Článek
Paříž, padesátá léta. V jednom z rušných trhů drobná holčička s plavými vlásky pomáhá mamince prodávat ovoce a zeleninu. Volá na kolemjdoucí, nabízí sladké jahody – její hlásek je hebký a tichý, skoro jako by předl svou vlastní melodii. Zákazníci se usmívají té její mňoukavé intonaci, ještě netuší, že to jednou bude přezdívka, která obletí svět.
Narodila se jako Sylvette a dětství měla skromné: tatínek sloužil jako policista, maminka měla svůj stánek. Domovem jí bylo pařížské předměstí a spíše než hračky znala vůni zralého ovoce a únavu z celodenního stání za pultem.
Dokončuje jen základní školu a v šestnácti se má stát čalounicí. Malá tichá dívka s obratnýma rukama a skromným snem o obyčejném životě? Ne. V jejím nitru doutná rebelie. Rok 1968 obrací Francii vzhůru nohama a mladá Sylvette cítí, že chce víc – svobodu, umění, svůj hlas.
Jednoho dne pověsí řemeslo na hřebík a sbalí si kufr. Něco ji táhne pryč z jistoty malé dílny. Míří do legendárního Café de la Gare, malého divadla, kde se rodí nové umění. Je jí sotva dvacet a nikdo ji nezná. Přesto se vrhá na prkna, která znamenají svět, s odhodláním a drzostí mládí. Opouští rodinu i bezpečí, aby šla za svým snem – být herečkou.
Začíná skromně – v Café de la Gare dělá vše od mytí nádobí po drobné role. Právě tam potká Coluche a Patricka Dewaera. Coluche, okouzlen jejím jemným hlasem, jí začne říkat „Miaou“, z čehož vznikne jméno Miou-Miou.
Její hvězda stoupá: s přáteli z divadla pronikne i do filmu, nejprve v drobných úlohách, ale brzy přichází průlom.
Láska, film a tragédie
Je rok 1973 a Miou-Miou dostává životní příležitost. Režisér Bertrand Blier ji obsazuje do filmu Les Valseuses – v českém překladu provokativně nazvaném „Buzíci“. Provokativní film o trojici mladých tuláků šokuje Francii a udělá z Miou-Miou i jejích kolegů přes noc hvězdy.
Na place Valseuses přeskočí jiskra, která změní její život. Patrick Dewaere, kolega z divadla i filmu, se stává jejím partnerem. Miou-Miou, Patrick a jejich přítel Gérard Depardieu v té době působí jako nerozlučný trojlístek – mladí bouřliváci francouzského filmu.
Jejich láska je intenzivní, vášnivá, ale ne klidná. Dvě umělecké duše, citlivé a nespoutané, narážejí na své démony. Patrick je talentovaný a charismatický, ale uvnitř zápasí s náladami a nejistotou. Miou-Miou vedle něj září, zároveň však cítí, že chodí po tenkém ledě.
Do toho všeho přichází mateřství. V srpnu 1974 se páru narodí dcera Angèle. Mladá herečka, která sama brzy opustila rodiče, teď drží v náručí své vlastní dítě. Cítí štěstí i strach zároveň.
Dokáže být dobrou matkou, když její život je tak neuspořádaný? Patrick je pyšný otec, ale rodinnou harmonii nedokáže udržet dlouho. Miou-Miou navzdory mateřským povinnostem nepolevuje ve své kariéře.
Během 70. let se objevuje v mnoha filmech – komediích, dramatech, dokonce ve spaghetti westernu. Často ztvárňuje odvážné, svobodomyslné mladé Francouzky, ženy s odvahou a smyslem pro humor. Roku 1979 přichází zasloužené uznání: za hlavní roli prostitutky Marie ve filmu Únik získává Césara pro nejlepší herečku.
Ta drobná dívka z tržiště to dokázala – francouzská filmová akademie jí tleská. Jenže Miou-Miou už tehdy ví, že sláva ani ceny nejsou to, oč jí běží.
Cenu získala, ale na pompézní ceremoniál se vůbec nedostavila. Nesoutěží. Nechce stát na piedestalu jako „nejlepší herečka roku“. Připadá jí to marnivé – umění přece není závod.
Přes filmové úspěchy je její osobní život v pohybu jako na houpačce. Láska s Patrickem se stává ještě víc komplikovanou.
Když přijde nabídka zahrát si ve filmu D’amour et d’eau fraîche (Láska a čerstvá voda, 1976), netuší, že to změní vše. Při natáčení totiž potkává Juliena Clerca, populárního mladého zpěváka, který zde zkouší filmovou roli. Miou-Miou původně chtěla, aby roli dostal Patrick – snad aby mu pomohla, snad aby byli spolu.
Režisér však trvá na Julienu Clercovi. A osud tak chtěl, že se z kolegů stali milenci. Zakázaná romance se rodí přímo před kamerou: její filmový partner Julien ji okouzlí svou muzikantskou duší. Miou-Miou se ocitá ve víru citů, které ji děsí i přitahují. Ví, že tím zraňuje Patricka, muže, který je otcem její dcery. Ale srdci neporučí.
Patrick Dewaere brzy vycítí pravdu – jeho „Marie-Ange“ se zamilovala do jiného. Jeho bolest se promění v hněv. Když Patrick zjistí pravdu, v žárlivosti Juliena fyzicky napadne a uštědří mu ránu. Clerc se údajně nebrání a Patrick vzápětí uteče.
Tím jejich vztah definitivně končí. On se snaží pokračovat v herectví, ale prázdnota po ztracené lásce ho pronásleduje. Miou-Miou si na bedrech nese výčitky.
