Článek
Zima 1944. Devatináctiletý Paul Newman se choulí na pryčně v lodní kajutě a snaží se zahřát. V nose ho štípe vůně moře a strojového oleje, v kapse uniformy nosí pomačkanou fotografii rodiny. Doma v Ohiu se nikdy necítil milovaný – matce nedůvěřoval a otec v něm viděl budižkničemu. Možná právě proto se přihlásil k námořnictvu. Útěk z rodného domu rovnou do války. Uvnitř plachý modrooký kluk, navenek odhodlaný námořník.
V Pacifiku zažil mrazivou blízkost smrti. Sloužil jako radista a střelec na palubě letadlové lodi. Při přípravách na bitvu o Okinawu jejich pilot náhle onemocněl infekcí ucha. Let byl zrušen – a právě tahle náhoda Paulovi zachránila život. Zbytek jeho squadrony totiž vyrazil bez něj a jen o pár dní později dopadli na letadlovou loď USS Bunker Hill japonští kamikaze.
Byl to masakr: stovky námořníků a pilotů zemřely, mezi nimi i Paulovi kamarádi. On jediný z posádky zůstal naživu, omráčený poznáním, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. O několik týdnů později, v srpnu 1945, válka skončila. Paul Newman byl roku 1946 čestně propuštěn z armády – na hrudi měl několik vyznamenání a v duši nezhojitelné jizvy.
Jedna z nich se mu vryla zvlášť hluboko: na vlastní oči viděl smrt svého nejlepšího přítele. Takové obrazy si člověk nese v sobě jako tiché prokletí. Co všechno se asi honilo hlavou mladíka, který v dvaceti letech okusil peklo?
Po návratu z války se Paul pokouší najít nový smysl. Ve vzduchu stále cítí střelný prach, ale místo pušky bere do ruky skripta a přihlašuje se na vysokou školu. Využívá válečné stipendium a vystuduje drama a ekonomii na Kenyon College.
Studia jsou pro něj únikem – stejně jako kdysi dětské divadlo, které hrával, aby zapomněl na studený domov. Divadlo ho nakonec přivede až do New Yorku, kde v roce 1953 dostává první roli na Broadwayi. Ve hře Picnic potkává pohlednou blondýnku, hereckou kolegyni Joanne Woodwardovou. A právě tady začíná drama, které navždy poznamená jeho osobní život.
Hollywoodská sláva a zničená rodina
Na jevišti spolu Paul a Joanne zkoušejí milostnou scénu – on má roli svůdníka, ona plaché dívky. Světla ramp hřejí. Přitom v hledišti sedí někdo třetí: Paulova manželka Jackie. V Ohiu nechal Paul mladou ženu a tři malé děti a odjel za divadlem. Věřil, že se po sezóně vrátí. Nevrátil. Zamiloval se do Joanne na první pohled.
Jejich vzájemná přitažlivost byla nepřehlédnutelná – jiskřila mezi nimi na jevišti i mimo něj. Co teď? Paul Newman stál před nejtěžším rozhodnutím svého života.
V roce 1958, po pěti letech vnitřních bojů, podává žádost o rozvod s Jackie Witteovou a během pár měsíců si bere Joanne Woodwardovou za manželku. Bylo mu třiatřicet let a svět mu ležel u nohou. Zároveň ale věděl, že svým rozhodnutím zranil mnoho lidí, nejvíc vlastní děti.
Hollywood miluje pohádky o lásce – a Paul s Joanne tak působili. Krásný mladý pár, on charismatický herec s pomněnkovýma očima, ona talentovaná herečka s Oscarem. Jejich filmové hvězdy stoupaly společně vzhůru. Jen rok po svatbě spolu září ve filmu Dlouhé, horké léto a novináři je oslavují jako dokonalý pár.
