Článek
Bylo mu teprve čtrnáct, když poprvé oblékl bílý rondon. Psal se rok 1919 a Čechy se nadechovaly nově získané svobody – a malý Jaromír hledal své místo ve světě.
Pocházel ze skromných poměrů, rodina neměla peníze na studia a otec, železniční dělník, v něm zpočátku viděl spíš pokračovatele řemesla. Nakonec rozhodla šťastná náhoda: pokladní jedné pražské restaurace poradila jeho sestře osudovou radu: „Dejte chlapce na kuchaře a bude mít celý život zajištěnou nejlepší stravu zadarmo.“
Vyučil se tedy kuchařem a svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Už v učňovských letech vynikl pílí a talentem – a také urputností, s jakou šel za novými zkušenostmi. Čtyři roky se cvičil v honosném Šlechtickém kasinu v Celetné ulici v Praze, pak nabíral praxi v proslulém Obecním domě a hotelu Beránek.
Do jeho života ale brzy vstoupila další vášeň: miloval sport, hlavně fotbal. Malý vzrůstem, ale rychlý a nadšený, kopal dorosteneckou ligu za Slavii Praha. Když v roce 1925 nastoupil na vojnu, jistě netušil, že právě kopaná mu otevře cestu do světa.
Po vojenské službě se Jaromír toužil podívat do zahraničí. Při jedné příležitosti československý Svaz kuchařů inzeroval místo v pařížské restauraci – s neobvyklými požadavky: mladý svobodný nekuřák, hovořící francouzsky a prvotřídní fotbalista.
Právě v té restauraci totiž sídlil fotbalový klub krajanů. Legendární šéfkuchař Auguste Escoffier kdysi prohlásil, že „kuchař, který kouří, ztrácí veškerou schopnost chuti“, a Jaromír Trejbal to měl už tehdy za své nepsané pravidlo.
Podmínku nekouřit tedy splňoval. A k tomu dobře ovládal francouzštinu i fotbalový míč. Nebylo divu, že místo získal. Roku 1929 odjel do Paříže a stal se součástí malého českého klubu – a velké kuchyně. Když za tým pařížských Čechů nastoupil proti mužstvu francouzských kuchařů, předvedl se náramně.
„České mužstvo vyhrálo 3:1 a já jsem těm kuchařům dal dva góly,“ vzpomínal po letech s úsměvem. Po utkání si ho soupeři nechali – stal se členem Spolku francouzských kuchařů, a tím pádem i „jejich“ fotbalistou. Přátelské gesto mu obrátilo život.
Zanedlouho nastoupil jako kuchař v proslulém pařížském podniku. „Viděl jsem ohromně dlouhý stůl, na kterém bylo asi osmdesát zástěr, sto šedesát utěrek a taky osmdesát lahví vína. Každý kuchař dostal ráno při vstupu do práce celý litr vína,“ popisoval překvapeně Trejbal první den ve vyhlášené brasserii La Coupole Montparnasse.
Život v Paříži pro něj byl tvrdou školou i velkou zkušeností. Jako by prostý kluk z Loun skočil přímo doprostřed ohromného kotle gurmánské Evropy. Patřil do týmu, který vařil pro nejnáročnější hosty. Často pracoval od rána do noci – a neváhal sbírat inspiraci a recepty od mistrů z celého světa.
Po tři zimní sezóny vařil v lázeňské rezidenci belgického krále Alberta I. v Biarritzu. Král si udržoval přísný jídelníček plný zeleniny a Jaromír musel leckdy kouzlit s jednoduchými surovinami. Jindy zase ohromoval na mondénních večírcích. V Monte Carlu se dostal i do přepychové kuchyně Hotelu de Paris, kde se potkával se skutečnou smetánkou.
„Jednou se pařížští Češi utkali v kasinu s falešnými kartami a po skandálu je rovnou zatkla policie. Modelky se tam zase koupaly v šampaňském,“ popisoval střípky tehdejší bohémské éry. Setkal se tam i s Pablem Picassem nebo miliardářem Aristotelem Onassisem.
Mezi komiky
Jaromír Trejbal vařil Francouzům, šejkům, vévodům i výstředním umělcům. Byl na vrcholu. Přesto cítil závazek vůči stárnoucím rodičům, a když se nad Evropou začala v roce 1937 stahovat válečná mračna, rozhodl se vrátit domů. Otevřel si v Praze noviny – a v seznamu zaměstnavatelů si zvolil proslulé lahůdkářství Lippert na Příkopech.
Nenápadný inzerát se mu stal osudem. „Král komiků“ Vlasta Burian chodil k Lippertovi nakupovat. A brzy zjistil, jakého má před sebou mistra. „Tam si ho všiml Vlasta Burian a nabídl mu pohádkový plat 10 000 korun,“ píše se v jednom rozhlasovém medailonku.
