Článek
Jiří Plachý, syn úředníka z malého města, měl nakročeno stát se inženýrem. Vystudoval strojírenskou průmyslovku a dokonce pracoval jako konstruktér v pardubické továrně. Technická dráha se zdála bezpečná a rozumná.
Ale duše mladého muže tíhla jinam – k divadlu, k magii příběhů a potlesku. Ještě během studií hrál a režíroval v ochotnických spolcích. Nakonec dal přednost herectví před jistotou ČVUT. Bylo mu třiadvacet, když nastoupil jako elév do Národního divadla v Praze. Poprvé stál na prknech, jež znamenají svět, a naplno se nadechl divadelního života.
Začátky nebyly snadné ani přímočaré. Z Národního divadla po krátké době odešel za zkušeností do smíchovského Švandova divadla. Talentovaný režisér Jan Bor ho tam v roce 1922 přijal do souboru mladých herců.
Plachý prahnul po vlastních projektech – založil si dokonce svou vlastní kočovnou divadelní společnost. S Českou komorní scénou objížděl severovýchod Čech a snažil se udržet vysokou uměleckou laťku repertoáru. Jenže přišla hospodářská krize koncem 20. let. Divadlo zkrachovalo a soubor musel rozpustit. Byla to krutá lekce. Plachý se však nevzdal – v divadle na Vinohradech našel nový domov.
V roce 1929 vstoupil do souboru Městského divadla na Královských Vinohradech, kde pak strávil celých dvacet plodných let. Stal se oporou tamního ansámblu. Z počátku hrával pohledné mladíky a romantické hrdiny, postupně se však vypracoval v hereckou osobnost schopnou ztvárnit širokou škálu charakterů.
Jeho projev byl precizní a promyšlený, někdy až mrazivě chladný – a přesto dokázal v takovém projevu vykreslit vnitřně bohaté a citlivé postavy. Nejčastěji se na jevišti proměňoval v muže uzavřené, na povrchu klidné až rezervované, kteří však v sobě skrývají tajemnou minulost nebo bolestný osud.
Takové hrdiny hrál s mužnou citlivostí a vážností, jako by chápal jejich skryté trápení. Nikdy nesklouzl k patosu; ironický úšklebek v koutku rtů či jiskřička v očích dokázaly jeho tragickým postavám dodat lidskost a nadhled.
Měl kultivovaný projev a přirozenou eleganci, která diváky přitahovala jako magnet. Byl to vysoký, pohledný muž s ušlechtilými rysy a hlubokýma očima. Jeviště ovládal klidem a suverenitou. Kritikové oceňovali, jak soustředěně a inteligentně přistupuje ke každé roli.
Nehrál postavy – on se jimi stával. S každým gestem a mírným zvednutím obočí dokázal vyprávět příběh člověka, kterého ztělesňoval. Publikum na Vinohradech ho milovalo. Ve 30. letech patřil mezi hvězdy, které definovaly tvář tamní scény.
Jako Ivan Karamazov v adaptaci Dostojevského, či jako zatvrzelý sedlák Havelka v Mrtvém moři – vždy ohromil pravdivostí a intenzitou projevu.
Když přišla druhá světová válka a nacistická okupace, divadlo se ocitlo v sevření strachu. Hlavní vinohradská scéna byla roku 1942 zabrána Němci a čeští herci byli vytlačeni do menšího Komorního divadla. Plachý se v té těžké době stal na čas uměleckým šéfem souboru – snažil se udržet české divadlo naživu i pod dohledem okupační moci.
Byla to balancující hra na ostří nože. Každé představení se mohlo stát posledním, každý potlesk mohl vyznít naprázdno, kdyby se režimu znelíbili. Navzdory tlaku cenzury v divadle pokračoval. Ve světě rozvráceném válkou a strachem poskytovalo divadlo aspoň iluzorní útočiště – pár hodin, kdy publikum mohlo zapomenout na všudypřítomný pekelný chaos venku.
Po válce se nadechla svoboda a s ní přišly nové šance. Plachý v roce 1948 přešel do vytouženého angažmá v činohře Národního divadla. Bylo to vyvrcholení jeho divadelní kariéry – stanul mezi elitou naší první scény.
Zkušenosti předával také mladším: vyučoval na pražské konzervatoři a později na DAMU, kde patřil k oblíbeným pedagogům. Mezi jeho studenty byli budoucí herečtí velikáni jako Václav Voska, Dana Medřická či Radovan Lukavský. Měl dar rozpoznat talent a trpělivě ho tříbit. Říkalo se, že kdo prošel Plachého rukama, odnesl si do života kus jeho poctivosti a vášně pro divadlo.