Miou-Miou a Patrick se rozcházejí. On hledá útěchu jinde, ona následuje hlas svého srdce k Julienovi. S Julienem Clercem prožívá nové, klidnější štěstí. Slavný šansoniér podlehne jejímu kouzlu natolik, že o ní složí jednu ze svých nejkrásnějších písní – „Ma Préférence“.
Jejich láska se stává věcí veřejnou – noviny píší o herečce a zpěvákovi jako o páru snů konce 70. let. Společně se ukazují na festivalech, jejich fotografie plní časopisy – dva lidé, kteří našli jeden druhého uprostřed chaosu showbyznysu.
V říjnu 1978 se jim narodí dcera Jeanne. Miou-Miou znovu kolébá drobné miminko a starosti světa jako by se na chvíli rozplynuly. Je šťastná, poprvé možná bez hořkého podtónu. S Julienem tvoří rodinu, kterou si vysnila – milující pár a dvě dcerky (Angèle, kterou Julien laskavě přijal za vlastní, a malá Jeanne).
Ty roky jsou pro ni balzámem: věnuje se filmování, ale pečlivě si vybírá role tak, aby mohla být doma s dětmi. Našla rovnováhu, která jí dříve chyběla. Jenže život není pohádka. Koncem roku 1981 přichází rozchod. Loučí se důstojně a v dobrém.
A pak přichází osudný červenec 1982. Telefonát uprostřed noci, který převrátí svět. Patrick Dewaere, kdysi milovaný muž jejího života, spáchal sebevraždu.
Miou-Miou to zasáhne jako blesk z čistého nebe. Výčitky, smutek, zděšení – všechno na ni dolehne naráz. Co mohla udělat jinak? Nepřispěla k jeho zoufalství tím, že ho opustila? Ty tíživé otázky ji pronásledují.
Pohřbívají ho a Miou-Miou stojí opodál s malou Angèle za ruku. Holčičce je osm a právě přišla o tátu. Herečka se snaží neplakat – musí být silná pro ni.
Po odchodu Patricka se ještě více upíná na své děti a na práci. Miou-Miou točí další filmy a její civilní, hluboce procítěný projev si získává uznání kritiky i diváků.
Na plátně nikdy nepřehrává – s minimem gest dokáže zprostředkovat moře citu. Koncem 80. let zazářila ve filmu Předčitatelka (1988), kde předvedla jednu z nejlepších kreací své kariéry a sklidila další uznání. Ani tehdy však neporušila své zásady – na ceremoniály stále nechodí a popularitu vnímá spíš jako daň než cíl.
Filmové role měla pestré – od prostitutky přes policistku až po rozvernou manželku či utrápenou matku sedmi dětí v hornickém dramatu Germinal (1993). Proměňuje se s věkem a herecky zraje. Už to není jen křehká blondýnka ze 70. let - stala se z ní dáma s hlubokýma očima, v nichž jsou vepsány její zkušenosti.
Miou-Miou nikdy nebyla typickou celebritou. Zdráhá se poskytovat rozhovory, na večírcích se objevuje zřídka. Ve Francii ji přitom považují za žijící legendu – herečku, která osvobodila filmové hrdinky od klišé a ztělesnila moderní, emancipovanou ženu.
Druhý dech v soukromí
Po roce 1990 Miou-Miou pokračuje ve filmové práci, ale skandály se jejímu jménu vyhýbají. Zdá se, že žije jen pro film a pro své dvě dcery. Angèle i Jeanne zdědily po rodičích umělecké geny – jedna je dnes úspěšná scenáristka, druhá filmová režisérka.
Miou-Miou je na ně nesmírně hrdá. Když se jí zeptáte, co jí dělá největší radost, odpoví bez váhání: „Slyšet, jak mi říkají mami.“
Říká, že starat se o vnoučata je osvobozující. „S těmi mrňaty se musím smát a být tady a teď,“ říká o vnoučatech. Malé dětské ručky ji drží při zemi, v přítomném okamžiku, což je pro věčnou snivku dar.
A co city? Po bouřlivém mládí a dvou velkých láskách by možná očekávala, že už se v jejím životě nikdo nový neobjeví. Opak je pravdou. Koncem 90. let se Miou-Miou zamilovala znovu – a tentokrát mimo svět filmu.
Jejím partnerem se stal Jean Teulé, francouzský spisovatel a výtvarník. Muž z jiného světa než film, plachý literát, který nesnášel okázalost. Ideální protějšek pro ni. Jejich láska přišla nenápadně a tiše, ale ukázala se trvalá. Miou-Miou a Jean spolu žili spokojeně v ústraní.
Jenže čas nelze zastavit. V říjnu 2022 Miou-Miou zasáhla další rána osudu: Jean Teulé náhle zemřel, ve věku 69 let. Odešel její partner, přítel, spřízněná duše. Zůstala sama - přesto má i po sedmdesátce jiskru v očích.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miou-Miou
https://photo.gala.fr/photos-miou-miou-qui-sont-les-hommes-de-sa-vie-48092
https://www.journaldesfemmes.fr/people/actus/1092372-miou-miou-star-sans-fard/
https://www.femina.fr/article/miou-miou-fidele-a-elle-meme-ne-participera-pas-a-la-ceremonie-des-cesar-et-explique-pourquoi
https://www.purepeople.com/article/julien-clerc-agresse-par-patrick-dewaere-la-raison-de-leur-violente-altercation_a431657/1
https://francouzskyfilm.cz/miou-miou/
