Jana Paulová byla na vrcholu slávy, když vyměnila herectví za kytaru, hory a rodinu

Narodila se v únoru roku 1955 do umělecké rodiny s dlouhou historií. Její otec František Paul byl hvězdou prvorepublikových operet a filmů – osobitý komik s tenorovým hlasem, který na jevišti rozdával smích dávno předtím, než se Jana narodila.

Maminka Eva Šenková tančila a zpívala v divadle už od dětství, zažila válečná pódia i poválečné vandrování z jedné scény na druhou.  Osud k ní však nebyl laskavý. Tato rodinná tragédie byla hluboce poznamenána nacistickou perzekucí za druhé světové války.

Babička Jany Paulové, která měla židovský původ, byla deportována do koncentračního tábora. Její manžel se jí i dcery Evy v zoufalé a tragické snaze zachránit sám sebe zřekl. „Moje babička poté šla do koncentráku a máma zůstala úplně sama,“ vyprávěla Jana o traumatu, které její matku navždy poznamenalo.

Není divu, že z Evy vyrostla tvrdá, neústupná žena. Když se provdala za o pětadvacet let staršího Františka Paula a společně přivedli na svět čtyři děti, uplatňovala doma nemilosrdnou disciplínu. Jana byla nejmladší – tak trochu „neuhlídané“ dítě, jak sama říká. „Rodiče nechtěli, abych byla herečka. Ale byli jsme čtyři děti: u starších tří to ohlídali, a tak na mne už nezbyly síly,“ směje se dnes hořkosladce.

Její sourozenci se umělecké dráze vyhnuli, jen Jana zdědila lásku k prknům, která znamenají svět. A přísná maminka ji za to spíše kárala, než chválila. „Moje maminka byla velký kritik. Byla hodně přísná. A moc si nepamatuju, že by mě někdy chválila,“ vzpomíná Jana na dětství, v němž láska byla pečlivě zabalena do tvrdé výchovy.

Navzdory rodičovským obavám se Jana na hereckou dráhu vydala. Na konzervatoř ji prý zlákala i prozaická skutečnost, že tam nebyla matematika, ale rozhodně nešlo jen o úhybný manévr. Divadlo milovala – „prostě se mi tak nějak přihodilo,“ říká s nadsázkou o osudové profesi.

Talent a divadelní geny se u ní projevily záhy. Už během studia na DAMU (kterou zakončila roku 1976) si zahrála první výraznou roli v televizním seriálu Nejmladší z rodu Hamrů. V jednom z posledních normalizačních eposů představovala naivní dívku, a zatímco ji sledovaly miliony diváků, doma jí držel palce vážně nemocný otec.

František Paul zemřel právě v době, kdy Jana promovala – možná i proto se nad dceřinou hereckou kariérou dál vznášel přísný matčin dohled bez opory milujícího tatínka.

Krátce poté, co dokončila školu, stála Jana Paulová na životní křižovatce. Byla mladá, měla herecké vzdělání a před sebou otevřený svět pražských divadel.

Jenže v soukromí ji zaměstnával ještě naléhavější úkol – založit rodinu. Zamilovala se do mladého jazzového muzikanta Milana Svobody. Rodičům se to nelíbilo: ve vlastním hořkém manželství Eva neviděla budoucnost v bohémském muži pro svou dceru.

Jenže Jana neposlechla. V devatenácti odešla z domova a brzy nato otěhotněla. Když se roku 1977 vdávala, maminka Eva odmítla obřadu přihlížet a svou dceru tím hluboce ranila. Jana přesto věděla, že činí správně.

První dcera Adéla přišla na svět nedlouho po svatbě. A najednou se v mladé herečce probudil nečekaný cit – ne role na jevišti, ale role matky ji naplňovala nejvíc. „Končila jsem DAMU a nechtěla jsem být herečka. Chtěla jsem být maminka. Přála jsem si dělat úplně obyčejné věci,“ přiznává Jana, že na prahu dospělosti vážně uvažovala o tom pověsit profesi na hřebík. Zatímco její spolužáci bojovali o angažmá, ona doma kojila a s láskou se starala o dcerku. A byla šťastná.

Život ale pro ni měl nachystaný jiný scénář. Jana se nakonec k herectví vrátila, byť pozvolna a opatrně. Zpočátku byla takzvaně „na volné noze“ – bez stálého angažmá občas hostovala na různých scénách.

Pro začínající herečku bez protekce nebylo snadné prorazit. Přesto se nevzdala. Jeviště ji lákalo stejně silně jako touha po rodinném štěstí. V 80. letech hrála Jana Paulová například v legendárním Semaforu a také na prknech Hudebního divadla Karlín či v Divadle E. F. Buriana.

Byla talentovaná a všestranná – herečka, která umí zazpívat i zatančit, se v muzikálových a komediálních rolích rozhodně neztratila. Stále však zůstávala tak trochu ve stínu. Možná proto, že sama netoužila zářit za každou cenu.

