Herecká superstar, král večírků a věčný sukničkář. Jack Nicholson bral nevěru jako životní styl.

Bylo mu sedmatřicet, když se Jack Nicholson dozvěděl pravdu, která převrátila naruby celý jeho dosavadní svět. Žena, kterou celý život považoval za svou starší sestru June, byla ve skutečnosti jeho matkou. A „rodiče“, kteří ho vychovali, byli ve skutečnosti prarodiče. 

Zpráva udeřila jako blesk z čistého nebe. Píše se rok 1974 a Hollywoodem stoupá hvězda nového charismatického rebela. Právě v době, kdy slaví úspěchy filmů jako Čínská čtvrť a chystá se natáčet Přelet nad kukaččím hnízdem, zjišťuje Nicholson při rozhovoru s reportérem časopisu Time, že celý jeho rodinný příběh byl lež.

Matka June byla v pouhých sedmnácti letech příliš mladá na dítě, a tak se prarodiče Ethel a John dohodli, že chlapce budou vychovávat jako svého syna. June se pro okolí stala „sestrou“. Jeho rodina si toto tajemství vzaly do hrobu – June zemřela už roku 1963 na rakovinu, babička Ethel o sedm let později. Když se pravdu dozvěděl samotný Jack, neměl se už koho zeptat.

Nicholson však už tehdy není žádný mladíček – formovala ho tvrdá léta v showbyznysu – a možná i díky tomu zprávu vstřebá s překvapivým klidem. „Řekl bych, že to byla docela dramatická událost, ale nebyla to žádná traumatizující rána. Ve skutečnosti mi spíš spousta věcí najednou začala dávat smysl. Pokud něco, cítil jsem vděk,“ hodnotí s odstupem odhalení rodinného tajemství.

Hořký stín lži ho však stejně poznamená. Sám později s hořkým úsměvem utrousí, že obě ženy – matka i babička – mu tímhle podvodem „zničily život, především ten milostný“. Možná to říká s nadsázkou, možná ne. Jisté je, že vztahy Jacka Nicholsona s ženami budou jednou provždy komplikované.

Jack přichází na svět 22. dubna 1937 v městečku Neptune City v New Jersey jako John Joseph Nicholson. Jeho biologická matka June Frances Nicholson je pohledná začínající tanečnice – a také ještě nezletilé vyděšené děvče.

Otec do obrazu nepatří; snad nějaký kolega z kabaretu, snad muž jménem Don Furcillo, který se sice s June narychlo oženil, ale ukázalo se, že už jednu manželku má. Bigamista a proutník, po rozvodu mizí neznámo kam.

Novorozeněte se na nátlak rodiny ujímá babička Ethel May a dědeček John Nicholson – postarají se o něj jako o vlastního syna, aby uchránili dceru June od skandálu neprovdané matky. Malý Jack tak vyrůstá v přesvědčení, že má starostlivou sestru June a milující rodiče v pokročilém věku.

V domácnosti na pobřeží Jersey vládnou ženy. Ethel provozuje malé kadeřnické studio, kam chodí místní dámy na ondulaci, a malý Jack tam mezi nimi běhá jako maskot. „Vyrůstal jsem mezi ženami a naučil se, co mají rády a jak s nimi vycházet,“ vzpomínal později.

Už od dětství v sobě pěstuje okouzlující galantnost, která mu jednou vynese pověst neodolatelného svůdníka. Zároveň je ale malým sígrem – ve škole dělá skopičiny, vyrušuje v hodinách a učitelé ho nenávidí.

Spolužáci ho milují, zvolili ho „třídním šaškem“ ročníku. Jack se v pozornosti přímo vyžívá. Doma ho June (pro něj „sestřička“) zasypává snad až přehnanou péčí – dokonce víc než „máma“ Ethel. Často ho hlídává, bere ho na procházky, mazlí se s ním, jako by byl její vlastní… Malý Jack nechápe proč, ale někde uvnitř tuší, že jejich vztah je zvláštní.

