzápětí ale musela čelit velkým problémům. Po otci totiž byla židovského původu, takže jí hrozil nejen zákaz veškeré činnosti, ale také transport do koncentračního tábora.

Helena nebyla zvyklá sedět se založenýma rukama a čekat na ortel. Začala bojovat o svůj život i práci. Přistoupila na zoufalý plán. Do úředních záznamů se dostala informace, že jejím biologickým otcem není otec, který ji vychoval. Během vyšetřování bylo nakonec prokázáno, že je jejím otcem její vlastní strýc. Rodinná gentlemanská dohoda jí zachránila nejen život, ale také práci a zahrála si během války i v několika filmech.

Lživé svědectví o pokrevním poutu s „árijským“ strýcem fungovalo – a Helena mohla zůstat na scéně. V temných protektorátních časech dál točila filmy. Když se z kinosálů ozýval její nakažlivý smích, mnozí diváci na chvíli zapomněli na strach ze zatýkání a stanného práva.

Její první manželství spadá ještě do válečných let – provdala se za redaktora společenského časopisu Ahoj Miroslava Klace. V dostupných pramenech se objevuje její příjmení Klacová, ale detaily o svazku či jeho délce známy nejsou.

Byl to sňatek z rozumu nebo z lásky? Těžko říct. Jeho jméno se v jejích životopisech sotva mihne. Nejspíš spolu dlouho nevydrželi – a možná je rozdělila až poválečná atmosféra. Helena se po válce vrátila k dívčímu příjmení a o svém prvním muži už nikdy nemluvila. Možná to bolelo. Možná to nestálo za řeč. Co se jí asi honilo hlavou, když rozstřihla svatební fotografii a polovinu s manželovou tváří zahodila do koše? Tohle zůstane navždy jen její tajemstvím.

V květnu 1945 se celá Praha topila v slzách a šampaňském. Euforie osvobození zaplavila ulice. Helena Bušová mezi jásajícími zástupy chyběla – ve vypjatých dnech povstání raději nevycházela. Její jméno se totiž objevilo na seznamech nepohodlných kolaborantů: přetrvávající závist jí křivě vyčetla, že za války hrála ve filmu, místo aby trpěla. Tichá a zdrcená se skrývala doma, než nebezpečí pomluv vyšumělo. Její herecká duše utržila šrámy. Kdyby jen tušila, že to nejhorší ji teprve čeká.

Poválečné jaro jí ale přineslo i nečekanou útěchu: krátce po osvobození se seznámila se stíhacím letcem legendární 312. perutě RAF Karlem Kasalem, který se právě vrátil domů. V roce 1946 se vzali – a Helena se vznášela štěstím, jako by kroužila v oblacích s ním. Byla to láska na první pohled a do půl roku se vzali. S pohledným pilotem po boku se cítila v bezpečí. Kasal byl válečný hrdina. Brzy však měli poznat, že v míru se z hrdinů stávají obětní beránci.

Novomanželé dostali jen pár měsíců manželského klidu. Nad Československem se opět stahovala mračna – a tentokrát nebylo úniku. Přesto, že šlo o skutečného válečného hrdinu, který velel slavné 312. peruti a získal pět válečných křížů, byl po návratu do Čech uvězněn. Na svobodu se dostal teprve až po přímluvě Jana Masaryka.

Karel Kasal jako by přežil peklo bitvy o Británii jen proto, aby ho nakonec zlomili vlastní lidé. Komunistický režim v něm viděl zrádce, protože nebojoval po boku Sovětů, a nemilosrdně se mu pomstil. Helena zatím čekala sama, ve strachu a bez práce.

Divadelní prkna se znovu otřásala nejistotou – noví pánové kultury nechtěli na scéně „buržoazní prvorepublikové hvězdy“. Když byl Karel díky vlivu ministra Masaryka propuštěn, manželé už neměli co ztratit. A koncem roku 1947 se raději vrátil do Anglie.

Osud Heleně nabídl poslední příležitost. Dostala nabídku natáčet v Londýně s proslulým producentem a režisérem sirem Alexandrem Kordou. Československé úřady jí kupodivu daly povolení vycestovat – snad nad ní držel ochrannou ruku ještě někdo vlivný, kdo pamatoval její dřívější slávu.

Helena získala povolení k natáčení v Londýně a nakonec s manželem v Anglii zůstala. Domů už se nevrátila. V roce 1948 tak ztratila svou rodnou zemi. Brzy poté ztratila i poslední zbytky někdejší slávy. Prvorepubliková filmová princezna zmizela beze stopy.

Emigrantský chléb byl tvrdý, ale Helena nepřestávala snít o obyčejném lidském štěstí. Helena si vždy přála rodinu. Matkou se stala až ve čtyřiceti. Syna porodila po emigraci do Londýna, kde byla na čas ženou v domácnosti. Karel Kasal se vrátil do aktivní služby RAF a zanedlouho byl přeložen do Německa, takže rodina se roku 1952 odstěhovala za ním.

Helena nechala herectví spát. Její chlapeček Karel, jemuž všichni říkali Charlie, měl úžasné dětství. Syn na ni vzpomíná jako na úžasnou maminku, nepoznal maminku jako herečku; znal jen laskavou usměvavou paní, která mu před spaním vyprávěla příběhy z vlasti, již nikdy neviděl.

Jenže Helena v hloubi duše nezapomněla, kdo je. Když Charlie trošku odrostl, vrátila se s manželem k práci. V Mnichově se oba zapojili do vysílání Radia Svobodná Evropa – chtěli pomáhat krajanům za železnou oponou. Jejich ideály se však rychle střetly s realitou.

