Článek
Bylo mu pětadvacet, když ho v létě 1894 urazila jediná věta načmáraná na rubu vlastnoručně psaného dopisu. „Chcete-li od nás odpověď, požadujeme sdělení v jazyce nám srozumitelném,“ stálo v něm chladně. Arogantní. Ponižující.
Václav Klement sevřel papír v rukou a cítil, jak v něm narůstá tichý vzdor. Tento mladý knihkupec a nadšený cyklista z Mladé Boleslavi si právě stěžoval na vadné jízdní kolo u německé firmy – česky, ve svém mateřském jazyce. Odměnou mu byl povýšený požadavek, aby prosil o pomoc německy.
To odhodlaného vlastence zasáhlo. Nenapsal už ani řádku. Místo toho se rozhodl vzít osud do vlastních rukou: pokud mu cizí výrobce nechce rozumět, bude kola opravovat sám – a brzy snad i vyrábět pod českou značkou. Mohl tenkrát tušit, že tímto okamžikem začínají psát dějiny českého automobilismu?
Vzkaz, který všechno změnil
Rozhořčený Václav Klement předal vedení svého zaběhnutého knihkupectví novomanželce a přes společné známé se zanedlouho zkontaktoval s nadějným mechanikem Václavem Laurinem. Oba mladé muže spojovala vášeň pro velocipedy a touha podniknout něco vlastního.
Shodli se prý jednoduše: „Proč si při výrobě jízdních kol na malém městě konkurovat, když můžeme spolupracovat?“. A tak potřásli rukou na znamení partnerství, které mělo trvat celý život.
Byli to dva Václavové, dva odlišné světy – první z nich klidný, introvertní technik, druhý energický, impulzivní obchodník. Právě protiklady se ale přitahují. Laurinova rozvážnost a technická představivost se ukázaly být ideálním doplňkem Klementovy dravosti a vizionářského rozmachu.
Spojovala je pracovitost, odhodlání a hrdost na rodnou zem. Oba pocházeli z podobně skromných poměrů a k úspěchu se vypracovali vlastní pílí – žádné zlaté lžíce ani šlechtické tituly je na startu nečekaly.
Václav Laurin se narodil roku 1865 v nepatrné vesničce Kamení u Turnova. Jeho otec byl chudý podruh, rodina dřela od úsvitu do soumraku, aby vyžila. Dát syna do učení na strojního zámečníka bylo maximum, co si mohli dovolit – a zároveň to nejlepší, co pro malého Václava udělali.
Chlapec byl nesmírně zručný a technicky nadaný. Po vyučení sbíral zkušenosti v Čechách i v Německu a jako dvaadvacetiletý se dokonce stal společníkem v turnovské dílně na výrobu velocipedů. Tam ale nezůstal. Roku 1894, ve stejný rok, kdy Klement sepsal onen osudný dopis, se Václav Laurin oženil s Emílií Beranovou a rozhodl se přestěhovat do Mladé Boleslavi za vlastními ambicemi.
To Václav Klement, narozený 1868 ve středočeských Velvarech, měl start možná ještě krušnější. Když mu bylo pouhých jedenáct let, zemřela mu maminka a macecha se malého chlapce chtěla zbavit. Musel proto opustit školu a stát se přítěží v cizí rodině.
Ve 14 letech jej na doporučení učitele přijali do knihkupectví pana Vokouna ve Slaném. Zpočátku tam zametal a vedl účetní knihy, ale starý knihkupec si bystrého mladíka oblíbil natolik, že mu svůj obchod později prodal – na splátky.
Klement se rychle ukázal jako podnikavý duch. Ještě před plnoletostí prodával a opravoval jízdní kola mnoha značek a z knihkupectví bez licence udělal neformální cyklistické centrum města. Po svatbě dokázal z manželčina věna doplatit dluh na obchodě a stal se úplně svým pánem.
Bylo 18. prosince 1895. V Mladé Boleslavi se v přízemí domu čp. 149 „Na Hejtmance“ rozběhla malá dílna na opravy jízdních kol. Václavové Laurin a Klement zahájili společnou cestu. Už na jaře 1896 opustily bránu dílny první bicykly vlastní výroby, vlastenecky pojmenované Slavia.
Firmička Laurin & Klement začínala skromně – v dílně o ploše pouhých 120 m² pracovalo pár tovaryšů a hučel malý parní stroj. Od počátku však sázeli na kvalitu. Laurin, puntičkář s praxi zámečníka, dohlížel na dílenské zpracování a výběr materiálů. „Jen to nejlepší, co můžeme udělat, jest pro naše zákazníky dobré,“ říkal zákazníkům.
