Naďa Urbánková: získala pět Zlatých slavíků, v lásce ale poznala jen zradu a bolest

Naděžda Balabánová, jak se Naďa Urbánková jmenovala za svobodna, přišla na svět 30. června 1939 v Nové Pace. Po válce se s rodinou přestěhovala na chalupu v srdci krkonošských lesů a vyrůstala tam se dvěma staršími sestrami.

Její otec, rodák z Podkarpatské Rusi, zemřel, když bylo Nadě pouhých devět let. Krátce předtím však stačil své malé dcerce způsobit trauma, které se pokoušela celý život vytěsnit: jako holčičku ji sexuálně zneužil její vlastní otec. Ten záhy po onom hrůzném incidentu zemřel a Naďa se prožitou děsivou vzpomínku snažila celý život uzamknout hluboko v sobě.

Navzdory ranám z dětství se dokázala soustředit na studium. Vyhověla přání maminky, absolvovala střední zdravotnickou školu v Trutnově a krátce poté pracovala jako zdravotní sestra. Její skutečnou vášní však bylo umění. Už na základní škole ráda recitovala, hrála ochotnické divadlo a sama se učila na housle.

Po škole účinkovala v amatérském souboru v Jaroměři, který se dokonce probojoval na celostátní přehlídku. Mladé Naďi si tam všimli vedoucí Východočeského divadla v Pardubicích a nabídli jí první profesionální angažmá.

V roce 1959 tak poprvé vstoupila na pardubické jeviště jako herečka. Na prknech Východočeského divadla potkala i svého budoucího prvního muže, herce Karla Urbánka, s nímž se brzy za prací přesunula do Prahy.

Praha mladé umělkyni otevřela nové obzory. Učila se opernímu zpěvu a vyhrála konkurz na televizní hlasatelku, ale především přišla nabídka z legendárního divadla Semafor, která zastínila vše ostatní.

Režisér Ján Roháč Urbánkovou roku 1964 obsadil do filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů a současně ji přivedl do pražského Semaforu. Během pár let se tam Naďa vypracovala v jednu z největších hvězd – publikum na ni doslova stálo fronty a představení Návštěvní dny dua Šimek & Grossmann se vyprodávala jedno za druhým.

Na semaforském jevišti se objevovala nejen jako zpěvačka, ale i herečka v komických skečích. Ve scénkách vystupovala jako svérázná blondýnka po boku brunetky Miluše Voborníkové a brzy jí k image neodmyslitelně patřily výrazné brýle.

Zpočátku se za silné brýlové obroučky styděla a chtěla zpívat bez nich. Kolega Jiří Suchý jí však dodal odvahy: přesvědčil ji, že může být první zpěvačkou, která udělá z brýlí přednost. A měl pravdu – „Naďu si všichni zapamatovali jako originální zpěvačku v brýlích“.

Večery v Semaforu Naďa zpestřovala svým zpěvem. Zazněly v jejím podání písně jako Drahý můj či Závidím, které se později zařadily do zlatého fondu československé popmusic. Píseň Závidím navíc získala téměř posvátný nádech – text k ní napsal Jiří Grossmann v době, kdy umíral na Hodgkinovu chorobu, a do slov se promítlo smíření se smrtí.

Koncem 60. let rozšířila Urbánková své působení i mimo Semafor. Od roku 1969 byla členkou semaforské kapely Country Beat Jiřího Brabce a s jejím orchestrem koncertovala po celém Československu, dokonce i v zahraničí – zavítali až do kolébky country music v Nashvillu v Tennessee.

Na vrcholu popularity zůstala Naďa i v 70. letech. Roku 1972 poprvé zvítězila v anketě Zlatý slavík a následující čtyři roky triumf úspěšně obhajovala. Pět Slavíků v řadě pevně stvrdilo její status nejoblíbenější československé zpěvačky první poloviny sedmdesátých let. Kromě zpívání se uplatnila také před filmovou kamerou – zahrála si v oscarových Ostře sledovaných vlacích (1966), ve snímcích Skřivánci na niti (1969) či Na samotě u lesa (1976).

