Článek
Některé role dokážou herce proslavit natolik, že se s nimi stane téměř jedno tělo a jedna duše. Jen málokdo však zažívá tak intenzivní spojení se svou postavou jako Pavel Trávníček, kterého jediná role prince v pohádce Tři oříšky pro Popelku provází už přes půl století. Jeho autobiografie Tři oříšky pro prince vyšla jako pokus vyrovnat se nejen s popularitou, ale i s paradoxem: jak žít život, když vás všichni znají jen podle jedné pohádky.
Vzpomínky
Když se Pavel Trávníček pustil do sepisování autobiografie, nebylo to z touhy po slávě. Vždyť té má víc, než by možná sám chtěl. „Spousta přátel mi říkala: napiš svoje vzpomínky, protože bezvadně vyprávíš,“ říká s lehkou nadsázkou. Přiznává ovšem, že se k psaní musel dlouho přemlouvat, protože vzpomínky podle něj „těžko vznikají“. Nebylo snadné vybavit si detaily, setřídit fotky a vrátit se hluboko do minulosti. Nakonec ale zvítězila potřeba vyprávět příběh člověka, který žil v zajímavých časech.
Při psaní vzpomínek si musel dávat pozor i na své kolegy. „Musí tam být jistá míra vkusu a noblesy. Některé věci jsem raději vynechal,“ přiznává. Jeho hlavní ambicí bylo, aby kniha byla upřímná, vtipná a aby se v ní čtenář něco dozvěděl nejen o něm, ale také o herectví jako profesi.
Divadlo je romantika a řehole zároveň
Trávníček strávil velkou část života na divadelních prknech. Založil a řadu let úspěšně provozoval vlastní soukromé divadlo. To sice zní romanticky, ale realita byla úplně jiná. „V soukromém divadle je každá židle moje. Všechny náklady jdou z vlastní kapsy,“ vysvětluje. Zatímco ve „státním“ divadle je mu jedno, kolik lidí přijde, v soukromém je každé představení otázkou přežití. Divák si možná myslí, že herci z vyprodaných sálů mají velké peníze. „To je hrubý omyl. Je to řehole od rána do večera,“ říká Trávníček.
Po čtyřiceti letech ježdění po českých scénách se rozhodl, že už toho má dost. „Jsou mladší, hezčí, chytřejší, ať si založí divadlo a zjistí, co to obnáší,“ glosuje své rozhodnutí odejít z každodenního divadelního života. Přiznává však, že herec je svým povoláním doživotně „postižený“. Neustále přemýšlí, co mohl zahrát lépe, jakou šanci propásl nebo využil. Takto ho profese zformovala navždy.
Sláva v Německu
Možná nejbizarnější stránkou Trávníčkovy popularity je fakt, že v Německu je snad slavnější než doma. Pohádka Tři oříšky pro Popelku tam má kultovní status, srovnatelný s vánočním „Mrazíkem“ v Česku. „Němci vždy říkají, že z Česka znají Karla Gotta, Jágra a Popelku. Odpovídám, že mají dobrý vkus,“ říká s pobavením.
V Německu zažívá pravidelně věci, které doma téměř nezná. Například nedávno moderoval obrovský adventní koncert v Drážďanech před 35 tisíci diváků. Pršelo, byla zima, přesto diváci vydrželi. „Byl jsem rád, že to mám za sebou, ale byl to neuvěřitelný zážitek,“ dodává Trávníček. V Česku má pocit, že popularita často vyvolává spíše negativní reakce. Tento kontrast mezi českým skepticismem a německým nadšením ho stále překvapuje.
Jak Menšík nosil snídaně a Růžičková nosila prince
Vzpomínky na natáčení Popelky mají zvláštní kouzlo. Pavel Trávníček se rozpovídal zejména o Vladimíru Menšíkovi, který prý rozhodně nebyl takový, jak ho občas zpodobňují legendy o jeho problémech s alkoholem. „Menšík byl starostlivý člověk, každé ráno vstával jako první a nosil nám snídaně. Pečoval o nás jako o vlastní,“ vzpomíná Trávníček. Menšík ho později dokonce bral na zájezdy jako svého asistenta při vystoupeních, a Trávníček tak měl příležitost sledovat jeho fenomenální improvizační schopnosti.
Helena Růžičková, další výrazná osobnost natáčení, si zase s lehkostí poradila s požadavkem režiséra Václava Vorlíčka, aby prince unesla v náručí. „Helena jen řekla: ‚Jako prd!‘ A bylo,“ dodává herec s úsměvem. Celé natáčení přitom probíhalo v extrémně náročných podmínkách, v mrazu a sněhu. Nikdo tehdy netušil, jak velký fenomén právě vzniká.
Dabér světových hvězd
Pavel Trávníček je také jedním z nejznámějších dabérů v Česku. Jeho hlas známe ze seriálu MASH, kde propůjčil hlas Alanu Aldovi, z filmů s Alainem Delonem nebo Johnem Travoltou. Paradoxně však právě v jeho nejslavnější roli – prince v Popelce – mluvil místo něj Petr Svojtka. „Bylo mi to tehdy úplně jedno, protože jsem filmu nevěnoval pozornost. Byl jsem mladý a chtěl jsem hrát hlavně divadlo,“ komentuje lakonicky Trávníček.
Všechno mít nemůžeš
Pavel Trávníček se nikdy nezaobíral vysněnými rolemi. Podle něj takové role stejně vždycky skončí fiaskem, protože se od nich příliš očekává. „Člověk nemůže mít všechno. Důležité je umět využít příležitosti, které přijdou nečekaně,“ říká. Tímto přístupem žije celý život a možná právě proto se mu podařilo ztvárnit role, o kterých původně ani nesnil.
Pomíjivost hereckého života
Ve finále Trávníček konstatuje, že herecký život je především pomíjivý. I když jeho role prince přetrvá, on sám dobře ví, že herci jsou nahraditelní. „Všechno je pomíjivé, jenom Popelka je věčná,“ říká na závěr. Tato myšlenka dokonale vystihuje celý jeho život: sláva je vrtkavá, ale pohádky zůstávají navždy. A tak Pavel Trávníček zůstává věčným princem, který se dávno smířil s tím, že jeho pohádková postava přežije nejen jeho, ale možná i nás všechny.
Zdroje:
https://vary.rozhlas.cz/popelka-slavi-50-let-jednou-princem-navzdy-princem-rika-travnicek-9091076
https://www.irozhlas.cz/kultura/film/vaclav-vorlicek-tri-orisky-pro-popelku-popelka-zajimavosti_1902091912_jgr
https://www.dabingforum.cz/viewtopic.php?t=144
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/802543/pavel-travnicek-princ-ze-tri-orisku-proc-se-safrankova-branila-popelce-a-cim-odbyvala-fanousky.html
https://www.youtube.com/watch?v=i-pe-yVQLLA&pp=ygUYcGF2ZWwgdHJhdm5pY2VrIHJvemhvdm9y&themeRefresh=1
https://www.youtube.com/watch?v=U2D1RWW-od4
