Článek
Dana (48) z Ostravy si myslela, že jejich manželství je pevné a stabilní. Že potíže, které přišly, zvládli společně a že dokážou být parťáky i v budoucnu. Jenže pak se ukázalo, že Mirek jí posledních osm let lhal o tom, s kým opravdu tráví víkendy, a že jeho „služební cesty“ zdaleka nebyly jen o práci.
„Přišla jsem na to úplnou náhodou,“ vysvětluje. Zprvu tomu nemohla uvěřit, a ještě se za něj snažila hledat výmluvy, ale fakta mluvila jasně: měl milenku a nejspíš to nebyl krátkodobý románek. V posledních týdnech Dana prožila směs vzteku, smutku i znechucení. Nemíní už dál táhnout vztah, kde si druhý člověk myslí, že mu projde všechno. A tak mu napsala dopis, který mu nechala na kuchyňském stole.
„Miroslave, poslední měsíce jsem se ti snažila naznačit, že vím o tvé lži, jenže tys mlžil, vytáčel se a vůbec nejevil zájem situaci vysvětlovat. Děláš, jako bys měl právo hrát si na velkého šéfa, co si vezme ženu i milenku, protože je to pro něj pohodlné. Ne, to se pleteš. Tohle není harém a já nejsem povinná přehlížet tvůj dvojí život!
Nemysli si, že když tě nepřistihnu in flagranti, budeš z toho vyklouznout. Odhalila jsem dost důkazů, včetně tvých sms a fotek v počítači, kam jsi byl tak neopatrný si je uložit. Víš, co mě štve úplně nejvíc? Že jsi mi ničil sebevědomí, zatímco ses plížil za cizí sukní. Mně jsi vyčítal, že nejsem dost hezká, že se starám jen o děti a domácnost, a mezitím sis pěkně užíval jinde. Dělalo ti dobře, když jsi mi lhal do očí? Je ti teď dobře, když sedíš s ní v kavárně a já zrovna vařím večeři pro tvou rodinu?
Užíval ses si, že měla mladší tělo a byla míň unavená než já? Tak si s ní klidně zůstaň. Ale zapomeň na to, že budeš mít pohodlí i tady. Když už jsi takový hrdina, ukaž, že umíš nést zodpovědnost za svá rozhodnutí. Prostě se sbal a zmiz, nechci od tebe už ani kytku, ani sliby o polepšení. Představ si, jak bych se já musela cítit, kdybych ti dál vařila snídaně, prala tvoje košile a poslouchala, jak se tváříš, že je všechno v pořádku. Není. A nebude.
Celou dobu jsi mi předváděl frašku, vymlouval ses na nadřízené, co tě posílají mimo Ostravu, na kamarády, se kterými jezdíš na chalupu. Nejsem žádná naivka, už dávno. Připomínáš mi ufňukanýho kluka, co neví, jak říct pravdu. Já ti ji říkám narovinu: Chtěla jsem rodinu s jedním normálním chlapem, ne trojúhelník se lhářem. Vezmi si své věci, nech mi klíče od bytu a jdi, než se úplně ponížíš. Už žádnou diskuzi nepotřebuju. Zbytek dořešíme rozvodem. Můžeš si přeběhnout k milence, ke komu chceš, mně už je to jedno, hlavně se prober a pochop, že tady jsi skončil. Dana“
Její slova lze brát jako výbuch dlouho potlačované bolesti. Zatímco ještě před rokem měla pocit, že by dokázali překonat i větší krizi, teď je pro ni jeho nevěra signálem, že celých osm let žila ve lži. „To nejde napravit, tohle je u mě konečná,“ prohlašuje. Vysvětluje, že odpustit by možná uměla, kdyby ten vztah byl krátkou chybou, ale osminásobně protáhlou zradu nezvládne.
Zůstává v ní ale i strach, zda Mirek zareaguje nějak agresivně nebo manipulačně. Už vyhrožoval, že rozvodem přijdou oba o spoustu peněz, že se děti postaví proti ní nebo že o rozvodu nebude chtít ani slyšet. „Jenže buď se rozejdeme civilizovaně, nebo ho donutím odejít soudně,“ říká Dana.
Sice se bojí, ale ví, že setrvávat v manželství bez důvěry by ji zničilo. Ať už se Mirek zachová jakkoliv, ona je rozhodnuta si stát za svými slovy. Považuje ten dopis za definitivní tečku a obává se, že i reakce manžela bude bouřlivá. Jenže kdyby hrála dál hodnou manželku, lhala by hlavně sama sobě.