Brzy se jim narodí tři dcery – Nell, Melissa a Clea – a Joanne v soukromí obdivuje Paulovu proměnu z rebela v oddaného otce. On sám si svého štěstí váží. Když se ho jednou dotěrný reportér zeptá, jestli někdy manželce nezahnul, Paul Newman se jen pousměje: „Proč chodit na hamburger, když mám doma steak?“. V téhle jediné větě je všechno – jeho láska i respekt k Joanne, se kterou zůstal až do konce života.
Jenže ve stínu této pohlednicové idyly doutnají výčitky. Rozvodem s první manželkou a odloučením od dětí si způsobil bolest, kterou už nešlo vzít zpátky. O mnoho let později, s upřímností zralého muže, Newman přiznal, že tehdy selhal. „To, co jsem udělal, nemělo úroveň,“ řekl o způsobu, jakým opustil Jackie a tři malé potomky.
„Nevysvětlil jsem to dětem tak, aby to pochopily… vlastně jsem si ani sám neuvědomil, co dělám“. Jeho synové a dcery si museli připadat zrazení a Paul ten stín nese dál s sebou.
Mezitím před kamerou se z Paula Newmana stává ikona. Koncem 50. let už je nominován na Oscara (toho za Kočku na rozpálené plechové střeše v roce 1958) a jeden hit střídá druhý. Na plátně vypadá perfektně – silný chlap s jiskrou v oku, který ale dovede být i zranitelný. Diváci mu zobou z ruky drsné role ve westernech i charismatické podvodníky (Podraz), hrdiny a antihrdiny.
V hlubině Paulových modrých očí je něco, co nejde odtrhnout – snad ozvěna prožitých trápení. Byl krásný, talentovaný, slavný – jednoduše dokonalý, alespoň navenek. Když v roce 1969 na plátně společně s Robertem Redfordem okouzlí svět jako Butch Cassidy, zdá se, že mu nic nechybí. Doma má milující ženu, v práci jedno ocenění za druhým.
A přece byl Paul Newman v nitru neklidný. Byl to rebel, který se nebál jít proti proudu, a zároveň muž pronásledovaný vlastními démony. V 60. letech stál po boku Martina Luthera Kinga v první řadě Pochodu na Washington za občanská práva.
Otevřeně kritizoval válku ve Vietnamu a konzervativní Americe tím ležel v žaludku – prezident Richard Nixon ho dokonce zařadil na svůj nechvalně proslulý „seznam nepřátel“ (Newman si tu poctu škodolibě vychutnal a seznam si doma zarámoval).
Paul se nezalekl: měl svou hlavu a své zásady. Jen sám se sebou bojoval hůř. Utápěl stres v alkoholu, někdy prý vypil i bednu piva denně a pak přešel na tvrdý alkohol.
Jeho druhá žena tím trpěla – Joanne jeho pijáctví nazvala „naším rodinným zoufalstvím“. Přesto s ním zůstala a pomohla mu závislost překonat. Paul Newman se naučil krotit své démony. Netušil, že brzy přijde nový – daleko horší než všechny předchozí.
Nejtěžší chvíle v životě otce
Listopad 1978, losangeleské předměstí. Paul stojí u otevřených dveří pokoje svého nejstaršího syna. Na stole leží nedopsaný dopis, vedle prázdná láhev od whisky a balíček pilulek. O několik hodin dříve našli Scotta Newmana v hotelovém pokoji mrtvého – předávkoval se léky a alkoholem ve věku pouhých 28 let. Paul se zhluboka nadechne.
Ve stejném věku on sám začínal nový život po boku Joanne. Jeho syn svůj život právě ukončil. Co promeškal? Kde selhal? „Myslel jsem, že je to jen období špatného úsudku, ani ve snu mě nenapadlo, že to bude smrtící,“ prohlásil později zlomeným hlasem.
Hledal chybu v sobě: byl na Scotta příliš přísný? Nebo naopak moc pryč? Neuchránil ho před démony, kteří kdysi trápili i jeho – před alkoholem, drogami, tlakem na úspěch za každou cenu. „Co by bývalo stačilo udělat, aby k tomu nedošlo?“ klade si dokola otázku, na kterou neexistuje odpověď.
