Článek
Bylo jí čtyřicet, když přišla o tvář. V sychravém ránu roku 1984 projíždí Helena Štáchová křižovatkou na zelenou, když se z vedlejší ulice vyřítí auto sovětské výroby. Následuje ohlušující náraz – její vůz je vymrštěn na chodník a naráží do pouliční lampy.
Tělem mladé ženy prudce projede druhý úder, když hlavou prorazí čelní sklo. Okamžik ticha, pak jí po tváři stéká teplá krev. Helena cítí jen ostré střepy, které jí řezají kůži.
Nemůže otevřít oči, všude kolem slyší křik jako v hororu. Na chodníku polekaní lidé přihlížejí scéně, z níž tuhne krev v žilách.
Dětství
Podobné drama by čekal málokdo od ženy, jejíž hlas milovaly celé generace dětí. Helena Štáchová se narodila v listopadu 1944 do pražské rodiny intelektuálů – tatínek byl inženýr a nadšený hudebník, maminka středoškolská profesorka.
Rodiče v ní pěstovali lásku k umění i literatuře. Po maturitě byla Helena přijata na pedagogickou fakultu a mohla být výbornou učitelkou, ale zlákalo ji jiné povolání.
Místo školní tabule ji okouzlilo jeviště loutkového divadla – a tam nakonec prožila přes 45 let plných dobrých i zlých časů. Už v roce 1961 přišla do slavného Divadla Spejbla a Hurvínka jako mladičká elévka.
Během studia na DAMU se rozhodla naplno věnovat právě loutkoherectví a hned po absolutoriu v roce 1966 se stala stálou členkou divadla.
Nikdo tehdy netušil, že drobná tmavovlasá dívka jednou převezme vedení celého divadla. Zprvu pouze vodila loutky v pozadí scény, ale už roku 1967 dostala Helena jedinečnou šanci: převzala hlas postavy malé holčičky Máničky.
Tato nezbedná kamarádka Spejbla a Hurvínka si rychle získala srdce publika. Helena se stala teprve třetí interpretkou Máničky a jako první z celého souboru začala s loutkami vystupovat i v cizích jazycích, aby jim v zahraničí lépe rozuměli malí i velcí.
Brzy nato vnesla do „pánského“ světa Spejbla a Hurvínka další ženskou postavu. Její o 16 let starší kolega Miloš Kirschner – principál divadla a pokračovatel legendárního zakladatele Josefa Skupy – pro Helenu vymyslel novou roli: v roce 1971 se zrodila hurvínkovská bábinka, paní Kateřina Hovorková.
Obě loutky, rozpustilá vnučka Mánička i její svérázná Bábinka, od té doby mluvily výhradně hlasem Heleny Štáchové. A co víc – Helena se postupně stala také autorkou mnoha loutkových her, scénářů a písňových textů. Spolu s Kirschnerem začali nahrávat gramofonové desky, účinkovali v rozhlase a televizi a rozvíjeli tradici divadla, které dokázalo pobavit děti i dospělé.
Láska a první rány osudu
Profesionální souhra Helenu a Miloše Kirschnera sblížila i v soukromí. Pověstný doutnák lásky vzplál naplno – musela však sedm let čekat, než se Kirschner, již dvakrát rozvedený otec dvou dětí, uvolní ze starých závazků.
V roce 1972 si charismatického loutkáře konečně vzala za muže. A byla to svatba vpravdě symbolická: konala se časně ráno na Staroměstské radnici, odkud novomanželé doslova utíkali rovnou na vlak – čekalo je turné s Hurvínkem v Německu.
Loutky pro ně nebyly prací, ale životem. „Občas mi došla trpělivost, ale naše láska vždycky zvítězila,“ komentovala Helena své trnité začátky po boku slavného principála.
Společné štěstí však brzy poznamenala krutá zkouška. Jejich první dítě, dceru, pojmenovali Helena – po mamince. Holčička ale zemřela pouhý jeden den po porodu. Šok a žal z náhlé ztráty mladí rodiče jen těžko vstřebávali.
O několik let později se naštěstí dočkali druhé dcery, Denisy, a zanedlouho i syna Miloše. Rodinnou bolest tak vystřídala radost – a Helena se na děti upnula s o to větší láskou. Denisa i Miloš vyrůstali v zákulisí divadla mezi dřevěnými kamarády svého dětství.
Máma je k ničemu nenutila - přesto oba přirozeně navázali na rodinné poselství. Později vystudovali umělecké obory a stali se z nich významní členové týmu Divadla S+H. Jeden jako dramaturgyně a dramatička, druhý jako výtvarník loutek, scénograf a režisér.
Helena Štáchová zatím pokračovala v úspešné kariéře loutkoherečky. S Kirschnerem tvořili na jevišti dokonalou dvojici – on propůjčoval hlas bručivému taťuldovi Spejblovi a nezbednému Hurvínkovi, ona rázné Bábince Kateřině a zvídavé Máničce.
