Článek
Jaroslav Brouk nepocházel z bohatých poměrů. Narodil se roku 1884 v maličké vesnici Hlince na Plzeňsku. Ve škole patřil k nejlepším žákům, a otec si proto přál, aby studoval na vyšších školách.
Ale Jaroslav měl jiné sny – lákalo ho obchodování. Přes otcovy námitky se vyučil obchodníkem a do školy se vrátil až později, když si praktické zkušenosti doplňoval večerním studiem na obchodní akademii. Tam se seznámil se spolužákem Josefem Babkou z Klatovska.
Profesory bavilo oslovovat tuhle dvojici nezvykle znějícími příjmeními pohromadě – „Brouk a Babka“ – netušili, že tím nevědomky pojmenovali budoucí značku jedné z nejznámějších firem první republiky.
Po škole zamířili každý jinam – Babka zkoušel štěstí ve Vídni a Brouk v Praze – ale zůstali v kontaktu. Ctižádostivý Jaroslav nabíral praxi u zavedených obchodníků a už ve 24 letech si otevřel vlastní krámek na pražské Letné.
Psal se rok 1908 a mladý obchodník vsadil na to, co dobře znal – potraviny. V malém koloniálu prodával čaj, kávu a další koloniální zboží. Nebál se riskovat: investoval hodně peněz do reklamy, takže přestože první rok skončil ztrátou, obchod si rychle získával jméno. Brzy přizval ke spolupráci i přítele ze studií – a firma Brouk a Babka byla na světě.
Začátky nebyly lehké. Josef Babka musel kvůli chatrnému zdraví brzy odstoupit (roku 1910) a vrátil se domů do Klatov. Název podniku však Jaroslav neměnil – Brouk a Babka už znělo Pražanům povědomě. Mladý obchodník se mezitím oženil a v letech před první světovou válkou dokázal svůj malý krámek proměnit ve slušně vydělávající podnik.
V roce 1914 zaregistroval firmu jako veřejnou obchodní společnost Brouk a Babka. Podnikání mu však přerušila válka – Jaroslav musel narukovat na frontu a chod krámu se na čas zastavil. Když se z vojny vrátil, neztrácel čas a hned se pustil znovu do práce.
Obchodní paláce první republiky
V roce 1918 vzniklo svobodné Československo a s ním i nové možnosti podnikání. Jaroslav Brouk využil poválečnou euforii a proměnil svůj letenský obchod v první moderní obchodní dům v republice. Společnost Brouk a Babka rozkvétala. Roku 1919 přestavěl Brouk dvě koupené činžovní budovy na Letné na velkolepý Obchodní dům Brouk a Babka.
Prodejní pasáže propojil zastřešeným dvorem, najal desítky zaměstnanců – včetně své manželky Josefy – a zavedl novinky inspirované ze světa. Jeho obchodní domy uchvacovaly moderní architekturou a hlavně zaváděly do té doby nevídané prodejní metody: prodej na úvěr nebo zásilkovou službu.
Broukovi se dařilo i přes ekonomickou krizi ve 30. letech. Přibrzdila sice některé jeho plány, ale nezastavila je. Firma expandovala do dalších měst: České Budějovice, Ostrava, Plzeň, Brno, Liberec, Bratislava – tam všude vyrostly obchodní domy Brouk a Babka, často vrcholná díla funkcionalistické architektury.
Jaroslav dával příležitost mladým talentovaným architektům a oba jeho synové Jaroslav (1910) a Bohuslav (1912) vyrůstali v době, kdy jméno jejich otce bylo symbolem pokroku a luxusu.
Vrcholem Broukovy práce se stal pražský obchodní dům Bílá labuť. Tehdy pětapadesátiletý podnikatel investoval do jeho výstavby ohromné částky a v březnu 1939 se dočkal slavnostního otevření. Jedenáctipodlažní palác s prosklenou fasádou se pyšnil 15 tisíci metry čtverečními plochy a 540 zaměstnanci – v době dokončení šlo o největší a nejmodernější obchodní dům ve střední Evropě.
Bílá labuť měla technické vymoženosti, o jakých se zákazníkům předtím ani nesnilo: eskalátory, rychlovýtahy, pneumatickou potrubní poštu pro posílání účtenek a plateb a dokonce osmimetrovou otočnou neonovou labuť zářící na střeše.