V prostředí exilu se cítili nedocenění, izolovaní v cizím světě. Helena plakala do polštáře steskem po domově. Její muž navrhoval přečkat pár let a vrátit se, „až se to doma přežene“. Ani jeden netušil, že tento jejich plán se změní v noční můru.

Na jaře 1955 se v Československu objevila jiskřička naděje. Prezident Zápotocký vyhlásil částečnou amnestii a propaganda halasně lákala emigranty k návratu. Heleně zajiskřilo v očích. Co když by mohla ukázat malého Charlieho babičce? Co když by mohla znovu spatřit rodnou Prahu? V září 1955 se manželé Kasalovi sešli ve vídeňské kavárně s člověkem, který vystupoval jako zástupce československého ministerstva.

Netušili, že je to agent StB. Následovalo několik tajných schůzek – a pak se Helena konečně dočkala: kufry sbaleny, britské pasy v kapse, jedou domů! Když po dlouhých sedmi letech vystoupila v Praze a vykoukla z okénka. Tolik se těšila na obrysy Hradčan na obzoru. Místo nich ji na peróně vítali vážní pánové v kloboucích, kteří manžele slušně, leč důrazně, odvedli stranou.

Doklady jim byly hned po příjezdu odebrány, několik měsíců byli zadržováni na různých místech a nuceni k veřejnému prohlášení proti Západu. Helena se ocitla v pasti. Z uprchlice toužící po domově se přes noc stala nástrojem v cizí hře. S manželem byli donuceni vystupovat v rozhlase proti Svobodné Evropě a vyzývat jiné exulanty k návratu.

Jejich slova zněla prázdně – a Helena se za ně nesnášela. Po dvou takových potupných návštěvách vlasti manželé pochopili, že je zneužívají. Když StB požadovala, aby začali donášet na exilové kolegy, rozhodli se utéct zpátky na Západ.

Nakonec dostali pasy zpět a byli z Československa vykázáni. S hlubokou jizvou v srdci Helena nasedala do letadla směr zámoří. Zklamání bylo obrovské. Naposledy se ohlédla po české zemi pod oblaky. Věděla, že možná navždy.

Nový domov našli v kanadském Winnipegu. Začali znovu od nuly a mlčky se smířili s údělem „zrádců“, kteří nesmějí zpět. Helena byla vždy bojovnice – a i teď, v cizí zemi, dokázala vstát a jít dál.

Hrála v divadle a účinkovala dokonce v televizních seriálech celoplošné kanadské televize CBC TV. Vystupovala také v rozhlase CKY. Její muž se rekvalifikoval na architekta. Syn vyrostl a po matčině vzoru se přece jen mihl i před kamerou – ale spíš ho to táhlo k muzice a k médiím. Charlie Kasal se nakonec stal moderátorem a spolumajitelem prvního českého rockového Rádia Beat.

Helena Bušová se nikdy nevzdala naděje, že se jednou natrvalo vrátí. Jak šel čas, totalitní režim v Československu pomalu měknul. V osmdesátých letech se Helena znovu odvážila poslat žádost o vízum – nebyla už nejmladší a přála si dožít v rodné zemi. Čekala. Modlila se.

Přišla odpověď: Stejná situace se opakovala v osmdesátých letech, od tehdejšího režimu však bývalá hvězda nedostala vízum. Čtyřicet let žila v cizině a doufala v sen, že se vrátí – a teď se sen definitivně rozplynul. Smutek ji ničil. Karel Kasal, její milovaný manžel, zemřel v roce 1980. Helena zůstala sama a opuštěná v daleké zemi, kterou si nikdy úplně nezamilovala.

Zemřela 28. listopadu 1986 ve Winnipegu. Hluboko uvnitř určitě cítila hořkost, že se nedočkala svobody. „Komunistický režim se snažil, aby se na tyto lidi, kteří byli před válkou úspěšní a odešli ze země, zapomnělo,“ prohlásil později filmový historik Pavel Jiras.

Helena Bušová se měla stát jedním z těch zapomenutých jmen. Nestalo se tak. Její syn Charlie se po Sametové revoluci vrátil do Prahy, nechal oba své rodiče pohřbít na pražských Olšanských hřbitovech a sám v Česku zůstal. Příběh Heleny Bušové nakonec z paměti národa nezmizel – v roce 2017 dokonce vznikl dokument Zapomenutá hvězda Helena Bušová, inspirovaný Charliego vzpomínkami.

Na starém rodinném náhrobku přibyla dvě jména – Helena a Karel Kasalovi – a drobný nápis oznamuje, že hvězda první velikosti, která kdysi zářila na filmovém plátně, se nakonec domů přece jen vrátila.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Helena_Bu%C5%A1ov%C3%A1

https://dfarchiv.cz/nas-filmovy-portret-helena-busova/

https://www.csfd.cz/tvurce/1115-helena-busova/biografie/

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/helena-busova-mezivalecna-filmova-hvezda-prvni-velikosti-kterou-znicil-jeji-zidovsky-puvod-i-komunisticky-rezim_156924.html

https://www.krajskelisty.cz/praha/17757-tuto-okouzlujici-ceskou-filmovou-hvezdu-nechteli-pustit-zpet-domu-skoncila-proto-v-zapomneni-tajnosti-slavnych.htm

https://www.onlyu.cz/celebrity/helena-busova-ceskoslovenska-hvezda-na-kterou-jsme-kvuli-emigraci-zapomneli/

https://www.krajskelisty.cz/praha/28957-domu-nesmela-a-mela-byt-navzdy-zapomenuta-duvod-nevhodny-manzel-tajnosti-slavnych.htm

https://www.ceskatelevize.cz/porady/11441814277-zapomenuta-hvezda-helena-busova/