Článek
Je mrazivá zimní noc koncem 90. let. V tichém pokoji nemocnice tlumeně pípá monitor srdečního tepu. Na lůžku leží nehybně muž nezvykle mohutné postavy, obklopený hadičkami a přístroji. Jeho kůže je bledá, tvář zarostlá strništěm, víčka těžká vyčerpáním.
Z hrdla mu trčí tracheostomická kanyla – kovová vstupenka vzduchu do plic, ale také neústupná připomínka toho, že tenhle člověk už nemůže promluvit nahlas ani zašeptat o pomoc.
Tím ochrnutým obrem na lůžku je Jiří Růžička. Ve svých dvaačtyřiceti letech váží přes tři metráky a bojuje o život v pražské Thomayerově nemocnici. Ještě před pár lety ho lidé znali jako dobrosrdečného tlouštíka z úspěšných filmových komedií. Ještě nedávno se jeho nakažlivý smích rozléhal televizní obrazovkou a jeho mohutná postava budila veselí publika.
Teď tu ale leží na jednotce intenzivní péče, napojený na přístroje, s podlomeným zdravím a zlomenou duší. Jak se sem dostal? Jak mohl život oblíbeného herce nabrat tak trpký spád? Příběh Jiřího Růžičky je stejně neobvyklý jako jeho první slovo v dětství – zatímco jiné děti říkají „máma“ nebo „táta“, malý Jirka prý poprvé ze svých úst vypravil slůvko „Bůh“. Jako by tušil, že jeho cesta po tomhle světě nebude snadná a bude potřebovat zázrak.
Dětství ve stínu a na scéně
Jiří se narodil 8. ledna 1956 v Praze do umělecké rodiny. Jeho matce Heleně Růžičkové, tehdy začínající herečce, bylo pouhých dvacet let. Přivést na svět syna tak mladá – sama ještě tak trochu dítě – nebylo jednoduché.
A jako by toho osud nenaložil málo, novorozený Jiřík byl navíc nezvykle drobný a slabý. Babička měla dokonce strach, že umře hlady, jak byl pohublý. Nikdo by tehdy nehádal, že z tohohle drobečka vyroste jednou nejznámější obézní herec v zemi.
Helena Růžičková svého syna milovala bezpodmínečnou, až intuitivní láskou. Jako by si od prvního dne slibovala, že ho ochrání před vším zlým. Ona sama toužila od dětství po herectví a nakonec k němu přivedla i malého Jiřího – doslova. Poprvé se před kameru postavil už jako batole, když sotva uměl chodit.
Maminka ho brala s sebou na natáčení, a tak se Jirka už v plenkách mihl ve filmu. Ve filmu Bomba se v náručí matky objevil na place dřív, než uměl souvisle mluvit. Herecké geny se nezapřely: jako malý kluk dostal pár dětských roliček a po základní škole zkusil přijímací zkoušky na konzervatoř.
Neuspěl – snad proto, že nebyl typickým pohledným mladíkem, a možná i stín slavné matky byl příliš dlouhý. Neodradilo ho to však od umění úplně. Vyučil se prodavačem a nějaký čas pracoval v obchodě. Ale matka Helena ho dál brala do společnosti herců, do zákulisí divadel a k filmařům. Mladý Jiří tak de facto vyrůstal v kulisách a ve světě reflektorů.
Herecký talent i komediální timing po matce jednoznačně zdědil. Když bylo Jiřímu sedmnáct, matka mu pomohla k první výrazné roli, které si diváci nemohli nevšimnout – pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973). Jirka si v ní zahrál neomaleného kuchtíka po boku své maminky, která také ve filmu účinkovala.
Tehdy už vážil kolem sta kilogramů. Přes dětsky kulatou tvář měl dobrosrdečný úsměv a kamera ho milovala. Diváci v kinech se smáli jeho nešikovnosti a slovním přestřelkám s pohádkovou Popelkou.