Brouk osobně dohlížel, aby se v jeho „chrámu nakupování“ dobře cítili nejen zákazníci, ale i zaměstnanci – na střeše zřídil terasu s lehátky, aby si prodavačky mohly o polední pauze odpočinout na slunci.
Otevření Bílé labutě ale provázela hořká pachuť. Pár dní předtím obsadila zbytek českých zemí nacistická armáda a vyhlásila Protektorát. Místo aby Jaroslav Brouk slavil životní triumf, musel přihlížet tomu, jak nad jeho milovanou Prahou přebírá moc cizí hákový kříž.
Osud si navíc připravil další ránu: v prosinci téhož roku 1939 zemřela Broukova manželka Josefa. Jaroslav ovdověl ve svých pětapadesáti letech, v době, kdy nastaly nejtemnější roky jeho vlasti.
Během nacistické okupace se Jaroslav Brouk stáhl do ústraní. Řízení firmy postupně předával staršímu synovi Jaroslavovi mladšímu a sám jen tiše spravoval, co vybudoval, v naději, že jednou přijde osvobození.
Dočkal se. V květnu 1945 skončila válka, Praha jásala nad svobodou a Broukovi věřili, že Brouk a Babka čeká nová éra prosperity. Netušili, že volnost potrvá jen tři roky.
Když svoboda zhořkla
V únoru 1948 uchvátila moc v Československu komunistická strana. Pro Jaroslava Brouka to byl konec nadějí. Jeden po druhém přicházeli do jeho kanceláře noví páni – funkcionáři s nalepenými rudými hvězdami na klopě. V rukou třímali dekret o znárodnění. Brouk a Babka – symbol prvorepublikního úspěchu – přešla ze dne na den do rukou státu.
Jaroslav stál opodál a sledoval, jak si cizí lidé odnášejí účetní knihy, razítka i klíče od jeho obchodů. Bylo mu 64 let. Nikdo se ho na nic neptal. Jeho jméno zmizelo z vývěsních štítů a firemních dokumentů. Impérium budované celý život mu bylo vyrváno z rukou během pár hodin.
Následoval tvrdý osud třídního nepřítele. Starý pán Brouk musel opustit svůj byt v Praze a byl i s hrstkou osobních věcí vystěhován na venkov. Z někdejšího váženého podnikatele se stal bezejmenný zaměstnanec: komunisté ho přinutili živit se jako závozník u podniku Napako – rozvážel zboží těžkým náklaďákem po Praze, kterou kdysi pomáhal pozvednout.
Jak trpké muselo být projíždět městem a míjet své bývalé obchody, v jejichž výkladních skříních se to teď hemžilo propagandistickými hesly a budovatelskými plakáty? Co si asi pomyslel, když na střeše Bílé labutě stále zářila neonová labuť – ta labuť, kterou nechal vyrobit on sám – a dole zatím noví ředitelé nahrazovali původní sortiment laciným zbožím národního podniku?
Jeho synové dopadli podobně. Starší Jaroslav, který po válce převzal vedení firmy, byl roku 1949 zatčen a poslán „na převýchovu“ do uranových dolů v Jáchymově – v tom mrazivém pekle komunistického lágru strávil dva roky dřiny. Mladší Bohuslav, talentovaný spisovatel a filozof, raději prchl v roce 1948 do exilu na Západ.
Smutný konec slavného života
Na samotě u Sázavy si Jaroslav Brouk pomalu zvykal na nové postavení – penzista a zapomenutý bývalý kapitalista. Občas za ním přijel na návštěvu starý známý, někdejší kolega z branže, a přivezl čerstvé zprávy z Prahy.
Jednoho dne v létě 1953 našel soused z vesnice Jaroslava Brouka ležet uvnitř chaty na lůžku bez známek života. Zemřel sám, daleko od ruchu velkoměsta, které pomáhal vybudovat. Bylo mu 69 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Brouk
https://ekonom.cz/c1-67285270-jaroslav-brouk-selfmademan-ktery-seznamil-cechy-s-bdquo-obchodaky-ldquo
https://www.hlince.cz/obec/jaroslav-brouk/
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BROUK_Jaroslav_1884%E2%80%931953
https://www.prahaneznama.cz/nezarazene/brouk-babka-a-labut-nevsedni-to-nakup/
https://plzensky.denik.cz/zpravy_region/brouk.html
