Článek
Žila v malé vsi nedaleko Jindřichova Hradce a ještě před pár lety věřila, že stačí mít trpělivost a všechno jednou změní. „Byl to místní mechanik, působil spolehlivě a zdál se mi hodný,“ vzpomíná Jana na Richarda, otce svých dvou dětí. Svatbu uspíšilo nečekané těhotenství a rodiny je oběma rukama strkaly k oltáři. Jana tedy ustoupila a doufala, že přijdou lepší časy.
Začátky nebyly nejhorší: Richard vydělával tolik, aby zvládl domácnost, a Jana se věnovala dětem. Časem však zjistila, že jí neskutečně chybí živější prostředí, kultura a možnost rozvíjet se. „Zůstala jsem zavřená mezi čtyřmi zdmi a měla pocit, že se dusím,“ přiznává. Celé dny trávila péčí o potomky, připravovala jídlo a starala se o dům, ale neustále přemýšlela, kam se poděly všechny její velké sny.
Situaci nezlepšil ani Richardův přístup. „Pracoval, to ano, ale ve volnu jen seděl před televizí, zaháněl nudu pivem a koukal na sport. Nebyl ochotný zkusit nic nového,“ vypráví Jana. Naděje, že by se přestěhovali aspoň do většího města, se rozplynula ve chvíli, kdy Richard jen mávnul rukou a prohlásil, že tam by ho nikdo nepotřeboval.
Zlom přišel, když jednoho večera seděl u fotbalového přenosu a Jana ho pozorovala z kuchyně. „Napřed si zuřivě dloubal v nose, a pak to, co z něj vytáhl, promnul v prstech a doslova vystřelil přes pokoj směrem k televizi,“ líčí otřeseně. Ten pohled ji naprosto vyvedl z míry a vyvolal silný pocit odporu. Zvykla si na spoustu nepříjemností, které dřív omlouvala – nepořádek, ignorance, hlasité krkání. Ale tohle už bylo na ni moc. „Najednou jsem si uvědomila, že si sama kazím život. Přestala jsem mít jakoukoli chuť s ním zůstávat pod jednou střechou,“ dodává.
Děti sice milovala, ale nevydržela představu, že se kvůli nim navždy uzavře do nudné všednosti, navíc s někým, kdo ji odpuzuje. Oznámila mu, že odchází, vzala děti a zamířila k sestře, která jí poskytla přístřeší na přechodnou dobu. Richard byl v šoku, sliboval nápravu, ale Jana měla jasno. „Rozvod byl už jen formalita. Konečně se cítím volná, i když prince na bílém koni zatím nemám,“ uzavírá se smutným úsměvem.
