Článek
Když se šestnáctiletá Natalia Oreiro loučila s matkou na zaprášeném nádraží v Montevideu, ruce se jí nepatrně třásly. V jedné svírala ošoupaný kufr, v druhé jízdenku do Buenos Aires. Neplakala – nemohla si to dovolit. Poprvé v životě odjížděla sama vstříc neznámu – odhodlaná splnit si svůj dětský sen.
Natalia se narodila v roce 1977 jako mladší ze dvou sester v uruguayském Montevideu. Od dětství milovala pozornost publika – tančila na rodinných sešlostech a nadšeně recitovala pohádky. Už v osmi letech začala chodit na kurzy herectví a ve dvanácti vyhrála konkurz do reklamní kampaně. Byla nebojácná, ctižádostivá a cílevědomá.
V šestnácti se rozhodla odejít z domova, protože cítila, že v rodném městě už nenajde další příležitosti. Buenos Aires, pulzující metropole za širokou řekou Río de la Plata, ji lákalo jako magnet; tam někde čekal její osud hvězdy. A tak nastoupila do autobusu a zamířila vstříc nejisté budoucnosti.
Velkoměsto ji přivítalo chladně i laskavě zároveň. Natalia se musela prosadit mezi stovkami dívek s podobným snem. Začínala drobnými štěky v televizních seriálech, roky tvrdě dřela a neúnavně chodila na každý casting. V roce 1998 ale přišel průlom – získala hlavní roli nespoutané Milagros v telenovele Muñeca Brava.
Seriál (v Česku uváděný jako Divoký anděl) ji katapultoval mezi mezinárodní hvězdy. Z neznámé Uruguayky se stala miláčkem publika od Latinské Ameriky po východní Evropu. Českými domácnostmi znělo její jméno denně a tvář Natalie Oreiro zdobila titulní strany časopisů. Propukla skutečná „oreirománie“.
Natalia ten náhlý věhlas prožívala naplno a s dojetím. V roce 2000 zavítala do Prahy na předávání cen Český slavík, kde zazpívala své dva největší hity a předala trofej zpěvačce Lucii Bílé. Zaplněný sál burácel nadšením. Dvaadvacetiletá umělkyně stála na pódiu v záplavě potlesku a v očích se jí leskly slzy.
Nebylo to jen Českem, kde sklízela ovace. Úvodní píseň „Cambio dolor“ z Divokého anděla se stala celosvětovým hitem a lidé si ji prozpěvovali v mnoha jazycích. Natalia vydala během čtyř let tři sólová alba a objela několik koncertních turné. Poprvé zakusila, jaké to je, když tisíce fanoušků v aréně unisono zpívají vaše písně.
Během těch hektických let našla Natalia oporu v lásce. Už v roce 1994 se v Buenos Aires seznámila s pohledným hercem Pablem Echarri a brzy se do sebe zamilovali. Byla to dvojice jako z filmu – ona exotická kráska na prahu slávy, on idol argentinských žen - média je opěvovala a fanoušci je milovali. Nějaký čas spolu žili a dokonce uvažovali o svatbě.
Šest let tvořili nerozlučný pár. Jenže na vrcholu Nataliiny kariéry přišel náhlý zlom – v roce 2000 se rozešli. Důvody zůstaly soukromou záležitostí; po bulváru kolovaly dohady, že „vyprchala jiskra“, ale také bizarní historka o ostré hádce kvůli balíčku peněz vyhozenému nedopatřením do koše. Ať už pravda ležela kdekoli, jedna éra skončila.
Natalia náhle zůstala sama, zranitelná a unavená. Ještě včera ji Pablo držel za ruku na červeném koberci, dnes se vracela do prázdného bytu. Usmívala se dál pro kamery, ale v soukromí se musela znovu postavit na vlastní nohy. Co teď?
Odpověď přišla zcela nečekaně. Ještě tentýž rok potkala muže z úplně jiného světa – rockového hudebníka Ricarda Molla, o generaci staršího rebela s elektrickou kytarou, který vypadal drsně, ale v očích měl laskavost. Natalia v něm našla spřízněnou duši.
Následoval vír rychlých událostí – po pár měsících randění za zavřenými dveřmi se dvojice rozhodla pro svatbu. Konala se v naprosté tajnosti – koncem roku 2001 si Natalia a Ricardo řekli své ano na odlehlé pláži v Brazílii. Bylo jí teprve čtyřiadvacet a brala si muže o dvacet let staršího. Mnohé tím šokovala, ona sama však nelitovala.