Netuší, že dvacet let poté, co svou milovanou „sestru“ June v jednadvaceti letech ztratí (zemře mladičká na rakovinu dělohy), vyjde tahle zamotaná historie najevo.

Herectví ho přitahuje od mládí jako možnost uniknout realitě. „Ve škole jsem si nedokázal představit, že bych šel spát sám,“ vybaví si po letech pocity ze své puberty. Už tehdy se obklopuje kamarády i dívkami, jen aby necítil prázdnotu. V šestnácti končí střední školu a nemá nejmenší chuť pokračovat na vysokou.

Fascinuje ho svět filmu. V roce 1954 proto sedá na vlak do Kalifornie – rozhodne se vyrazit za svou „sestrou“ June, která tehdy žije v Los Angeles, a pokusit se prorazit jako herec. Ocitá se přímo v srdci poválečného Hollywoodu, kde se mu zpočátku otevírají dveře jen jako poslíčkovi a pomocné síle.

Ve studiu MGM roznáší dokumenty, myje nádobí, dokonce na čas vypomáhá v oddělení animovaných filmů jako kreslíř. Šéfové studia si toho hubeného tmavovlasého mladíka všimnou – má pronikavé oči, úsměv plný sebevědomí a drzosti a nesporný talent rozesmát okolí.

Předvedou ho starému hereckému guru Jeffu Coreyovi a ten radí: poslat Jacka do hereckých kurzů. Nicholson neváhá. Večer co večer pilně trénuje dialogy a ve dne běhá po konkurzech.

Jeho první role ale nestojí za mnoho. Šest let se motá v laciných béčkových hororech a akčních filmech, občas napíše scénář nebo pomáhá s režií, jen aby se uživil. V roce 1958 debutuje v titulu Cry Baby Killer (v českém překladu Ubrečený zabiják) jako mladík držící rukojmí, ale film propadá.

Následuje smršť podřadných snímků s názvy jako The Terror, Ride in the Whirlwind či Střelba, které zapadnou, sotva se objeví. Dlouhých deset let zůstává Jack Nicholson jedním z mnoha bezejmenných hollywoodských komparsistů.

Už to vypadá, že prorazí spíš jako scenárista – spolupracuje s režisérem Dennisem Hopperem a producentem Bobem Rafelsonem na psychedelickém hudebním filmu Head (1968) a docela se osvědčí. V koutku duše se ale nevzdává svého hereckého snu.

Zlom přichází nečekaně v roce 1969. Hopper a Rafelson nabídnou Nicholsonovi vedlejší roli právníka George Hansona ve své motorkářské road-movie Bezstarostná jízda (Easy Rider). Jack hraje po boku Petera Fondy a mladého režiséra Hoppera partu ukecaného opilce, který se přidá ke dvěma hippies na cestě Amerikou – a svým bezstarostným charismatem si okamžitě získá sympatie diváků.

Film se stává manifestem jedné generace a cenu pro nejlepší debut v Cannes přebírá za tvůrce právě Nicholson. Tam na festivalové projekci sedí v obleku mezi hvězdami a uvědomí si: Dokázal jsem to. „V Cannes jsem dřív byl akorát načerno, jako divák bez lístku. Teď jsem tam seděl a došlo mi, že se skutečně stanu filmovou hvězdou,“ vzpomíná na tu chvíli. První nominace na Oscara na sebe nenechá dlouho čekat. Hollywood si v Jacku Nicholsonovi našel novou tvář – rebelského svůdce s jiskrou v oku.

Během první poloviny 70. let se Jackův talent naplno rozvine v sérii odvážných, výbušných rolí. Jako bývalý pianista Bobby v psychologickém dramatu Malé životní etudy (1970) předvádí vnitřní vzpouru proti prázdnému životu, v Posledním detailu (1973) hraje prostořekého námořníka a získává další oscarovou nominaci.

