Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Krokodýl Gustave je lidožravé monstrum: Zabil prý až tři stovky lidí a stále uniká

Foto: By Arturo de Frias Marques - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=34596035

Jmenuje se Gustave a v Burundi se jeho jméno vyslovuje s posvátnou hrůzou. Je to šestimetrový obr vážící tunu, přeživší nesčetných pokusů o zabití, jehož tělo zdobí jizvy po kulkách. Místní legendy mu přisuzují až tři sta zmařených lidských životů.

Článek

Nejprve uslyšela křik. Ostrý, zoufalý výkřik, který se rozlehl po klidné hladině jezera Tanganika a roztřásl rozpálený africký vzduch. Mladá žena jménem Nitegeka vyběhla z chatrče k pobřeží. Oslňující slunce jí na břehu ukázalo jen rozházené kusy oděvu – šaty jejího muže ležely v písku jako prázdná změť hadrů. Voda před ní byla tichá a prázdná. Ještě před chvílí se tam šel Mayoya opláchnout po jídle. Teď už tam nebyl.

Nitegeka zůstala stát jako přimrazená. Její srdce bilo divoce, v hlavě hučelo. Moc dobře věděla, co se stalo – všichni to věděli. Na březích jezera řádí něco děsivého, co dokáže člověka beze stopy smést pod hladinu v jediném okamžiku. „Byli jsme si jistí, že to byl Gustave. Co jsme mohli dělat?“ vzpomíná tiše mladá žena, která pod srdcem nosila jejich dosud nenarozené dítě.

O tři dny později vylovili rybáři z jezera už jen tragický důkaz: na hladině našli useknutou lidskou hlavu a přinesli ji Nitegece k identifikaci. Patřila jejímu muži. Bylo mu teprve pětatřicet let.

Pro obyvatele vesnice Gatumba v Burundi není náhlá a násilná smrt ničím neznámým. Žijí u vody, a ta jim dává obživu – ale také si ji krutě bere zpět. Ve tvářích pozůstalých se mísí smutek se zatrpklou odevzdaností. Když Nitegeka pohřbila to málo, co z Mayoyi zbylo, vrátila se k běžnému rytmu dne.

Stejně jako ostatní ženy znovu chodí prát prádlo na břeh jezera; rybáři opět brzy ráno tlačí své loďky na vodu a děti se potají chodí koupat do řeky. Co jiného jim zbývá? Vědí, že je to bláznovství – ale život musí plynout dál, i když ve stínu neviditelného zabijáka. Každý krok k vodě je provázen tichou modlitbou, aby se dnes neobjevil. Gustave. Jméno, které se v Burundi vyslovuje šeptem.

Gustave je legendární krokodýl. Desetiletí už děsí lidi kolem jezera Tanganika a řeky Ruzizi, přirozené hranice mezi Burundi a Konžskou demokratickou republikou. Podle domorodců připravil o život kolem tří set lidí. Když za občanské války v Burundi (1993–2005) zahynuly statisíce obyvatel, stala se řeka Ruzizi masovým hřbitovem.

Bojující strany házely těla zabitých nepřátel do vody – a tam na ně neviděn čekal hladový predátor. Snad právě tehdy si obrovský krokodýl navykl na chuť lidského masa. Po válce, když přísun mrtvol ustal, začal zjevně útočit na živé. Zabiják z Burundi, říkají mu lidé, démon z jezera.

A Gustave zabíjel dál. V klidných obdobích zmizel, jako by se vypařil pod hladinu na celé roky. Ale vždy se znovu vynořil a začal unášet další muže, ženy i děti z vesnic na březích řeky. Lidé o něm mluví se strachem a respektem – a občas s hořkým humorem, protože jinak by tu hrůzu snad ani neunesli. Říkají: „Gustave je peklo, které žije ve vodě.“

Burundská vláda dlouho neměla prostředky ani možnosti s lidožravým krokodýlem něco udělat. A tak Gustave nerušeně rostl do obludných rozměrů. Dle odhadů by mohl měřit přes šest metrů na délku a váží možná tunu – takového obra v přírodě běžně nenajdete. Herpetologové odhadují, že aby krokodýl nilský dosáhl takové velikosti, musí být neobyčejně starý: nejspíš okolo sedmdesáti let. Přitom krokodýli nilští se v divočině obvykle dožívají nanejvýš šedesáti let, často méně.