Po boku zkušeného partnera nalezla klid, který její život postrádal. Ricardo už měl z předchozího vztahu dvě dcery a s Natalií toužili založit rodinu. Trvalo to sice deset let, ale nakonec se dočkali – v lednu 2012 se jim narodil syn, kterému dali jméno Merlín Atahualpa.
Výběr jména nebyl náhodný – Merlin byl bájný čaroděj krále Artuše a Atahualpa poslední incký císař. Evropská legenda i indiánská historie – dva odlišné světy spojené v jediném jménu. Stejně jako život Natalie Oreiro propojil různé světy a kultury.
Zatímco v osobním životě nacházela zázemí, její profesní dráha se kolem roku 2003 ocitla na rozcestí. Pokus navázat na megahit Divoký anděl novou telenovelou Kachorra dopadl neslavně – čeští diváci o ni už téměř nejevili zájem. Další seriály s Oreiro se na obrazovkách příliš neohřály a někdejší záře slávy pohasínala.
Natalia sice ještě zazářila v romantické komedii Jsi můj život (Sos mi vida, 2006), kde si opět získala publikum jako potrhlá boxerka, ale byla to spíš výjimka potvrzující pravidlo. Jako zpěvačka také ustoupila ze světových pódií – po třetím albu v roce 2002 už vydala jen několik singlů.
Postupně se z fenoménu přelomu tisíciletí stala „jen“ další herečkou, na kterou se pomalu zapomíná. Nebylo by spravedlivé říci, že upadla v zapomnění úplně – spíše se přirozeně stáhla z blikajícího reflektoru popkultury. Z princezny telenovel se stávala seriózní herečka a vyzrávala.
A právě v té době nalezla novou tvůrčí sílu a začala přijímat náročnější filmové role, které jí umožnily vyrůst jako umělkyni. V argentinském historickém dramatu Infancia Clandestina (2011) ohromila kritiky a získala cenu pro nejlepší herečku.
V psychologickém filmu Německý lékař (Wakolda, 2013) zase přesvědčivě ztvárnila ženu, která netuší, že žije po boku nacistického zločince Mengeleho. Natalia dokázala, že je víc než jen roztomilá tvář z telenovely.
Díky nové etapě kariéry si získala respekt i doma v Uruguayi a Argentině. Kromě filmu zkusila i moderování televizních show a za svou práci pro UNICEF obdržela řadu uznání. Ve čtyřiceti letech stanula před dalším hereckým milníkem – ztvárnila Evu Perón v historické minisérii Santa Evita (2022), a přidala tak ikonické jméno do své bohaté filmografie.
Natalia Oreiro tak i po téměř třiceti letech od svého průlomu zůstává tvůrčí a vyhledávanou umělkyní. Přestože nikdo nemládne, ona jako by stárla pomaleji – ve svých 48 letech vypadá stále plná energie a chuti do práce.
V poslední době hrála například Evu Perón v seriálu Santa Evita (2022), objevila se v bláznivé komedii Úplně šílená (2018) a zazářila v rodinném filmu Tábor s mámou (2024). Její český fanklub je dodnes aktivní a připomíná, že pro mnohé diváky zůstane navždy onou bláznivou a vášnivou Milagros z Divokého anděla, která si kdysi získala jejich srdce.
Jenže jeden kout světa na její někdejší status superhvězdy nikdy nezapomněl. V Rusku jméno Natalie Oreiro znamenalo po celá dvě desetiletí totéž co kdysi – idol, legendu, člena rodiny; tamní publikum ji milovalo snad ještě víc než to latinskoamerické. Když Natalia poprvé navštívila Rusko v roce 2001, padla si s ním do oka navzájem.
Od té doby tam koncertovala takřka každoročně, učila se ruské fráze a v živých vstupech v televizi vtipkovala plynně rusky. Fanoušci jí přezdívali „Naša Nataša“ – naše Natalja. Její tvář se objevovala na billboardech a suvenýrech, a v Moskvě dokonce natočila dokument o své neobvyklé slávě s názvem Nasha Natasha.
V roce 2018, kdy se v Rusku konalo mistrovství světa ve fotbale, nazpívala oficiální píseň „United by Love“, v níž střídala angličtinu, španělštinu i ruštinu.
