Hollywood jí zlomil tělo i duši: Temný osud Judy Garlandové, nezapomenutelné Dorotky ze Země Oz

Ve 47 letech vyhasl život jedné z největších hvězd Hollywoodu. Koroner později oznámí, že příčinou smrti bylo předávkování barbituráty – nešťastná náhoda po letech, kdy se Judy snažila zahnat démony pomocí pilulek a alkoholu. Svět obletí tragická zpráva, ale ti, kdo Judy znali, nejsou překvapeni. Příběh této talentované herečky a zpěvačky totiž už dávno připomínal smutné drama. Jak se stalo, že milované děvčátko ze země Oz došlo až k tak hrůznému konci?

Narodila se v roce 1922 jako Frances Ethel Gummová v Minnesotě do rodiny vaudevillových umělců. Už ve dvou a půl letech poprvé stála na jevišti vedle svých starších sester. Malá „Baby“ – jak jí říkali – milovala světla ramp a potlesk. „Jediná chvíle, kdy jsem se jako dítě cítila chtěná, byla na jevišti,“ přiznala později.

Toužila bavit lidi a její matka Ethel to věděla. Byla to klasická „stage mother“, nesmlouvavá manažerka odhodlaná udělat z dcerky hvězdu stůj co stůj. Vozila ji po nejrůznějších vystoupeních, někdy i nevhodných pro děcko.

Když si malá Judy stěžovala, že jí není dobře, Ethel neznala slitování. „Koukej jít zpívat, nebo tě omotám kolem postele a zlomím vejpůl!“ sykla jednou v zákulisí. Pro vyděšenou holčičku neexistovala volba – musela na scénu.

Ethel také dceru už odmala učila spolknout jakoukoli pilulku, která by pomohla k lepším výkonům. Energetické „pep“ pilulky na povzbuzení před vystoupením, prášky na spaní po něm – pro ambiciózní matku to nebylo nic špatného. „Musím ty holky udržet v chodu!“ říkávala.

Judy tím brzy uvyklá nezdravému kolotoči umělých stimulantů a sedativ, ačkoliv ještě ani nebyla v pubertě. Není divu, že svou matku později označila za „skutečnou zlou čarodějnici ze Západu“ – jako by Ethel byla opravdovým vtělením záporné postavy z pohádky, v níž se Judy jednou proslaví.

Rodinné zázemí bylo navíc nešťastné. Otec Frank měl své démony (šeptalo se o jeho náklonnosti k mladým mužům) a manželství Gummových skřípalo. Časté hádky a stěhování vyvrcholily roku 1935, kdy Frank náhle zemřel na meningitidu. Třináctiletá Judy ztratila milovaného tatínka – jediného člověka, u něhož vždy nacházela lásku a útěchu.

Ještě v den, kdy umíral, mu po telefonu zazpívala jeho oblíbenou píseň „Zing! Went the Strings of My Heart“. Zpívala mu doslova na smrtelné posteli. Když pak Frank naposledy vydechl, Judyiny dětské jistoty se zhroutily. Její svět teď ovládla matka Ethel a Hollywood.

Talentované dívky si totiž záhy všimli hledači hvězd z filmového studia MGM. Už koncem roku 1935 podepsala smlouvu s tímto nejmocnějším hollywoodským studiem. Třpytil se před ní sen – vždyť Judy (jak si začala říkat) toužila být filmovou herečkou, zpěvačkou, tanečnicí. Netušila ale, že vstupuje do zlaté klece, v níž bude každý její krok pod drobnohledem a každé kilo navíc nemilosrdně potrestáno.

Brzy poznala odvrácenou tvář továrny na sny. Šéf MGM Louis B. Mayer byl sice navenek laskavý „strýček“, ale zároveň posedlý kontrolou nad svými hvězdami. Mladinkou Judy oslovoval zdánlivě něžnou přezdívkou „moje malá hrbačku“ – narážel tím však na její drobnou postavu a lehce klenutá záda.

Na plátně vedle glamourových krasavic té doby (jako byla Lana Turnerová či Ava Gardnerová) nepůsobila Judy jako svůdná princezna. Měřila jen 151 cm, měla kulatý obličejík, široký úsměv a roztomilý dívčí vzhled. To se publiku líbilo – byla „holka od vedle“, Dorotka z Kansasu, se kterou se mohli ztotožnit. Pro hollywoodské bosse to však byl problém: chtěli z ní vychovat dokonalou krasavici, a hlavně – štíhlou.