Gustave je zřejmě výjimka. Jeho hřbet zdobí množství starých jizev – kulky se mu zavrtaly do těla už tolikrát, ale nikdy ho nezabily. Místní lovci do něj stříleli, vojáci po něm šli, vypráví se dokonce o skupině jihoafrických vojáků, kteří kdysi nasadili lana a skutečně ho chytili. Prý však podcenili jeho sílu: rozběsněný plaz provazy přetrhal, dva muže zabil a ostatním beze stopy zmizel zpátky v bažinách.

Jen další legenda? Těžko říct. Stejně jako historky o tom, že Gustave vůbec nepochází odsud – některé příběhy tvrdí, že připlaval z daleké Zambie, jiné mu přisuzují dokonce sto let stáří. Jisté je jen to, že se z něj stal postrach širého okolí. Viděli prý, jak menší krokodýli před obrem pokorně ukazují měkkou světlou část hrdla – gesto podřízenosti, přiznání absolutní dominance.

Pověsti a nadpřirozené historky stranou – Gustave je reálný a hmatatelný predátor, a byť se může zdát nadpřirozený, jeho jednání má přirozené důvody. Je třikrát větší než ostatní krokodýli v Burundi, vysvětloval herpetolog Patrice Faye v rozhovoru pro BBC.

„Není dost rychlý a nemůže lovit to, co jedí oni – ryby nebo malé savce. Útočí na pomalou kořist, kterou snadno polapí.“ Právě Faye, francouzský přírodovědec a dobrodruh, zasvětil Gustavovi velkou část života. V 90. letech se v Burundi doslechl vyprávění o záhadném obřím plazu a v roce 1998 se vypravil k jezeru hledat stopy.

Podařilo se mu získat oficiální povolení pokusit se nebezpečné zvíře ulovit – tehdy se ještě domníval, že bude lepší Gustava zabít. Jenže když po několika neúspěšných střetech konečně spatřil kolosálního krokodýla zblízka, přemohl ho úžas.

To stvoření jako by ani nepatřilo do našeho světa: dvacet stop dlouhé, s tlamou plnou ostrých zubů, tělo poseté jizvami po střelách a oštěpech… Patrice Faye v tu chvíli změnil názor. Prohlásil, že zabíjet by se „v žádném případě nemělo“ – takového tvora je třeba zkoumat, ne zničit. Obří krokodýl dostal od něj jméno Gustave.

Faye pak strávil roky sledováním krokodýla, sepisoval výpovědi svědků a zakresloval místa útoků. Zjistil, že Gustave většinu roku obývá malý říční ostrov blízko jezera, kde má svůj klid. Nejnebezpečnější je v období páření, kdy se vydává na cesty za samicemi – v tu dobu plave a šplhá daleko po proudu i proti proudu řeky a po cestě zabíjí každého, kdo se mu připlete do cesty.

„Jednou jsem sledoval trasu jeho výpravy a mezi vesnicemi Kanyosha a Minago našli sedmnáct sežraných lidí,“ uvedl Faye. Lovec se tak změnil v badatele – a Gustave se pod bedlivým dohledem stal ještě slavnějším. O obřím lidožravém krokodýlovi začaly psát zahraniční časopisy, do Burundi přijížděli dokumentaristé.

S Gustavem to (nejspíš) nemá nic společného, ale v roce 2014 byl Patrice Faye v Burundi zatčen a čelil dlouhému trestu odnětí svobody na základě obvinění ze sexuálního zneužívání dívek ve škole, kterou založil pro chudé děti.

V roce 2004 dorazil tým francouzských filmařů s kamerami a nastražili na Gustava léčku, jejíž přípravy se staly námětem dramatického filmu. Obří ocelová klec, čerstvá koza přivázaná jako návnada, noční hlídání pomocí infračervených kamer – to vše mělo slavného krokodýla konečně zajmout. Jenže Gustave jako by jejich plánům chápavě rozuměl.

Do klece nevstoupil. Nejdřív opatrně vyčkával a pozoroval z dálky; pak po pár dnech zmizel. A právě tehdy, za temné bouřlivé noci, došlo k události, která z Gustava nadobro udělala mýtus. Ráno našli filmaři klec převrženou a napůl potopenou v bahně.

