Článek
Lucie Bílá, vlastním jménem Hana Zaňáková, se narodila v roce 1966 v Otvovicích, železniční obci mezi Kladnem a Prahou. Otec Kleofáš byl řidičem autobusu, matka Anna jezdila za prací do kladenských hutí. Doma zněla slovenština i čeština, v létě se zpívalo.
Mladá dívka měla koště místo mikrofonu a snila o kariéře zpěvačky. Všední dny ale byly úplně jiné. Vyučila se švadlenou a dny trávila u šicího stroje. Hudba zůstávala tajnou láskou, kam se utíkala schovat před problémy světa.
Její hlas zazněl poprvé veřejně v Lidové škole umění. Učitelé říkali, že v sobě nese zabarvení, které se není běžné. Naučila se noty a zpívala lidové písně. Přesto se zdálo, že zůstane dál švadlenou.
Na začátku osmdesátých let se v Praze rodila nová rocková hudba. Hanka, stále ještě Zaňáková, se po práci s nadšením stala její součástí. Zpívala v Rock-Automatu, poté se přidala k Vitacitu a posléze k legendárnímu Arakainu. Tehdy se setkala s Alešem Brichtou a její hlas rozřezával kytarové riffy. Všude se psalo o dívce, která zpívá heavy metal, a přitom vypadá jako křehká porcelánová panenka.
Průlom přišel, když ji objevil skladatel Petr Hannig. Vybral pro ni pseudonym Lucie Bílá a napsal písně, které se staly hity: „Ne‑poslušné tenisky“, „Horší než kluk“. Hannig ji odvedl od metalu do popu a připravil debutové album. V roce 1987 se jméno Lucie Bílá objevilo na plakátech.
Mezi metalisty způsobila bouři, ale ona cítila, že se chce věnovat všem žánrům. Sama později říkala, že je „komediant, který chce lidi bavit humorem, lidovkami, metalem i popem“ – a že se k Arakainu vždycky ráda vracela.
Přechod od metalu k popu nebyl hladký. Hannig a Bílá (Zaňáková) se později rozhádali kvůli jejímu uměleckému směřování. Rozchod trval roky; usmíření přišlo až poté, co Hannig onemocněl.
Na konci osmdesátých let vstoupila do života Hany první velká láska – Tomáš Holý, charismatický dětský herec. Seznámil je společný kamarád v pražském Žižkově. Ona znala jeho filmy, on zase její písničky.
Vzplanuli tak, jak to umí jen dvacetiletí: pronajali si byt od Heleny Vondráčkové a plánovali budoucnost. Holý ale v jednadvaceti letech tragicky zahynul při autonehodě. Silnice byla mokrá, auto dostalo smyk a narazilo do stromu.
Lucie později vzpomínala: „Byli jsme opilí láskou a revolucí a těšili jsme se na vše, co přijde. Asi bychom spolu nezůstali. Každý z nás byl jiný.“ Její smutek se mísil s úlevou, že se nepotřebovali měnit. Ztratila milence a zároveň kus svých plánů.
Rok po Holého smrti se ocitla na dně. Opustila Arakain, žila bez prostředků a spala po známých. Na jedné party ji oslovil cizinec. Nabídl odvoz domů a ona souhlasila. V prázdném bytě se ale proměnil v sadistu. Zamkl dveře, zbil ji a znásilnil. Když to nahlásila, policista se ptal na intimní detaily a ptal se, v jakých polohách se to stalo.
Hanka později říkala, že zažila největší ponižování – ne jen od násilníka, ale i od systému.
Bídníci, Dracula a Missariel
Na začátku „devadesátek“ přišla nabídka, která změnila její dráhu: role Fantiny v české verzi muzikálu Les Misérables – Bídníci. Píseň „I Dreamed a Dream“ zpívala s takovou bolestí, že část publika plakala.