Dospívající Judy tedy studio začalo hladovět. Doslova. V jídelně MGM dostala příkazem drastickou dietu: k jídlu jen vývar a tvaroh, k pití černou kávu. Kuchaři měli zakázáno podat jí cokoliv kaloričtějšího a dokonce po areálu rozmístili informátory, kteří donášeli, kdyby snad Judy sháněla jídlo načerno.

Mayer a jeho lidé propadli obsesivní snaze „vytvarovat“ mladičkou hvězdu k obrazu svému. „Od mých třinácti let to byl neustálý boj mezi mnou a MGM – jestli vůbec jíst, kolik jíst a co jíst. Pamatuji si to jasněji než cokoliv jiného ze svého dětství,“ vzpomínala Judy hořce.

Součástí této kruté péče byly opět pilulky. Hubnoucí tabletky s amfetaminy, tzv. Benzedrin, jí lékaři na Mayerův pokyn předepisovali jako bonbóny. A protože drakonický pracovní rozvrh dětské hvězdy vyžadoval často nespát celé noci, sahalo se znovu i po osvědčeném receptu: „pep“ pilulky na povzbuzení, sedativa na spaní.

Hollywood ve 30. letech neznal slitování. Judy to popsala drásavě otevřeně: „Nechávali nás makat dny a noci v jednom kuse. Dostávali jsme prášky, abychom se udrželi na nohou dlouho poté, co jsme byli na umření. Potom nás odtáhli na kliniku a uspali nás barbituráty – Mickey Rooney spal na jedné posteli, já na druhé.

Za čtyři hodiny nás vzbudili a hned nám vrazili další povzbuzující pilule, abychom mohli pracovat třeba 72 hodin vkuse. Polovinu času jsme byli úplně mimo. Ale takový byl náš život.“ Přes den roztomile zpívala a tančila ve filmech po boku kamaráda Mickeyho Rooneyho, v noci z vyčerpání omdlévala. Tohle přece nemohl nikdo dlouho vydržet…

Navzdory všemu se Judy Garland stala jednou z největších hvězd MGM. V roce 1939 zazářila jako Dorotka ve filmu Čaroděj ze země Oz a její hlas v písni „Over the Rainbow“ (Za duhou) dojal miliony diváků. Na plátně vypadala šťastně, ale v nitru se cítila méněcenná.

„Dokud nepřišla MGM, měla jsem ráda samu sebe. Ale v Hollywoodu se všechno hodnotilo podle krásy – a tu já rozhodně neměla. Začala jsem nesnášet svůj odraz v zrcadle,“ přiznala. Studio ji srovnávalo s půvabnějšími kolegyněmi, nutilo držet drastické diety a Judy si začala připadat ošklivá, i když diváci ji milovali právě takovou, jaká byla.

Pod sladkým povrchem amerického děvčátka se prohlubovaly psychické trhliny. Judy trpěla úzkostmi, depresemi a chronickou nespavostí. Prášky jí sice pomáhaly fungovat, ale brzy bez nich nemohla být. Z nevinné zábavy se stala celoživotní závislost. Soukromé trápení navíc nešlo oddělit od profesního života – vždyť vyrůstala před očima celého světa. Nikdo se nezajímal o její dlouhodobé blaho, hlavně že filmy vydělávaly. Když ve 40. letech dospívala, situace se nelepšila: dřela dál v kolotoči natáčení, koncertů a nahrávání, často více projektů najednou, a přitom zůstávala osamělá.

Mladá hvězda zoufale hledala trochu lásky a porozumění. V 19 letech se poprvé vdala, vzala si hudebníka Davida Rose. Manželství ale dlouho nevydrželo – Judy byla příliš mladičká, navíc stále svázaná smlouvou u MGM, která její život řídila. Roku 1944 se rozvedla a hned následující rok zkusila štěstí s dalším mužem, slavným režisérem Vincentem Minnellim.

Tentokrát věřila, že našla spřízněnou duši: Minnelli ji režíroval ve filmu Setkáme se v St. Louis, kde se zamilovali. Brzy se jim narodila dcerka Liza (ano, budoucí hvězda Liza Minnelli). Jenže namísto rodinné idyly přišla po porodu těžká poporodní deprese. Tehdy se o ní příliš nevědělo, Judy však zřejmě upadla do hlubokého smutku a úzkostí. Několik týdnů zůstala v nemocnici. Nervové zhroucení bylo nevyhnutelné – kombinace vyčerpání, hormonálních změn a dlouhodobého stresu u ní spustila vážnou psychickou krizi.

Léčba probíhala šokovými metodami tehdejší doby. Judy podstoupila elektrošoky i pobyty v sanatoriích. Její nepřítomnost komplikovala filmové projekty a studio MGM začalo panikařit. Hvězda, do níž investovali, přestávala zvládat práci. Garlandová opakovaně kolabovala, rušila natáčení, a dokonce se uchýlila k sebevražedným pokusům.

