Otto Šimánek: Pan Tau byl v soukromí plachý romantik, kterému utekla nezletilá těhotná dcera z domu

Otto Šimánek se narodil 28. dubna 1925 v jihlavském městečku Třešť. Světlo světa spatřil za velmi netradičních okolností. Jeho matka Marie, dcera hajného z Vysočiny, byla ve městě za nákupy, když ji přepadly porodní bolesti.

Protože lékař nebyl dostupný, zastavili se v místní lékárně. Porodní asistentka se v tu chvíli stala z lékárníka, který přiložil ruce k dílu, a malý Otto přišel na svět přímo na pultu v lékárně. Touto historkou se herec později často bavil, avšak legenda má reálný základ – Český rozhlas ve svém článku připomíná, že na místě této lékárny dnes stojí dřevěná socha Pana Tau.

Rodina Šimánků žila původně ve vesnici Stajiště nedaleko Třeště. Otec Petr Šimánek, syn kováře, se živil jako vrátný, zatímco matka Marie pracovala jako pomocnice v domácnostech. Před Ottou porodila ještě jedno dítě, ale to zemřelo krátce po narození.

Otto byl při porodu byl silný a zdravý. Další syn Jaroslav byl velice drobný a přišel na svět díky předčasnému porodu, a tak musel bojovat o život. Uspěl. Později se rodina kvůli práci přestěhovala do pražského Karlína, kde otec získal místo vrátného v továrně a matka zase pomáhala v domácnostech.

Již v chlapeckých letech propadl Otto kouzlu divadla. V Karlíně navštěvoval ochotnické soubory a v době protektorátu vystupoval v Dělnické besedě. Podle pozdějších svědectví se uměl od malička dívat na svět s humorem a fantazií.

Často bavil spolužáky improvizovanými scénkami a předváděl groteskní postavičky. Jeho rodiče však považovali divadlo za pouhou zálibu. Proto vystudoval elektromechaniku – vyučil se v pražské Tesle a jak sám říkal, tento obor mu později pomáhal například při výrobě vlastního nábytku a rekvizit. Profesionálně se mu však nikdy nevěnoval; rozhodující byla touha po jevišti.

Po válce Otto spolu s dalším nadšencem Václavem Vaňátkem založil „Divadlo mladých pionýrů“. Cílem této scény bylo nabídnout dětem poválečné generace pestrou a výchovnou zábavu.

Netrvalo dlouho a Šimánek zaujal i profesionální sféru. V roce 1945 přijal angažmá v nově založeném Divadle 5. května, jež mělo přinášet moderní repertoár a které vedl Jindřich Plachta. Ten v Otovi rozpoznal mimořádný talent pro mimiku a pantomimu. Pod jeho vedením se mladý herec zdokonaloval a získával zkušenosti s klasickým repertoárem.

Následně prošel několika regionálními scénami. Od roku 1947 působil sedm let ve Zlíně (tehdy pod názvem Divadlo pracujících), krátce nato v Ostravě a od roku 1958 zakotvil na dlouhých 32 sezón v Městských divadlech pražských. Tato instituce se stala jeho druhým domovem, kde ztvárnil desítky rolí – od komických figurek až po shakespearovské hrdiny.

V divadelní tvorbě vynikal zejména v rolech, jež vyžadovaly jemnou pantomimu. Vrcholem byla postava slavného francouzského klauna Jeana Deburaua v dramatizaci románu Františka Kožíka „Největší z pierotů“. Na tomto partu mohl Šimánek rozvinout svou lásku k pantomimě, kombinovat ji s herectvím a vytvořit působivou podívanou.

I když se Otto Šimánek do povědomí diváků zapsal především jako Pan Tau, jeho filmová kariéra byla pestrá. Podílel se na více než čtyřiceti filmech a televizních inscenacích.

V 60. a 70. letech spolupracoval se scenáristou a režisérem Václavem Vorlíčkem a Karla Zemana, jejichž fantazijní filmy mu sedly svou poetikou. Hrál v komedii „Pane, vy jste vdova!“, ve sci‑fi „Baron Prášil“ či v dětském seriálu „Chobotnice z druhého patra“.

K nejpopulárnějším filmům patří satirická komedie „Zítra vstanu a opařím se čajem“, kde ztvárnil pilota kosmické lodi, a kultovní film „Světáci“ o třech fasádnících toužících po lepším životě.

Televizní fanoušci si ho připomínají v seriálech „Arabela“, „Návštěvníci“, „Lucie, postrach ulice“, „Vlak dětství a naděje“ či „Bakaláři“. V každé roli dokázal spojit komediální nadsázku se smutkem člověka, který ví, jak křehký je úsměv.

Před kamerou rozvinul svoje pantomimické dovednosti a dokázal i v rolích s pár replikami zanechat silný dojem. Jeho výrazná gesta, mimické nuance a citlivá práce s tělem přitahovaly pozornost režisérů.

Nebyl herec, který by zaplnil plátno hlasem či grandiózní gestikulací. Spíše jako tichý pozorovatel přinesl na plátno lidskou intimitu. Právě tato schopnost odlišovala jeho výkony od mnohých kolegů a připravila půdu pro nejslavnější roli – charismatického Pana Tau.