Rok 1992 patřil i jejímu albu Missariel s hitem „Láska je láska“. Píseň, plná elektro‑popové energie, se stala hymnou generace. Album získalo několik zlatých desek a Lucie se stala hvězdou, která se nebála propojovat pop s uměleckými projekty.
Pak přišel muzikál Dracula a role Adriany jí přinesla obrovskou slávu. V té době se poznala s producentem Petrem Kratochvílem, budoucím otcem jejího syna. Byli spolu sedm let. V březnu 1995 porodila syna Filipa. „Jsem pyšná, že mám syna právě s Petrem,“ prohlásila později, i když jejich vztah skončil.
Kratochvíl odešel k modelce Pavlíně Babůrkové. Lucie zůstala sama s novorozeným dítětem a kariérou, která ji pohlcovala. Přesto se rozhodla nepoddávat smutku. Snažila se, aby se její syn v zakouřených zkušebnách nikdy necítil jako přítěž.
Role matky ji naučila pracovat s časem. Když syn vyrostl, poslala ho na prestižní mezinárodní školu, i když měl dyslexii a dyskalkulii. Vzdělání pro něj bylo „dražší než vila“, ale ona věřila, že investice do vzdělání se vždy vrátí.
Filip později studoval film v Písku a žil tři roky v Paříži. V roce 2024 se vrátil.
Krátké lásky
Po rozchodu s Kratochvílem vstoupila do manželství se Stanislavem Penkem. Vzali se v roce 2002, ale vztah trval jen rok. Oba prý pochopili, že jejich cesty vedou jinam. O čtyři roky později, na své čtyřicáté narozeniny, se provdala za rockera Václava „Noida“ Bártu.
„Svatba byla pro nás zábava,“ říkala. Toužili po dítěti, dokonce zvažovali adopci, ale manželství skončilo po necelých dvou letech. V roce 2010 začala chodit s manažerem Petrem Makovičkou. Vztah trval pět let a skončil přátelským rozchodem.
Od roku 2017 žije s fitness trenérem Radkem Filipim, který je o sedmnáct let mladší. Neplánuje svatbu. Říká, že nosí prsten z otcovy svatby jako talisman a „potřebuji slyšet vyznání lásky, ne vidět kroužek“.
Radek ji nejdřív několik měsíců dobýval. Nakonec si získal její srdce trpělivostí a smyslem pro humor. V rozhovorech z roku 2025 přiznává, že se cítí šťastná a další svatbu ke štěstí nepotřebuje.
V roce 2018 se Lucie rozhodla koupit malé pražské divadlo Ta Fatanstika, přejmenovala ho na Divadlo Lucie Bílé a vytvořila z něj kulturní prostor, kde se hraje, zpívá a povídá. Její bratr jej řídí a syn pracuje jako technik. Ona vybírá repertoár, kontroluje účty, dokonce i varuje herce před lampami.
V divadle otevřela kavárnu, malý obchod se šperky a studio pro nahrávání podcastů. Prodává ručně háčkovaná „srdíčka“, která vyrábí mezi zkouškami a jejichž výtěžek jde na Konto Bariéry. Každé srdíčko prý dělá patnáct minut a za život jich vytvořila tisíce.
Ve stejném areálu v Otvovicích vybudovala kulturní dům, restauraci a komunitní centrum. Koupila i další budovu, plánuje, že v ní bude knihovna, kurzy a kavárna – snaží se zlepšovat obec, nehromadí peníze jen pro sebe.
Žena mnoha talentů
Zahrála si ve filmech Requiem pro panenku, Princezna ze mlejna (rola čarodějnice), Král Ubu, Babovřesky Zdeňka Trošky – roli cikánky vzala bez honoráře, protože režiséra miluje a považuje ho za jedinečného.
Každý film jí dal něco jiného: u Trošky se smála, u Jakubiska se bála. V televizi byla porotkyní v soutěži Česko Slovensko má talent. Diváci oceňovali, že dokázala vyjádřit konstruktivní kritiku a zároveň empatii.