Na plátně působil jako komická figurka – usměvavý baculatý kluk, který ztělesnil neposedného čeledína. V zákulisí si ale štáb dobře všiml, že ten „baculatý kluk“ je na svůj věk hodně při těle. Váha začala jít nahoru závratnou rychlostí.
Tělo bylo zdroj humoru i trápení
Pokud by si někdo myslel, že sklony k tloušťce Jiří zdědil po své matce, není to tak jednoduché. Helena Růžičková byla v mládí štíhlá jako proutek. Váhu rapidně nabrala až po porodu kvůli prodělané bulimii a poruše srdce, která jí způsobovala nadměrné zadržování vody v těle. Jiří však žádnou takovou nemoc neměl – u něj za křivkou na váze stály spíš jídlo a životní styl.
Miloval jídlo, miloval ho možná až příliš. „Jirka razí heslo plná zaměstnanost, plná zaměstnanost,“ žertovala Helena s narážkou na synův apetit.
„Někdy je neuvěřitelné, co všechno se svou fyzickou stránkou zvládne – a taky co toho sní a vypije. To já bych měla na týden,“ přiznávala s úsměvem, který ale skrýval obavy. Jiřího váha se během dospívání šplhala výš a výš. Z plnoštíhlého hocha byl rázem obézní mladík.
Navzdory kilogramům – nebo možná právě díky nim – si začal budovat specifickou hereckou image. Nadváhu proměnil ve výrazový prostředek. Po boku matky se znovu objevil ve slavné vesnické komediální trilogii Zdeňka Trošky Slunce, seno… v roli dobráckého Josefa z JZD. Publikum si ho zamilovalo.
Jeho mohutná postava vzbuzovala salvy smíchu a stal se jakýmsi milovaným „tlustým strýcem“ českého filmu. S mámou Helenou dokonce vytvořil zábavnou dvojici – společně vystupovali na zájezdech a estrádách, vyprávěli vtipné historky a laškovali spolu na jevišti.
Sehraná dvojka matky a syna bavila národ. Jiří si z vlastní nadváhy dokázal dělat legraci a publikum to oceňovalo. Na jevišti byl suverénní komik. Po představení se ale vracel domů unavený – a stále při těle.
Kila navíc ho provázela i mimo kamery. Kolegové vzpomínají na natáčení komedií v Itálii, kde byly miniaturní sprchové kouty stavěné pro drobné Italy. Jiří se do sprchy sice nasoukal, ale jakmile na sebe pustil horkou vodu, jeho tělo „nabobtnalo“ a ven už se nedostal.
Uvízl nahý ve sprchovém boxu a museli mu pomáhat ostatní, zatímco zoufalá maminka Helena trnula hrůzou. Tehdy se tomu oba zasmáli – byl to přesně ten druh groteskní příhody, které pak Jiří s oblibou líčil fanouškům. Ale v hloubi duše ho podobné momenty trápily.
Jeho tělo se pro něj postupně stávalo vězením. Každé kilo navíc znamenalo pomalejší krok, namáhavější dýchání, větší únavu. Kde se zastaví ta ručička vah? Jirka to možná tušil: nezastaví se, dokud něco nepovolí – buď kovová pružina váhy, nebo jeho srdce.
Sláva a izolace
Navzdory svému zevnějšku nevypadal na první pohled jako typický lamač ženských srdcí – zdání ale klame. Jiří měl přirozený šarm, byl neustále veselý a usměvavý společník. Jeho bezprostřední humor a laskavé oči dokázaly jako mávnutím kouzelného proutku přebít i hezkých pár kilogramů navíc.
Ženy ho milovaly. A on miloval je. Hned třikrát během života stanul před oltářem, aby vyslovil své „ano“ – tolik toužil po obyčejném rodinném štěstí, po lásce, která by nebyla jen mateřská.
První manželka byla řeznice od rány, druhá měla poněkud pochybnou pověst, až se třetí ženou Helenou našel (alespoň na chvíli) zdánlivý klid. S ní se mu narodily dvě dcery, Lucie a Kamila. Konečně pocítil, že má vlastní rodinu, která nebude jen o něm a slavné matce.