Na počátku 60. let hledal režisér Jindřich Polák s autorem Ota Hofmanem originální námět pro dětský televizní seriál. Inspiroval je nápad stvořit němého gentlemana, který pomáhá dětem plnit jejich sny.

Pan Tau se narodil v roce 1966, kdy vznikl pilotní film. Postava měla elegantní oblek, buřinku a deštník a dokázala se dotykem prstu na buřince zmenšit na loutku, aby unikla pozornosti dospělých.

Němý hrdina s vznešenými způsoby se brzy stal miláčkem dětí. Seriál vznikal v koprodukci Československé televize a západoněmecké WDR a byl průlomovým projektem, jenž spojoval dvě rozdílné ideologické sféry uprostřed studené války.

První série se natáčela v letech 1966–1969 a postupně vzniklo 33 televizních dílů a jeden celovečerní film. Kromě otcovské postavy Pana Tau se v seriálu objevovali známí herci jako Jan Werich, Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký, Stella Zázvorková či František Filipovský. Díky úspěchu se některé díly promítaly také v kinech od roku 1971, což tehdy nebylo běžné.

Co dělalo Pana Tau výjimečným? Na rozdíl od mnoha dětských hrdinů neběhal, nekřičel a nerozdával rány. Byl to laskavý gentleman, který přicházel, když děti potřebovaly podporu.

Jejich svět bral vážně a propojoval realitu s fantazií. Děti se s ním snáze identifikovaly, protože se k nim choval jako k rovnocenným partnerům. Jeho kouzelná buřinka plnila přání – dovedla zhmotnit sny, zastavit čas či proměnit Pan Taua v loutku, aby se vyhnul zvědavým dospělým.

Šimánkův výkon byl mistrnou ukázkou pantomimy. Každé jeho gesto, úsměv či zvednutí obočí vyjadřovalo záměr. Děti po celé Evropě věřily, že v buřince se skrývá kouzelná moc. Seriál se tak stal nejen zábavou, ale i příběhem o toleranci a porozumění, který dokázal přestavět most mezi Východem a Západem.

Pan Tau nebyl obyčejným seriálem. Byl to první velký společný projekt československé a západoněmecké televize. Vznikal v letech 1966–1979, tedy i v období politického uvolnění pražského jara a následné normalizace.

Tato mezinárodnost se promítla i do finanční stránky. O Šimánka se začali zajímat zahraniční producenti. Českoslovenští kolegové mu trochu záviděli honoráře a popularitu, která z role plynula.

Mnozí herci se tehdy obávali být spojeni s jedinou postavou, ale Šimánek se toho nebál. Na rozdíl od jiných hvězd, které se snaží zbavit image dětského hrdiny, Pan Taua miloval – role pro něj byla útočištěm i terapií v momentech osobních krizí.

V průběhu 70. let vznikly tři filmy: „Pan Tau a klauni“, „Poplach v oblacích“ a „Tau v budce“. Poslední projekt natočil Jindřich Polák v roce 1989 pod názvem „Pan Tau“. Šimánek v něm ztvárnil sám sebe – stárnoucího herce, kterého celý život provází postava Pana Tau. Film měl hořkosladký tón a byl labutí písní jejich tvůrčí dvojice.

Otto Šimánek se svou lásku k pantomimě rozhodl předávat dál. Dlouhá léta působil jako pedagog na pražské konzervatoři a Divadelní fakultě AMU (DAMU). Patřil k průkopníkům výuky pantomimy v Česku a jeho kurzy navštěvovali budoucí herecké hvězdy. Mezi jeho žáky patřil mimo jiné i Petr Čepek, jenž později zazářil ve filmech „Valerie a týden divů“, „Spalovač mrtvol“ či „Babička“.

Šimánkův pedagogický styl zdůrazňoval pravdivost prožitku a umění vyjádřit myšlenku beze slov. Vyžadoval od studentů tvrdou práci. Povzbuzoval je, aby se nebáli vypadat směšně, protože směšnost je často začátkem smíchu. Kolegové vzpomínají, že byl náročný, ale trpělivý učitel, který se těšil z každého pokroku svých svěřenců.

Ačkoliv působil před kamerou sebejistě, v osobním životě byl Otto Šimánek stydlivý a introvertní. Podle článku ve Světě ženy se často zamilovával, ale neuměl své city vyjádřit. To však neznamená, že by neměl životní lásku. Jeho první ženou se stala Hermína Jarešová, kostymérka divadla. Seznámili se v divadle a brzy se vzali. Hermína mu porodila dceru Alexandru, přezdívanou Saša.

Rodinná pohoda však dostala trhlinu, když se Alexandra v šestnácti letech zamilovala a otěhotněla. Šimánek jako přísný otec považoval studium za prioritu a měl pocit, že dcera zkazila vlastní budoucnost. Během hádky ji vyhodil z domu.

