Miro Žbirka byl nezdolný optimista s křehkým zdravím. Jeho láska na něj čekala v šatně po vystoupení

„Dodnes nevím, proč to tenkrát udělal… Od té doby už nic nebylo jako dřív,“ řekl Meky po letech o této nejbolestnější události svého života. Byl to moment, který předělil jeho život na dřív a potom. A až mnohem později pochopil, že i on sám ponese celý život cosi jako neviditelnou jizvu z té noci.

Tehdy, koncem šedesátých let, byl Miro Žbirka tichý plavovlasý kluk z Bratislavy. Nejmladší ze tří bratrů, kterému doma říkali Mackie nebo prostě Meky – podle kanadských hokejistů, jejichž jména začínala na „Mc“.

Matka Ruth, rodilá Angličanka z Londýna, a otec Šimon Žbirka, Slovák z Trnavé Hory, se poznali za války v Anglii a po svatbě v roce 1944 zakotvili v Československu. Mirovi tak do kolébky spadly dva jazyky i dvě kultury. Maminka ho od malička učila anglicky a zpívala mu lidové písničky.

Když pak Meky jako malý kluk sedával se svými staršími brášky u gramofonu, poslouchali pašované desky Beatles a snili, že jednou budou stát na pódiu jako oni. „Kdybych jako chlapec neslyšel jejich písničky, tak bych asi v populární hudbě nepůsobil. Byl bych možná fotbalistou nebo něčím podobným,“ přiznal Meky, který v dětství opravdu kopal do mičudy rád. Jenže místo trávy ho osud zavál spíš na prkna, která znamenají svět.

První kytaru zdědil po bratrech a první kapelu založil už v patnácti letech. Tehdy psal rok 1967, doba bigbítu a odvážných plánů. Jeho úplně první skupiny byly spíš školní partičky, které zkoušely coververze Beatles. Do profesionální kapely Modus se Meky dostal až v roce 1976, tedy skoro o deset let později. Tam už hrál po boku Laca Lučeniče a brzy také Mariky Gombitové.

Koncem 70. let už Modus zářil. Meky se do kapely po krátké pauze vrátil a v roce 1977 společně s kolegy Marikou Gombitovou a Jánem Lehotským vyhráli prestižní festival Bratislavská lyra se songem „Úsmev“.

Ta stala se jedním ze symbolů tehdejší populární hudby. Bratislavská lyra byla největší festival pop music v Československu a triumf pro Žbirku znamenal zásadní průlom.

Ten úsměv z titulu písně jako by symbolizoval Mekyho životní filozofii – i v těžkostech si zachovat tvář a jít dál. Hudba se pro něj stala vším. V té době už ale Žbirka nebyl jen nesmělý kluk s kytarou, stal se z něj idol. Pamětníci dodnes vzpomínají na davy fanynek, které na něj čekaly po koncertech.

Bylo mu sotva třicet a prožíval zlaté časy. V roce 1981 opustil Modus a s kamarádem Lacem Lučeničem založil skupinu Limit, s níž odstartoval dráhu sólového zpěváka. Hned následující rok přišel triumf, který vstoupil do dějin československé pop music: Miro Žbirka se stal Zlatým slavíkem za rok 1982, jako první Slovák, který kdy vyhrál tuhle anketu, a hlavně jako ten, kdo dokázal porazit nepřemožitelného Karla Gotta.

Meky tehdy sesadil božského Káju z trůnu popularity a celá země si hned pobrukovala jeho hity – romantickou „Atlantídu“ nebo křehkou baladu „Balada o poľných vtákoch“.

Jenže tam, kde se hudební sny plnily, osobní život skomíral. Meky se oženil velmi mlád, ještě dřív než pořádně dospěl. První láska Helga byla krásná dlouhovlasá dívka – a najednou s ním čekala dítě.

„Řešil jsem to tehdy tak, jak jsem viděl podobnou situaci řešit Lennona. Tomu také otěhotněla přítelkyně, tak si ji hned vzal. Oženil jsem se a vzápětí jsem měl i první dceru Denisu,“ vzpomínal Žbirka na hektické roky na přelomu 70. a 80. let. Bylo mu dvacet a hrál si na dospělého muže, jenže táta byl spíš na papíře.

