Článek
V salonu vonícím levandulí a čerstvě nažehleným hedvábím jsem našla útočiště po rozvodu. Byla jsem hrdá, že jsem ten rozchod „v dobrém“ ustála. Oficiální verzi, že jsme se s Markem prostě odcizili, jsem opakovala tak dlouho, až jsem jí sama uvěřila.
Pak přišla ona – Klára. V objednávce stálo Markovo jméno i adresa a mně v hrudi nepříjemně škublo. Přesto jsem se nadechla, nasadila profesionální přívětivou masku a odvedla skvělý výkon. Ostatně jako vždy.
Klára byla přesně taková, jakou jsem očekávala: mladší, zářící, plná energie. Zkoušela si šaty, které ji neskutečně slušely. Točila se před zrcadly a já si v duchu mechanicky opakovala: „Už je to za tebou. Dýchej.“
Konečně si vybrala – právě tyhle dokonalé šaty s vlečkou. „Marek bude nadšený. Zaplatím zálohu hned,“ cinkla kabelkou, vytáhla peněženku – a malý ohmataný snímek sklouzl na koberec.
Sehnula jsem se pro něj a krev mi ztuhla. Na fotce stál Marek o deset let mladší, objímal Kláru – tehdy sotva dospělou – a v pozadí se rýsoval penzion na chorvatském pobřeží. Penzion, kam jsme s Markem jezdili slavit naše výročí. Otočila jsem kartičku: tužkou bylo připsáno „Léto 2017“.
Rok 2017. Rok, kdy jsme tam byli spolu. Rok, kdy jsem netušila, že o pár pokojů dál tráví večery s jinou.
„Odkud ta fotka je?“ promluvila jsem tiše, ale ostře.
Klára znejistěla. „Jen… stará momentka.“
„Vzpomínka na léto 2017?“ přitvrdila jsem. „Na to, jak jste spala s mým mužem, zatímco já vybírala víno k našemu výročí?“
Zbledla. „On říkal, že už spolu jen… žijete jako spolubydlící.“
„To není omluva.“
Hněv, který jsem roky dusila, vyrazil na povrch. Začala jsem ze šatů trhat špendlíky. „Tenhle salon je pro nevěsty, ne pro lhářky. Tyhle šaty vám neprodám. Najděte si jiný. A teď prosím odejděte.“
Klára popadla věci a téměř utekla. Zůstala po ní jen hromádka bílé krajky.
Stála jsem uprostřed svého tichého království a věděla, že triumf to není. A to co jsem udělal není správné. Ale já musela. Přišla jsem o pohádku o „přátelském rozchodu“ a získala skutečnou pravdu – a s ní i chuť zavřít za starým životem dveře navždy.
