Ivana Chýlková: Jako malá snila o dětském domově. A stala se jednou z nejslavnějších hereček v zemi

Ivana Chýlková vyrostla ve Slezsku a už od dětství ji provázela pověst té vysoké holky. S výškou 183 centimetrů převyšovala spolužáky o hlavu – a brzy převýšila i jejich sny. Odmala chtěla hrát divadlo. Hnala se za tím navzdory pochybovačům.

Její motivace však nebyla poháněna jen touhou po potlesku. Byl to především drtivý pocit, že do Frýdku-Místku nepatří a musí co nejdříve pryč. „Netrpěla jsem, ale věděla jsem, že tam chci být jen do času. Že udělám všechno pro to, abych co nejdřív odešla,“ vzpomínala po letech na dospívání pod dohledem přísných rodičů.

Ta touha po svobodě byla tak silná, že si jako malá holka dokonce idealizovala místní dětský domov – v její fantazii to bylo místo, kde si děti jen hrají a nikoho nemusí poslouchat.

Na ostravské konzervatoři patřila mezi nejvýraznější studentky. Do Prahy na DAMU přišla plná odhodlání i nejistoty. „Chtěla jsem kdysi chodit na gymnastiku, ale nevzali mě s tím, že budu dlouhá. Jsem v hodně věcech diskvalifikovaná, byť si myslím, že jsem skladná,“ smála se hořce po letech, když vzpomínala na to, jak ji už v mládí limitovala výška. Jenže zatvrzelá dívka z Frýdku-Místku se nenechala diskvalifikovat. Když ne gymnastkou, stala se herečkou – a záhy jednou z nejvyšších hvězd své generace, doslova i obrazně.

Osud tomu chtěl, že na pražské divadelní fakultě potkala hned několik budoucích hvězd. Do ročníku s ní chodili Karel Roden, Veronika Žilková či Eva Holubová. Byla to divoká parta osmdesátých let – talentovaná, hladová po umění a svobodě. Ivana mezi nimi zářila temperamentem a výškou.

Už jako studentka začala zpívat s kapelou a vystupovat v pražském Divadle Sklep, proslulém absurdním humorem. Uvnitř citlivá a vnímavá, navenek drzá komediantka – taková mladá Chýlková okouzlovala publikum i kolegy. Nikoho nepřekvapilo, když se během studií sblížila právě s charismatickým spolužákem Karlem Rodenem. Trvalo to déle, než k sobě našli cestu, ale nakonec se z nich stal nerozlučný pár.

Po absolutoriu je čekala tvrdá realita: malá divadla, velké ambice a život ve společné podnájemní garsonce. Psala se druhá polovina 80. let. Oba milovali herectví a nemínili slevit ze snů. Karel se kvůli sporům s vedením vzdal prestižního angažmá na Vinohradech a odešel raději do skromného Činoherního studia v Ústí nad Labem.

Ivana jej jako životní partnerka následovala – opustila hlavní město a tři roky hrála na severu Čech repertoár pro pár desítek diváků. Žili spolu skromně, ale šťastně. Na malém jevišti Ústí se sehráli i lidsky. Byli mladí, nespoutaní a plní plánů. Nikdo z nich netušil, že tohle souznění potrvá bezmála deset let a pak dostane nečekanou trhlinu.

Po revoluci 1989 se v kulturním světě všechno měnilo. Ivana se vrátila do Prahy, přijala angažmá v Divadle Na zábradlí – a začala se prosazovat i ve filmu. Přišly první úspěchy. Už před sametovou revolucí na sebe upozornila drzou rolí ve filmu Čas sluhů; jako manipulativní studentka Dana mrazila publikum cynismem.

Byla v té roli až nebezpečně přesvědčivá. Lidé si pamatovali její ledový pohled a plavé vlasy. Vypadala jako anděl s duší ďábla a kritikové jásali. V porevoluční euforii pak ztvárnila také křehčí hrdinky – třeba Olgu ve filmové kronice Díky za každé nové ráno.

Skutečný mezinárodní třesk ale přišel o pár let později. V roce 1993 přijala roli politické vězeňkyně Marty v seriálu Hynka Bočana Přítelkyně z domu smutku a její výkon byl tak strhující, že si toho všiml i svět.