V roce 1974 přichází Čínská čtvrť režiséra Romana Polanského: Nicholson jako soukromý detektiv Gittes propůjčuje filmu tvář cynika s krvácejícím nosem a syrové neo-noirové drama sklízí nadšení kritiků i diváků. Jack je v té době na vrcholu fyzických sil: pětatřicetiletý pohledný herec s výrazným obočím a širokým úsměvem, za kterým tušíte nebezpečí.

Režisér Polanski o něm s oblibou říká: „Jack je nejpříjemnější člověk na práci, jakého jsem potkal – dokáže rozmazlit režiséra i scenáristu, protože v jeho ústech znějí i ty nejhorší repliky skvěle.“ Hollywood mu leží u nohou.

Když pak Nicholson přijme roli odsouzeného bouřliváka McMurphyho v adaptaci Keseyho románu Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) režiséra Miloše Formana, stane se legendou. Jeho výkon ve filmu – kde svádí nerovný boj s despotickou vrchní sestrou v psychiatrické léčebně – mu konečně vynáší vytouženého Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.

Jack se stává symbolem odporu proti autoritě, věčným provokatérem a hlasem jedné generace. „Nicholson v té roli zosobnil všechny světové rebely,“ napsal o něm později kritik Roger Ebert. A to ještě přijde jeden z Nicholsonových nezapomenutelných momentů: v hororu Osvícení (1980) ztvární spisovatele Jacka Torrance, jak pomalu propadá šílenství.

Od konce 60. do konce 80. let natočí Jack Nicholson přes dvacet filmů a třikrát získá Oscara (podruhé za vedlejší roli ve filmu Cena za něžnost, 1983; potřetí za Lepší už to nebude, 1997). S dvanácti nominacemi se navíc stane nejvíc nominovaným hercem Akademie v historii.

Ze stárnoucího hipíka s klukovským úsměvem se promění v ikonickou tvář Hollywoodu. Jeho jméno se stává pojmem: Jack Nicholson – to znamená charisma, nebezpečí a zábava. Sám sebe rád označuje za „rebela“, kterého Hollywood miluje, protože zůstává svůj. Příznačné je, že když přijme roli Jokera v komiksovém trháku Batman (1989), publikum ani neprotestuje, že je fyzicky odlišný od komiksové předlohy – Joker prostě splyne s Nicholsonem a naopak. V té době už je Jack větší archetyp než všechny jeho postavy.

Sláva však má i svou temnější stránku. Z Jacka se stává prototyp hollywoodského bouřliváka. Rád se ukazuje na večírcích s věčně rozverným výrazem, v ústech cigára nebo marihuanový joint. Jeden novinář o něm už v 70. letech napíše, že kolem něj se neustále vznáší opojný oblak marihuany a koksu – a Nicholson se tomu nijak nebrání.

Společně s přáteli, hercem Marlonem Brandem a producentem Warrenem Beattym, bydlí ve stejné ulici na Mulholland Drive nad Los Angeles a proslulý úsek se začne přezdívat „Bad Boy Drive“, ulice rošťáků.

Tihle tři se předhánějí, kdo uspořádá divočejší párty. Traduje se, že u nich doma často do rána korzují desítky dívek, alkohol teče proudem a snad si i milenky navzájem půjčují.

„Byli jsme bohové, všechno nám prošlo,“ řekl k tomu později Nicholson s typickým sebevědomím. Kromě drog se nikdy netajil svou vášní pro sport a umění – sbírá obrazy modernistů, miluje jazz a je oddaným fanouškem basketbalového týmu LA Lakers, kde má desetiletí předplacené místo v první řadě u palubovky.

V 80. a 90. letech je takřka součástí show – známý záběr televizních kamer, jak u Lakers vyskakuje v hledišti a řve na rozhodčího, dokresluje jeho pověst nekonečného hračičky, který se prostě baví životem. Po roce 2021 se na veřejnosti objevuje jen sporadicky, ale v roce 2023 se k Lakers v play-off znovu posadil do své první řady.