Na první pohled žila pohádkový sen: na jevišti zářila, v publiku tleskaly davy a po boku měla muže, kterého milovala. Jenže život v zákulisí tak idylický nebyl.

Ještě během pardubického angažmá se provdala za Karla Urbánka, jehož příjmení přijala i jako své umělecké jméno. Manželství však nevydrželo – brzy poté, co manželům zemřelo dítě ještě před narozením, se vztah rozpadl.

K dalším partnerům Naďi Urbánkové poté patřili výrazní muži české kulturní scény. Jistý čas prožila s televizním režisérem Eduardem Sedlářem, bonvivánem se zálibou v alkoholu a bujarých večírcích.

Posléze se hluboce zamilovala do charismatického herce Josefa Abrháma. Tento vztah trval osm let a Naďa později přiznala, že to byl muž, kterého ve svém životě milovala nejvíc. Během společných let v ní zesílila touha po dítěti, zatímco Abrhám se na roli otce necítil.

Ona doufala, že „dozraje“ a rodiny se dočká – jenže on se mezitím zakoukal do o 13 let mladší kolegyně Libuše Šafránkové. Abrhám udržoval nový vztah potají a Urbánková byla dlouho v nevědomosti. Pravdu se dozvěděla až od kadeřnice, která už nedokázala mlčet. Šok z náhlé zrady Naďu zcela zdrtil.

Zničená zpěvačka musela z dlouholetého soužití odejít s prázdnou náručí. Aby se z rozchodu vzpamatovala, rozhodla se pro nečekaný krok. Odjela do Spojených států a tak trochu „na truc“ se tam provdala za textaře Jana Nemejovského.

Láska to velká nebyla, ale Naďa se alespoň v devětatřiceti letech dočkala vytouženého dítěte – narodila se jí dcerka Linda, dnes známá pod uměleckým jménem Jana Fabiánová. Manželství s Nemejovským však dlouho nevydrželo. Po jeho rozpadu zůstala Urbánková sama jako svobodná matka.

Navzdory slávě to nebyl život v žádném přepychu. „Jelikož nikdy nespolupracovala se stranou, peníze dobré nebyly. I když byla ultra slavná, nežily jsme si nad poměry, žily jsme v nájemním bytě na Smíchově,“ vzpomíná na 90. léta její dcera Jana Fabiánová. Matka s dcerou sice neměly vilu ani chalupu, ale měly jedna druhou.

Koncem 80. let se zdálo, že by Naďa přece jen mohla nalézt trvalé štěstí. Seznámila se s Josefem Havlíkem, dětským lékařem, který se po emigraci vracel do vlasti – Naďa v něm viděla okouzlujícího „Čechošvýcara“ a hlas srdce jí velel následovat ho do nové země.

V roce 1990 se za něj po necelých třech měsících známosti provdala a s tehdy jedenáctiletou dcerou odjela do Švýcarska. Opustila kvůli tomu Československo, přátele i svou pěveckou kariéru – věřila jeho slibům o rodinném štěstí, cestování po světě a bezpečném zázemí.

Skutečnost však byla děsivě jiná. Z Josefa Havlíka se vyklubal manipulátor a tyran. Míval záchvaty zuřivosti, přehnaně kontroloval každý Naďin krok a záhy vyšlo najevo, že je zadlužený až po uši. Pro dospívající Janu se pět let soužití stalo doslova domácím peklem – otčím ji otevřeně ponižoval (oslovoval ji „ty parchante“), nenáviděl ji a připravil ji o pocit domova.

Havlík navíc začal svou slavnou manželku zneužívat k riskantním finančním operacím. Úmyslně si Urbánkovou vyhlédl proto, aby mu jako známá osobnost „otevřela dveře k úvěrovým smlouvám“. Naďa mu důvěřovala – a svým jménem ručila za obří půjčky, na které by on sám nedosáhl.

Z Havlíkových plánů zbyly jen trosky. Investice do pochybného projektu se utopily v dluzích a věřitelé se začali hlasitě dožadovat svého. Spolu s podnikáním krachlo i její třetí manželství a Naďa se nervově zhroutila.