Živá koza byla pryč – zůstaly jen prázdné mříže a utržené lano. Prohledali okolí v naději, že objeví stopy, krev, cokoliv. Nic. Jako by se jim vysmál.

Nepolapitelný krokodýl pokračoval ve svém panování nad vodami. Patrice Faye a další odborníci se snažili veřejnosti předat osvětu: upozorňovali, že Gustave ve skutečnosti nejspíš nezabíjí „pro zábavu“, jak si vyděšení venkované mysleli. To, že často nechává těla ležet bez většího zájmu, není projev kruté hry – jednoduše nemá důvod po zabití kořisti vždy všechnu sežrat.

Krokodýl takových rozměrů se nenasytí drobnou rybou nebo ptákem jako jiní, loví buvoly nebo hrochy, a člověk pro něj není nic než snadná kořist navíc. Pár kousnutí, prudké trhnutí a oběť zmizí v kalné hlubině. Místní si časem všimli znepokojivé věci: Gustave někdy udeřil několikrát v krátké době.

Jako by dokázal zabíjet mnohem víc, než potřeboval k přežití. Z každé takové vlny útoků vznikaly legendy o nenasytném monstru. Jedna pověst mu přisuzuje dokonce dvanáct obětí v rozmezí několika dní – prý je všechny nahnal do vody během jediného masakru. Odborníci ale zůstávají skeptičtí.

Podle nich je číslo tří set zabitých lidí pouhým odhadem, který možná daleko překračuje skutečnost. V těchto končinách se tolik lidí ztrácí i z jiných důvodů – utopí se v bouři, stanou se obětí války nebo násilných zločinů. Nikdo nikdy nespočítá, kolik z nich má skutečně na svědomí právě Gustave. Ani to ovšem nemění nic na strachu, který tohle zvíře vzbuzuje.

Obrovský krokodýlí samec zatím přečkal všechny nástrahy světa lidí. Stáří mu nahlodalo tělo méně, než by kdo čekal: na svůj odhadovaný věk kolem šedesáti či sedmdesáti let má stále všechny zuby, a tak možná roste dál. Odborníci se přou, zda je ještě vůbec naživu – poslední spolehlivé svědectví pochází z roku 2016, kdy ho prý jeden rybář viděl táhnout do vody uloveného buvola.

O tři roky později se objevila zpráva, že Gustave konečně zahynul, ale nikdo nepředložil důkaz. Nikdo se ostatně nechlubí, že by zabil největšího krokodýla Afriky. Tělo giganta nikdy nikdo nevyfotil, nenašel, neviděl. A tak si lidé dál šeptají, že tam někde pořád je. Staří vesničané si při soumraku instinktivně hlídají vzdálenost od vody, když jdou nabrat do vědra.

Matky volají děti z jezera domů dřív, než se setmí. Všude kolem panuje váhavý klid, jakýsi křehký smír mezi člověkem a dravcem – jen srdce mají místní pořád sevřená. Je večer a hladina Tanganiky leží nehybná jako zrcadlo. Kdesi v dálce skřehotají žáby, z džungle se nesměle ozývají ptáci. Nikde ani stopy po predátorovi.

A přesto má člověk pocit, že v tom absolutním tichu něco číhá. Možná tam dole, na dně temné řeky, starý krokodýl Gustave stále poslouchá ozvěny lidských kroků na břehu a trpělivě čeká. Čeká na svou příští příležitost udeřit.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Gustave_(crocodile)

https://www.mentalfloss.com/article/650000/gustave-killer-crocodile

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/182255-vrazdici-krokodyl-ma-na-svedomi-300-lidi

https://cnn.iprima.cz/obri-krokodyl-gustave-udajne-pozrel-300-lidi-predatora-se-lovcum-stale-nedari-chytit-193486

https://www.poznatsvet.cz/veda-a-technika/gustave-nepolapitelny-krokodyl/

https://www.newsweek.com/giant-crocodile-eaten-300-people-never-kill-fun-gustave-nile-1766034

https://www.forbes.com/sites/scotttravers/2025/02/20/meet-the-worlds-deadliest-crocodile-linked-to-300-human-deaths-in-the-longest-freshwater-lake-on-earth/

https://www.theguardian.com/environment/2014/dec/31/one-mans-bid-save-burundis-crocodiles-from-cooking-pot

https://www.unilad.com/news/animals/gustave-crocodile-size-nile-burundi-movie-876460-20230809

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz