Článek
Bydlíme u Tábora a do tamního krytého akvaparku chodíme docela často, hlavně v zimě a na jaře, aby se syn Matěj vyřádil. Obvykle to probíhá hladce: on se klouže, já dohlížím, plus tu je i plavčík. Jenže občas narazím na lidi, kteří si pletou bazén s volným ringem, kde jim nic nehrozí, i když poruší veškerá pravidla. Třeba jako nedávno, kdy Matěj vyrazil na menší tobogán a vzápětí jsem viděla, jak do něj těsně za ním skáče o dost starší a hlavně dvakrát těžší kluk. Běžela jsem ke konci tobogánu a už z dálky slyšela, jak tam padly výkřiky a sténání.
„Maty, jsi v pohodě?“ zavolala jsem. Matěj se vynořil, trochu otřesený, otíral si loket a mezi ním a tím druhým klukem se válela jedna velká zamotaná změť nohou a paží. Hned jsem Matěje odtáhla stranou, zatímco druhý chlapec se sbíral a tvářil se, že „to nic není“. Ani jednoho nepřeváželi do nemocnice, ale můj kluk měl pár naraženin a dost se lekl.
Chtěla jsem najít rodiče toho většího kluka. Stál tam plavčík, tak jsme ho poprosili, ať nám pomůže. Nakonec jsme objevili maminku, která se s mobilem v ruce pohodlně usadila na lehátku. Povídám: „Paní, váš syn skočil na tobogán hned za mým, málem mu rozbil hlavu. Mohl byste ho aspoň poučit, že se musí držet rozestup?“ Ona jen zvedla hlavu, jako by to pro ni nebylo důležité. „Však už je mu deset, ať si dělá, co chce,“ utrousila. Začala jsem být dost naštvaná, argumentovala jsem, že když má o dvacet kilo víc než můj Matěj, opravdu stačí málo a syn se může zranit vážněji.
Místo nějaké omluvy na mě vyštěkla: „A co je mi do toho, že váš kluk je kost a kůže. Kdo se bojí, ať tam neleze!“ V tu chvíli se ozval plavčík: „Prosím vás, musíte dodržovat návštěvní řád, odrazit se až na zelené světlo. Jestli to odmítáte, jste tady špatně.“ Otrávená maminka teda šla okomentovat situaci tak, že její syn je velký kluk a že „snad ví, kdy má sjet“. Ale evidentně to nevěděl.
Matěj se tobogánu chvíli bál, ale pak se uklidnil. Já jsem se snažila ještě hlídat, když byl nahoře, jestli někdo nevlétne za ním. Bojím se představit, co by bylo, kdyby byl střet větší a ten kluk letěl rychleji. Pro mě je to další důkaz, že jakkoli jsou akvaparky skvělé místo na vyblbnutí, vždycky se tu najde někdo, kdo se chová nezodpovědně. A bohužel, čím větší váha, tím větší riziko.