Poprvé se pokusila podřezat si zápěstí, jindy se předávkovala léky – tisk o tom tehdy začal spekulovat a MGM bylo zděšeno, jak to poškodí image. Místo upřímné pomoci však následovaly další sankce. Vedení studia ji dočasně suspendovalo, několik připravovaných rolí jí odebrali a dali jiným herečkám. Judy se ocitla na tenkém ledě: buď se vzpamatuje, nebo s ní skončí.

Kolem roku 1950 se zdálo, že Judy Garland ztratila všechno. MGM s ní nakonec rozvázalo smlouvu – po patnácti letech ji nemilosrdně propustili ze svých služeb. Pro Hollywood byla v té době „toxická“: nespolehlivá, labilní, závislá na lécích. Zároveň se jí hroutil i osobní život. Manželství s Minnellim nevydrželo jeho údajné zálety (šuškalo se, že Vincente preferuje muže, což Judy zraňovalo) a v roce 1951 se rozvedli. Judy zůstala sama s malou Lizou, zlomená a bez práce. Ocitla se na úplném dně – a přesto ještě neztratila jiskru naděje.

Ve chvíli nejhlubší krize se objevil muž, který se rozhodl hrát roli rytíře na bílém koni. Sidney „Sid“ Luft, bývalý pilot a producent druhořadých filmů, si Garlandovou pamatoval z mládí a obdivoval ji. Nyní ji potkal znovu – Judy bylo 28, Sidovi 38 – a zamiloval se do ní navzdory všem varováním. „Měl jsem potřebu ji chránit. Já ji zachráním od těch destruktivních návyků,“ ujišťoval sám sebe. Vzal si Judy v roce 1952 za ženu, stal se zároveň jejím manažerem a spojil svůj osud s jejím. Věřil, že dokáže fénixe z popela vzkřísit.

A skutečně – přišel velký comeback. Sid vsadil vše na Judyin jedinečný hlas a charisma. Když pro ni Hollywood neměl filmové role, rozhodli se dobýt svět koncerty. Judy Garland se v 50. letech vrátila na scénu jako fenomenální koncertní umělkyně. Vyprodala slavnou Carnegie Hall, její živé show lámaly rekordy.

Obecenstvo jásalo; Judy byla zpět. Vrcholem návratu se stal filmový muzikál Zrodila se hvězda (A Star Is Born) v roce 1954, který pro ni Sid produkoval. Garlandová v něm podala strhující výkon ženy, jejíž kariéra i manželství prochází vzestupy a pády – jako by hrála sebe samu. Film měl úspěch a vynesl jí nominaci na Oscara. Všichni předpokládali, že sošku získá; když cenu překvapivě dostala Grace Kelly, byl to pro Judy šok a další rána osudu.

NAvzdory zklamání pokračovala dál. S Luftem měli dvě děti – dceru Lornu a syna Joea – a několik let se zdálo, že by mohla konečně najít klid v rodině. Jenže démoni nikam nezmizeli. Sid Luft miloval dostihy a prý i alkohol; Judy zase nedokázala skoncovat s pověstnými pilulkami. Sid ji zpočátku brzdil – prohledával jí kabelky, vysypával flakonky s prášky, snažil se být přísný.

Ale Judy vždycky nějaké ukryté tabletky objevila. Závislost si znovu podmanila její život. Kolotoč diet, záchvatů přejídání a hlavně léků na úzkost a spaní pokračoval. Sid později přiznal: „Byl jsem spíš spoluviník než zachránce. Snažil jsem se ji zachránit, ale vyčerpalo mě to.“ Jejich soužití se změnilo v nekonečné drama: Judy střídala euforické fáze s naprostými propady, několikrát se pokusila o sebevraždu, jindy Sida vulgárně odháněla, když jí chtěl pomoci.

Začala se také objevovat násilí. Po více než deseti letech manželství už to Sid nevydržel – roku 1965 se rozvedli. Judy ve své zoufalé snaze nebýt sama rychle vplula do dalšího vztahu. Jejím čtvrtým manželem se stal herec Mark Herron. Ani ne o rok později však Lorna Luft, tehdy ještě dítě, přistihla matku a Marka uprostřed děsivé rvačky. „Máma byla celá bílá, jedno oko opuchlé a fialové. Mark běsnil opilý, nahý,“ popsala Lorna později.