Život jí totiž do cesty postavil priority, které byly nad kariérní ambice: druhou dceru Anežku, narozenou nedlouho po Adéle, a také potřebu podporovat manžela. Milan Svoboda se mezitím stal uznávaným jazzovým hudebníkem světového formátu, skládal filmovou hudbu a vedl orchestry.

Jana ho obdivovala a často raději „žila jeho úspěchy víc než ty své“. Zatímco on koncertoval po světě, ona se starala o dvě malé holčičky a hrála jen málo.

V listopadu 1989 se Jana společně s dalšími odvážnými umělci zapojila do spontánního divadelního happeningu, který provázel pád totality. V divadle Semafor vystoupila před nadšené publikum a poprvé v životě mohla říct, co si opravdu myslí. „Vzpomínám na moment po 17. listopadu, kdy jsme mohli vylézt na jeviště a říct úplnou pravdu. To bylo neuvěřitelně krásný,“ líčí euforii svobody, která ji zasáhla.

Po roce 1989 se kulturní svět v Česku převrátil a nabídl spoustu možností. Jana Paulová v té době už byla zkušená herečka okolo třicítky, připravená si své místo na výsluní vydobýt. Dostala se do ansámblu Městských divadel pražských, takže konečně měla stabilní angažmá.

Zároveň však přišla vlna komerční televizní tvorby. V roce 1996 přijala Jana Paulová roli v sitcomu Nováci, jednom z prvních porevolučních rodinných seriálů. Diváci ji milovali jako sympatickou maminku, která každý týden řešila veselé trampoty, a její popularita raketově vzrostla. Extrémní tempo natáčení, kdy se díly vyráběly téměř v továrním rytmu, ji však stálo mnoho sil. Cítila, že jí život i umění utíkají pod rukama.

Když natáčení v roce 1997 skončilo, učinila radikální rozhodnutí. „Měla jsem té profese plné zuby. Měla jsem pocit, že o sobě nemůžu rozhodovat,“ popsala později krizi, která vyvrcholila jednoho rána. „Najednou jsem si uvědomila, že život je neuvěřitelně krátký,“ řekla o chvíli, kdy se rozhodla dát si pauzu. Na vrcholu popularity, po zkušenosti s komerčním kolotočem, všem oznámila, že s herectvím na čas končí.

Začala postupně realizovat to, co vždycky chtěla. „Založila jsem kapelu s úžasnými muzikanty. Naučila jsem se hrát na elektrickou kytaru,“ vypráví s jiskrou v oku. Společně s kapelou odehrála kolem sto koncertů po vlastech českých.

Mimo pódium ji to táhlo do hor a dalekých zemí. „Jela jsem s horolezci do Himálaje,“ vzpomíná na bláznivý nápad, kdy se přidala ke skupině dobrodruhů a vyrazila do indických velehor. Stála v mrazivém ranním vzduchu vysoko nad mraky a nechala si tvář laskat vycházejícím sluncem. Jana Paulová si plnila dětské sny o svobodě.

Tři roky uběhly jako nic. Jana nehrála a nelitovala. Stala se z ní cestovatelka a rockerka, manželka a máma na plný úvazek, zkrátka žena, která konečně poznává sama sebe mimo škatulku slavného jména. Jenže její osud s divadlem očividně ještě neskončil. Jednoho dne jí zazvonil telefon – ozval se její dlouholetý herecký kolega, komik Pavel Zedníček.

Věděl, že Jana pověsila herectví na hřebík, ale přesto to zkusil: Nepomohla bys mi? V jedné komedii v Divadle Kalich náhle vypadla herečka, Jana v ní kdysi hrála a on nutně potřeboval záskok. Zrovna v té chvíli Jana pobývala s partou horolezců ve Vysokých Tatrách. Váhala – má se vrátit, zaskočit na jedno představení?

Uvědomila si, že by její přátelé z hor možná rádi viděli, jaká je na jevišti. Kývla tedy na nabídku: po téměř čtyřech letech se znovu oblékla do kostýmu, vstoupila na scénu a Divadlo Kalich se rozechvělo smíchem publika. Jako by tam nikdy nechyběla. Pavel Zedníček vedle ní zářil úlevou a Jana cítila zvláštní klid. Byla zpátky, ale jinak než dřív. Bez tlaku, bez strachu, s vědomím, že teď už bude hrát jen to, co sama bude chtít.

A přesně to se stalo. Producent a ředitel divadla Kalich Michal Kocourek byl jejím výkonem nadšen a hned Janě nabídl trvalou spolupráci: ať prý sama vybere hru, kterou chce dělat, a kolegy, s nimiž na ni půjde. Takovou nabídku nešlo odmítnout. Jana Paulová přinesla komedii Jako jedna rodina a k ní i partnery, s nimiž hrávala kdysi dávno – Pavla Zedníčka nevyjímaje.

V Kalichu vytvořila jednu populární komedii za druhou – třeba Bez předsudků, kde coby upovídaná Fiony už dvacet let baví publikum v tandemu s Pavlem Zedníčkem. A po padesátce se dokonce nebála poprvé usednout do režisérského křesla.