„Sice jsme se vzali, ale já jsem stejně nebyl skoro vůbec doma. Moje rodinná situace vždy vycházela z toho, že jsem do ní vletěl jako dvacetiletý a neuvědomoval si, o co jde,“ přiznal po letech. Mladý Meky pendloval mezi koncerty a nahráváním, jezdil z hotelu do hotelu, zatímco doma v Bratislavě rostla malá Deniska a vedle ní hořkla osamělá Helga.

Žbirka později bolestně litoval, že to nezvládl jinak. Rodina šla stranou, hudba byla vším – a on to věděl. „Já chtěl fanaticky skládat a jen tak vznikly moje nejslavnější písničky. Kdyby mi dal dnes někdo vybrat, bude to stejné,“ pokrčil rameny nad tím krutým paradoxem: největší úspěchy jeho kariéry vyvrcholily ziskem Zlatého slavíka, ale vykoupil je rozpad vlastního manželství.

V roce 1987 následoval nevyhnutelný rozvod. Rodina se rozpadla, manželka Helga odešla do zahraničí za novým partnerem a dospívající Denisa zůstala s tátou. Žbirka tehdy nechtěl, aby na sebe s bývalou ženou zanevřeli – přiznal, že k rozluce došlo vlastně přirozeně, bez velké hořkosti.

„Náš pohled na život se lišil… Ten vztah nějak ukázal, že já jdu jedním směrem a Helga jiným. Nemělo smysl skrývat, že je konec,“ popsal upřímně ve své autobiografii. Tehdy neměl tušení, že za rohem už na něj čeká osudová láska, která spraví staré šrámy.

Jednoho podzimního večera roku 1985 zpíval Meky vyprodanou Lucernu v Praze – a netušil, že v šatně za pódiem se odehraje malý zázrak. Osmnáctiletá studentka Kateřina tehdy zatoužila udělat s populárním zpěvákem rozhovor do školního časopisu. Neměla domluvené vůbec nic, ale drzá odvaha jí nechyběla. Proklouzla za kulisy a suverénně zaklepala na dveře jeho šatny.

Vzápětí se ocitla tváří v tvář polonahému Mekymu Žbirkovi, který právě vyšel ze sprchy jen s ručníkem kolem pasu. Zaskočeně na sebe chvíli zírali – zpěvák a gymnazistka, které se splnil sen. Rozhovor sice nikdy nikde nevyšel, ale zrodila se velká láska. Kateřina, půvabná dlouhovlasá brunetka, Mekyho okouzlila na první pohled.

V té době byl Meky ještě ženatý, ale manželství s Helgou už prakticky nefungovalo. Rozvedli se v roce 1987, takže s Kateřinou se vztah rozvíjel pozvolna a naplno až po definitivním rozchodu s první ženou.

Katka byla o čtrnáct let mladší, ale brzy se ukázalo, že věk je to poslední, na čem by záleželo. V roce 1988 se vzali a začali spolu nový život v Praze. Žbirka získal druhou šanci na rodinné štěstí. S Kateřinou měl postupně dvě děti – nejprve dceru Lindu a pak syna Davida – a tentokrát už nechtěl nic zanedbat.

Poučen krachy a výčitkami minulosti dospěl, zpomalil a naučil se rozdělit svůj čas mezi hudbu a rodinu spravedlivěji. Se smíchem o sobě říkal, že se stal „tátou na plný úvazek“, který přebaluje, vozí kočár, chystá svačiny – to vše, co u první dcery nestihl a co mu kdysi tolik uniklo.

A přece zůstával hudebníkem tělem i duší: i když seděl doma a hrál si s dětmi na koberci, v hlavě mu zněly nové melodie. Kateřina to chápala. Byla jeho múzou, manažerkou i nejbližší přítelkyní v jednom. Psával o ní písně – něžnou píseň „Katka“ – a rád opakoval, že potkat ji byla největší klika jeho života.

Meky a Katka spolu strávili přes tři dekády, v dobrém i zlém. Když se Žbirkovi narodila vnučka Zara, dítě jeho nejstarší Denisy, uvědomil si, jak ten čas letí. „Dědeček imagově, jako na fotkách jsem báječný – velmi diskutabilní je to ale v hlídání,“ vtipkoval v jednom rozhovoru, když popisoval, jak si ho malá vnučka pamatovala jen z televize.

