Článek
Lahev tequily se pomalu kutálí po podlaze luxusního Lexusu, když noční tmu proříznou modré majáky. Vůz zastavuje u krajnice pobřežní dálnice v Malibu. Muž za volantem mhouří zastřené oči do oslnivého světla policejní baterky.
Býval hvězda. Držitel Oscarů, kterého miloval celý filmový svět – a teď sotva stojí na nohou. Než stačí pochopit, co se děje, vytryskne z něj lavina slov, která navždy změní jeho život.
Uniformovaný strážný ztuhne v úžasu. Z úst opilého herce se hrne zběsilá směs nadávek a obvinění. Padají i výkřiky o „Židech, kteří mohou za všechny války světa“. „Jsi ty Žid?“ ptá se herec zlostně policisty v naději, že ho jeho slovní útok odradí.
Místo toho ho muži zákona srazí k zemi a nasazují mu pouta. Je noc z 28. července 2006. Noc, kdy se zbožný katolík a hollywoodský idol Mel Gibson mění v člověka, kterého se ráno bude štítit celý svět.
Chladné ráno proniká skrze mříže zadržovací cely. Gibson sedí schoulený v rohu na tvrdé lavici. Klepe se zimou a dozvuky opice. V zoufalství sténá, hlava v dlaních. Začíná tušit, že tohle není špatný sen. Záblesky útržků včerejší noci pronikají opileckou mlhou.
Záblesk modrých světel, tři čtvrtě prázdná lahev s nálepkou Jose Cuervo, křik… a jeho vlastní hlas, šílený cizí hlas, jak ječí nenávistná slova. „Můj život je u konce. Jsem v hajzlu. Robyn mě opustí,“ slyší ještě ozvěnu svých vlastních slov.
Co to udělal? Jak se z muže, který míval v rukou celý Hollywood, stalo tohle zlomené stvoření v cele?
Mel Columcille Gerard Gibson se narodil 3. ledna 1956 v Peekskillu ve státě New York, šestý z jedenácti sourozenců. Jeho otec Hutton byl hluboce věřící katolík a nesmiřitelný tradicionalista. Když Hutton v roce 1968 vyhrál v televizní soutěži pár tisíc dolarů, neváhal: sbalil rodinu a odstěhoval se s ní do daleké Austrálie.
Dvanáctiletý Mel nechápe, proč musí opustit rodný kontinent. Otec cosi mluví o válce ve Vietnamu a že doma už to není, co bývalo. Když se usadí v novém domě u Sydney, Hutton založí náboženskou skupinu bojující proti reformám církve.
Doma se často hádá o Pánu Bohu a zkaženosti světa. S gustem prohlašuje, že moderní papež je kacíř a dokonce v médiích popírá, že holokaust byl skutečný. Malý Mel naslouchá všem těm zvláštním názorům. Občas v noci tajně mámě šeptá, že se mu stýská po domově. Brzy ale v Austrálii zapustí kořeny.
Na katolické koleji v Sydney to Melovi moc nejde, zato si s oblibou získává pozornost spolužáků vtipy a výstupy. Jednoho dne z hecu zkusí konkurz na hereckou školu – a k překvapení všech ho přijímají. Plachý chlapec se náhle rozzáří na jevišti. Učitele ohromí svým talentem a pronikavým pohledem.
Už krátce po dvacítce zazáří v „šíleném“ akčním filmu Mad Max a brzy se o něj pere i Hollywood. V roce 1985 se stává prvním žijícím mužem, kterého magazín People vyhlásí za nejpřitažlivějšího na světě.
Mel Gibson je v polovině 80. let na vrcholu: střídá úspěch za úspěchem, ať už v brutálním historickém dramatu Gallipoli nebo jako charismatický policista v řadě akčních komedií Smrtonosná zbraň. Vše, čeho se dotkne, se mění ve zlato.
