Článek
Příběh Sylvy, která prý žije sama s dětmi kousek od Opavy, na první pohled budí soucit. Rozvedená, bez stálé práce, odsouzená k živoření. Jenže realita vypadá jinak: zatímco její ratolesti přežívají v obyčejném oblečení z bazaru, ona se raduje z nového tetování a koženého kabátu, který si pořídila za přispění dávek. „Dětem nechybí základ, tak co by se řešilo?“ říká rázně a směje se, když si zapaluje cigaretu.
Sylva se stylizuje do role matky, jež se obětuje pro potomky a jejich lepší budoucnost. Přitom ale ráda přizná, že v pozadí je výhodnější „kalkul“. Když totiž zůstala po rozvodu „sama“, pobírá různé příspěvky, a přitom pracovat ani nehodlá. „Proč bych riskovala, že mi stát seškrtá dávky?“ hájí se. Svým dvěma dcerám platí nejzákladnější potřeby, zatímco večery tráví v baru s kamarádkami, kde se předvádí v drahých botách.
Našla si i nového přítele, který nemá stálý příjem, ale to jí nevadí. „Dostat peníze od státu je jednodušší, než chodit od firmy k firmě a hledat flek. Navíc mám víc času na kosmetiku a na to, co mě baví,“ vysvětluje. Děti prý mezitím přivyknou skromnosti, nechá je chodit v oblečení ze secondhandu a za zbylé drobné jim koupí aspoň sladkosti. Skutečné zájmy nebo kroužky? To prý není její priorita.
Když se Sylvy ptají ostatní matky, proč se nesnaží lépe zaopatřit rodinu, jen mávne rukou. „Školní oběd si dcery mohou odpustit, aspoň si zvyknou na realitu, která je jednou čeká,“ odsekne. Rodiče, kteří poctivě pracují a snaží se dětem dopřát víc, na ni hledí s nevírou. Pro ně je absurdní, že někdo takhle „spoléhá“ na peníze od státu a ještě se tím chlubí. A Sylva? Ta se diví jim: „Život není o dření, stačí být chytřejší než ten, kdo systém vymyslel.“
Takové příběhy nejsou černobílé. I když se najdou skutečně zoufalé matky, které se samy snaží, existují i takové, jež berou mateřství jako klíč k nenáročnému zajištění. A zatímco mnozí rodiče se ohánějí, aby dětem zajistili lepší budoucnost, některým to přijde jen jako zbytečné úsilí. Otázka je, jak dlouho tohle selhání bude společnost tolerovat.