Nebyla to planá slova – firma Laurin & Klement nabízela na své bicykly písemnou dvouletou záruku, něco nevídaného v 19. století. Klement se staral hlavně o obchod a propagaci. Osobně testoval novinky a denně pracoval od pěti ráno do jedenácti večer.
Už v říjnu 1896 zavedl výhodný prodej kol na splátky, aby si je mohli dovolit i méně majetní zákazníci. Cena slušného velocipedu tehdy odpovídala zhruba čtvrtletnímu platu řemeslníka, ale Klementův splátkový prodej se zárukou umožňoval nespokojeným klientům kolo klidně vrátit a dostat peníze zpět.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat – koncem roku 1896 už firma Laurin & Klement měla 20 zaměstnanců a nabízela pět různých modelů bicyklů. V účetních knihách přibývali odběratelé z různých koutů monarchie.
Z dílny do světa
Václav Klement byl vizionář a držel prst na tepu doby. Konkurence nespala – vynález zvaný motocykleta začínal dobývat svět. Klement uvažoval velkoryse a chtěl být o krok napřed. Když navštívil v roce 1898 Pařížskou výstavu, poprvé v Boulogneském lesíku spatřil motorizovaný bicykl od bratrů Wernerů.
Ihned si jeden exemplář přivezl domů. Jenže stroj s motorem nad předním kolem byl krajně nestabilní a poruchový. Laurin neváhal a pustil se do zdokonalení. Jako jeden z prvních konstruktérů v Evropě umístil motor dolů do rámu a všechny ovládací prvky dal na řídítka.
Poradil si i s tehdejším úskalím zážehových motorů – nahradil nebezpečnou rozžhavenou trubičku v hlavě válce elektromagnetickým zapalováním, aby si motocyklisté už nemuseli pálit prsty. Po večerech a nocích oba Václavové s dělníky v malé dílně montovali prototypy.
Padali únavou, přesto nepolevovali. Při jedné ze zkušebních jízd perfekcionista Laurin havaroval tak nešťastně, že si vyrazil několik zubů. Jeho manželka Emílie na takové situace musela mít svatou trpělivost – rodinný výlet se nejednou změnil v potupný pochod vedle porouchaného „samojízdného“ stroje, který nakonec domů dotáhl zapřažený kůň.
Dřina však přinesla ovoce. Dne 18. listopadu 1899 představila Laurinova a Klementova továrna v Praze první dva modely motocyklu značky Slavia. Zprvu lidé nevěřili, že by vratký „stroj s motorkem“ mohl mít praktické využití. Oba společníci ale viděli dál než ostatní.
Motocykly si brzy získaly oblibu a mladoboleslavská firma se zařadila mezi průkopníky tohoto odvětví. Václav Klement, sám výborný jezdec, patřil k úspěšným závodníkům – roku 1902 například zvítězil v závodě motocyklů do vrchu Exelberg u Vídně.
Zároveň vedl tým továrních jezdců: svého kolegu Václava Vondřicha dovedl 25. června 1905 až k triumfu na neoficiálním mistrovství světa motocyklů ve francouzském Dourdanu. Klement se nebál ani odvážných obchodních výprav. S novým motocyklem se vydal do světa hledat odbytiště.
Z Německa si přivezl objednávku na 35 strojů. V Londýně pak drze oslovil největšího obchodníka v branži – jistého pana Hawetsona. Ten mu s despektem nabídl zkoušku: když dokážete během pěti minut naučit mého zaměstnance jezdit na vašem motocyklu, objednám u vás zboží.
Klement se prý jen usmál, že mu stačí tři minuty. A skutečně – za pouhých 180 vteřin s nástrojem svého vynálezu mladíka naučil. Ohromený Angličan dodržel slovo a obratem sepsal objednávku na 150 motocyklů.
Na přelomu století prosperita firmy prudce stoupala. V roce 1900 vyráběli už kolem 150 motocyklů ročně a exportovali je do celého Rakouska-Uherska i za hranice. Roku 1905 se Laurin & Klement odvážně pustili i do konstrukce prvního automobilu.
Během pár měsíců spatřil světlo světa dvouválcový vůz Laurin & Klement Voiturette A– jeden z prvních automobilů vyrobených v českých zemích. Doba se rychle měnila a někdejší malá dílnička se proměnila v továrnu se stovkami zaměstnanců.
Aby mohli další růst financovat, rozhodli se společníci v roce 1907 přeměnit podnik na akciovou společnost. Václav Klement coby generální ředitel získal balík akcií v hodnotě půl milionu korun a k tomu tučný plat. Václavu Laurinovi jako technickému řediteli připadl balík menší.
Oba zakladatelé si také rozdělili 10 % ročního zisku v poměru 3:2 ve prospěch Klementa – s vědomím, že právě on zůstával tahounem firmy. Klement, o tři roky mladší a nevyčerpatelný ve svých nápadech, sršel energií, organizoval, cestoval a sledoval světové trendy.
