Článek
Ondřej Havelka se narodil 10. října 1954 v Praze do umělecké rodiny – jeho maminkou byla herečka Libuše Havelková a otcem hudební skladatel Svatopluk Havelka. Doma panovala laskavá a kultivovaná atmosféra. „Rodiče dbali na to, abych se uměl chovat. Abych uměl hezky pozdravit, podat ruku v pravý okamžik. Dostalo se mi takové té klasické kinderstube,“ vzpomínal po letech Ondřej.
Právě tento obraz noblesního gentlemana z něj udělal hvězdu, ale zároveň mu v osobním životě připravil nejednu hořkou chvilku, když se mu nedařilo dostát vlastním ideálům.
Jako citlivý kluk miloval výtvarné umění a hlavně hudbu – ovšem překvapivě to zpočátku nebyl jazz, nýbrž bigbít a blues. „Hrál jsem na elektrickou kytaru a toužil jsem se stát rockovým hudebníkem,“ přiznal otevřeně o své pubertě. Jenže pak objevil kouzlo poetického Divadla Ypsilon, které v něm probudilo vášeň pro swingové meziválečné písničky a komediální klauniády. Tehdy se rozhodl změnit směr: „Na DAMU jsem šel studovat hlavně proto, že jsem se chtěl dostat do divadla Studio Ypsilon. To byl jediný a naprosto jasný důvod,“ říká Havelka.
Po přijetí na herectví svůj plán splnil – stal se součástí legendární Ypsilonky a po absolutoriu tam strávil šest sezón. Už během studií začal veřejně vystupovat i jako zpěvák. V roce 1976 se coby dvaadvacetiletý zapojil do Originálního pražského synkopického orchestru a rychle se vyprofiloval v jeho frontmana s nezaměnitelným projevem.
Byla to doba hluboké normalizace a mladý umělec brzy pochopil, že milovat americký jazz znamená narážet na hranice povoleného. Orchestr hrál swingové a jazzové standardy ve stylové angličtině a to režim nerad viděl – na koncerty sice lidé chodili do zaplněné Malostranské besedy, ale do televize či rozhlasu tahle „cizí“ hudba nesměla.
Havelka však s typickou elegancí obešel cenzory. „Tvrdili jsme, že šlo o hudbu utlačovaného černošského lidu. To byl zásadní argument, který fungoval,“ popsal ironicky léčku, jíž komunistické schvalovatele uchlácholil. Pro jistotu zařadil do repertoáru i české prvorepublikové šlágry od klasiků, jako byl Oldřich Nový – i to pomohlo, aby mu hraní nezakázali.
Krom drobných ústrků tedy mohl s kapelou dál rozdávat radost a nostalgii. „V době komunismu to byla vysněná, krásná doba,“ hodnotí dnes onu zvláštní popularitu starosvětských písní v šedivých osmdesátých letech. Nešlo totiž jen o hudbu – Havelkův dokonalý gentleman styl, dobové obleky, motýlky, nakroucený knírek a galantní vystupování byly samy o sobě tichým protestem.
„Tím pádem jsme šli i proti ušmudlanosti reálného socialismu,“ glosuje umělec pečlivou stylizaci, již tehdy v orchestru dodržovali. Na jevišti působil jako sebejistý elegán, uvnitř však bojoval s trémou a pochybnostmi. „Na jevišti do mě vstupuje duch exhibicionismu, v civilu jsem ale introvert a melancholik,“ přiznal Havelka v jednom rozhovoru.
Jeho osobní život v těchto letech byl neméně dramatický. Jako velmi mladý muž se na sklonku 70. let oženil s odvážnou studentkou Rút Kolínskou, která pocházela z rodiny evangelického faráře a aktivně vzdorovala režimu. Přímo v revolučním roce 1977 se jim narodila dcera Terezie.
Mladého Ondřeje ale víc než pleny ho zaměstnávala politika: Rút později prozradila, že „Už do porodnice jí manžel Ondřej Havelka přinesl Chartu 77.“ V rukou držel dokument, který komunistický režim nenáviděl – výzvu k dodržování lidských práv. Jeho žena se však tehdy zalekla, že by kvůli podpisu mohla o dítě přijít.
Manželství se brzy po porodu rozpadlo a Havelka se ani nadále příliš nezajímal o malou Terezii. Tato epizoda ukazuje Havelku v jiném světle: jako muže plně pohlceného uměním a dobovým děním, který však v té době nedokázal přijmout zodpovědnost za rodinu. Byla to daň za jeho svobodomyslnost a umělecké nasazení, kterou však zaplatila především jeho žena a malá dcera.
Po této hořké zkušenosti našel Ondřej štěstí až v náručí herečky Kateřiny Lírové, dcery známého filmového komika Jiřího Líra. Koncem 80. let spolu založili rodinu a Havelka se snažil být dobrým manželem i otcem.
Narodil se jim syn Vojtěch a zdálo se, že gentleman Havelka konečně žije svůj sen – hraje v oblíbených filmech a pohádkách (Krakonoš a lyžníci, Saturnin aj.), koncertuje se svým orchestrem doma i v zahraničí a po boku má milující ženu. Po sametové revoluci 1989 navíc přišla tvůrčí žeň.
Ondřej rozšířil své působení: začal režírovat zábavné pořady a dokumenty, psal scénáře a dokonce vystudoval ještě operní režii. V roce 1991 slavil velký úspěch, když hudební film, který spolurežíroval pro svůj orchestr, vyhrál na festivalu ve švýcarském Montreux prestižní Stříbrnou růži.