Za leskem slávy se však už tenkrát skrývají trhliny. Gibson nikdy nepatřil k andělům. Od mládí bojoval s démonem alkoholu. Při natáčení v roce 1983 naboural opilý jiné auto a v Kanadě dostal zákaz řízení na tři měsíce. Režisér Richard Donner dokonce vzpomínal, že mladý Mel byl schopen vypít „šest piv ještě před příchodem na plac“.
Veřejnost si těchto excesů moc nevšímala. Gibson působil jako sympatický, šibalsky usměvavý idol. Teprve v rozhovoru pro španělský list El País v roce 1991 se poprvé vážněji provalilo, že jeho humor může mít ošklivý ostnatý ocas. Na dotaz ohledně homosexuálů pronesl několik urážlivých narážek. Později se kál, že „to byla hloupost a v té době jsem měl upito“, ale jeho pověst bezchybné hvězdy utrpěla první šrámy.
Jenže pak přišel rok 1995 a Statečné srdce. Epos z doby válek za skotskou nezávislost, který Gibson sám produkoval, režíroval i hrál hlavní roli, se stal senzací. Gibson za něj získá dva Oscary (nejlepší režie a film) a definitivně se řadí mezi hollywoodskou elitu.
Jako by se dávné hříchy zapomněly. Obrovské získané bohatství investuje do vysněného projektu, který snad nejvíc odpovídá jeho nitru: příběh posledních hodin Ježíše Krista. Film Umučení Krista (2004) natáčí Gibson z vlastní kapsy v latinském a aramejském jazyce, s nebývale drastickými obrazy ukřižování.
Kritici hořekují, že snímek zobrazuje Židy jako padouchy a že podněcuje antisemitismus. Jenže film se navzdory tomu stává kasovním trhákem za stovky milionů dolarů. Mel Gibson vystoupal ještě o kousek výš.
Jeho soukromý život navíc působí záviděníhodně klidně. Od roku 1980 je ženatý s Robyn Mooreovou, bývalou zubařskou sestrou, a mají spolu sedm dětí. Gibson je tradičně oddaný katolík a nikdy se netajil tím, že každou neděli chodí na mši.
Dokonce si na svém malibském pozemku nechá postavit soukromou kapli. Zvenčí je to obraz dokonalé rodiny i víry. V hloubi Melovy duše se ale zřejmě už něco hromadí, něco temného, co nepotřebuje moc, aby vybuchlo.
Zmíněný výbuch nastal oné černé červencové noci 2006. Místní šerif James Mee původně zamýšlí hříšníka jen odtáhnout z vozovky a nechat ho vystřízlivět na stanici. Netuší, že Gibson mu svou zuřivou reakcí nepřímo nabízí děsivou možnost: tzv. „sebevraždu policistou“.
Herec vyhrožuje, že policista „bude litovat“, protože on prý „vlastní Malibu“. Běsní a pokouší se utéct. Když později unikne plné znění policejního protokolu na internet, je z toho senzace. Vedení policie se totiž například snažilo vynechat z výpovědi právě Gibsonovy antisemitské výkřiky, aby hvězdu chránilo.
Bulvární server TMZ však detaily zveřejňuje. A zbožný herec, který před dvěma lety zbohatl na filmu o Kristovi, je rázem vykreslen jako nenávistný fanatik a opilec. Gibson se následující den úpěnlivě omlouvá – „Choval jsem se jako člověk zcela mimo kontrolu a řekl věci, které jsou odporné a jimž sám nevěřím. Hluboce se stydím,“ káje se a tvrdí, že vždy bojoval s alkoholismem.
Jenže omluvy už moc nezabírají. Hollywood dává ruce pryč. Gibsonovo jméno se stává symbolem toxického šílenství. Přesto se zdálo, že ještě má naději na vykoupení. V soukromí se Gibson snažil zbavit závislosti a docházel na terapie. Jeho oddaná manželka Robyn za něj dokonce vydává prohlášení, že ho nikdy neviděla ublížit žádné ženě a že je to milující otec.