Všude byla krev a převrácený nábytek. Judy křičela a chvěla se zlostí. Tehdy Lorna poprvé pochopila, že s její maminkou je zle. Garlandová opustila Herrona stejně rychle, jako si ho vzala – vztah plný násilí ji děsil, ačkoliv sama v hněvu dokázala zajít daleko. V jeden okamžik dokonce demonstrativně spálila Markovo oblečení přímo v domě, až málem způsobila požár.

K popelavě klidné Judy, sedící u hořících kufrů, tehdy ze sousedství přiběhl vyděšený Steve McQueen s mokrými ručníky. „Nehraj si na hrdinu, Steve,“ odbyla ho unaveně hvězda. „Tohle není film. Počkej si s ostatními na hasiče.“ Takové scény už bohužel nebyly výjimkou.

V 60. letech se Judy Garland ocitla ve volném pádu. Finančně na tom byla bídně – zjistilo se, že předchozí manažeři ji okradli o velké sumy a ona dlužila statisíce na daních. Aby uživila sebe a děti, brala každou nabídku k vystupování. Její jméno stále táhlo, ale zdraví už neměla.

Jezdila po koncertních turné, vystupovala v nočních klubech, dokonce si troufla i na vlastní televizní show. Jenže výsledek byl tristní: často přicházela na pódium pozdě, zmatená, někdy nedorazila vůbec. Obecenstvo, které dřív plakalo dojetím, teď na ni občas bučelo, když vypadala, že je podnapilá nebo otupělá léky.

Judy to ovšem jinak nedokázala – prášky teď potřebovala, aby vůbec zvládla den. Její manažerka Stevie Phillips později uvedla: „Ke konci potřebovala drogy na všechno… Bez nich se s ní nedalo ani promluvit nebo podepsat smlouvu.“ Z někdejšího zázračného dítěte se stala děsivá stínová existence.

Stěhovala se z hotelu do hotelu, často bez zaplacení. V New Yorku jednou situace došla tak daleko, že Judy v zoufalství vylezla na okenní římstu a hrozila, že skočí dolů – dole na ulici cvakaly fotoaparáty senzacechtivých novinářů. „Mami, co to děláš?“ volala vyděšená dospívající Lorna.

„To nic, zlato. Nechce se mi platit účet za hotel, tak vyhrožuju, že skočím,“ usmála se trpce Judy a poslala dceru vyřídit vedoucímu vzkaz: „Jak bude vypadat, až vám Dorotka vyskočí z okna, ha?“ Tahle hořká ironie mluvila za vše – Garlandová věděla, že pro svět navždy zůstane roztomilou Dorotkou z Oz, i když sama už dávno ztratila nevinnost.

V roce 1968 poskytla jedno ze svých posledních interview a její slova dojala i šokovala: „Jsem královna comebacků. Už mě unavuje se pořád vracet, vážně unavuje…“ přiznala vyčerpaně. Přesto se ještě naposledy pokusila o štěstí. V roce 1969 se popáté vdala – jejím mužem se stal Mickey Deans, manažer nočního klubu, který jí zprvu do hotelu nosil stimulující drogy jako kurýr.

Judy věřila, že tentokrát, s Mickem po boku a daleko od Hollywoodu, možná najde klid. Odjela koncertovat do Londýna, kde ji publikum stále zbožňovalo. Dne 25. března 1969 zazpívala svůj poslední koncert v dánské Kodani. Zbývalo jí pouhých dvanáct týdnů života.

Její definitivní pád přišel tiše. V časných hodinách 22. června 1969 Judy Garland seděla sama ve svém londýnském bytě. Možná nemohla spát – ostatně jako většinu nocí posledních dvaceti let. Vzala si několik tabletek navíc. Nikdo přesně neví kolik, zda omylem či úmyslně.

Možná se chtěla jen konečně pořádně vyspat. Je ironií osudu, že smrt pro ni nakonec mohla být vysvobozením. Když ji manžel Mickey ráno našel v koupelně, byl její život vyhaslý. Celý svět pak oplakával odchod ženy, která zůstane navždy 16letou Dorotkou kráčející po žluté cestičce do smaragdového města.

Hollywood jí dal slávu, bohatství a věčnou ikonickou auru – Judy Garland se stala legendou stříbrného plátna. Zároveň jí ale vzal dětství, zdraví a nakonec i život.

Zdroje:

https://people.com/books/judy-garland-struggle-with-food-drug-addiction/

https://www.biography.com/actors/judy-garland-facts-bio

https://www.vanityfair.com/hollywood/story/rainbows-end-judy-garlands-triumphs-and-tragedies

https://www.townandcountrymag.com/society/tradition/a29254579/judy-garland-death-true-story/