Za tuto roli získala Velkou zlatou cenu za herecký výkon na prestižním mezinárodním televizním festivalu v Cannes. Z vysoké holky ze Slezska se přes noc stala mezinárodně uznávaná hvězda. A právě na tomto absolutním profesním vrcholu se její soukromý život začal řítit do propasti

Psal se rok 1994 a Ivana Chýlková za tuto roli obdržela svého prvního Českého lva. Když stála na pódiu s bronzovou soškou v ruce, byla na vrcholu. Svým zářivým úsměvem děkovala za ocenění, ale uvnitř ní se praly pocity. Profesní triumf přišel ve chvíli, kdy její soukromý život spěl k bouřlivému předělu. Co je víc – kariéra, nebo láska? A co dělat, když jedno začne ohrožovat druhé?

Toho horkého léta 1994 se Ivana ocitla na osudové křižovatce. Při natáčení televizního filmu Trio narazila na kolegu, kterého do té doby znala jen z doslechu – Jana Krause. On byl sarkastický glosátor, obávaný vtipálek z pořadu Dva z jednoho města. Ona uznávaná herečka s pověstí rebelky.

Na place spolu zpočátku sotva promluvili pár zdvořilostních vět. Jí se drobný tmavovlasý herec zdál nepřitažlivý, on však byl okouzlen okamžitě. Jan Kraus vycítil výzvu – a byl zvyklý dostat, co chce. „Musel se hodně snažit, než mě nakonec přesvědčil,“ přiznala Ivana.

Zatímco natáčení pokračovalo, za kamerami se rozhoříval skrytý románek. Kraus začal svou kolegyni neúnavně dobývat – vtipem, inteligencí, drzostí. Co na něm vidím? říkala si možná Ivana. Ten muž ji iritoval svým sebevědomím, a zároveň rozesmíval, až se musela chytat za břicho.

Zamilovali se do sebe, přestože to zpočátku znělo absurdně. Jan byl o jedenáct centimetrů menší a o deset let starší než ona. Měl za sebou manželství s herečkou Janou Krausovou a dva syny. Ivana zase dlouhé roky života s Karlem Rodenem, kterého stále milovala. Jenže láska je nevyzpytatelná. Stáli před nelehkým rozhodnutím – komu ublížit, koho opustit?

Ivana si připadala jako antihrdinka z vlastního filmu. Nakonec ale sebrala odvahu a doma se přiznala. Karel Roden se po sezóně v Národním divadle vydal zdokonalit angličtinu do Londýna. Když se vrátil plný dojmů, čekala ho rána pod pás: skončil jejich téměř desetiletý vztah. Jan Kraus se mezitím rozhodl otevřeně odejít od manželky Jany. V jiné rodině by taková situace vyvolala skandál – ale tihle lidé překvapili. Žádné veřejné praní špinavého prádla se nekonalo.

Jana Krausová později popsala, jak v sobě musela překonat zraněnou pýchu. Svému manželovi prý tehdy řekla: Dělej, co potřebuješ. Nemá cenu žít spolu jen naoko kvůli klukům. Jdi, ale neber mi rodinu. Jana i Karel dokázali potlačit hořkost a časem našli útěchu jeden v druhém. Ano, jak z lehce praštěné romance – opuštění partnerzy vytvořili vlastní pár.

„A tak jsme zůstali jedna rodina, jen trochu širší,“ smála se Jana, když popsala nezvyklé propojení osudů. Výsledkem toho milostného čtyřúhelníku nebyli poražení, nýbrž překvapivě spokojení lidé.

Nově vzniklá dvojice Kraus–Chýlková se sestěhovala a zařídila si život po svém. Ivana se najednou stala součástí široké rodiny slavného rodu Krausových – vedle partnera Jana i jeho dvou synů, bratrů, a dokonce tchyně.

„Být součástí tak početné rodiny mi dává pocit bezpečí. Dneska je taková rodina vzácnost, jsem ráda, že do ní můžu patřit,“ říkala s dojetím. Bylo to něco úplně jiného než doposud. Když dříve žila s Rodenem, média se o jejich soukromí nezajímala. Teď však bulvár prahl po detailech života známého baviče a jeho nové partnerky.

Ivana brzy pochopila, že roli „ženy slavného Krause“ se nevyhne. „Od té doby, když dělám rozhovor, je to vlastně jen o Krausovi a jeho rodině… Na mně je nejzajímavější Kraus,“ glosovala to se svým typickým sarkasmem. Nebyla v tom rezignace, spíš smířený humor. Ivana se nikdy netoužila hádat ani si stěžovat na osud. Místo toho se naučila novou realitu brát s nadhledem.