Hudebně vydala řadu alb: od debutu Lucie Bílá (1986) přes Missariel, Lucie Bílá II, Jampadampa až po temné Hanu (2016). Její album Vzkaz pro Ježíška z roku 2024 obsahuje písně od Pokáče a skupiny O5 a Radeček; nahrávala je v létě, aby v prosinci mohla přinést vánoční atmosféru. V lednu 2025 slavila dvojí výročí: čtyřicet let od prvního hitu „Ne‑poslušné tenisky“ a třicáté narozeniny svého syna.
Vyhrála dvacet jedna zlatých, čtyři stříbrné a třináct absolutních Slavíků – přesto má stále chuť vyhrávat dál.
Jako slavná osobnost čelila i skandálům. V roce 2012 se v médiích objevila fotografie z roku 1995, na níž Lucie s Danielom Landou zdvihá pravici v nacistickém pozdravu. Obojí reagovali různě: ona tvrdila, že šlo o divadelní zkoušku – herec musí umět zahrát i takové hrůzy.
Landa prohlásil, že snímek vznikl na opileckém večírku a byl provokací. Ať už byla pravda jakákoli, fotografie způsobila bouři. Lucie se omluvila a přiznala, že si neuvědomila, co může gesto znamenat.
Lucie Bílá je soubor protikladů. Na scéně se proměňuje v bohyni, která vyprodává haly; doma je to Hanka, která nosí tepláky a pere prádlo. Přiznává, že se ráda směje a stejně ráda pláče.
Pod tvrdým profesionálním krunýřem se skrývá velké srdce. Je tváří Konta Bariéry, vyrábí háčkovaná srdíčka, jejichž výtěžek financuje vozíky pro handicapované. V projektu Ježíškova vnoučata darovala sto tisíc korun na elektrické vozíky pro seniory.
Její matka pracovala dvacet let v domově důchodců, takže se starým lidem věnuje s obzvláštní láskou; podporuje Alzheimer centrum Zátiší. V roce 2017 řekla, že by chtěla rozšířit projekt i na Slovensko a že je „posedlá tím, aby se přání babiček a dědečků plnila“.
Cítí se povinna vracet společnosti to, co jí dala. Když v roce 1997 ničivě řádily povodně, okamžitě uspořádala benefiční koncert.
Když se jí novináři ptají na rozdíl mezi Hanou a Lucií, odpovídá: „Hanka Zaňáková to jsem já. Lucie Bílá je moje pracovní role.“ Nechá si raději říkat Hanka, když je doma, a Lucie, když stojí na jevišti.
Zdroje:
https://zeny.iprima.cz/osobnosti-lucie-bila-ma-s-muzi-trpkou-zkusenost-znasilnil-ji-mladik-s-tvari-andilka-209202
https://www1.pluska.sk/soubiznis/zahranicny-soubiznis/bila-uzivala-lasku-u-vondrackovej
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/lucie-bila-je-moje-role-sverila-ctenarum-idnes-cz-hana-zanakova.A101104_154439_lidicky_ved
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucie_Bílá
https://www.osobnosti.cz/lucie-bila.php
https://www.kafe.cz/celebrity/zivotni-pribeh-lucie-bila.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-galerie-osobnosti-lucie-bila-doba-je-nemocna-a-ja-jiste-veci-uz-delat-nebudu-238869
https://www.ireport.cz/clanky/rozhovory/rozhovor-lucie-bila-jsem-komediant-ktery-chce-lidi-bavit-humorem-lidovkami-metalem-i-popem
https://dvojka.rozhlas.cz/byt-zpevackou-je-krasne-ale-prislo-mi-malo-najednou-mam-velkou-potrebu-tvorit-9010134
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/lucie-bila-zpevacka-speky-navlekani-kolarku.A240611_103222_lidicky_vohr
https://radiozurnal.rozhlas.cz/rozhovor-s-lucii-bilou-6358079
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-lucie-bila-jsem-jako-pitbul-40021684
