Článek
Dita Kaplanová v ten moment přebírala hlavní cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu – právě zazářila v psychologickém dramatu Dívka s mušlí. Ve tváři měla dojatý výraz náctileté holky, která nerozumí světu dospělých, ale na plátně ho dokázala přenést divákům tak opravdově, až mrazilo.
Na festival přijela jako nejmladší účastnice a odjížděla ověnčená cenami. Psal se rok 1980 a zdálo se, že před ní leží oslnivá kariéra filmové herečky. Jenže skutečnost byla mnohem složitější.
O pár let dříve běhala malá Dita po dvoře brněnského Domu pionýrů. Zbožňovala dramatický kroužek Pírko, kde si hrála na princezny a čarodějnice. Už v šesti letech získala první hereckou zkušenost – dabovala cizí film a v osmi se poprvé objevila v televizi v pořadu Bakaláři.
Jako dvanáctiletou ji v tom kroužku objevila asistentka slavného režiséra Karla Kachyni. Hledali dětskou představitelku hlavní role pro nový film. Dita na castingu všechny okouzlila nevinným pohledem modrých očí i přirozeným herectvím – a dostala šanci.
„Když mi bylo dvanáct let, přijela k nám asistentka režiséra Kachyni. Krátce na to jsem dostala hlavní roli ve filmu Čekání na déšť a už to jelo. Každý rok přicházely nabídky na další seriály, inscenace a filmy. Převážně to byly hlavní role,“ vzpomíná Kaplanová na svůj raketový start.
Ve 14 letech si zahrála zanedbávanou Vendulku v syrovém dramatu Dívka s mušlí a v 15 letech už stála na festivalové scéně jako oceněná herečka po boku legend filmu. Ten večer na festivalu, kdy v návalu euforie sotva udržela v rukou těžkou sošku, vypadal jako začátek splněného snu.
Rodiče i starší herečtí kolegové ji tehdy varovali, že dětská sláva umí být pomíjivá. Ale Dita se neusadila na vavřínech – naopak. Během dospívání tvrdohlavě odmítala uvěřit, že by se herectvím měla živit celý život. Úspěch ji těšil, ale herečkou být nechtěla.
Chodila na elitní brněnské gymnázium a lákaly ji úplně jiné obory: právo, psychologie, snad žurnalistika. „Neměla jsem problémy s učením. Cesta na gymnázium byla jednoznačná. Nechtěla jsem se stát herečkou,“ přiznává po letech. Vzpomíná, že jako teenagerka nemyslela na budoucnost v záři ramp, chtěla si hlavně užít normální dospívání.
Přesto ji nakonec osud k divadlu zavedl oklikou zpět. Ve čtvrtém ročníku gymnázia, jak sama později s úsměvem poznamenala, „když začalo přibývat trojek“ – když se jí zhoršily známky a přestala patřit k premiantům –, podala si přihlášku na JAMU, slavnou brněnskou uměleckou akademii.
Bez problémů ji přijali. Byla stále známé jméno a talent měla nepopiratelný. Možná v tu chvíli se v ní něco zlomilo – možná pochopila, že herectví je přece jen součást jejího osudu.
Posted by Ivan Ráca on Saturday, January 4, 2025
Na vysoké škole však Dita Kaplanová nevedla život ambiciózní celebrity, jak by si někdo mohl myslet. Naopak. V tichosti sabotovala svůj vlastní věhlas. „Během studií jsem chtěla ve svém životě především dohnat to, na co jako dítě neměla příliš čas,“ přiznala v jednom televizním dokumentu.
Chodila na kolejní večírky, do hospod s kamarády, zamilovávala se jako každá jiná dvacetiletá holka. Přestala se ukazovat v televizi a z filmových nabídek se začala potichu vymlouvat. Dokonce o sobě s nadsázkou říkala, že je „antihvězda“ – hvězda, která nechce zářit. Mladá dívka, která kdysi dostávala jednu hlavní roli za druhou, se záměrně stáhla do ústraní. A filmový svět na ni postupně zapomněl.
Když absolvovala JAMU a v roce 1987 dostala diplom herečky, zjistila, že pro filmové režiséry už neexistuje. Žádné nové nabídky nepřicházely. Bývalá hvězdička jako by se propadla do země. Dita stála na prahu dospělosti a kariéra, která ještě před pár lety nešla zastavit, byla náhle pryč.