Deset tisíc korun měsíčně – částka, o jaké si většina lidí mohla nechat zdát. Burianova manželka Nina však novému rodinnému kuchaři ihned stanovila striktní pravidlo: „Král komiků, vyhlášený gurmán, nesměl přibrat ani deko.“ Jaromír Trejbal se zkušeně popasoval i s tímto úkolem. Ve vile manželů Burianových vařil celých osm let – a vždy dokázal vymyslet lahůdky, po kterých herec zůstával fit.
Vaříme podle mistra kuchaře
Posted by Neapolská on Wednesday, August 5, 2015
Burianův dům na Hanspaulce skýtal proslulému kuchaři malé království: kuchyni vybavenou nejmodernějšími spotřebiči a čtyřmi lednicemi – zvlášť na maso, ryby, mléčné produkty a zeleninu. Nechyběl vinný sklípek a dokonce samostatná pivnice, kde si Vlasta sám točil „príma sudovou“ plzeň.
Jaromír si v tomto prostředí připadal jako v ráji. „Vařil jsem jen pro pana Buriana a jeho ženu a připadal si jako na dovolené,“ popisoval. A co víc: u Burianů se scházela prvorepubliková smetánka na vyhlášené večírky a hody. Osobní kuchař hostil hvězdy stříbrného plátna, diplomaty i sportovce.
Často využíval dary od vděčných fanoušků: „Často na mě ráno z lednice vykoukly tu selátko, tu košík úhořů, jindy zavoněla celá šunka nebo pytel jedlých kaštanů. Vše v I. A kvalitě,“ vzpomínal s nadsázkou.
Z takových surovin dokázal vykouzlit zázraky: jednou servíroval bažantí paštiku a plněné raky, jindy se v průzračné míse třásl telecí rosol v madeiře. Další den trůnila na stole perlička s jehněčí nádivkou, nebo robustní šunka pečená v křehkém těstě.
Burian říkával, že Jaromír by „uměl udělat oběd i ze vzduchové kuličky“. Ze všeho nejradši si ale komik dopřával jedno specifické jídlo: kuře s jablky a mandlemi. Jídlo tak proslulo, že se dnes oficiálně jmenuje Kuře Vlasty Buriana.
Hořká tečka
Tahle pohádka však nevydržela navěky. V květnu 1945 prožila rodina Burianových těžký otřes. Populární herec byl obviněn z údajné kolaborace a zatčen. Když si pro něj přišli, Jaromír právě v kuchyni krájel čerstvé bylinky a z pekáče vonělo Burianovo oblíbené pečené kuře s jablky.
Policisté odvedli „krále komiků“ v poutech – a s ním skončila i Trejbalova nejšťastnější kapitola života. Odvedeného přítele ještě navštěvoval ve vězení a i po propuštění s ním zůstal v kontaktu, ale jejich někdejší slavné hostiny byly pryč. Válečné rány se nehojily snadno a do toho přišel únor 1948.
Následoval pád do šedi. V komunistickém Československu zmizela noblesa prvorepublikových salonů a Jaromírovo jméno upadlo téměř v zapomnění. Ač vydal roku 1947 kuchařku s příznačným názvem Nová kuchyně, jakoby se sám stal relikvií starých časů.
Jaromír Trejbal se po roce 1948 skromně stáhl do ústraní. Přijal místo vedoucího lahůdkářské dílny – právě v té neblaze proslulé „výrobně lahůdek“ národního podniku Potraviny.
Místo, kde kdysi božsky aranžoval humry a bažanty, vystřídal závodní provoz s litry tatarky a horami bramborového salátu.
Do penze odešel v roce 1965 a byl přesvědčený, že už ho nic velkého nečeká. V 70. a 80. letech ho skoro nikdo nepřipomínal. Krátké překvapení zažil teprve v roce 1985, kdy mu došel dopis z Francie.
Osmdesátiletého mistra pozval majitel České restaurace v Paříži, aby mladým kuchařům předal své know-how „nové české kuchyně“! Stařičký Jaromír se naposledy vrátil do milované Paříže a v bílém rondonu předstoupil před zástup mladičkých cizinců – nikdo z nich o něm nikdy neslyšel, ale hltali každé jeho slovo.
V 90. letech vydal knihy vzpomínek a receptů, v nichž se ještě jednou vrátil k životu mezi labužníky. Zemřel v roce 1995 ve věku devadesáti let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_Trejbal
https://dadala.hyperlinx.cz/kuchar/kuchr017.html
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-v-labuznickem-raji-vlasty-buriana-132450
https://www.krasnapani.cz/v-kuchyni-krale-komiku-vlasta-burian
https://www.stoplusjednicka.cz/kucharem-u-vlasty-buriana-za-sve-umeni-inkasoval-jaromir-trejbal-tisice-mesi
https://sever.rozhlas.cz/jaromir-trejbal-osobni-kuchar-rodiny-burianovych-rodak-z-loun-9357927
https://web.archive.org/web/20220520072951/https://www.czechspecials.cz/news-articles/osobnosti-ceske-kuchyne-vcera-a-dnes-(9)
https://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/nejoblibenejsi-jidlo-vlasty-buriana/