„Když jsem ji navštívil a povídal si s její mámou Denisou, byla překvapená, že umím mluvit. Myslela si, že jen zpívám,“ smál se. Rodina pro něj byla nakonec vším. Svůj pozdní klid našel v tom, že viděl své děti vyrůstat a své lásce Katce důvěřoval. Žili střídavě v Praze a v Londýně, kde Meky rád tvořil, ale domov měli všude tam, kde byli spolu.

Zatímco devadesátá léta mnoha jeho vrstevníkům přinesla útlum kariéry, Meky Žbirka jel dál. Koncertoval po celém světě, zkoušel nové projekty a zůstával hvězdou, kterou měli rádi Slováci i Češi. Spojoval jazykové i generační mosty – v Česku často vystupoval a bez akcentu zpíval své hity slovensky, což české publikum milovalo.

Miro se stal symbolem nostalgie po společné zemi, která se rozdělila, ale písničky zůstaly. On sám si nikdy nelámal hlavu s tím, jestli je Slovák nebo Čech – byl obojí a zároveň světoobčan. Jeho srdce patřilo taky Anglii, zemi jeho maminky. V roce 2008 se mu splnil další sen: osobně se setkal s britskou královnou Alžbětou II.

Během státní návštěvy v Bratislavě si panovnice přála poznat i některé osobnosti kultury a Meky, jako poloviční Brit, byl u toho. Byl nervózní jako školák, ale schůzka předčila všechna očekávání.

„Čekal jsem formální přijetí, ale královna se zastavila a oslovila mě, byl jsem v šoku,“ líčil pak nadšeně. V krátkosti jí povyprávěl příběh svých rodičů – o Angličance, která se z lásky provdala za Slováka. „To je dobrá kombinace,“ usmála se Její Veličenstvo.

A pak se královna naklonila blíž a s šibalským výrazem se zeptala: „Vy zpíváte?“ Mekymu se rozbušilo srdce. Ona dobře věděla, koho má před sebou – a tím jedním žertovným dotazem mu doslova vyrazila dech.

„Úplně mi tím vyrazila dech, tohle jsem absolutně nečekal,“ popisoval Žbirka to setkání jako nejemotivnější zážitek svého života. Na památku si odnesl společnou fotku a vzpomínku, kterou ještě po letech dojetím sotva dokázal dovyprávět.

Nezdolný optimismus Mekyho Žbirky obdivovali fanoušci i kolegové. Na rozdíl od mnoha umělců jeho éry ho nikdy nezničily drogy ani skandály. „Rozhodně jsem nežil podle hesla Sex, drogy a rock’n’roll,“ konstatoval. Na výsluní popularity si uchoval skromnost a pověst slušňáka. Přesto ho divoké tempo 80. let dohnalo zdravotně.

Časté cestování, stres a vyčerpání si vybraly daň. „Nemohl jsem se úplně zničit, ležela na mně zodpovědnost – každý druhý den odzpívat koncert. Všechno začalo být hrozně hektické a moje zdraví to odneslo,“ přiznal.

Několikrát zkolaboval vyčerpáním přímo po koncertě, měl problémy s dýcháním, ale nikdy to veřejně nerozmazával. Trpěl na zápaly plic už od dětství – zřejmě dědictví po mamince, která kdysi zemřela na vážnou infekci plic. Jenže Meky byl bojovník. Když ho v roce 2017 v Londýně skolil těžký zápal plic, bral to jako nepříjemnost, která brzy pomine.

„Choroba mě zastihla nepřipraveného v Británii. Asi v letadle jsem chytil nějakou baktérii, s kterou si moje tělo neporadilo. Horúčky stúply natoľko, že sa z toho vyvinulo niečo vážne,“ popsal tehdy slovensky, co se mu přihodilo při nahrávání alba v Abbey Road.