Jenže v roce 2010, kdy už se Gibson od rodiny odstěhoval a žije s novou partnerkou Oksanou Grigorijevovou, přichází další rána. Na internet unikají tajně pořízené nahrávky telefonátů, kde Gibson v záchvatu šíleného vzteku Oksanu hrubě uráží, nadává jí do prostitutek a vyhrožuje jí smrtí. Je slyšet třeba, jak jí křičí, že by si zasloužila, aby ji „znásilnila parta negrů“ a „shořela v baráku“.
Následně se žena obrací na soud: Gibson dostává zákaz přiblížení k ní i k jejich malé dcerce. Vyšetřování pro domácí násilí je později zastaveno poté, co Gibson přistoupí na dohodu a přizná se alespoň k drobnému napadení. Jeho manželství končí rozvodem a kdysi nejzářivější hvězda planety najednou nemá nikde domov ani zázemí.
Stává se všudypřítomným špatným vtipem. Při natáčení komedie Pařba v Bangkoku herci odmítají, aby se k nim Gibson připojil v cameo roli, a filmaři ho nahrazují jiným. Mnozí volají po trvalém bojkotu.
Někteří přátelé se ho však nepřestávají zastávat. Herečka Jodie Fosterová se otevřeně staví na jeho stranu a obsazuje ho v roce 2011 do svého filmu Bobr. Robert Downey Jr., kterému Gibson kdysi pomohl v období drogové krize, v emotivní řeči vyzývá Hollywood, aby Gibsonovi odpustil a dal mu šanci na nápravu.
Všechno to ale zatím nestačí. Gibson na několik let mizí z filmové scény. Hraje jen v druhořadých projektech, které v kinech téměř nikdo nevidí, a stále působí víc jako varovný příklad šíleného prominenta než jako režisér a hvězda.
Zlom přichází až v roce 2016. Po deseti letech nucené pauzy se Gibson vrací jako režisér v celovečerním dramatu Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny. Skutečný příběh vojáka, který ve válce nezvedl zbraň a přesto zachránil desítky životů, jako by symbolicky odrážel Gibsonovu vlastní touhu po vykoupení. Film sklízí obdivné recenze a získává šest nominací na Oscara.
Dvě sošky si nakonec skutečně odnese, ale Gibsonovi se dostává jiného uznání: nominace za nejlepší režii znamená, že se Hollywood alespoň částečně rozhodl ho zase vzít na milost. Po premiéře filmu se novináři ptají, zda se „Mel Gibson vrátil do hry“. Vypadá to tak. Koneckonců, dnes sedmdesátiletý Gibson nadále pracuje. Objevil se nedávno v seriálu The Continental ze světa Johna Wicka a plánuje natočit další díl kultovní Smrtonosné zbraně.
S postupujícími lety jako by se do Melova pohledu vkrádala jistá pokora. Veřejně říká, že ho mrzí věci, které napáchal, a že učinil vše pro to, aby se zbavil zlozvyků a podstoupil pokání. Vítězství nad závislostí zatím drží. A navzdory tomu, že mnozí mu nikdy neodpustí, jsou i tací, kteří ho brání: poukazují na jeho dřívější štědrost a dobré srdce.
Pravda bude tak jako u většiny lidských příběhů někde uprostřed. Mel Gibson je člověk plný rozporů, ve kterém se snoubí talent i selhání.
„Je to Jekyll a Hyde,“ řekl o Melu Gibsonovi jeden z jeho dlouholetých přátel. „Dokáže být nejmilejším chlapíkem na světě, ale jindy z něj jde strach.“
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mel_Gibson
https://www.theguardian.com/film/2011/jun/05/mel-gibson-beaver-saint-sinner-interview
https://www.theguardian.com/film/2016/nov/10/can-mel-gibson-ever-be-rehabilitated-hacksaw-ridge
https://www.theguardian.com/world/2006/jul/31/arts.usa
https://www.youtube.com/watch?v=oZWbPW3okHY
https://www.biography.com/actors/mel-gibson
https://www.reallifestories.org/stories/mel-gibson-a-man-with-a-passion/