V roce 1998 přivítali na svět vytouženého syna Jáchyma. Čtyřiatřicetiletá Ivana držela v náručí zdravé miminko a zdálo se, že jí nic nechybí. Z pohledu veřejnosti zažívala pohádku: úspěšná herečka, krásný partner, zdravé dítě. Sama Ivana ale dobře věděla, že život není bez mráčku. Ocitla se na vrcholu i na rozcestí zároveň. Po mateřské pauze se vracela k herectví, zatímco doma skládala puzzle nově poskládané rodiny.

Mateřství pro ni ale neznamenalo ztrátu sebe sama. Naopak, měla v něm jasno. „Někteří lidé chtějí být se svými dětmi kamarádi, ale já nechci být svému synovi kamarádkou. Těch bude mít dost, mámu má jenom jednu,“ vysvětlila svou filozofii. Chtěla být tou, kdo určuje hranice a dává pocit bezpečí.

Když Jáchym dospěl a vydal se studovat a pracovat do zahraničí, brala to jako přirozený dar. „Nikdy jsem si nemyslela, že ho mám u sebe na věky. Není mi líto, že se osamostatnil a ví, co chce. Považuju to za jeho i naše štěstí,“ dodala hrdě.

Jan Kraus zůstal v přátelském vztahu se svou bývalou ženou, a co víc – Jana Krausová a Karel Roden často trávili volný čas s Janem a Ivanou společně. Všichni čtyři s dětmi jezdili na chatu Krausových na Vysočině, kde se u jednoho stolu scházela ta širší rodina.

Ivana a Jan svou lásku nijak teatrálně nedokazovali světu. Řadu let se myslelo, že žijí na hromádce nesezdaní. Oni mezitím v tichosti stvrdili svůj vztah, jak to cítili. V roce 2009 se potajmu vzali – bez blesků fotoaparátů a pozornosti médií. Proč tajně? Možná právě proto, aby měli něco jen pro sebe. Jan Kraus už jednou velkou svatbu zažil a nepotřeboval opakovat parády.

A Ivana nikdy nepotrpěla na okázalá gesta. Na veřejnosti dál vystupovali jako partner a partnerka, ale kruh rodiny se tím pro ně symbolicky uzavřel. Stali se manželi a nikomu o tom neřekli. Až o mnoho let později bulvární novináři vypátrali, že Chýlková a Kraus jsou dávno oddáni – to už se Ivana jen pobaveně usmívala. Nesnášela senzace.

Zatímco Jan Kraus se po roce 2000 stal známým televizním moderátorem s ostrým jazykem, Ivana si dál budovala hereckou kariéru. Nebyla z těch, kdo by stáli rádi v jeho stínu na večírcích. Její doménou zůstávaly role a jeviště. Roku 1993 nastoupila do pražského Činoherního klubu, slavné scény, kde strávila následující dvě dekády.

Publikum milovalo její komediální talent. Stačilo, aby se objevila ve dveřích scény jako potrhlá Svatava ve hře Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, a hlediště šlo do kolen smíchy. Tu postavu hrála neuvěřitelných dvacet let. I díky ní Ivana chápala, že herectví je běh na dlouhou trať.

„Třiadvacet let jsme hráli Honzy Krause Nahniličko a patnáct let Kláru a Báru. Tyhle mnohaleté inscenace mám ráda. V určitý čas se přehoupnou přes pomyslný kopec, kde začíná údolí štěstí,“ vyprávěla poeticky, jak se herec musí s rolí sžít, aby našel svobodu a lehkost. Na prknech Činoherního klubu tyhle vrcholy zažila několikrát. I díky tomu ustála dlouhou pauzu po narození syna a vrátila se ještě silnější.

Ivana Chýlková nikdy nepatřila k ženám, které by si zoufaly nad věkem. Kolem padesátky přijala nové výzvy, které by od matky odrostlého syna čekal málokdo. V roce 2010 vstoupila i do světa muzikálu: v legendární show Hello, Dolly! si zahrála prostořekou dohazovačku Dolly Leviovou.

Naučila se kvůli tomu zpívat složité kuplety a tančit s company. Dokonce si napsala kousek textu písně na kabelku jako tahák – a když se jí rozpil potem, improvizovala. „Honza mi tenkrát řekl: Buď klidná, nikdo ta slova nezná. Zazpíváš lalala, nikdo nebude vědět, že to tam nepatří,“ prozradila se smíchem.

Taková drobnost, ale uklidnila ji. Její muž byl zkrátka i jejím největším fanouškem a rádcem. A měl být na co hrdý: Ivana se za výkon v Hello, Dolly! dostala do širší nominace na cenu Thálie. V padesáti letech dokázala, že umí i skvěle zpívat a roztančit vyprodané hlediště.