Navzdory divokým výstřelkům na veřejnosti však Nicholson zůstává profesionál. Nikdo z kolegů o něm neřekne křivého slova – na place je prý vždy připravený a vstřícný. „Nejsem žádný podrazák, nikoho jsem vědomě nevyužil či nepodvedl,“ konstatuje klidně.

Na otázku, zda v šoubyznysu dokáže člověk vůbec přežít bez jisté krutosti, odpovídá jen svým širokým úsměvem: „No, víte, já to prostě umím zahrát.“ V hloubi duše možná nosí nejedno trauma, ale navenek se z něj stala maska – image permanentně uvolněného ďábla, jemuž nic není svaté. Publikum to miluje a Jack dobře ví, co dělá.

Součástí jeho pověsti jsou od počátku samozřejmě i ženy. Mnoho žen. „Jsem nenapravitelný sukničkář, “ zmiňuje často v rozhovorech. Už od mládí se nikdy netají tím, že monogamie není nic pro něj. „Holky mě zbožňují – a já je,“ utrousí laškovně v jednom rozhovoru a dodá: „Nikdy jsem to nerozděloval – herectví, zábavu, lásku… pro mě je život jeden velkej večírek.“

Rád se chlubí i hodně osobními statistikami. Podle svých vlastních slov měl v posteli snad dvě tisícovky žen – číslo neuvěřitelné, které budí úžas i pohoršení. Jack se nad tím jen uculí: možná přehání, možná ne, kdo ví. Nikdo to nespočítá. On sám k tomu poznamená: „Důležité je být k dispozici. A to já vždycky byl.“ Tím je řečeno vše.

Přesto i velký svůdník měl v životě období, kdy se upnul na jednu ženu. Poprvé se ožení v roce 1962, když je mu pětadvacet. Vyvolenou je exoticky vyhlížející herečka Sandra Knight, které bylo teprve 20.

„Matka mého prvního dítěte se chtěla vzít ve středu – a už v pátek jsme byli manželé,“ vzpomíná Jack na tu spontánní svatbu. Brali se v malé kapli v okolí Los Angeles, pak jeli pít a tančit na pláž. Narodila se jim dcerka Jennifer (1963) a pár let žili spořádaně.

„Měli jsme velmi krásné manželství,“ řekne po letech Sandra. „Ale viděla jsem, jak se z Jacka stává velká hvězda, na kterou čeká spousta pokušení.“ Jackova sláva a nevěrná nátura vztah rozloží. Po šesti letech manželství končí – Sandra se upne k víře a odstěhuje se s dcerkou na Havaj. „Zamilovala se do Boha a proti tomu jsem neměl šanci,“ komentuje to jízlivě Jackův tehdejší blízký přítel. Nicholson zůstane poprvé sám, ale rozhodně ne dlouho.

Další desetiletí jeho života připomíná chaotickou cestu milostnými eskapádami. V roce 1970 prožije románek s půvabnou herečkou Susan Anspach při natáčení filmu Five Easy Pieces – a narodí se syn Caleb. Jack se to však dozví až o několik let později. Tehdy o závazky nestojí. Susanin syn vyrůstá s adoptivním otcem a teprve v 90. letech Nicholson Caleba uzná za vlastního a sblíží se s ním.

Tehdy už ale tisk řeší jiná jména: po rozvodu Nicholson střídá milenky z řad hereček, modelek i společenské smetánky. Chodí například se zpěvačkou Michelle Phillips z kapely Mamas & Papas (která je shodou okolností exmanželkou jeho kamaráda Dennise Hoppera).

Už tehdy bulvár naznačuje, že Jack má slabost pro velmi krásné ženy – a nevadí, když patří nejlepšímu příteli. S Michelle vztah dlouho nevydrží a některé historky tvrdí, že ji přebral jeho soused Warren Beatty. Jack jen krčí rameny. V jeho životě se totiž právě objevuje žena, která ho poznamená nejvíc.