Jenže Jiří nedokázal žít ani bez ženy, ani bez matky. Helena Růžičková na něm lpěla nezdravě silnou láskou – sama to přiznávala jen nerada, ale její chování mluvilo za vše. Jiří ji oslovoval křestním jménem, nikoli „mami“, jejich pouto připomínalo spíš sourozence či přátele.
Trávili spolu tolik času, na jevišti i v soukromí, že pro ostatní už nezbývalo místo. Žárlivost a střety byly nevyhnutelné. „Mezi matkou a synem byl nezdravý vztah, z její strany přehnaná, taková ta opičí láska,“ popsala otevřeně Jiřího poslední manželka Helena.
Mladá žena těžce nesla, že paní Růžičková vyžaduje neustálou pozornost svého syna – dokonce i poté, co se jim narodila dcera. „Jako by žárlila na vlastní vnučku. Když Jirka začal věnovat víc pozornosti malé Lucce než jí, rozhádalo je to. Tchyně mi pak začala mluvit do výchovy dcery a do všeho, a to jsem nesnesla,“ přiznala později Helena (manželka).
Neustálé napětí mezi manželkou a matkou dusilo Jiřího domácnost víc než jeho váha. Ocitl se mezi dvěma ohni: miloval svoji ženu i matku a nedokázal ani jednu z nich odsunout stranou. Výsledek? Tři manželství, tři krachy. „Rozvedli jsme se v dobrém, ale pět let už jsme předtím spolu nežili,“ prozradila jeho exmanželka hořce. Žádná žena po boku Jiřího nevydržela – možná proto, že on sám nedokázal opustit náruč své matky.
Veřejnost tehdy netušila nic o jeho soukromých bolestech. Na filmovém plátně byl stále za toho legračního tlouštíka, který spadne z vozíku s hnojem a rozesměje sál. Když se objevil ve společnosti, vyprávěl zábavné historky a tvářil se, že je vše v nejlepším pořádku. Uvnitř však cítil prázdnotu.
Když se jeho třetí manželství rozpadlo, cosi v něm definitivně zlomilo. Jako by ztratil chuť se o cokoliv snažit. Útěchu hledal v kalorických dobrotách a ve svých oblíbených hracích automatech. Noci trávil o samotě – jen on, blikající světýlka „jednorukých banditů“ a hromady jídla kolem.
Tělo, kdysi jeho nástroj komiky, se teď stalo skladištěm zármutku. Do svých žil pumpoval litry sladké limonády, jako by tím mohl otupit hořkost života. Podle svědectví blízkých byl tehdy schopen vypít až 15 litrů koly za jedinou noc.
Cukr a kofein mu nedaly spát, a tak znovu jedl, znovu pil a znovu hrál automaty – bludný kruh prokládaný občasnými návštěvami matky, která ho v tom stavu jen bezmocně litovala. Jeho váha mezitím narostla na obludných 312 kg. Tělo úpělo, srdce sotva popadalo dech.
Konec jedné velké lásky
V říjnu 1996 se Jiří Růžička ocitl na prahu smrti poprvé. Doma, těsně před odjezdem na další vystoupení s matkou, ho náhle bodla nesnesitelná bolest v břiše – praskl mu vřed na dvanácterníku.
Obézní herec se zhroutil k zemi a volal Helenu. Ta okamžitě zavolala záchranku. Sanitka přijela, ale nastal nečekaný problém: osádka sanitky nemohla tak těžkého pacienta odnést. Nosítka se pod ním prohýbala, dveře málem nestačily šířce těla. Záchranáři museli volat posilu – větší vůz a více lidí.
Celkem osm mužů se nakonec podílelo na transportu kolabujícího Růžičky do nemocnice. Minuty navíc ubíhaly a Jiří zatím prodělával infarkt a mozkovou mrtvici – jeho srdce a cévy nezvládly ten nápor a obrovské tělo se hroutilo v přímém přenosu. Lékaři ho nakonec dostali na sál a stabilizovali. Helena plakala úlevou. Její syn přežil svůj kritický večer – prozatím.
