Článek
Když se kapela Nightwork před více než deseti lety rozhodla ukončit činnost, u spousty fanoušků to vyvolalo překvapené reakce. Vždyť byli na samém vrcholu a do jejich osobitých písní se zamilovalo půl národa. „Nechali jsme toho zbytečně brzy. Tehdy to bylo správné rozhodnutí, dnes už bych si to vyhodnotil jinak,“ říká herec a muzikant Jakub Prachař, který byl spolu s Vojtěchem Dykem, Janem Maxiánem, Františkem Soukupem a dalšími hybatelem této energické formace.
Z nynějšího odstupu Prachař přiznává, že v rozpadu kapely vidí ztrátu, která se už nedá tak docela dohnat: „Měli jsme pocit, že si překážíme, že má každý moc vlastních nápadů a najednou nám ta svoboda v Nightworku začala být spíš na obtíž. Jenže když pak kapela skončí, pochopíte, že svobodu dává nejvíc právě takové společné hraní,“ vzpomíná. I tak se ale něco z oné muzikantské chemie a radosti podařilo uchovat, a to v komornějším projektu Tros Discotequos, kde se pravidelně potkává s Vojtou Dykem a Janem Maxiánem.
Tros Discotequos: Improvizace a nejlepší divadlo
Jakkoli působí Tros Discotequos na pódiích „obyčejně“ – jen bubny, piano a zpěv –, na jejich koncertech to vře improvizací. „Nemáme seznam skladeb, nedržíme se pevného repertoáru. Někdo z nás vyhodí nápad, zahraje pár akordů a ostatní se chytí. Anebo lidé na koncertě vykřikují, co chtějí slyšet, a my se o to pokusíme,“ popisuje Prachař.
Taková svoboda mu prý skvěle nahrazuje divadelní jeviště. „Na scéně se texty učíte, musíte přesně vědět, co a kdy se stane. Ale v Tros Discotequos plyneme tak, jak to publikum vyžaduje. Pro mě je to nejlepší druh divadla. Jednou nahodíme slavný rockový riff, jindy plynule přejdeme k opeře, protože si to někdo usmyslí,“ usmívá se.
Spontánnost trojice dokládá i fakt, že se schází velmi nahodile. „Často se potkáváme jen párkrát do roka. Je to skoro jako tajný večírek pro nás samotné, jen to zrovna sleduje pár set lidí,“ glosuje Prachař. S úsměvem dodává, že i po letech vychází s Vojtou Dykem naprosto hladce. „Ono se o nás říkalo, že mezi námi je cosi nedořešeného po konci Nightwork. Ale pravda je, že se vídáme dál a dokážeme se hudebně i lidsky potkat. Hádky okolo rozpadu kapely zkrátka vyšuměly mnohem dřív, než si všichni myslí.“
Stará tvorba vs. nové plány
Písničky Nightwork jsou i roky po rozpadu kapely živé v éteru. Tepláky, Globální oteplování nebo Vánoční čas si lidé stále pobrukují. I Jakub Prachař potvrzuje, že mu sem tam hlavou proletí nápad na návrat k těmhle peckám. „Člověk někdy přemýšlí: Co by se stalo, kdybychom něco společně oprášili? Ale zatím to zůstává na bodě ‚třeba jednou‘.“
Prachař nicméně neustrnul a hudbě se věnuje dál. Koupil si piano a zvažuje, že nahraje vlastní starší věci, které doposud odpočívaly v šuplíku. A hodlá do nových úprav přizvat výborného slovenského muzikanta Mariána Čekovského, který má pověst multižánrového mága. „Už jsme o tom mluvili víckrát, láká mě jeho přístup k hudbě – dokáže jazzově improvizovat, zároveň miluje vtip a nadsázku. Myslím, že by mě to bavilo a skladbám by to dalo další úhel,“ říká.
Ruku v ruce s tím se Prachař netají tím, že neumí „jen“ zpívat a hrát na kytaru nebo bicí. Už delší dobu ho láká psaní textů a taky autorská spolupráce s dalšími kamarády v branži. „Někdy mám pocit, že složit tři akordy a dva verše není těžké. Ale dát tomu nápad, humor a trochu srdce, to je proces. Když se ale povede, cítím hroznou radost, a to i na těch menších koncertech, kde se hraje klidně bez velkého zvučení. Stačí, že s kapelou sdílíme stejnou energii,“ dodává.
Kouzlo hudby i do budoucna
Kdo zná Jakuba Prachaře z televizních pořadů, potvrdí, že humor a schopnost glosovat, se mu upřít nedá. Ale málokdy mluví o tom, jak moc ho hudba táhne dopředu – nejen coby herecký doplněk, ale spíš jako svoji vlastní disciplínu. „Hudba je pro mě možná to nejlepší divadlo, co znám, a bude to tak i do budoucna. Přesně proto se chci vrátit k vlastním písničkám. Třeba nic velkého nevznikne, ale baví mě už ta cesta,“ říká.
Co bude dál, ukáže až čas. Prachař se netváří, že by ho sváděly obří projekty; spíš si drží chuť propojovat lidi kolem sebe a nechávat prostor pro společný humor. „Kdykoli se stane, že si náhodou s Vojtou nebo Honzou Maxiánem přehrajeme starší věci, vrací mě to do doby, kdy Nightwork byli jedna velká parta. Jednou jsme si spoustu snů splnili a já věřím, že si můžeme plnit i nové – jen si to nesmíme navzájem komplikovat,“ uzavírá s tím, že pokud by se ještě někdy v budoucnu nějaký větší comeback odehrál, rád do toho půjde.
Zatím nám tedy nezbývá než si užívat Prachařova nečekaná vystoupení s Tros Discotequos a těšit se, až se zpoza jeho piana přivalí pár nových písní. Jisté je, že humor, nadhled a chuť experimentovat mu rozhodně nechybí – a muzika zůstane jeho nejlepším divadlem, v němž si je sám sobě režisérem i hravým divákem v jedné osobě.
Zdroje:
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/427060/kompletni-nightwork-po-letech-u-jednoho-stolu-dyk-zvedl-prostrednicek.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/361644/jakub-prachar-konecne-promluvil-pravda-o-nenavisti-s-dykem.html
https://podcasty.seznam.cz/podcast/boomer-talk/dyk-prachar-a-maxian-hrozne-jsme-se-mezi-sebou-ponizovali-272708
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jakub-prachar-jsem-zvlastni-kompilat-boxuju-i-hackuju-40427924