Když Divadlo Kalich chystalo bláznivou frašku Lady Oskar, Jana měla hrát hlavní roli a připravovala si text po svém. Původní režisér ale náhle projekt opustil. Kolegům bylo jasné, kdo ho může nahradit – přemluvili Janu, ať to zkusí sama. „Všem jsem se za to dopředu omluvila,“ vzpomíná pobaveně na svoje režijní začátky. Přesto to dokázala. Zjištění, že umí vést i celý ansámbl, ji ohromilo.

Její režijní debut dopadl výborně a brzy dostala nabídku režírovat dokonce klasiku Revizor v Moravském divadle Olomouc. Z výzvy neuhnula: „Vyvíjet se, neustrnout, neustále opouštět své komfortní zóny – to je lék proti stárnutí,“ říká o svém receptu na věčné mládí.

Změnila se i společenská nálepka kolem jejího jména. Dlouho ji televizní režiséři vnímali jako tu „hezku blondýnku z komedií“. Když v letech 2003–2005 přijala roli Vilmy, lidové maminy v bláznivé filmové sérii Kameňák, vrátila se sice na stříbrné plátno v plné slávě, ale dočkala se i úšklebků kritiky.

Troškovy Kameňáky byly divácky úspěšné, ale mnozí filmoví tvůrci jimi opovrhovali. Jana Paulová tušila, že si tím možná uzavírá dveře k náročnějším filmům. A měla pravdu. „Točil se nějaký film a doneslo se mi, že producentka řekla: ‚Ne, tu nechceme kvůli tomu Kameňáku,‘“ přiznala otevřeně, že nálepka z lidové komedie jí opravdu zkomplikovala další kariéru před kamerou.

Zatím čas plynul a Jana Paulová se ani nenadála a překročila práh šedesátky. V jejím případě však věk opravdu znamená jen číslo. Stárnutí bere s humorem a ráda testuje vlastní limity. Když v roce 2024 přijala nabídku účinkovat v taneční soutěži StarDance, stala se ve svých devětašedesáti historicky nejstarší ženskou soutěžící.

Mnozí pochybovali, zda to zvládne – StarDance je fyzicky vyčerpávající kolotoč tréninků a nervů. Ale Jana opět všem vytřela zrak. „Byl to úžasný tříměsíční mejdan se skvělými lidmi,“ hodnotila své působení.

Rodina se Janě rozprchla do světa, ale nikdy se jí nerozpadla. Obě její dcery žijí tisíce kilometrů daleko – Anežka na malém ostrově mezi Británií a Francií, Adéla až v daleké Indii. Jana však nikdy nedopustila, aby se odcizily. Každý měsíc si vyhradí několik dní, sbalí kufr a letí za vnoučaty. Ano, je už také babičkou. Vnučka Allegra se narodila Anežce před pár lety a Jana měla to štěstí být přímo u porodu.

Od té doby létá na Normanské ostrovy, co jen to jde. Malá Allegra už babičku poznává přes video a Jana si dokonce zvykla na videohovory, aby s ní byla v kontaktu i na dálku. Ale nic podle ní nenahradí osobní pohlazení a vůni dětských vlásků před spaním.

Proto pendluje mezi Prahou a Normandií, jen co to práce dovolí. Stejně tak se snaží být nablízku dceři Adéle v Indii. Cítí se tam tak dobře, že uvažuje, že by jednou do Indie přesídlila. „Ten svět tady mi občas přijde divný a zběsilý. Pořád si myslím, že se to jednou může stát. Stále uvažuju o tom, že bych tam žila,“ přiznává potichu svůj odvážný plán. Plán opustit Česko – až přijde ten pravý čas.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Paulová

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jana-paulova-na-dodrzovani-eko-veci-si-davam-v-zivote-pozor-40027278

https://dvojka.rozhlas.cz/jana-paulova-rodice-nechteli-abych-byla-herecka-7750413

https://www.vlasta.cz/celebrity/jana-paulova-maminka-eva-senkova-mlada-dnes/

https://www.marianne.cz/rozhovory/herectvi-se-mi-tak-nejak-prihodilo-rika-jana-paulova

https://www.kafe.cz/celebrity/jana-paulova-svatba/

https://domaci.hn.cz/c1-67526530-rikat-ze-zijeme-v-nove-totalite-je-podle-me-nesmysl-strach-z-jejiho-navratu-ale-mam-rika-herecka-jana-paulova

https://radiozurnal.rozhlas.cz/ze-stardance-jsem-si-odnesla-soubor-radosti-bolelo-me-uplne-vsechno-cela-paulova-9357993

https://sedmicka.tyden.cz/rubriky/celebrity/jana-paulova-si-znicila-hlasivky_560654.html

https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/475170/jana-paulova-obcas-jeste-v-letadle-nevim-kde-budu-spat.html

https://ceskepodcasty.cz/epizoda/638476

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/stardance-ptackova-paulova-hartl-hes-vondrackova.A241116_192227_lidicky_zar

https://zeny.iprima.cz/celebrity/herecka-jana-paulova-sokuje-planuje-se-odstehovat-do-indie-proc