Článek
Pak ale zaslechl, že konkurz proběhne v době vyučování, a to byla nabídka, která se neodmítá. „Jmenuju se Jan Antonín Duchoslav a už 12 let závodně lyžuju,“ prohlásil před komisí ležérně a trochu drze, jak sám později vzpomínal. Právě takového floutka hledali – drzého puberťáka, který umí lyžovat. Jan roli získal a na filmovém plátně se zrodil nezapomenutelný Viky Cabadaj.
Komedií Sněženky a machři (1983) odstartovala jeho krátká herecká kariéra raketově. Ze dne na den se stal hvězdou. Lidé na ulici ho zdravili Cabadajovým jménem, dívky obdivovaly jeho rebelský úsměv. Ten dospívající kluk, pravnuk slavného spisovatele Aloise Jiráska, se najednou cítil na vrcholu světa.
Jenže popularita přišla moc rychle. „Na střet s publikem a slávou jsem nebyl připraven. Choval jsem se jako hlupák. Vůbec jsem nevěděl, jak to mám uchopit. Měl jsem pocit, že jsem někdo a že něco znamenám,“ přiznal Duchoslav po letech bez okolků. Prožíval hvězdnou euforii tak intenzivně, až ztrácel půdu pod nohama. „Užíval jsem si svou chvilku slávy a trochu se z toho zbláznil,“dodal k tomu otevřeně.
Následky na sebe nenechaly čekat. Školu zanedbával a maturitní ročník ani nedokončil – pro velkou absenci a kázeňské prohřešky byl ze čtvrtého ročníku gymnázia vyloučen. Místo vysvědčení přišlo hořké vystřízlivění.
Jenže to nejhorší mělo teprve přijít. Jan se sice snažil uniknout povinné vojně, dokonce na čas nastoupil jako posunovač vlaků v Praze-Libni, ale osudu neunikl. Co si tehdy mohl namlouvat? Že se slavný Viki Cabadaj armádě vyhne? Netušil, že za pár let si sáhne až na samé dno.
Pád na samé dno
V jeden moment stál Jan Antonín Duchoslav na vrcholu sjezdovky a davy spolužáků mu v duchu aplaudovaly jako filmovému frajerovi. O pár let později pochodoval v zelené uniformě po buzerplace – a hvězdné manýry musely stranou. Na vojně na východním Slovensku dostal na starost družstvo nováčků. Snad aby si dokázal, že je pořád někdo, začal vůči slabším praktikovat krutou hru.
Byl to zoufalý a pokřivený pokus, jak si po náhlé ztrátě filmové slávy a společenského statusu znovu vybudovat autoritu. Roli obdivované hvězdy se pokusil nahradit rolí obávaného velitele, i když tím nejhorším možným způsobem.
„Z podřízených jsem si udělal takové pucfleky,“ řekl později bez omlouvání. Nechal si od nich čistit boty, nosit jídlo, plnit své úkoly. Byl to stejný druh arogance, jaký dříve ztvárnil před kamerou – teď ho dělal skutečným lidem. Mladý velitel překročil čáru a armáda to musela řešit. Po obrovském skandálu byl Jan Antonín obviněn ze šikany svých svěřenců. Soud ho odsoudil k deseti měsícům nepodmíněně.
Nástup do vězení mu od základu změnil život. Ocitl se v prostředí, kde jeho filmová sláva byla spíš přitěžující okolností. Dozorci si na něm dávali záležet – každý chtěl být tím, „kdo mu ukáže“. Za zdmi věznice zůstal Jan úplně sám, bez fanoušků, bez pozlátka.
Devatenáct dní seděl ve strohé cele na Pankráci a musel přemýšlet o tom, kam až klesl. Možná vzpomínal na Vikyho Cabadaje – drzého frajera z hor, kterého kdysi hrál. Teď už věděl, že svým jednáním ublížil skutečným lidem. „Prováděl jsem věci, které byly účelové… Šlo o účelovou šikanu, nedá se mluvit o tom, že by tomu tak nebylo,“uznal pokorně ve zpovědi a dodal, že se za své chování mnohokrát omluvil. “
Doufám, že jsem se nikdy nedopustil něčeho, co by někdo mohl vnímat jako ponížení,“ řekl také. Hrdý na sebe rozhodně nebyl.
Naštěstí pro něj zasáhla vyšší moc v podobě prezidentské amnestie. Po necelých třech týdnech – konkrétně devatenácti dnech – byl mladý vězeň nečekaně propuštěn. Devatenáct dní pekla stačilo, aby se v něm něco zlomilo. Když se Jan Antonín Duchoslav nadechl svobody, rozhodl se začít znovu. Psal se říjen 1988 a on stál na prahu civilního života s cejchem rebela, který poznal vězení.