Následující roky byly bojem, ve kterém nešlo vyhrát. Jiří strávil většinu času po nemocnicích, léčebnách a rehabilitačních ústavech. Prodělal několik dalších infarktů a mrtvic, v jednu chvíli ochrnul a musel se znovu učit mluvit. Z obrovské postavy zbylo ležící tělo odkázané na pomoc druhých. Když ho bylo třeba přetočit na lůžku, sestřičky samy to nezvládly – každý den docházelo šest hasičů, aby pomohli personálu jej překlápět z boku na bok.
„Dávala jsem jim tisíc korun denně. Jirka tam ležel skoro čtvrt roku a personál ho nedokázal uzvednout,“ vzpomínala později Helena Růžičková hořce. Matka u synova lůžka sedávala den co den. Vídala ho trpět v plném rozsahu – proleženiny, dušnost, bolesti kloubů, deprese z nepohyblivosti. A on zatím viděl její utrápenou tvář a mohl si jen vyčítat, co jí způsobil.
Po jedné z operací měl zavedenou tracheostomii a komunikoval s okolím jen psaním na papír. Tehdy se svěřil rodině, že jej v nemocnici ohrožuje jedna ze zdravotních sester. Prý k němu v noci chodila a schválně mu ucpávala kanyly buničinou, aby se dusil. Důvod? Helena Růžičková v té době kandidovala v politice za komunisty a ona sestřička měla matce „za zlé“ smrt svého otce v 50. letech.
Těžko říct, jestli šlo o skutečný zločin, či jen výplod horečnatého deliria. Rodina tehdy policii nezavolala a Helena se s tím příběhem svěřila až po letech. Ať už to bylo jakkoli, zůstala po tom všem v Jiřím jen hluboká nedůvěra a strach ze samoty. Věděl, že stačí jedna noc bez mámina dohledu a třeba už se neprobudí.
Helena se o syna bála čím dál víc, ale zároveň pořád věřila, že se stane zázrak. Že se Jiří uzdraví, zhubne, postaví zase na nohy a bude ji znovu rozesmávat svými vtípky. Jenže Jiří už žádné vtípky neměl. Pomalu dohasínal. Dne 20. února 1999 se jeho obrovské srdce zastavilo nadobro. Zemřel na selhání organismu ve věku 43 let – sám, na nemocničním lůžku, za šumění přístrojů.
Jeho maminka Helena ho přežila o pět let, ale už nikdy se z jeho odchodu nevzpamatovala. „Nikdy se s tím nedokázala vyrovnat. Údajně se jí ze stresu rozjela rakovina a za pět let odešla do nebe za synem,“ napsal jeden z jejích přátel. Helena Růžičková do posledních chvil věřila, že se tam nahoře zase setkají – matka a syn, nerozlučná dvojice, kterou nerozdělila ani smrt.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_R%C5%AF%C5%BEi%C4%8Dka_(herec)
https://www.extra.cz/tezky-osud-jiriho-ruzicky-vazil-312-kg-obracelo-ho-6-hasicu-a-vrazdila-ho-sestra-5ef02
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-pred-20-lety-zemrel-nejtezsi-cesky-herec-jiri-ruzicka-40271826
https://www.aplausin.cz/tezky-osud-syna-heleny-ruzickove-pokusili-se-ho-zavrazdit-vazil-312-kilo-vypil-15-litru-koly-za-noc
https://www.krajskelisty.cz/praha/10189-slavna-matka-mu-svou-opici-laskou-znicila-tri-manzelstvi-jak-to-bylo-s-jeho-nadvahou-a-co-ho-nakonec-zabilo-tajnosti-slavnych.htm#google_vignette
https://zeny.iprima.cz/ruzickova-exmanzelka-se-nesnasela-se-slavnou-tchyni-462417
