Článek
Svět se změnil. Místo rýsovacích prken máme počítače. Místo šupler máme digitální měřidla. A místo mladých kluků, co se chtěli učit řemeslu, mám v dílně inženýry s tablety, kteří si myslí, že všechno najdou na Googlu. Jsou rychlí, jsou chytří, ale něco jim chybí. Pokora. A cit pro materiál.
Cítím, že už sem nepatřím. Můj svět modráků a rukou od oleje nahradil svět čistých košil a prezentací z tabletu. Já se těším do důchodu, ale zároveň se toho bojím. Bojím se toho pocitu, že už nebudu nikomu nic platný.
Minulý týden za mnou přišel jeden z těch mladých inženýrů. Říkejme mu Adam. Měli jsme problém s novým strojem, dělal zmetky. Adam stál u stroje, v ruce tablet, a něco si tam propočítával. Já jsem si vzal tužku a starý sešit a taky jsem počítal. Po svém.
Adam se na mě podíval s tím svým blahosklonným úsměvem. „Pane mistr,“ řekl. „Tohle už přece nepotřebujete.“ Ukázal na můj sešit. „Máme na to aplikaci. Takhle se to dělá dnes. Papír už nepotřebujeme.“
Chtěl jsem mu něco říct. Něco ostrého. Ale ovládl jsem se. Jen jsem se díval, jak tam stojí, sebejistý, a dívá se do toho svého tabletu. A pak jsem se podíval na ten stroj. A slyšel jsem to. Ten zvuk. Tichý, téměř neznatelný, ale byl tam. Zvuk, který ta jeho aplikace slyšet nemohla.
Nechal jsem ho, ať si tam ještě chvíli kliká. Nechal jsem ho, ať dojde ke svému logickému, ale špatnému závěru. Když mi pak sebevědomě oznámil, že chyba je v nastavení softwaru, jen jsem mlčky přikývl.
A pak jsem řekl: „Dobře. Ale než zavoláme na podporu výrobce, pojďte se mnou.“
Vzal jsem ho k tomu stroji. „Poslouchejte,“ řekl jsem. Zastavili jsme se a poslouchali ten monotónní zvuk. „Slyšíte to? To tiché, jemné pískání v druhé fázi cyklu?“
Adam se mračil. Neslyšel nic.
„To dělá ložisko na třetím vřeteni,“ pokračoval jsem klidně. „Je tak o půl milimetru vychýlené z osy. Ne tolik, aby to vaše čidla nezaznamenala, ale dost na to, aby to v poslední fázi obráběcího cyklu házelo odchylku a dělalo zmetky.“
On na mě zíral. „Jak to můžete vědět?“
„Protože ten stejný zvuk to dělalo před patnácti lety na starém modelu. A dělalo to přesně to samé,“ řekl jsem. „To v žádné aplikaci nenajdete. To musíte mít v uších.“
Otočil jsem se a šel pro nářadí.
Když jsme to ložisko vyměnili, stroj začal fungovat bezchybně. Adam stál vedle mě a mlčel. Poprvé jsem v jeho očích neviděl aroganci, ale respekt.
Zkušenosti se nedají stáhnout z internetu. A ten nejdůležitější software, který v každé fabrice je, jsou lidi, kteří v ní strávili celý život. A na to by žádný mladý inženýr s tabletem neměl zapomínat.