Na večírku u producenta v roce 1973 potká Anjelicu Huston – vysokou, charismatickou dceru slavného režiséra Johna Hustona. Jí je jednadvacet, jemu třicet šest. Vzplane mezi nimi vášeň i hluboké citové pouto. „Byla to osudová láska, ale od začátku plná bouří,“ řekne Anjelica po letech.

Jack je ve vztahu nevypočitatelný – jeden den zahrnuje Anjelicu dárky a něhou, druhý den zmizí na druhém konci světa nebo se objeví po boku jiné krásky. Huston to trpělivě snáší sedmnáct let. Sama buduje hereckou kariéru, zatímco po Jackově boku prožívá střídavě okouzlující i příšerné chvíle.

„Jack byl rozhodně štědrý muž. Své vyvolené koupil drahé auto jen tak… Když ho druhý den nabourala, jen se zasmál,“ líčí Anjelica jednu světlou chvilku jejich soužití. Jindy však musí zavírat oči, když na večírcích sleduje, jak její partner bezostyšně flirtuje s jinými ženami.

Jack se netají tím, že nevěru nepovažuje za hřích, spíš za povinnou daň své nespoutané povaze. A přestože Anjelicu miluje, lži se stávají denním chlebem – jak sám Nicholson cynicky vtipkuje, „v životě lžeš jen dvěma lidem: své holce a policajtům.“

Hustonová v sobě potlačuje žárlivost, ale vše má své meze. Tou poslední kapkou je, když se Jack v roce 1989 tajně zaplete s třiadvacetiletou modelkou Rebeccou Broussard – a ona otěhotní. Když se to Anjelica dozví, vtrhne do Jackovy kanceláře v Paramount Pictures, kde zrovna řeší problémy s filmem The Two Jakes, a v záchvatu vzteku ho fyzicky napadne.

„Opravdu mě zbila. Anjelica umí rozdávat rány,“ přiznával později sám Nicholson s notnou dávkou smutku i respektu. Je konec. 17 let milostného soužití se rozpadá v prach, Hustonová od něj definitivně odchází. Jack se ocitá v nejhlubší osobní krizi. „Emočně mě to zničilo – bylo to asi nejhorší období mého života. Byl jsem hloupý kluk a udělal jsem chybu,“ řekne o rozchodu s Anjelicou vzácně otevřeně. On, který tolik ženám ublížil, poprvé sám trpí zlomeným srdcem.

K životu ho brzy probere nová zodpovědnost – s Rebeccou Broussard se mu rodí dcera Lorraine (1990) a o dva roky později syn Raymond. Jack má najednou na stará kolena rodinu, po níž nikdy netoužil. S Rebeccou se snaží žít jako partner, ale o mnoho let mladší žena dlouho nevydrží.

Za šest let ho opustí pro jiného (Nicholson ho žárlivě nazývá „ten smradlavý usmrkanec“) a Jack ji na čas získá zpět jen proto, aby se nakonec stejně rozešli. Ženám jeho věčná puberta jednoduše začne lézt na nervy.

Po roce 2000 tak bulvár mapuje už jen krátké epizody – tu s herečkou Lara Flynn Boyle, tu s modelkou Kate Moss, tu s další kráskou o generaci mladší. Svět ale pomalu začíná tušit, že Jack Nicholson stárne a životní styl nesmrtelného svůdce ho unavuje. „Jak tak stárnu, ženy, které se o mě zajímají, jsou čím dál mladší,“ vtipkuje ještě v 65 letech. Ale je v tom slyšet i stín únavy.

Na filmových plátnech se Jack Nicholson drží neuvěřitelně dlouho – až do svých sedmdesáti let hraje jednu výraznou roli za druhou. Za výkon v tragikomedii O Schmidtovi (2002) získává svou dvanáctou oscarovou nominaci, za gangsterské drama Skrytá identita (2006) sklízí chválu kritiků a film Než si pro nás přijde (2007) s Morganem Freemanem dojímají diváky po celém světě.