Zřejmě z vrozené hravosti přijala v roce 2016 i nabídku účinkovat v bláznivé televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Každý týden se tam proměňovala v jiné slavné zpěváky – od vousaté Conchity Wurst po popovou divu Madonnu. Nebála se ze sebe udělat šaška. Odřeniny, nalepené nosy, paruky – nic ji neponížilo, pokud to mělo přinést kvalitní zábavu.

Diváci žasli nad její odvahou a sebeironií. A zatímco řada mladších soutěžících sotva popadala dech, 52letá Chýlková soutěž zvládla s noblesou a dokonce ji dotáhla až na finálové 2. místo. Ten rok si domů odnesla tři symbolická zrcátka – trofeje za dílčí vítězství, které v soutěži získala.

Měla z nich legraci; prý je dá do koupelny, aby viděla, jak zraje. Kdosi o ní napsal, že je královnou černého humoru, která s věkem zraje jako víno. Ona sama to shrnula skromněji: „Bez ohledu na věk jsem na světě ráda od narození.“

Když překročila šedesátku, leckdo by čekal, že se zvolní tempo a stáhne do ústraní. Ivana Chýlková však zůstává bytostí plnou překvapení. V roce 2023 přijala další výzvu: stát se nejstarší soutěžící ve dvanácté řadě taneční show StarDance. Přemluvil ji k tomu manžel Jan se synem Jáchymem; spikli se proti ní a nedali jí pokoj, dokud na nabídku nekývla.

A tak na podzim začala v tělocvičně dřít jako nikdy. Bolela ji kolena, točila se jí hlava při waltzu. V duchu si možná říkala: Co blázním? V mém věku? Ale navenek se smála. „Zkusila bych všechno – zvedačky, přeskoky, záklony… Nemám metr padesát, aby se mnou partner točil, jak potřebuje. Moc by se mi to líbilo,“ vtipkovala při tréninku a litovala, že kvůli své výšce nemůže létat vzduchem jako drobné tanečnice.

Publikum ji okamžitě přijalo za svou. Byla svá – vysoká jako topol a křehká jako porcelán, s duší bojovnice. Na parketě se pohybovala elegantně, i když sama sebe kritizovala, že se někdy kinklající jako Eiffelovka ve větru. Porotci ocenili její ladný waltz a smysl pro show. Když po pár kolech ze soutěže vypadla, brala to s nadhledem: hlavně že překonala vlastní strach a ostych. Ve skrytu duše na sebe byla pyšná. Věděla, že posunula hranice – své i obecné představy o tom, co žena v šedesáti smí nebo nesmí dělat.

Na jednom z tanečních večerů seděl Jan Kraus v publiku a s typickou škádlivostí na ni dělal grimasy. Ona se nedala zahanbit. Po vystoupení ho vytáhla k sobě na parket a postavila do taneční pozice – rovná záda, rámě připravené. Jan se se smíchem pokusil dosáhnout rukou na její rameno. Marně – manželka nad ním čněla o hlavu výš. Oba se rozchechtali na celé kolo. Jako tečku mu Ivana vtiskla pusu na čelo.

Na pár vteřin zmizely kamery, televizní show, diváci… Zůstali jen oni dva: Ivanka a Jeníček, jak si někdy s něžnou ironií říkají. Tahle momentka – vysoká žena líbající drobnějšího muže do vlasů – dokonale vystihla jejich společný život. Láska, humor a respekt.

Před lety by si Ivana nevsadila, že právě s tímto „skrčkem“ prožije většinu života. „Kdyby mi někdo řekl, že právě on bude otcem mého dítěte, tak bych se opravdu hlasitě rozesmála,“ přiznala otevřeně. A přece to tak dopadlo.

Dnes Ivana Chýlková bilancuje s grácií sobě vlastní. Nechlubí se, nenadává na křivdy. Žije přítomností a váží si toho, co má. „Bez ohledu na věk jsem na světě ráda od narození,“ říká jednoduše, skoro banálně – a právě v té obyčejné větě je síla. Odmítá podléhat diktátu mládí, místo toho vyznává upřímnost k sobě samé.

„Vždy říkám, že člověk nesmí pustit pohlaví. Když ho pustíte a začne vám být jedno, jak vypadáte, jak se cítíte… tak to je konec,“ tvrdí nekompromisně. Neznamená to honit se za pozlátkem, spíš neztratit ženskost, sebeúctu a chuť do života. Sama je toho důkazem.