A aby potěšila i své východoevropské publikum, začala točit speciální videoklipy s ruskou tematikou. V jednom tančí oděná v pestrobarevném kroji jako postava z pohádky Mrazík.
V jiném nastupuje do transsibiřského vlaku, aby překvapila dávné kamarádky. Všemu kraloval klip k přezpívané baladě „Me muero de amor“ – rusky nazpívané milostné písni, kde se Natalia a její kolega Facundo Arana ocitli uprostřed válečných kulis.
Tento počin však vyvolal rozpaky – patriotický tón videa a fakt, že zpívá milostnou píseň v ruštině uprostřed výjevů připomínajících válečnou propagandu, mnohé fanoušky zarazil.
Někteří si poprvé uvědomili, jak silně se Natalia k Rusku hlásí. Ona sama o sobě otevřeně prohlašovala, že je socialistka a že obdivuje některé myšlenky sovětské éry. V jejích očích na tom nebylo nic špatného.
Když v červnu 2020 v žertu prohodila v ruské talkshow, že by si zasloužila ruský pas, moderátor Ivan Urgant jí s úsměvem přitakal. Natalia tehdy skutečně požádala prezidenta Putina o udělení občanství – a nebylo to myšleno úplně jen jako vtip.
O rok později přišla odpověď: v říjnu 2021 vydal Vladimir Putin dekret, jímž Natalii Oreiro a jejímu synovi oficiálně udělil ruské občanství.
Zpěvačka to označila za „velkou čest“ a emotivně děkovala „všem svým ruským fanouškům“ za podporu. Stala se tak jednou z nemnoha cizinců, kteří takové pocty dosáhli – po boku jmen jako Gérard Depardieu či Steven Seagal, jež Rusko podobně přijalo za vlastní.
Jenže krátce nato přišel únor 2022 a svět se změnil – ruská armáda napadla Ukrajinu a mnohým Nataliiným příznivcům ztuhl úsměv na rtech. Čerstvá držitelka ruského pasu byla rázem v nezáviděníhodné pozici.
Mnohé hvězdy světového formátu se tehdy od Ruska distancovaly, kritizovaly invazi a některé i vracely vyznamenání. Natalia Oreiro mlčela.
K válečnému konfliktu se veřejně nevyjádřila – své ruské občanství si ponechala a k socialismu se hlásila dál. Právě to jí mnoho lidí nedokázalo odpustit. Ta samá zpěvačka, která kdysi spojovala národy, teď jako by stála na „nesprávné“ straně dějin – český tisk začal psát o „zapomenuté hvězdě, ze které se stala socialistka“. A v internetových diskusích se objevovaly hořké komentáře od bývalých fanoušků.
Přes všechny kontroverze zůstává Natalia Oreiro výraznou osobností, která se snažila konat dobro bez ohledu na hranice. Svou popularitu využila k charitativním účelům, a to dávno před ziskem ruského pasu. V roce 2011 se stala vyslankyní dobré vůle UNICEF pro Argentinu a Uruguay.
Několik let působila i jako speciální ambasadorka UNICEF v Rusku – snažila se propojovat svou latinskou domovinu s východní Evropou, což jí vyneslo uznání i kritiku zároveň.
Založila nadaci na podporu vzdělávání chudých dětí v Uruguayi. Jako vášnivá ochránkyně přírody spolupracuje s Greenpeace a neváhá se osobně angažovat.
Ve svých třiatřiceti letech, v devátém měsíci těhotenství, se nechala vyfotografovat nahá – své intimní partie zahalila jen rukama – aby podpořila kampaň Greenpeace za záchranu deštných pralesů. Tyto odvážné snímky obletěly svět - Natalia jimi dokázala, že pro dobrou věc se nebojí překročit žádná tabu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Natalia_Oreiro
https://cnn.iprima.cz/depardieu-seagal-i-oreiro-uruguayska-zpevacka-pozadala-o-ruske-obcanstvi-4545
https://cnn.iprima.cz/putin-udelil-obcanstvi-dalsi-hvezde-hrala-v-kultovnim-serialu-a-nazpivala-znamy-hit-36645
https://www.kafe.cz/celebrity/natalie-oreiro-ruske-obcanstvi.html
https://www.parati.com.ar/news/despues-de-24-anos-estos-son-los-motivos-por-los-que-natalia-oreiro-y-pablo-echarri-se-separaron/