Druhá šance a hledání sebe sama
Z mladické slávy zbyly už jen vzpomínky a přezdívka Cabadaj, která se ho pořád držela. Hereckou dráhu ukončil – a možná on sám nevěřil, že by se k ní ještě vrátil. Místo toho se vrhl do obyčejného života a bral, co přišlo. Na pár měsíců se dokonce vrátil na nádraží jako zaměstnanec dráhy, pak se vrhl do podnikání.
S kamarádem se pokusili využít porevoluční euforii: vyráběli a prodávali dámské ramenní vycpávky, tehdy módní hit. Mladý muž, který ještě nedávno zářil na filmovém plátně, teď chodil po tržištích a nabízel vycpávky do sak.
Chvíli to vypadalo nadějně – vždyť konečně něco dělal pro „skutečný svět“. Ale podnikatelský záměr ztroskotal, společníci se rozhádali. Jan si musel hledat obživu jinde.
Následovaly roky, které by vydaly na celý kaleidoskop profesí. Rekvizitář u filmu, světlonoš – osvětlovač v televizních štábech, produkční reklamních spotů, kulisák v divadle, a především instruktor lyžování v krkonošském středisku. Pět let prožil ve Špindlerově Mlýně, kde učil rekreanty brázdit sjezdovky. Při jedné z lekcí na sněhu se také seznámil s pohlednou právničkou Klárou – ženou, která mu později pomohla uvěřit ve šťastnější budoucnost.
I když se herectví věnoval už jen okrajově, zcela se mu nevyhýbal. Postupně začal přijímat drobné role, většinou záporné postavy, které odpovídaly jeho drsné vizáži. Objevil se po letech v několika filmech (Rafťáci, 2Bobule) a seriálech. Dokonce došlo i na návrat legendy – v pokračování Sněženek a machrů po 25 letech (2008) si zahrál znovu Vikyho Cabadaje, tentokrát jako životem otlučeného padesátníka.
Někdejší drzoun se na plátně změnil, stejně jako Jan Antonín ve skutečnosti. Právě práce na pokračování legendární komedie ukázala, že navzdory jeho osobním pádům přetrvala jedna věc: silné přátelské pouto s ostatními herci. Zejména s Václavem Koptou i po letech často a rád vystupoval ve společných rozhovorech, kde s humorem vzpomínali na natáčení, které jim kdysi změnilo život.
Ve volných chvílích začal vystupovat na divadelních prknech, moderoval společenské akce a jeho hlas zazněl i v několika televizních pořadech. Jako by hledal, kam vlastně patří – před kameru, nebo raději za ni?
Nakonec se nebál ani veřejného života: na sklonku padesátky se rozhodl využít svou otevřenost a zkusil vstoupit do politiky. Kandidoval v komunálních volbách v Praze. Zastupitelský mandát nakonec nezískal, ale ukázal, že mu není lhostejné, co se kolem děje. Ten kdysi sobecký Cabadaj byl pryč.
Otec na mateřské
Nejzásadnější změnu v jeho životě ale nepřinesla ani politika, ani návrat na obrazovky. Přišla zcela přirozeně – skrze lásku a rodinu. Jan Antonín Duchoslav se poprvé ženil až po čtyřicítce. V roce 2008 si vzal onu Kláru, půvabnou advokátku, kterou poznal na horách.
Narodili se jim dva synové: nejprve Antonín a o čtyři roky později Jan, pojmenovaný po otci. Stal se z něj milující táta, který na své kluky hleděl s němým obdivem. Po letech, kdy hledal smysl života v různých profesích, našel to nejjednodušší a nejkrásnější – ve svých dětech.
Jenže život si pro něj připravil další neobvyklou roli. Když byli synové ještě malí, manželé Duchoslavovi stáli před těžkou volbou: kdo zůstane s dětmi doma? Klára jakožto úspěšná právnička vedla vlastní advokátní kancelář, její příjem byl výrazně vyšší.
Jan sám pochyboval, zda by rodinu uživil. A tak se rozhodli pro řešení, které dodnes v mnoha rodinách není běžné – na rodičovskou dovolenou nastoupil otec. „Rozebírali jsme se ženou, kdo zůstane na mateřské… Že zůstanu na mateřské já, vyplynulo poměrně logicky a pragmaticky,“ vysvětloval herec jejich dohodu. A tak se z někdejšího frajírka Vikiho stal muž v domácnosti.
Jan najednou trávil dny tak odlišné od rozjetého mládí: vařil kašičky, přebaloval plenky, uspával děti a vozil kočárek parky. Mateřská „dovolená“ – to slovo ho vždy zvedalo ze židle. „Mateřská není žádná dovolená. Je to nesmírně ubíjející a monotónní proces,“ popsal otevřeně svou zkušenost.