Když pak v roce 1995 založil vlastní swingový big band Melody Makers, dočkal se i oficiálních poct – hned následující rok mu odborná Akademie udělila titul Jazzman roku. Nikdo tehdy netušil, že v soukromí se schyluje k bouři, která jeho pečlivě budovaný obraz dokonalého elegána těžce pošramotí.
Po sametové revoluci se zdálo, že Ondřej Havelka našel konečně pevnou půdu pod nohama. S manželkou Kateřinou a synem Vojtěchem tvořili navenek harmonickou rodinu, zatímco jeho kariéra stoupala strmě vzhůru – úspěchy s Melody Makers a ceny ze zahraničí z něj dělaly jednu z nejrespektovanějších postav na scéně. O to větší šok pro veřejnost znamenala zpráva, která v roce 1996 prosákla na veřejnost.
Jiří se slečnou Barborou pozorujou srnku :)
Posted by Saturnin on Tuesday, January 6, 2009
Do jeho života vstoupila o generaci mladší Alice Kovácsová – půvabná blondýnka, která nastoupila jako produkční k Melody Makers. Ondřej se do ní bezhlavě zamiloval.
Šlo o vztah, kterému předcházela tajná náklonnost a lhaní; nakonec šarmantní muzikant sebral odvahu a doma oznámil, že odchází. Psal se rok 1996 a od rodiny odešel čerstvě slavný umělec v nejlepších letech – událost, která se neobešla bez bolestí pro všechny zúčastněné.
Pro Kateřinu Lírovou to byla životní rána. Nešlo jen o odchod manžela, ale o veřejné ponížení a zhroucení obrazu dokonalé rodiny. Zůstala sama s desetiletým synem, který musel sledovat, jak jeho otec, obdivovaný gentleman, zakládá novou rodinu s jinou ženou. V tisku se tehdy probíralo, jak moc tento skandál kontrastuje s Havelkovou veřejnou pověstí slušňáka.
Vojtovi bylo deset a odchod otce nesl velmi těžce. Z horších časů se však Havelkovi syn s mámou časem vzpamatovali – Vojtěch vystudoval hudební konzervatoř, zdědil po tátovi muzikální talent a dnes se živí jako herec a muzikant. Co se nikdy nezahojilo, byl vztah mezi někdejšími partnery. Kateřina svého muže nadobro zavrhla a uzavřela tuto kapitolu.
Ondřej Havelka spojil svůj další život s Alicí Kovácsovou. Sňatek s ženou, která dříve deset let žila po boku Karla Gotta, pro něj znamenal nový začátek i novou výzvu. Alice mu roku 1997 porodila dceru Rozálii. Z předchozího vztahu měla navíc syna Huga – a bulvární média si brzy všimla zajímavé podobnosti malého chlapce s mistrem Gottem.
Psalo se o ní, že byla milenkou Karla Gotta a že její malý Hugo je dokonce jeho synem. Přestože nikdo z aktérů tuto domněnku nepotvrdil, téma se pravidelně vracelo na stránky novin a časopisů. Havelka mlčel a soustředil se na práci.
Pro Havelku, muže posedlého stylem a kontrolou nad svou image, musela být tato situace obzvláště tíživá. Nejenže opustil rodinu kvůli nové lásce, ale s touto láskou si do života přivedl i stín Karla Gotta, který se nad jejich vztahem vznášel po celá léta. Mlčení bylo zřejmě jedinou možnou obranou, jak si v této delikátní situaci zachovat tvář.
Rodinnému štěstí ale ještě nebylo zcela přáno. Dcera Rozálie vyrostla v talentovanou zpěvačku – a zároveň výbušnou dívku, která těžce nesla tíhu slavného jména. Ve chvíli vzdoru utekla jako teenager z domova k cirkusové společnosti. Nakonec se vrátila zpět. Dnes říká svému stylu „morbidní šanson“ a jde vlastní uměleckou cestou, ale s tátou má po bouřlivé etapě opět hezký vztah.
Přes všechny peripetie zůstal Ondřej Havelka osobností, která nepřestává tvořit a okouzlovat. Jako by v sobě spojoval několik životů – toho zaníceného retro zpěváka, puntičkářského režiséra i přemýšlivého muže, kterého trápí stav světa kolem.
Po roce 2000 se do širokého povědomí zapsal i jako operní režisér a jeho první celovečerní hraný film Hastrman (2018) získal hned čtyři České lvy. Doma si schovává ocenění i za dřívější televizní tvorbu – Stříbrnou růži z Montreux, Ceny diváků ze Zlaté Prahy či Grammy za hudební klipy.
V sedmdesáti letech zdaleka nepůsobí unaveně: stále koncertuje s Melody Makers a chystá nové projekty. Přesto v jeho hlase občas zaznívá smutek nad tím, jak se vytratily hodnoty starých časů, které celý život tak miloval. Možná i proto ho stále tolik těší utíkat do časů první republiky – do světa prvních swingových melodií, noblesy a poctivosti, který ve své tvorbě uchovává jako vzácný relikt.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%99ej_Havelka
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-ondrej-havelka-dravost-pod-slupkou-jemneho-gentlemana-40319275
https://plus.rozhlas.cz/mam-rad-hereckou-volnost-a-moznost-vybirat-si-role-rika-jan-budar-7672252
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/komuniste-tolerovali-swing-jako-hudbu-utlacovanych-cernochu-vysvetluje-ondrej-havelka-57466
https://www.memoryofnations.eu/cs/kolinska-rut-20201125-0
https://www.expres.cz/celebrity/karel-gott-hugo-utajeny-syn-alice-kovacsova-reakce.A201217_150510_dx-celebrity_lare
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/rozalie-havelkova-klidne-budu-zasivat-klaunum-spodky.A170417_122935_spolecnost_jup