Na jméno Dita Kaplanová se začalo zapomínat, jako by patřilo minulosti. Ona sama se v té době prý ani příliš netrápila – možná si oddechla, že už na sobě necítí tíhu očekávání. Osud jí však podal pomocnou ruku. Zrovna v době, kdy se zdálo, že její herecká dráha skončila dřív, než pořádně začala, přišla nenápadná nabídka: v brněnském divadle Husa na provázku (tehdy Divadlo na provázku) se uvolnilo místo v souboru.
Stačilo jediné setkání s režisérem a už věděli, že Kaplanová patří na jeviště. Nastoupila okamžitě po škole. Z provizoria se stalo její nové životní zakotvení – velká divadelní rodina ji přijala mezi sebe. „Divadlo se stalo mým osudem,“ řekla po letech prostě. A právě na těch slavných prknech, která znamenají svět, nakonec našla sebe samu.
Následujících dvacet let strávila Dita Kaplanová v divadle Husa na provázku v Brně. Vybudovala si pověst spolehlivé a charakterní herečky. Už nešlo o hvězdné nálepky z časopisů ani o blyštivé festivaly – teď šlo o každodenní poctivou práci na rolích.
Ztvárnila desítky významných postav domácího i světového repertoáru. Pamětníci brněnské scény vzpomínají na její křehké, introvertní hrdinky i naopak na sarkastické a komediální figurky, kterým uměla vtisknout punc lidskosti. Ve světě divadla konečně rozkvetla naplno, osvobozená od pozlátka dětské popularity.
Tu tam byla svůdná blondýnka z filmů – na jevišti se měnila v jiné ženy, v jiné osudy. Publikum ji milovalo pro opravdovost a hluboké ponoření do rolí. Filmové kamery ji mezitím míjely. Její filmová kariéra po roce 1990 prakticky skončila – už nikdy se nevrátila k velkým rolím před kamerou.
Objevovala se jen výjimečně v menších úlohách, spíše jako milé připomenutí někdejší hvězdy. Diváci ji mohli zahlédnout například v televizním seriálu Četnické humoresky v roce 1997, kde se po dlouhé době objevila na obrazovce, nebo o něco později v malé roličce ve filmu Westernstory.
Dita však nijak po ztracené slávě netesknila. „Neuměla jsem uvažovat dopředu a byla jsem bez ambicí. Jako dítě jsem si popularitu užila, nemrzí mě to. Jakýkoliv kontakt s médii jsem odmítala a odmítám v podstatě dodnes,“ prohlašuje klidně. Její jméno se přestalo objevovat na filmových plakátech, ale v divadelním světě už dávno nepotřebovala marketing – stačilo vidět ji hrát a bylo jasno.
Po dvou dekádách věrnosti jednomu divadelnímu souboru čekala Kaplanovou ještě jedna změna. V roce 2007 přijala nabídku Národního divadla Brno, nejprestižnější scény v městě, a stala se členkou tamního činoherního souboru. Náročné klasické role, velké výpravy a slavná divadelní budova – to vše pro ni bylo novou výzvou. Sedm let hrála na prknech Národního divadla v Brně a znovu předváděla svůj herecký um v celé paletě žánrů.
Od sezóny 2014/2015 však opustila rodné město a zamířila do Prahy: přijala angažmá v vyhlášeném Divadle Na zábradlí. Tam působí dodnes po boku výrazných osobností mladší i starší generace. Po tolika letech strávených na Moravě zkusila nové prostředí – a pražské publikum ji přijalo s otevřenou náručí.
O soukromém životě Dity Kaplanové se toho mnoho neví. Nikdy nestála o publicitu a své soukromí si pečlivě střeží mimo dosah bulvárních titulků. Z jeviště odchází do ústraní, kde žije obyčejným životem – přesně tím, který si jako mladá tolik přála poznat. O svých láskách či rodině veřejně nemluví.
I tím se liší od mnoha hereckých kolegyň: nepotřebuje sdílet svá soukromá dramata, stačí jí ta, která odehraje v rolích. Pro novináře zůstává trochu záhadnou postavou – stále krásná, přitom klidná a nenápadná. Když výjimečně poskytne rozhovor, působí skromně a rezervovaně. Snad jen v jejích očích se dosud míhá ten hluboký smutek a zároveň vřelost, které kdysi proslavily její dětské hrdinky na plátně.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dita_Kaplanová
https://www.kinobox.cz/osobnosti/32954-dita-kaplanova
https://www.super.cz/clanek/celebrity-takhle-dnes-vypada-svudna-blondynka-ze-slavne-komedie-mateji-proc-te-holky-nechteji-9585
https://onehotbook.cz/collections/dita-kaplanova
https://www.csfd.cz/tvurce/1212-dita-kaplanova/biografie/