Každý den byl stejný rytmus povinností a péče. Nemohl naříkat – tu roli přijal dobrovolně. Ale časem cítil, že ho něco užírá. „Mateřská našemu vztahu moc neprospěla. V některých ohledech byla kontraproduktivní,“ přiznal poctivě. Být pět let doma s dětmi z něj sice udělalo lepšího tátu, ale možná i osamělého muže.
Klára se realizovala v práci, on vkládal veškerou energii do synů. Manželé se odcizovali, aniž by třeba chtěli. Každodenní rutina postupně obrousila jejich lásku. Jan Antonín ale ničeho nelituje. „Bylo to nádherné a úžasné. Podařilo se mi díky tomu vybudovat vřelé a úzké vztahy se svými syny, ale je to strašná práce. Každý by si to měl zkusit,“ říká dnes přesvědčeně.
Málokterý otec může říct, že viděl své děti vyrůstat tak zblízka jako on. Mateřská dovolená ho sice připravila o kus profesního života – a zřejmě i o manželství – ale dala mu něco mnohem cennějšího. Navždy ho spojila s jeho syny. Když vypráví o chvílích, které spolu prožili, v hlase mu zaznívá hrdost. On, někdejší bouřlivák, se stal tátou, kterého by svým synům mohla řada jiných otců závidět.
Konec jedné lásky
V roce 2016, po osmi letech manželství, si Jan a Klára řekli, že dál už spolu nebudou. Rozvod přišel nenápadně – žádné skandály, žádné války o děti. Tenhle pár se rozešel klidně a dodnes spolu vychází v dobrém. Jan Antonín Duchoslav dokonce o konci svého manželství mluví s humorem. „Já měl hrozně veselý rozvod. To byla hrozná prča,“ překvapil svým prohlášením a na tváři má při těch slovech lehký pobavený úsměv.
Jako by i v tom rozvodu našel něco pozitivního. Okamžitě ale vážně dodává: „Samozřejmě že rozvod není žádné vítězství, ale myslím, že to dopadlo vlastně hrozně dobře.“ S bývalou ženou se totiž dokázali lidsky domluvit na všem podstatném a děti tím netrpěly. Zůstali oba rodiči na sto procent, jen už ne manželé. Když Jan mluví o svých synech dnes, v jeho očích je vidět radost. Kluci rostou k obrazu svému – ten starší studoval v zahraničí, mladší je plný energie – a on jim fandí ze všech sil.
Po rozvodu nezůstal sám. Sice se nikdy znovu neoženil, ale jeho srdce nezahořklo. Navázal několik partnerských vztahů a nepřekvapí, že ho přitahovaly ženy výrazně mladší. Jako by si chtěl vedle sebe udržet kus mládí. Krátce po rozvodu randil s půvabnou Šárkou, která byla o generaci mladší než on.
Vztah s ní sice nevydržel, ale zůstali přáteli. A v roce 2025, když oslavil šedesátiny, opět zářil po boku nové lásky – tentokrát po boku pohledné zpěvačky Hedviky, jež je o celých devětadvacet let mladší. Co na tom? Jan Antonín se vedle ní usmíval s plachou radostí puberťáka.
„Je to strašně čerstvý… Uvidíme, jak to dopadne. Já už jsem starší pán, abych vykřikoval nějaká hlášení do světa… ale třeba to dopadne dobře,“ prohodil opatrně do kamer bulvárů. Po letech životních bouří se naučil trpělivosti. Nechává věcem volný průběh a věří, že štěstí přijde v pravý čas.
Zdroje:
https://cnn.iprima.cz/choval-jsem-se-jako-hlupak-ze-slavy-jsem-se-zblaznil-pak-prisla-facka-rika-herec-duchoslav-51582
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/vztahy-a-sex/jan-antonin-duchoslav-materska-dovolena-rozvod-viky-cabadaj.A220513_095058_sex_sub
https://cnn.iprima.cz/materska-byla-pro-me-uzasna-i-ubijejici-memu-manzelstvi-neprospela-priznal-duchoslav-51722
https://www.vlasta.cz/celebrity/jan-antonin-duchoslav-materska-dovolena-syn-viki-cabadaj/
https://zpravy.tiscali.cz/konecne-nasel-stesti-legendarni-herec-poprve-od-rozvodu-zaril-po-boku-nove-lasky-600166
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Anton%C3%ADn_Duchoslav
https://celebwiki.blesk.cz/osobnost/1487/jan-antonin-duchoslav/
https://www.lifee.cz/herec-jan-antonin-duchoslav-sedel-na-vojne-ve-vezeni-slavna-role-vikiho-cabadaje-mu-nepomohla-40cde
https://www.kafe.cz/celebrity/jan-antonin-duchoslav-vezeni-sikana/
https://www.tyden.cz/rubriky/viky-cabadaj-s-mladou-pritelkyni-kam-se-podela-manzelka_392126.html