Pak se ale něco změní. Ještě v roce 2010 natočí nenápadnou romantickou komedii Poznáš, až to přijde? – a ta zůstane jeho posledním snímkem. Nicholson potichu odchází do ústraní. Žádné oficiální ohlášení konce kariéry neproběhne, ale od té doby odmítá všechny role a přestává se ukazovat na veřejnosti.

Jeho ďábelský úsměv mizí z premiér i z lavičky na stadiónu Lakers, kde byl předtím k nepřehlédnutí. Hollywoodský čertík, kterého všichni znali, se najednou schoval za zavřené dveře svého domu.

Je to věk? Jacku Nicholsonovi je osmdesát a dohání ho samota, které tak dlouho unikal. „Už si nemůžu dovolit vesele laškovat s ženami na veřejnosti. V mém věku to prostě nepůsobí správně,“ přiznává v jednom z mála upřímných rozhovorů, když se ho ptají, proč už ho nevídáme s žádnou přítelkyní.

V jeho hlase zaznívá smutek. Ten muž, který miloval společnost, zůstává najednou sám se sebou. „Měl jsem všechno, co si muž může přát, ale nikdo nemůže říct, že jsem byl úspěšný v záležitostech lásky,“ říká sebekriticky.

Uvědomuje si, že roky nevěr a bohémského života ho připravily o to, co na konci života lidé potřebují nejvíc – blízkého člověka. „Chtěl bych ještě jednu poslední velkou lásku, ale nejsem moc realistický, co se toho týče. Nemůžu popřít, že po ní pořád toužím,“ prozradí osamělý herec tiše.

Ženy mu prý nevěří ani slovo. Stal se otrokem své pověsti sukničkáře a žádná mu nechce dělat pečovatelku. „Žádná žena neuzná, že to myslím vážně – nevěří mi. Vidí jen tu moji pověst ‚nezbedného Jacka‘ a to mě zatraceně pronásleduje,“ vysvětluje trpce. A tak dny starého Jacka Nicholsona plynou v dobrovolném exilu na vrcholku Hollywood Hills.

Spí prý do odpoledne, po probuzení si dá sklenici mléka na uklidnění žaludku, na chvilku vyjde na zahradu popovídat s pavouky a pak hraje golf nebo sleduje staré filmy. Občas doširoka otevře okna a zadívá se na čtvrť, kde tak dlouho zářil po boku přátel, z nichž mnozí už odešli. Sousední dům bývalého přítele Marlona Branda koupil jen proto, aby v něm uložil svou cennou sbírku obrazů – a taky aby nemusel poslouchat nové sousedy. Samota se stala jeho ochranou.

Přesto není zatrpklý. Naopak, smířil se sám se sebou. „Nejsem zrovna příklad ctnosti, ale ničeho zásadního v životě nelituji,“ řekne v jednom rozhovoru a v koutku oka mu zajiskří stará známá ironie.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Nicholson

https://www.thevintagenews.com/2018/08/22/jack-nicholsons-mother/

https://www.irozhlas.cz/kultura/lamac-zenskych-srdci-i-v-osmdesati-herec-jack-nicholson-slavi-zivotni-jubileum_1704220900_ima

https://www.theguardian.com/film/2003/jan/19/features.review

https://epochaplus.cz/ze-sestry-se-vyklubala-matka/

https://the-talks.com/interview/jack-nicholson/

https://www.biography.com/actors/jack-nicholson

https://uk.movies.yahoo.com/jack-nicholson-quits-womanising-with-fears-hell-107893658876.html?guccounter=1

https://www.telegraph.co.uk/news/celebritynews/11339505/Jack-Nicholson-I-am-single-and-lonely-and-likely-to-die-alone.html

https://casjenprome.cz/rubrika/inspirace/osudy/jack-nicholson-82-ze-zivota-bourlivaka/

https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/jack-nicholson-oscary-krasne-zeny-drogy.A020116_194139_filmvideo_brt

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/anjelica-hustonova-jack-nicholson-kokain-drogy.A190503_085316_lidicky_sub