Článek
Ve vzduchu bylo cítit štiplavý mrazivý říjnový vzduch a těsnou hradbu těl pod balkónem zahřívalo jen vzrušení a fanatická euforie davu. Na kamenném balkóně mezi vlajícími prapory s hákovým křížem stál muž v světlém kabátě s charakteristickým knírkem a zdviženou pravicí. Adolf Hitler se přijel podívat do Sudet.
Ještě před týdnem neslo toto náměstí jméno prezidenta Masaryka. Teď už mu místní říkají Adolf-Hitler-Platz. „Vůdče, děkujeme!“ hlásal nápis na slavobráně ověšené květinami u příjezdu na náměstí. Na kostelní věži začaly zvony bít na počest „osvoboditele“.
Když Hitler krátce mávl na pozdrav, zdálo se, že výbuch euforie strhne i oprýskané omítky starých domů kolem. Místní Němci vítali svého vůdce s nefalšovanou extází.
Ještě před pár dny by si něco takového sotva dokázal představit. Frýdlant leží v nejsevernějším výběžku Čech a od nepaměti tu vedle sebe žili Češi a Němci. Po první světové válce ale pohraniční Sudety připadly novému Československu, což většina místních Němců nikdy nevzala za své.
Češi jim vládli z Prahy a on se cítil jako občan druhé kategorie. Přišla hospodářská krize a v pohraničí zavládla bída. Němce propustili z práce v textilní továrně a museli se živit, jak se dalo – tu brigádou v lese, tu výpomocí v hostinci.
K čemu byla jejich oddaná služba vlasti v letech 1914–1918? Proč musí rodina strádat? Na takové otázky našel jednoduchou odpověď: Praha za to může. Začal naslouchat sudetoněmeckým politickým vůdcům, kteří slibovali spásu – a žádali připojení Sudet k Hitlerově Říši.
Co na tom, že z Prahy do Frýdlantu přišla i spousta dobrého – třeba nové silnice, česká škola, pořádek. Stejně smýšlely tisíce Sudetských Němců, kteří pohraničí obývali. Když v roce 1935 přišel k moci Konrad Henlein se svou německou stranou, většina z nich jej volila.
A v roce 1938 už jen zatajovali dech při každé zprávě o Hitlerových požadavcích. „Utrpení sudetských Němců je nevýslovné… Říše dalšího utlačování nestrpí!“ hřímal Hitler v rádiu v září 1938. Ti tehdy slyšeli jen jediné: Hitler nás přijde zachránit.
Pak přišel Mnichov. Mocnosti – Anglie s Francií – zradily Československo a obětovaly ho Hitlerovi. Podpis Mnichovské dohody 30. září 1938 znamenal pro naši republiku mezinárodní ponížení a připravil ji o rozsáhlá pohraniční území.
V Sudetách nastal zmatek: čeští úředníci a vojáci se narychlo stahovali do vnitrozemí, zatímco místní Němci strhávali státní znaky a vyvěšovali vlajky s hákovým křížem. 1. října 1938 časně ráno začala německá armáda obsazovat pohraničí. Všude, kam vojáci Wehrmachtu přijeli, je sudetští Němci nadšeně vítali jako osvoboditele – zatímco Češi s hrůzou a smutkem sledovali, jak se jejich nejhorší noční můra naplňuje.
Německé jednotky dorazily do Frýdlantu v neděli 2. října 1938 a město se ocitlo pod okupací. Odpoledne přijely první obrněné vozy a motorky se sajdkárami. Na hlavním náměstí se tísnil dav a vítal vojáky salvami Sieg Heil. Lidé plakali radostí a tiskli se kolem kolon nákladních aut. Večer pak místní hospody praskaly ve švech – slavilo se.
Československo sice jako stát ponížení Mnichovem utrpělo zdrcující ztrátu svých pohraničních pevností, továren i morálky, ale pro Němce z pohraničí to byl pravý opak: vítězství a zadostiučinění.
A pak to přišlo: zpráva, že sám Vůdce brzy navštíví severní Čechy. Adolf Hitler se rozhodl osobně projet odtrženými Sudety – triumfálně a na odiv světu. Dva dny po začátku okupace vyrazil ve svém černém mercedesu na inspekční cestu napříč pohraničím. Kamkoliv přijel, vítaly ho jásající davy a ovace. 6. října 1938 mířila jeho kolona přes Šluknovský výběžek na Liberecko a Frýdlantsko.
Zpráva se rozkřikla obratem. Ve Frýdlantu jako by se zastavil čas v napjatém očekávání. Lidé narychlo zdobili fasády praporovými držáky a vlajkami s hákovým křížem. Už nebylo třeba se skrývat – právě naopak. Kdo neměl výzdobu, budil podezření. Každá duše v tomto městě musela ukázat, na čí stranu patří. Kdo mohl, spěchal 6. října po poledni na náměstí.
Hodiny čekání v chladném podzimním počasí nikomu nevadily – napětí a euforie zahřála. A pak se kolem třetí odpoledne ozvalo od hranic města dunění motorů. Ulicí okolo kostela se blížil otevřený vůz, v němž stál drobný muž s podivným knírkem. Adolf Hitler dorazil do Frýdlantu.
Vůdce vystoupil před radnicí z auta a z balkónu promluvil k shromážděným. Po jeho boku stál Konrad Henlein – sudetoněmecký předák, který mu toto území pomohl „darovat“. Co přesně Hitler říkal, už dnes nevíme.
Celé náměstí však bylo v tranzu, jaký Frýdlant v dějinách nepoznal. Ženy plakaly a volaly požehnání Hitlerovi, muži zpívali Deutschland, Deutschland über alles. Toho dne bylo všechno zastřeno závojem idyly – radost z toho, že přijel „mesiáš Vůdce“, zastínila i pronásledování odpůrců režimu či Židů.
Trvalo to jen necelý půlrok, než euforie začala vyprchávat. V březnu 1939 Hitler porušil všechny sliby a obsadil i zbytek okleštěného Česka – začala okupace, která dopadla na všechny bez rozdílu. Během války pak sudetští Němci rychle vystřízlivěli ze svého snu. Místo prosperity přišel nedostatek.
Zbrojní průmysl sice zpočátku přinesl práci, ale s válkou se vše vrátilo – přídělový systém, odvod mladých mužů na frontu. Mnozí padli v boji, nebo nepřežili spojenecké bombardování Berlína a Drážďan, kde pracovali. A ty, co přežili, čekal osud možná krutější: vyhnání.
Zdroje:
https://liberecka.drbna.cz/z-kraje/liberecko/18081-foto-video-snehova-vanice-a-obsazene-ceskoslovensko-liberec-pred-80-lety-okupaci-vital.html
https://liberec.rozhlas.cz/liberec-jako-hlavni-mesto-risske-zupy-sudety-nacisticke-predstavy-o-podobe-mesta-8199354
https://www.stoplusjednicka.cz/vitani-hitlera-ve-frydlantu
https://svetobeznik.info/sudetsti-nemci-behem-okupace-nadsene-vitali-nacisty-zlata-kniha-v-ceske-kamenici-obsahuje-hitleruv-podpis/
https://ceskobudejovicky.denik.cz/z-regionu/od-sousedu-praktikovane-neuzivani-miliony-let-stara-ryba-i-vratne-lahve-20250205.html
https://www.fronta.cz/foto/hitler-v-liberci