Společně objeli celý svět. Helsinské publikum tleskalo Helence stejně jako vídeňské či tokijské. V zákulisí dokázala svým loutkám vtisknout emoce pohybem, v dabingovém studiu jim vdechla život svým hlasem. Její talent nezůstal jen u loutek – v 90. letech si ji televizní diváci oblíbili jako českou Lízu Simpsonovou.
Postavu výřečné americké školačky dabovala Helena bezmála čtvrt století, až do konce svého života. Přestože se stala i vyhledávanou dabérkou, loutkám zůstala vždy věrná. Sama o sobě říkávala s úsměvem, že žije „život na nitích“ – a ani netušila, jak trefné to přirovnání jednou bude.
Nehoda, která vzala tvář
Na jaře 1984 nastalo ono osudné ráno, kdy krátce po svých čtyřicátých narozeninách, prožila Helena Štáchová absolutní peklo. Když zkoušela otevřít oči po havárii, přišla si slepá a všude kolem ní byla krev. Toho dne si jela vyzvednout nové auto, ale domů se vrátila s jizvami na duši i na těle.
Náraz vozu při nehodě doslova odřízl Heleně nos a roztrhal rty. Všechny měkké tkáně obličeje byly zničeny; v šokovaném těle zůstala uvězněná skleněná tříšť. Lékaři jí hodiny vytahovali drobné střepy z očních důlků, aby vůbec měla naději znovu vidět.
Helena podstoupila sérii náročných operací a její nejbližší se báli, zda tu strašnou ztrátu unese. Ale loutkoherečka, která tolik let rozdávala radost druhým, v sobě našla nepředstavitelnou sílu. Po nekonečných týdnech bolestí a nejistoty se zvedla z lůžka a s rekonstruovanou tváří stanula před zrcadlem.
V odrazu viděla úplně jinou ženu – pohled poznamenaný jizvami a utrpením – a přece stejnou Helenu. Přišla o tvář, ale neztratila svůj hlas ani své odhodlání. Už několik měsíců po nehodě se znovu vrátila do divadla mezi své milované loutky.
Nehoda jí znetvořila obličej, ale duši nezlomila. Život Helenu naučil vážit si všedních maličkostí. Už nikdy se nebála zrcadel ani soucitných pohledů cizích lidí – děsivou zkušenost přijala jako fakt, s klidem a pokorou.
„Můj život je zajímavý na román, ale nesmírně těžký k životu,“ prohlásila v jedné televizní zpovědi. Dobře věděla, o čem mluví – a osud pro ni chystal další kapitoly toho románu.
Boj o Spejbla a Hurvínka
V polovině 90. let se Česko proměnilo společně s Heleniným světem. Po pádu komunismu se Divadlo S+H muselo vystěhovat ze své historické budovy v pražských Vinohradech, která propadla restituci. Helena a její kolegové s obavami opouštěli scénu, kde hráli celá desetiletí, a stěhovali loutky do Dejvic.
Pro Štáchovou, spjatou s divadlem od mládí, to byl emotivní moment – ale i tuhle změnu dokázala proměnit v nový začátek. Osud tomu chtěl, že na Nový rok 1996 Helena náhle ovdověla.
Miloš Kirschner, její manžel, přítel a umělecký partner, zemřel nečekaně ve věku 69 let. Veškerá tíha vedení divadla tak rázem spočinula na ní. Ve svých 51 letech stanula Helena Štáchová v čele scény, která byla legendou českého loutkářství – a nyní i jejím dědictvím.
Po boku jí zůstaly dvě dospívající děti a kolega Martin Klásek, Kirschnerův hlasový nástupce v rolích Spejbla a Hurvínka. Z hlubokého zármutku nad ztrátou manžela čerpala Helena jediné poučení: musí jít dál a nepřipustit úpadek milovaného divadla.
V následujících letech dovedla soubor do nové éry. Udržela vysokou uměleckou úroveň, rozšířila repertoár a dokonce se pustila do citlivé modernizace tradičních postaviček. Štáchová respektovala odkaz profesora Skupy, ale zároveň se nebála reagovat na současnost – loutky v jejích hrách humorně glosovaly lidské nešvary i politické poměry.
Spejbl a Hurvínek se tak v jejím podání ocitli třeba v blázinci; pro dospělé publikum se hrály satirické večerní představení. Z Heleny se stala nejen ředitelka a dramaturgyně, ale také režisérka. Žila prací od rána do noci, plná nové energie – a možná tušila, že další rána přijde záhy.
Koncem roku 2000 totiž obdržela obsílku, která ji vyděsila víc než všechna předchozí příkoří. Městský ústav sociálních služeb v Plzni, dědic práv zakladatele divadla Josefa Skupy, podal na Štáchovou žalobu. Požadoval, aby Helena přestala používat jména a podobu Spejbla a Hurvínka, které prý jako vdova po Kirschnerovi vlastní neprávem.
