Článek
Seděli jsme spolu v malé brněnské vinárně, kam jsme kdysi chodívali po škole, a Adam (42) vypadal zničeně. Rozvedl se před časem a myslel si, že najít novou partnerku nebude tak velký problém. Jenže je – a prý ho sráží na kolena. Podle jeho vyprávění buď ženy hledají movitého sponzora, nebo superhrdinu v posteli. A on se necítí být ani jedním, ani druhým.
„Snad nejsem tak děsnej,“ řekl mi a upil z červeného vína. „Ale schůzek už bylo víc než dost a vždycky to skončí průšvihem.“ Jen jsem na něj koukal a čekal, co přijde. Zavzpomínal na deset rande, co absolvoval, a u každého se hořce pousmál.
Tři z těch žen prý byly vdané znuděné manželky, které netoužily po vážném vztahu, jen hledaly chlapíka na postelové dobrodružství. „Nejsem andílek, ale jen tak někomu dělat bokovku fakt nechci,“ vzdychl. Dvě další prý hledaly především výpomoc do rozpočtu. „Celou dobu mluvily o tom, jak jim exmanžel neplatí a děti stojí majlant. Pořád jen peníze, nic jiného,“ kroutil hlavou Adam.
Zbývajících pět setkání? Dvě účastnice se jevily jako naprosté dračice, které se netajily tím, že chtějí sexuální orgie, a Adam vedle nich působil jak ustrašený klučina. A ty tři zbývající dívky? „Upřímně, fotka byla lepší než realita. Doma se asi nemyly, fakt jsem netušil, co říct, když jedna z nich ucucávala během hodiny třetí pivo,“ popisoval situaci s ironickým úšklebkem.
„Přitom jsem si myslel, že když se tolik žen stěžuje, jak je těžké najít normálního chlapa, nebude těžké potkat nějakou fajn. Ale buď chtějí prachy, nezávazný sex, nebo se tváří, že jim nic nevyhovuje,“ pokrčil rameny a vypadal, že by si nejradši objednal celou láhev.
Co mu na to říct? Sám jsem rád, že nikoho nesháním, protože svět randění přes aplikace a seznamky vypadá, že není nic pro mě. Adam sice nerezignoval, ale se znechuceným výrazem spřádal plány, že se na čas přestěhuje do hor, daleko od lidské civilizace.
Myslím, že ho to přejde. Nakonec, je mu čtyřicet dva, má před sebou spoustu příležitostí. Jen se nesmí chytit do pasti falešných fotek a slibů. „Já to nevzdám,“ řekl nakonec a dopil sklenku. „Jen bych rád nějakou normální ženskou, co nechce jen kasu nebo postelovej maraton.“ Zvedl se, zamával na obsluhu, a já mu popřál štěstí. Těžko říct, zda je dnes tak složité potkat obyčejnou, sympatickou a upřímnou duši, nebo se Adamovi jen zkrátka lepí smůla na paty.