S hořkostí pak řekne: „Možná bych nesměl být filmovou hvězdou. Nesměl jsem tolik pít…“. Těžko si představit syrovější upřímnost. Paul Newman, miláček Ameriky, se před zraky světa hroutí jako každý otec, který ztratí dítě. O synovi nedokázal mluvit až do konce života – ta rána zůstala otevřená.
Ztráta Scotta ho ale zároveň změnila. Ve svém žalu našel poslání. Už v roce 1978 založil Scott Newman Center na prevenci zneužívání drog – aby varoval a pomohl dalším mladým lidem. A pak se jeho smutek proměnil v něco jako tichou, vytrvalou filantropii.
Paul začal podnikat v potravinářství – s přáteli míchal domácí zálivky a omáčky – jenže všechny zisky beze zbytku rozdával na charitu. Jeho firma Newman’s Own od roku 1982 dodnes věnovala na dobročinné účely stovky milionů dolarů. A Newman šel dál. V Connecticutu vybudoval tábor Hole in the Wall Gang Camp, kam dodnes jezdí vážně nemocné děti zdarma na prázdniny a zapomenou tam na chvíli na bolest.
Nikdy nemluvil o tom, že dělá dobro – prostě konal. Nenápadně a štědře. Když v září 2008 zemřel, britský týdeník The Economist napsal, že Paul Newman byl nejštědřejším jednotlivcem – v poměru k příjmům – v celé americké historii 20. století.
Tiché gesto lásky
Poslední léta života strávil Paul Newman převážně doma v Connecticutu. Stáhl se z filmového plátna – po roce 2000 už přijal jen pár rolí a naposledy propůjčil hlas starému auťáku ve filmu Auta. Stárnutí bral s nadhledem. Jeho legendární modré oči pohasínaly, ale jiskra humoru v nich zůstávala. S Joanne oslavil zlatou svatbu – 50 let od chvíle, kdy ji jako nesmělý herec v roce 1958 poprvé políbil.
Když se ho ptali na tajemství tak dlouhého manželství v Hollywoodu, usmál se a vážně vyjmenoval: „Chtíč, úcta, trpělivost a odhodlání.“ Lust, respect, patience, determination – slova, která zněla spíš jako pracovní plán než romantika, ale pro ně dva zafungovala dokonale. Byli rozdílní a přece zajedno, prošli si pády i vítězstvími, vychovali společně děti a stáli při sobě v časech zlých i dobrých.
Jednoho deštivého večera, rok 2008. Paul s Joanne právě vycházejí z restaurace, kde spolu povečeřeli. Jemu je 83 let a bojuje s rakovinou plic, síly mu ubývají. Když začne venku pršet, nabídne dcera, že rodiče doprovodí s deštníkem k autu. Paul však jemně zavrtí hlavou.
Bere si od dcery deštník a sám ho roztáhne nad šedivou hlavou své ženy. Zavěsí se do ní a pomalým krokem ji vede mokrým chodníkem. K autu dojdou promáčení – on otevře Joanne dveře, lehce ji pohladí po paži, než nastoupí. Sám zůstane venku na studeném dešti, a ještě naposledy se ujistí, že je v pořádku. Pak se usměje. Tohle byl Paul Newman, muž, který nikdy nezapomněl být gentlemanem.
O pár týdnů později, 26. září 2008, Paul Newman ve svém domě umírá – prohrál boj s rakovinou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Newman
https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/paul-newman.html
https://www.sothebys.com/en/articles/the-good-the-bad-and-the-wonderful-joanne-woodward-paul-newmans-legendary-romance
https://www.theguardian.com/film/2022/oct/31/sexual-creature-paul-newman-newly-discovered-memoir-hollywood-alcohol-sex-appeal
https://people.com/movies/paul-newman-never-thought-sons-addiction-would-be-fatal-exclusive/