Na prahu padesátky se z něj stala také uznávaná filmová tvář. Před kamerou debutoval už ve 20. letech, ale skutečný rozmach jeho filmové kariéry nastal až po druhé světové válce. Během dvaceti let stihl vytvořit kolem čtyřiceti rolí ve filmech nejrůznějších žánrů. Zahrál si bodré komedianty i tragické postavy s hlubokým vnitřním světem. V historickém dramatu Daleká cesta ztvárnil starého židovského obchodníka Abrahamoviče ve stínu holokaustu.
V legendárním dvoudílném filmu Císařův pekař – Pekařův císař zase oblékl kostým tajuplného anglického alchymisty Edwarda Kelleyho, který se snaží získat kouzelný Golemův šém.
Všechny ty fantaskní i historické role hrál s nádechem elegance a tajemna, který mu byl vlastní. Kamera milovala jeho výrazné rysy a pronikavý pohled. Diváci si jeho tvář zapamatovali; stal se populárním filmovým hercem milovaným širokým publikem.
Zdálo by se, že po roce 1945 ho čeká už jen uznání a klidný tvůrčí život. Opak byl pravdou. Únor 1948 přinesl Československu nástup komunistického režimu a s ním vlnu represí namířených proti skutečným i domnělým odpůrcům. Plachý, ačkoli byl apolitický a celý život zasvětil jevišti, se ocitl v hledáčku nové moci.
Jednoho dne si ho pozvala Státní bezpečnost. V chladné vyšetřovně padla obvinění z údajné kolaborace během okupace. Jako někdejší umělecký šéf za protektorátu byl podezřelý, že s nacisty příliš vycházel – přestože pro to chyběly jakékoli důkazy. Výslechy byly tvrdé a ponižující.
Možná na něj křičeli, možná mluvili tiše a neústupně – o tom se můžeme jen dohadovat. Jisté je, že ho systematicky lámali. Plachý popíral, že by se kdy zpronevěřil svému národu, ale v očích fanatiků už byl vinen tím, že přežil a hrál, zatímco jiní trpěli. Začalo psychologické peklo výslechů a nejistoty.
Pak přišla poslední rána, která se nedala unést. Estébáci mu nepokrytě pohrozili, že pokud nebude spolupracovat, seberou mu jeho malého syna. Pětiletý chlapec – Jiří Plachý mladší, tátova pozdní radost, narozený v roce 1946 – by prý mohl vyrůstat jinde, „pod dohledem státu“. Těžko si představit mrazivější hrozbu pro milujícího otce.
Plachému jako by v tu chvíli v žilách místo krve koloval ledový strach. Přátelům se tehdy svěřoval méně a méně. Uzavíral se do sebe stejně jako ty postavy s tajemnou minulostí, které tak věrohodně hrál. Navenek pokračoval v práci – zkoušel nové role, učil studenty, dokonce natáčel film – ale uvnitř něj narůstalo zoufalství.
Dne 2. prosince 1952 to tiché trápení vyvrcholilo. Před rozbřeskem, kdy Praha ještě spala, došel Jiří Plachý starší na samý okraj svých sil. Stanul u okna svého bytu. Pod ním se v měsíčním svitu rýsovaly střechy a ulice, chladné a nevšímavé. Oficiální verze praví, že kolem půl šesté ráno spáchal sebevraždu skokem z okna.
Tělo nalezené dole na dlažbě bylo ztělesněním tragédie, které nikdo nedokázal uvěřit. Milovaný herec, věčně klidný a silný na jevišti – a takový zoufalý čin? Okamžitě se začaly šířit pochybnosti a otázky. Někteří šeptali o vraždě nastražené StB, podobně jako o čtyři roky dříve v případě Jana Masaryka.
Mohli ho agenti z okna vyhodit, aby umlčeli známou tvář a zastrašili ostatní? Anebo ho dohnali k takovému zoufalství, že sám zvolil smrt? Pravdu se už zřejmě nikdy nedozvíme. Jisté je jen to, že tím skončil jeden pozoruhodný životní příběh – a zároveň zůstalo mnoho nezodpovězeného.
Posmrtně vyšlo najevo, že těsně před svou smrtí stihl Plachý dokončit ještě jeden film. Paradoxně v něm ztvárnil postavu muže, který se po mnoha letech vrací do rodného města plného vzpomínek – jako by osud nabídl hořké zrcadlo jeho vlastním pocitům.
Oním filmem bylo poetické drama Měsíc nad řekou, a Plachý v něm vytvořil jednu ze svých nejkrásnějších rolí. Slavnostní premiéry koncem srpna 1953 se však už nedožil.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Plach%C3%BD_star%C5%A1%C3%AD
https://www.csfd.cz/tvurce/7261-jiri-plachy-st/biografie/
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3583:plachy-jiri&Itemid=118&lang=cs
https://sever.rozhlas.cz/jiri-plachy-st-jeden-z-nejvyznamnejsich-ceskych-hercu-prvni-poloviny-20-stoleti-9018648
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/224562235300025/cast/1058386/
https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-podivny-pad-z-okna-odstranila-herce-jiriho-placheho-stb.A151103_084523_lide_ELE