Navzdory svému vlastenectví dokázal Klement uvažovat moderně a mezinárodně. Nebál se přijmout do týmu špičkové cizí odborníky – například v roce 1907 angažoval vynikajícího německého konstruktéra Otta Hieronima. A naopak, duch firmy zůstával otevřený a kosmopolitní. Už před první světovou válkou měla všechna patra závodu výrazně mezinárodní složení.
Značka Laurin & Klement se vypracovala v největšího výrobce automobilů v celé rakousko-uherské monarchii a její vozy se prodávaly na desítkách zahraničních trhů. V roce 1907 plynulo z exportu téměř 70 % obratu firmy – neklamný důkaz, že sen zrodivší se v malé české dílně dobyl svět.
Václav Klement přitom zůstával mužem dvojí tváře: nesmírně náročným šéfem, ale i skromným člověkem se silným sociálním cítěním. Nikdy nezapomněl, že na každé koruně, kterou kdy vydělal, nechal hodně potu. Úspěch proto nesl s pokorou a šetrností.
Traduje se například historka, kterak ve Francii sdílel s Václavem Vondřichem jen jediný pokoj s jednou postelí – aby ušetřil za nocleh. A když jednou v pražském hotelu pozval svého šoféra na oběd, zaplatil mu vše kromě drahého pečiva: luxusní housku k polévce ať si prý zaměstnanec uhradí sám.
Klement zůstal spořivý až asketicky. Zároveň však uměl být štědrý tam, kde to pokládal za důležité – na spropitném pro číšníka tehdy nešetřil. Jeho pracovitost byla strhující a osobní příklad táhl ostatní.
Zkouška ohněm
V létě 1914 zasáhla Evropu válka a mladoboleslavská automobilka najednou musela řešit úplně jiné starosti. Generální ředitel Klement opět jednal velkoryse i odhodlaně. Snažil se uchránit co nejvíce svých dělníků před frontovým nasazením – pokud mohl, zařídil, aby odvedené zaměstnance armáda co nejrychleji „vyreklamovala“ zpět do továrny.
Firma podporovala rodiny vojáků v nouzi a pomáhala řešit kritický nedostatek potravin tím, že zajišťovala proviant pro své pracovníky. Přes veškerou snahu ale válečné roky znamenaly pro Laurina s Klementem útlum rozvoje.
Vyráběly se součásti pro zbrojní průmysl a také letecké motory, které však po rozpadu Rakouska-Uherska ztratily odbyt. Když v roce 1918 vzniklo Československo, firma přišla o většinu tradičních trhů a ocitla se ve vážných ekonomických potížích. Zlatá éra skončila, nastaly hubené roky.
Dne 27. července 1924 zasáhla mladoboleslavský závod pohroma: ničivý požár z léta toho roku pohltil velkou část továrny. Ve zčernalých ruinách hal a dílen jako by dohoříval i sen o samostatné automobilce. Laurin i Klement pochopili, že stojí na osudové křižovatce.
Pokud má jejich životní dílo přežít, neobejde se bez pomoci mocného partnera. Po třiceti letech budování vlastního jména to pro ně nebylo lehké rozhodnutí – ale bylo nutné. Václav Klement se osobně a velmi aktivně zapojil do hledání investora.
Nechtěl firmu prodat zahraniční konkurenci, a tak prozíravě zvolil spojence z domova: plzeňský strojírenský koncern Škoda, který měl v zádech silný francouzský kapitál. Dne 20. července 1925 byla podepsána fúze – Laurin & Klement se stal součástí Škodovky.
Pro Václava Laurina i Václava Klementa to byl hořkosladký moment. Jejich značka sice přestala existovat samostatně, ale zároveň se otevřela nová éra: značka Škoda převzala mladoboleslavskou továrnu, investovala do ní a pomohla jí k modernizaci.
Klement zůstal ve vedení jako generální ředitel–rada a bedlivě sledoval světový vývoj automobilismu. Dokonce podnikl v roce 1927 studijní cestu do Spojených států, odkud přivezl inspiraci pro zavedení pásové výroby a moderních metod propagace.
Již v roce 1929 proto z bran mladoboleslavské továrny vyjížděly vozy montované na běžícím pásu. Automobilka, kterou před lety nastartovalo vlastenecké rozhořčení jednoho cyklisty, byla na konci 20. let pevně etablovaná jako největší výrobce aut v Československu.
Pro Václava Laurina však spojení se Škodou znamenalo i postupné odsunutí na vedlejší kolej. Jeho zdravotní stav se počátkem 30. let výrazně zhoršil a na aktivní řízení firmy už neměl síly. Po fúzi s plzeňským gigantem zůstal Laurin v automobilce jako technický rada, ale jeho vliv znatelně poklesl.
