Článek
Začalo to celkem nevinně. Bylo mi sedmnáct, Petrovi o dva roky víc, a vlastně nás nic netlačilo, žádná soutěž o to, kdo bude mít první „zkušenost“. Dali jsme se dohromady na jedné školní akci, kam jsem skoro nechtěla jít. Ale Petr mě tehdy okouzlil svým plachým úsměvem.
Trvalo nám několik měsíců, než jsme se odhodlali udělat další krok. On by prý čekal klidně ještě déle, jenže mě už ta nejistota a zvědavost doháněla k šílenství. Nakonec jsme ale stejně oba byli tak vystrašení, že mi bušilo srdce jako o závod, kdykoli se naskytla příležitost, a do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli to skutečně zvládneme.
Vzpomínám si, jak jeho rodiče v sobotu ráno odjížděli. Nesli si velká cestovní zavazadla a já předstírala, že vlastně ani nevím, co se bude dít. Jakmile za nimi zapadly dveře, Petr chytil mou ruku a vedl mě do jeho pokoje. Čekala jsem, že tam uvidím běžný klukovský nepořádek, ale on všechno dokonale uklidil, rozsvítil jen malou lampičku a na nočním stolku nechal hořet svíčku.
„Připadám si jak v kýčovitém filmu,“ pošeptal mi. A já se musela usmát, protože okolo postele ležely čerstvě natrhané okvětní plátky růží. K tomu potichu hrála hudba z malého reproduktoru. Všude viselo takové zvláštní napětí, cítila jsem ho až v konečcích prstů.
Petr byl velmi něžný, sám byl z toho asi ještě víc vyděšený než já. „Netušil jsem, že budu tak nervózní,“ hlesl, když se mi díval do očí. Pokoušel se mě uklidňovat, ale nejspíš to potřeboval sám. Nakonec jsme našli odvahu oba a poprvé jsme se milovali. Nebudu lhát, necítila jsem se jako v pohádce, byla to směs lehké bolesti, rozpaků a přitom fantastického pocitu, že to dělám s někým, koho miluju celým srdcem.
Nejspíš ani on netušil, co přesně má dělat, ale snažil se být trpělivý a citlivý. „Jestli to chceš kdykoli zastavit, stačí říct,“ připomínal a hleděl na mě pohledem, který byl směsí touhy a strachu. Když bylo po všem, oba jsme se smáli uvolněním. Pak jsme leželi vedle sebe a mlčeli, jako bychom se báli, že to kouzlo může zmizet, pokud začneme mluvit.
Naše první láska vydržela skoro rok. Pak odjel na studia do Plzně a já cítila, jak se mezitím něco uvnitř nás proměňuje. Rozešli jsme se bez dramatu. Ale do dnešního dne se mi při vzpomínce na Petra rozbuší srdce. Občas přemýšlím, kde je, co dělá, jak se změnil. Možná je ženatý a má děti, a možná si i on občas vzpomene na ty poskládané okvětní lístky a jedinou lampičku vedle postele.
O svém milostném životě jsem se pak odhodlaně rozhodla mluvit jen s nejlepšími kamarádkami. Tohle poprvé bylo tak silné, že se mnou zůstalo i dlouho po tom, co vše skončilo. I kdybych zažila desítky dalších vztahů, nikdy nezapomenu na tuhle chvíli, kdy jsem před sebou i před ním stála absolutně zranitelná.
Nakonec to celé asi ani nebylo jen o samotném sexu. Byl to důkaz, že jsem schopná milovat a nechat se milovat, i když to trvá jen krátce. A to je vzpomínka, která se nedá vymazat, i kdybych se jednou rozhodla ji přebít stovkou jiných příběhů. První láska je totiž něco jako počáteční nádech, který nám zůstává pod kůží, ať se snažíme jakkoli pokračovat dál.