Během krátké doby přišla takřka o veškerý majetek. Zůstaly po ní milionové dluhy, jichž se zbavovala ještě dlouhá léta – nakonec se jich dokázala postupně zbavit až po vyčerpávajících soudních tahanicích.

Kolik takových ran může člověk snést, než se definitivně zlomí? Naďa Urbánková se však nezlomila. Opustila Švýcarsko a vrátila se domů, k tomu, co milovala – ke zpěvu. Ve svých padesáti letech musela začít znovu, mimo záři reflektorů. Ustoupila do ústraní na Vysočině, do malebné vesnice Želiv, kde se pokusila najít klid a navázat zpřetrhané nitky svého života.

Znovu se občas objevila na pódiu, i když skromněji než dřív – s folkovou skupinou Bokomara vydala v roce 2007 ještě jedno studiové album s příznačným názvem Pouť na Želiv. Také přijala nabídku uvádět rozhlasový pořad Písničky pro Vysočinu na Českém rozhlase Region. Na předrevoluční slávu už sice nenavázala, ale jejím charakteristickým hlasem se opět těšili věrní posluchači u rádií.

Potom však přišla další zkouška – zákeřná nemoc. Těsně před sedmdesátinami si Naďa při preventivní prohlídce vyslechla nečekanou diagnózu: rakovina prsu. Neměla přitom žádné potíže. Na onkologické vyšetření šla jen proto, že si ho nadělila jako „dárek“ k jubileu, v domnění, že vše bude v pořádku.

Nebylo. Následovala operace a náročná léčba – a Urbánková i tuto bitvu zvládla. Zhoubný nádor nakonec porazila, také díky podpoře kolegů a především milované dcery Jany.

Klidného stáří se však přesto nedočkala. Ještě na sklonku života musela bezmocně přihlížet, jak její jediná dcera čelí surové veřejné štvanici. V roce 2021 Jana Fabiánová veřejně prozradila, že ji před lety sexuálně napadl renomovaný psychiatr Jan Cimický.

Ironií osudu to byl lékař, kterého jí kdysi Naďa sama doporučila ve snaze pomoci dceři překonat těžké období po rozvodu. Matka s dcerou se tehdy rozhodly raději mlčet – Naďa měla strach, že mocný lékař by mohl Janě zničit kariéru i život. Když však o několik let později hrozilo, že Cimický dostane státní vyznamenání, Jana se odhodlala mlčení prolomit.

Její svědectví spustilo obrovskou kauzu – v médiích se strhl poprask, přihlásily se další oběti, ale objevily se i nenávistné útoky na samotnou Fabiánovou. Pro Naďu to byly bolestné chvíle, o to víc, že nemohla dělat nic než stát neochvějně při své dceři.

Nakonec se ukázalo, že Jana mluvila pravdu – v listopadu 2024 byl Cimický uznán vinným z desítek případů obtěžování a znásilnění a dostal pět let vězení. Verdiktu se však Naďa Urbánková již nedočkala. Dne 3. února 2023 zemřela ve věku 83 let na komplikace spojené s rakovinou prsu a nedávno prodělaným onemocněním covid-19.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Na%C4%8Fa_Urb%C3%A1nkov%C3%A1

https://www.super.cz/clanek/celebrity-tri-rozvody-znasilneni-i-rakovina-charizmaticka-nada-urbankova-80-nemela-na-ruzich-ustlano-645221

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-zemrela-zpevacka-nada-urbankova-225110

https://www.headliner.cz/novinky/nekrolog-nada-urbankova-byla-jednou-z-postav-zlate-ery-ceskoslovenske-pop-music

https://www.kafe.cz/celebrity/nada-urbankova-zivotopis-20191119.html

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/207562210800013/

https://www.heroine.cz/spolecnost/obeti-sexualniho-nasili-se-musi-vzpamatovat-vetsinou-samy-rika-jana-fabianova

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-krimi/799509/jako-prvni-promluvily-o-sexualnim-obtezovani-bezprostredni-reakce-po-verdiktu-nad-cimickym.html