Maminka jejího muže, paní Krausová, i v 92 letech chodí upravená, s vlasy načesanými a červenou rtěnkou – pořád je to dáma, líčí Ivana obdivně, jak se dá stárnout s elegancí. Podobně i ona přijímá vrásky a šediny, ale jiskru v očích a rudou rtěnku neodkládá. Stále se ráda směje nahlas tím svým nakažlivým smíchem.

Před časem ji však osud zkoušel i po zdravotní stránce. „Byla jsem krásně protažená a najednou rup. Ozvala se velká rána – ostatní ani nevěřili, že šlo o moje rameno,“ popsala kuriózní moment, kdy jí při nenáročném cviku jógy doslova praskla kost v ramenním kloubu. Zničehonic musela na operační sál. Život se jí na několik měsíců obrátil vzhůru nohama.

Pravou ruku měla v ortéze přezdívané „lešení“ a nemohla zvednout ani šálek kávy. Trvalo to půl roku, než se znovu rozhýbala. Místo nářků ovšem kladla všetečné dotazy lékařům, jak je možné, že se to stalo. Zjistila, že prodělala černý kašel, který oslabil její kosti. Páni, pomyslela si hořce, kdybych teď po operaci zvedla blbě třeba cigaretu, ruplo by to stejně. I takové myšlenky ji napadaly.

Ale neutápěla se v nich dlouho. Jakmile to šlo, začala rehabilitovat. „Šest neděl jsem chodila s ortézou… Poté je třeba rehabilitovat, teď se plně věnuji sobě,“ líčila v době, kdy se ještě léčila, a už plánovala návrat před kameru. Vymodlený klid brala jako zdržení, ne konečnou. Doslova řekla: Zhruba od května budu točit novou řadu seriálu. Co na tom, že jí bylo přes šedesát a mnozí vrstevníci odcházeli do důchodu – Ivana se jen tak nevzdává role aktivní ženy.

Manžel Jan Kraus v té době učinil své vlastní životní rozhodnutí: přesunul se natrvalo na venkovskou chalupu. Covidová doba ho tam zavedla a jemu se z venkova nechtělo zpátky. Ivana to přijala s klidem. Zůstala ve městě, kde má většinu práce, a za Janem do přírody dojíždí.

„Já mám hodně povinností v Praze, on jich má méně. Vše má nasměrované na jeden den a jinak je na venkově,“ vysvětlila věcně jejich nový režim. Okamžitě však dodala i to hlavní: „Vždycky se na sebe hrozně těšíme… Já jsem vždycky šťastná, když slyším chrastit klíč v zámku. Že už je doma, že bude zábava.“ V těch několika slovech je slyšet vše – láska, přátelství, radost z každého shledání.

Ivana a Jan si díky oddělenému bydlení paradoxně oživili vztah. Povídají si po telefonu, smějí se na videohovorech a pak se vítají s jiskrou, jako by jim bylo dvacet. Kdosi je nedávno pozoroval na veřejném koncertě: drží se okolo pasu, pošťuchují se a pohladí po tváři, stále jako dva zamilovaní puberťáci. Po více než třiceti letech spolu!

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivana_Ch%C3%BDlkov%C3%A1

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-obrazem-stardance-hodime-tam-par-salt-a-bude-rika-ivana-chylkova-40441022

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/jana-krausova-mluvi-o-obleceni-synech-a-janu-krausovi.A060202_204505_ona_ony_eck

https://www.extra.cz/krize-ve-vztahu-chylkove-a-krause-ivana-priznala-oddelene-domacnosti-7cf44

https://www.extra.cz/ivana-chylkova-musela-pod-kudlu-narocna-operace-a-nekolikamesicni-rekonvalescence-c8c90

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-ivana-chylkova-nepatrim-mezi-spasitele-sveta-40377304

https://www.extra.cz/chylkova-zazarila-na-stardance-kraus-se-v-publiku-pitvoril-herecka-si-vystrelila-z-komikovy-vysky-0cf18

https://zeny.iprima.cz/celebrity/ivana-chylkova-jan-kraus-podvedeny-partner-karel-roden

https://www.iglanc.cz/rozhovory/rozhovor-ivana-chylkova-stardance-podzim/

https://www.zeny.cz/lifestyle/ivana-chylkova-o-starnuti-vzdy-rikam-ze-clovek-nesmi-pustit-pohlavi-8900.html

https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip/126758/ivana-chylkova-prisla-na-exmilence-rodena.html

https://sedmicka.tyden.cz/rubriky/z-domova-jsem-odesla-brzy-rika-ivana-chylkova_326231.html

https://sedmicka.tyden.cz/rubriky/nechci-byt-svemu-synovi-kamaradkou-rika-herecka-hvezda-ivana-chylkova_295001.html