Začal se tak vleklý boj o Spejbla a Hurvínka, paradoxně vedený nikoli na jevišti, ale v soudních síních. Proces trval dlouhých osm let a stál všechny zúčastněné mnoho sil i peněz. Divadlu bránil v rozletu a Helenu Štáchovou stál zdraví.
Soudy se táhly a definitivní verdikt se několikrát odsunul. Helena se však nevzdávala – dokud běželo odvolací řízení, dál hrála pro děti, připravovala premiéry a navenek si udržovala optimismus. Uvnitř ji ale sžíral strach. Věděla, že pokud prohraje, přijde divadlo o své hrdiny a nejspíš zanikne.
Vzpomínala, jak stála jednou s ansámblem v Hamburku a čekala na telefonát z Prahy, který měl rozhodnout o dalším osudu loutek. „Tehdy jsem z únavy propadla naprosté beznaději,“ vzpomínala na onen kritický moment. Právě tenkrát, po letech stresu a obav, udeřil zákeřný nepřítel, kterého nečekala – vážná nemoc.
V srpnu 2008 nakonec přišlo zadostiučinění: Nejvyšší soud definitivně potvrdil, že Helena Štáchová je právoplatnou držitelkou ochranné známky Spejbla a Hurvínka. Všechny soudní instance se shodly, že historická autorství loutek jsou sporná a jejich dnešní „matkou“ je fakticky ten, kdo jim dává život na scéně.
Helena vyhrála soud i za cenu, že to uspíšilo boj s rakovinou. Přesto nikdy nikomu nic nezazlívala. „Kdybych byla zlá, mohla bych teď sama zakázat plzeňským jakékoli užití Spejbla a Hurvínka bez mého svolení,“ podotkla s hořkým úsměvem ke smyslu celé pře.
Takovou malichernou odplatu však rezolutně odmítla – vždyť cílem bylo udržet odkaz Skupy a Kirschnera při životě, ne ho pohřbít právními šarvátkami.
Život na nitích
Silou vůle a s podporou rodiny dokázala nemoc poprvé porazit. Helena Štáchová se vrátila do života jako bojovnice, která přežila svůj vlastní pohřeb – a teď má každou minutu navíc. „Cíleně se raduji z každé chvíle znovu darovaného života,“ říkala rok po uzdravení. Neustále pracovala – psala nové hry, režírovala a dál propůjčovala svůj hlas legendárním loutkám. V roce 2013 byla oceněna zvláštní cenou Thálie za přínos českému loutkovému divadlu.
Získala také Zlatý vavřínový řád Hospodářské komory a stala se čestnou členkou Herecké asociace. Její nahrávky se Spejblem a Hurvínkem mezitím získaly desítky zlatých a platinových desek a vycházely v miliónových nákladech. Helena nic z toho okázale neslavila – mnohem více ji těšilo, že v divadle mezitím dospěla další generace talentovaných loutkoherců, kteří jednou převezmou její štafetu.
Jednoho dne však ucítila, že se jí vrací známá bolest v uzlinách. Neomylný signál. Píše se rok 2015 a Helena tuší, že rakovina udeřila znovu. Tentokrát ale tělo 71leté ženy klade zoufale malý odpor. Síly ubývají, a přesto Štáchová tvrdohlavě odmítá zvolnit tempo.
Do posledních chvil zůstává ředitelkou svého divadla, i když už nemůže stát na scéně. Roli Máničky v divadle postupně přebírá mladá herečka Marie Šimsová. Helena předává to, co celý život opatrovala – a dává tím svým dřevěným „dětem“ příslib, že nezůstanou opuštěné.
V posledních měsících už bývala Helena Štáchová jen doma na pražských Vinohradech, obklopená loutkami a milovanou rodinou. Po boku jí stál životní partner, politolog Zdeněk Zbořil, který jí byl velkou oporou v nejtěžších chvílích.
Navzdory dlouhé a těžké nemoci se maminka do poslední chvíle věnovala svému divadlu, prozradila Denisa, která po ní převzala dramaturgii souboru. Když Helena 22. března 2017 v noci vydechla naposledy, bylo jí 72 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Helena_Štáchová
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-helena-stachova-cilene-se-raduji-z-kazde-chvile-znovu-darovaneho-zivota-105619
https://zeny.iprima.cz/kruty-osud-heleny-stachove-smrt-dcery-boj-s-rakovinou-nehoda-ji-znetvorila-oblicej-417629
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/129997/legendarni-loutka-kdo-spejblovi-zkazil-devadesatiny.html
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/prava-na-spejbla-a-hurvinka-zustanou-helene-stachove_200708061023_mhromadka
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/muj-zivot-je-zajimavy-na-roman-ale-nesmirne-tezky-k-zivotu-rika-helena-stachova-146283
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/15329/helena-stachova
https://www.novinky.cz/clanek/stalo-se-posledni-rozlouceni-s-helenou-stachovou-40029045