Lékaři ho doslova vytrhli hrobníkovi z lopaty a Meky pak s pokorou odjel na dlouhou rekonvalescenci do švýcarských lázní nabrat síly. Nevzdal se. Za dva roky se znovu postavil na pódia, znovu skládal. V roce 2018 vydal velkolepý Double Album – nahraný v Londýně s britskými muzikanty, jako splnění klukovského snu. Za tu desku si vysloužil ceny kritiků i srdce publika. Mekyho hvězda zářila dál, i když zdraví skřípalo.

Pod povrchem ale nemoc hlodala. Plicní potíže se vracely téměř každý rok. Žbirka bral pravidelně antibiotika, potýkal se s oslabenou imunitou a do toho stále pracoval na nových písních. „Můj manžel musí brát antibiotika, má zápal dýchacích cest. Je doma, normálně chodí… musí být v klidu, ale není to nic vážného,“ uklidňovala veřejnost jeho žena Kateřina v roce 2019, když musel Meky rušit koncerty kvůli dalšímu zápalu plic.

Jenže tentokrát to vážné bylo. V zákulisí hudební branže se začalo šuškat, že Meky trpí něčím podobným jako Karel Gott, který tehdy bojoval s leukémií. Žbirka se těm drbům smál, ale pravda byla taková, že imunitní systém mu selhával. „Má problémy s imunitou. Už to má dlhodobé, asi päť rokov. Nie je to nič nové,“ přiznala Kateřina v jednom z mála otevřených vyjádření k Mekyho zdraví.

Podrobnosti si nechala pro sebe a Meky sám o svých trápeních žertoval s nadhledem. 14. října 2021 poslal fanouškům vzkaz z nemocnice: „Přátelé, dostihl mě nějaký zákeřný bacil a skončil jsem na infuzích. Posílejte energii, budu ji potřebovat,“ napsal na sociální sítě a připojil svou fotografii s napíchnutou kanylou.

Vypadal unaveně, ale v očích měl jiskru naděje. Na svůj svátek a narozeniny (oslavil je 21. října) se ještě krátce vrátil domů, slavil s rodinou a vtipkoval, že se pomalu zotavuje. Jenže pak přišla nečekaná rána.

10. listopadu 2021 se světem rozletěla zpráva, že Miro „Meky“ Žbirka zemřel. Bylo mu 69 let. Z Mekyho Žbirky se stala legenda už za života, ale on sám se vždycky bránil patosu.

Ještě těžce nemocný stačil dokončit album ‚Posledné veci‘, které pak v roce 2022 posmrtně vydala jeho manželka Kateřina. Deska se stala nejen hudební, ale i osobní tečkou za jeho příběhem.

Když Miro Žbirka odešel vstříc hvězdám, odešel tichounce, smířeně – přesně tak, jak žil. Zavřel za sebou dveře jednoho velkého příběhu, který začal smutným koncem dětství a skončil smutným podzimním dnem o mnoho let později. Jeho písně tu zůstávají, aby to ticho, co po něm přišlo, nebylo tak nesnesitelné.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_%C5%BDbirka

https://cnn.iprima.cz/tajemstvi-miro-zbirky-ze-smrti-bratra-ktery-spachal-sebevrazdu-se-nikdy-nesmiril-50814

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zemrel-zpevak-miro-zbirka-pisi-slovenska-media-180166

https://www.lifee.cz/ze-sveta-vip/osudove-okamziky-v-zivote-miro-zbirky-v-mladi-prisel-o-bratra-a-nez-potkal-svou-zivotni-lasku-prosel-si-rozvodem_436769.html

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/miroslav-meky-zbirka-bratr-sebevrazda-manzelstvi-prace-hudba.A161201_104859_lidicky_zar

https://www.super.cz/clanek/celebrity-do-prvniho-manzelstvi-vstoupil-meky-zbirka-po-vzoru-johna-lennona-vztah-cekaly-tezke-zkousky-785804

https://zeny.iprima.cz/celebrity/milostny-zivot-mira-zbirky-proc-se-mu-rozpadlo-prvni-manzelstvi-a-jaky-byl-dedecek

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/kralovna-alzbeta-me-prekvapila-rika-meky-zbirka-po-osobnim-setkani-164158

https://topstar.noviny.sk/hudba/642625-dedicstvo-miro-zbirka-mal-roky-podlomene-zdravie-aj-imunitu-na-podobnu-diagnozu-zomrela-aj-jeho-mama