Pravomoci a rozhodování ležely nyní hlavně na Klementovi a na nových manažerech Škodovky. Laurin se s tím dokázal smířit – vždy byl realistou. Už od roku 1906, kdy konstruktéři firmy vyvíjeli stále složitější automobily, přenechával detaily vývoje mladším inženýrům s vysokoškolským vzděláním. Zůstal skromný.
Nevnímal jako potupu vzít do ruky montážní klíč a pracovat v dílně po boku řadových mechaniků, i když formálně zastával post technického ředitele. Teď na sklonku života se stáhl z dohledu veřejnosti docela. V roce 1930 bojoval Václav Laurin se zákeřnou nemocí – lékaři mu diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Jeho nejlepší přítel Václav Klement stál při něm, jak jen to bylo možné, a už tehdy vytušil, že se blíží konec jedné velké epochy.
Nezlomné přátelství
Začátkem prosince 1930 se dílo jejich společného života uzavřelo. Václav Laurin zemřel 4. prosince 1930 ve věku 65 let – takřka přesně 35 let od chvíle, kdy spolu s Klementem otevřeli první dílnu. Klement nesl smrt blízkého přítele těžce.
Ještě tragičtější ránu však osud zasadil tři dny předtím: Laurinova milovaná žena Emílie zemřela pouhé tři dny před ním, údajně žalem nad manželovým odchodem. Manželé Laurinovi byli celý život neobyčejně spjatí a nakonec je smrt paradoxně rozdělila jen na pár okamžiků.
Václav Klement zůstal na čas sám – bezdětný, obklopený vzpomínkami na časy největší slávy. Aby se vyrovnal s prázdnem, vrhl se do práce na historické knize. V roce 1931 vydal spolu s novinářem Vilémem Heinzem monumentální publikaci Z dějin automobilu, jednu z prvních takto podrobných studií o vývoji automobilismu na světě.
Stále také bedlivě sledoval chod mladoboleslavské továrny, třebaže už spíš z ctižádosti než z nutnosti. Jeho jméno – stejně jako jméno někdejší značky Laurin & Klement – žilo dál pod okřídleným šípem loga Škoda. Klement se mezitím v Mladé Boleslavi angažoval i jako mecenáš a dobrý soused. I ve stáří se snažil konflikty a „kontroverze“ řešit tak, aby všichni zúčastnění byli spokojení.
Když si například naproti jeho secesní vile radnice postavila výstavní pavilon a klidná ulice se rázem proměnila v rušné výstaviště, Klement se s městem dohodl na kompromisu. Město dřevěný pavilon zbourá – a on na oplátku zaplatí stavbu nového sirotčince pro čtyři desítky opuštěných dětí. Generální rada Klement tím získal zpět svůj klid a děti nový domov. Láska k nejzranitelnějším provázela tohoto přísného muže po celý život.
Sám s manželkou Antonií děti neměl, a tak se realizoval jako strýc a mentor v rodině Václava Laurina – dokonce šel za kmotra jeho prvnímu vnukovi. Na sklonku života pamatoval Klement zejména na chudé a nadané potomky jiných. Ve své poslední vůli odkázal značnou část majetku na stipendia pro nemajetné studenty v několika českých městech.
Pár let před sedmdesátkou utrpěl několik lehčích mrtvic, které ho postupně upoutaly na lůžko. Dne 13. srpna 1938, jen pár týdnů před osudovým mnichovským zářím, Václav Klement ve věku 69 let zemřel. .
Na starém hřbitově v Mladé Boleslavi dnes leží oba zakladatelé pohřbeni jen pár kroků od sebe. Dokonce i jejich vily stály ve stejné ulici, jen dům od sebe – jako by ani v civilu nemohli být daleko jeden od druhého. Příběh Václava Laurina a Václava Klementa je příběhem pevného pouta dvou odlišných mužů, které spojila společná vášeň a odhodlání.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Laurin_%26_Klement
https://www.skoda-storyboard.com/cs/tiskove-zpravy-archiv/vaclav-klement-1868-1938-150-let-od-narozeni-spoluzakladatele-automobilky-lk-skoda/
https://www.reflex.cz/clanek/causy/74027/laurin-klement-pribeh-podnikaveho-dua-ktere-stvorilo-slavnou-automobilku.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Laurin
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Klement
https://sever.rozhlas.cz/pred-150-lety-se-narodil-spoluzakladatel-mladoboleslavske-automobilky-vaclav-6826945
https://www.autokaleidoskop.cz/Historie/Laurin-Klement-Skoda-95-let-od-fuze/
https://www.idnes.cz/auto/historie/120-let-skoda-auto-zalozeni-firmy-laurin-klement.A151216_013728_auto_ojetiny_erp
