Článek
Bára vyrůstala v malém městečku poblíž Jihlavy. S Lukášem se seznámila na středoškolské brigádě, kde jako náctiletí pomáhali roznášet letáky. „Zdál se mi milý, skromný a hlavně si sedl s mou rodinou hned po prvních návštěvách. Máma z něj byla doslova nadšená, s tátou si rozuměli,“ vzpomíná Bára na začátek vztahu. Po dvou letech randění se k sobě nastěhovali do malého bytu, který jim Bářina matka pomohla vybavit. Nadšeně je podporovala: „Tvrdila mi, že je to skvělé, jak jsme si sedli a že je ráda, když Lukáš přijde na kafe i bez ohlášení,“ líčí Bára.
Po půlročním soužití Bára naplno uvěřila, že Lukáš je ten pravý. Svatbu sice neplánovali ve velkém, nakonec se ale dohodli na malém obřadu na zahradě Bářiných rodičů. „Bylo to komorní, kolem třiceti lidí, a všechno v příjemné atmosféře. Lukáš se pořád usmíval, máma kolem něj pobíhala, nosila mu pití, a já si říkala, jak mám super rodinu,“ říkala lehce se hořce usmívajíc.
Celý další rok probíhal klidně. Bára chodila do práce, Lukáš také, často společně vyráželi na chalupu u lesů. Matka je zvala na obědy, a pokud se Bářin táta někde zdržel, Lukáš zůstal s ní a pomáhal jí třeba s nákupem. „Byla jsem za to vděčná. I moje okolí mi říkalo, jak mám skvělého muže a jak je fajn, že tak vychází s mámou,“ vysvětlovala Bára. Začátkem dalšího léta si Lukáš chtěl najednou vzít na pár dnů dovolenou. Tvrdil, že plánuje pomoct s rekonstrukcí koupelny u Bářiných rodičů, aby vše zrychlil. Bářin táta měl v té době totiž záskok v práci, a byl pár dní mimo domov.
Báře to nepřišlo divné, dokud nepřišel první drobný incident. „Zavolal mi, že bude muset přespat u našich, protože se s mámou zdrželi v prodejně stavebnin a už je pozdě jezdit domů. Tvářil se ale tak zvláštně. Já si však řekla, že jen nechce budit podezření, jak moc mu to dalo zabrat, a snaží se zachovat si tvář. Jsem hloupá, že mě nenapadlo něco víc,“ dodává.
Nepříjemné prozření přišlo o pár týdnů později, když Bára nečekaně skončila dřív v zaměstnání. Rozhodla se, že pojede za Lukášem a mámou, aby je mile překvapila a přidala ruku k dílu. „Když jsem otevřela branku, málem se mi udělalo mdlo. Viděla jsem Lukáše a mámu, jak se za domem líbají. A ne jen tak letmo. Přesně před místem, kde jsme měli nedávno svatební oblouk,“ vyprávěla se sevřeným hrdlem. V prvních vteřinách se zmohla jen na to, že za nimi doběhla a začala křičet.
Matka se nejprve snažila obratně vymlouvat. Pak se oba přiznali, že už to trvá řadu měsíců. „Máma mi řekla, že si nemohla pomoct, že Lukáš je pozornější než táta. On jen mlčel. Když jsem se ho ptala, co k ní cítí, byl zaražený, jako by tohle téma nikdy neřešil. Jen hlesl, že je to silnější než on. Ten den jsem ztratila jak muže, tak důvěru v mámu,“ líčí Bára s trpkostí.
Tátovi to o den později pověděla, aniž by věděla, jestli jí vůbec uvěří. Věřil. A okamžitě sbalil věci a odešel. Bára podala žádost o rozvod, v hlavě prázdno a spousta nezodpovězených otázek. Nebylo cesty zpět. Od té doby se s mámou v podstatě nevídá. „Někdy si říkám, jestli to dělali už před svatbou, jestli se mi máma neustále nesmála do obličeje. Představa, že tak dlouho lhali, mě ničí. Ale teď jsem se naučila žít pro sebe, nechci se utápět v nenávisti. I když nevím, jestli jim to někdy dokážu odpustit,“ dodala Bára na závěr.