Alexandra se odstěhovala do Prahy ke svému příteli a s otcem dlouhá léta nemluvila. Podle svědectví přátel tato roztržka herce hluboce zasáhla a sám přiznával, že s dětmi neuměl mluvit o citlivých tématech. Teprve po mnoha letech došlo k opatrnému smíření, i když jejich vztah zůstal poznamenán.

Další rána přišla, když jeho žena Hermína onemocněla rakovinou a zemřela. Šimánek se ponořil do práce, aby překonal smutek. Jeho divadelní kolegyně vzpomínají, že i na scéně bylo cítit jeho vnitřní trápení. Naštěstí se seznámil s kostýmní návrhářkou a scénografkou Ludmilou Muchovou, která pracovala na inscenacích Městských divadel pražských. Vzali se v roce 1972 a jejich vztah vydržel až do hercovy smrti.

Šimánek svůj soukromý život pečlivě střežil a nerad o něm hovořil s novináři. O jeho stydlivosti svědčí historky, že při setkáních s obdivovatelkami se bál navázat rozhovor a raději se schoval za roli Pana Tau. Přestože byl pohledný a charismatický, necítil se jako dobyvatel srdcí. Naopak se zasnil do světa pantomimy a výchovy. Jeho manželky ho vnímaly jako laskavého člověka, který měl problémy říkat „ne“.

Málokdo by hádal, že tichý kouzelník na obrazovce se v reálném životě potýkal s vážnými zdravotními komplikacemi. Během pobytu na chalupě v popřevratových letech pracoval Šimánek na vodovodním potrubí. Příliš se přepjal a zkolaboval. Ludmila Muchová později vzpomínala, že manžel utrpěl oboustranný (dvojitý) infarkt, přestože nevěděl, že má problém se srdcem.

Díky včasné pomoci lékařů se mu podařilo zotavit, ale musel se šetřit. I tuto nemoc však nebral dostatečně vážně – i po infarktu pokračoval ve zlozvyku kouření, a pokud mu manželka schovala cigarety, půjčoval si je u sousedů.

K dalšímu kolapsu došlo, když prodělal mozkovou mrtvici. I tentokrát vyvázl bez trvalých následků, což jeho blízcí považovali za zázrak. Podle svědectví to však nepřimělo herce výrazněji změnit životní styl. Na preventivní prohlídky chodil nerad a k lékaři se dostavil až tehdy, když ho už zdravotní stav nutil. Ve druhé polovině 80. let ho však začaly trápit bolesti břicha a další obtíže.

Teprve když už nemohl bolesti snášet, podstoupil lékařskou prohlídku. Lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva v pokročilém stádiu. Podle manželky Ludmily byla situace vážná – nádor byl velký a rozsáhlé metastáze již vylučovaly radikální chirurgický zákrok. Šimánek se však nevzdal a s podporou rodiny podstoupil operaci.

K překvapení všech se objevil i záblesk naděje. Jeden z jeho obdivovatelů z Německa, známý hudebník, kontaktoval rodinu a nabídl, že hradí léčbu na špičkovém mnichovském pracovišti.

Šimánek souhlasil a byl připraven odjet do zahraničí. V den plánovaného převozu však upadl do kómatu a z nemocnice už nevyšel. Zemřel 8. května 1992 ve věku 67 let. Jen o týden dříve přitom jeho žena vyřizovala povolení k převozu.

Přestože rodina odešla z Třeště, město na svého rodáka nezapomnělo. V listopadu 2011 byla u autobusového nádraží, na místě staré lékárny, kde se herec narodil, odhalena dřevěná socha Pana Tau.

Vytvořil ji řezbář Daniel Stejskal z Jihlavy z více než sto let starého jasanu a měří přes čtyři metry. Socha zobrazuje postavu v obvyklém obleku s deštníkem a karafiátem v knoflíkové dírce a její podstavec připomíná buřinku.

Socha není jediným artefaktem spojeným s panem Tauem. Místní cukráři vytvořili dezert ve tvaru kouzelné buřinky, který se prodává ve vybraných cukrárnách a je oblíbenou turistickou atrakcí.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Šimánek

https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/177283/130340037.pdf

https://regiony.rozhlas.cz/pan-tau-ma-sochu-na-autobusovem-nadrazi-v-tresti-v-cukrarne-ochutnate-jeho-7410104

https://www.svetzeny.cz/celebrity/nemluvny-pan-tau-v-burince-otto-simanek-dvakrat-prezil-svoji-smrt-kvuli-svoji-stydlivosti

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/socha-pana-tau-v-tresti

https://www.vlasta.cz/celebrity/pan-tau-film-serial-otto-simanek-vztah-s-dcerou/

https://zeny.iprima.cz/herec-otto-simanek-s-jedinou-dcerou-nevychazel-vadilo-mu-ze-v-sestnacti-otehotnela-436382

https://www.tvguru.cz/pan-tau-otto-simanek/

https://www.krajskelisty.cz/vysocina/okres-jihlava/6457-proc-musel-zemrit-predstavitel-pana-tau-deti-ho-milovaly-jen-vlastni-dcera-ho-nechtela-ani-videt-ctete-tajnosti-slavnych.htm