Článek
S Lídou jsme spolu deset let, máme hezký život v menším domku na okraji Poděbrad. Jenže náš intimní život začal po letech být trochu stereotypní. Jednou v noci jsem si dodal odvahy a navrhl výlet do berlínského swingers klubu, který jsem objevil na internetu. „To mě docela láká, pojďme to zkusit!“ řekla Lída s nečekaným nadšením. Mě potěšilo, že jsem svoje rozhodnutí nemusel složitě vysvětlovat.
Cesta do Berlína proběhla hladce. Když jsme stanuli u vchodu, byli jsme nervózní. Klub působil útulněji, než jsem čekal – něco mezi stylovou kavárnou a nočním podnikem. Uvítal nás sympatický chlapík v černé košili, nabídl drink a vysvětlil, jak to u nich chodí. Lída se rozhlížela po polotmavé místnosti, odkud znělo tlumené hudební podkreslení a tichá konverzace.
Zprvu jsme seděli u baru a pozorovali okolní dění. Po chvíli se k nám přitočila usměvavá dvojice, která nás každého pozvala do jedné z vedlejších místnosti. „Mám pocit, že to chci zkusit,“ špitla mi Lída do ucha. Cítil jsem, jak mi buší srdce. Měl jsem chuť vrhnout se do vzrušující nejistoty, ale zároveň mě polil studený pot z představy, že Lída bude zažívat doteky jiných mužů.
Nakonec se vše rozjelo. Zjistil jsem, že mě zajímavá brunetka opravdu přitahuje. Bez větších rozpaků jsem se oddal okamžiku, i Lída si vypadala velice spokojeně. Jenže zatímco já jsem si svoji chvilku s tou brunetkou celkem užíval, hlavou mi probleskly představy, že Lída si to možná užívá ještě víc. Najednou jsem začal cítit silné bodnutí žárlivosti. „Co když se zamiluje do nějakého cizince?“ honilo se mi hlavou.
Vymluvil jsem se na pití a odešel do hlavní místnosti. Uviděl jsem Lídu, jak se směje v náručí toho vysokého tmavovlasého muže, se kterým byla před chvíli na pokoji. Jen jsem tam stál, neschopen kloudného slova, v kombinaci příjemného mrazení i hrůzy. „Proč to vlastně děláme?“ napadlo mě. Bylo to zvláštní – část mě byla ráda, že se cítí šťastná, jiná část šílela pocitem zrady. Přistoupil jsem blíž, abych naznačil, že chci Lídu zpátky u sebe. Z jejího pohledu jsem poznal, že si všimla mého úleku, a hned mě objala.
Odešli jsme do diskrétní zóny s polštáři a tlumeným světlem, kde jsme si všechno vyříkali. „Nechci, aby tě osahával někdo jiný. Asi to nezvládám,“ přiznal jsem. Lída byla překvapená: „Já myslela, že ti to nevadí. Byla jsem ráda, že jsme tady. Ale pokud máš strach, můžeme toho nechat.“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že navzdory vzrušení naše srdce nedokážou potlačit žárlivost.
Radši jsme se oblékli a rozhodli, že si promluvíme ještě cestou domů. Během té noční jízdy přes německé hranice jsem cítil úlevu, že Lídu mám vedle sebe. „Víš co, Tomáši, tak to zkusíme jinde a jinak, nebo necháme to celé plavat. Tohle je fakt moc složité,“ řekla mi se smutným úsměvem.
I když do nás berlínský klub vložil zvláštní energii, uvědomili jsme si, že otevřená vášeň má i stinnou stránku. Zážitek byl vzrušující, ale žárlivost a strach ze ztráty milované osoby jsou silné. Nevím, jestli to ještě někdy zkusíme. Možná nás to posune k větší otevřenosti, možná jsme tímhle narazili na naše limity. Každopádně, ať se stane cokoliv, jsme to zažili a na tenhle výlet do města plného nespoutané vášně dlouho nezapomeneme.
