Článek
Renata a Adam se poznali na jedné rodinné oslavě před šesti lety. Ona byla tichá, ale upřímná duše, která se ráda starala o druhé. On působil sebevědomě, úspěšně a neustále zdůrazňoval, že je zastáncem tradičních hodnot. Už po roce známosti ji požádal o ruku a Renatě připadalo, že takovou výhru v životní loterii snad ani nemůže odmítnout. Celá rodina jim gratulovala, kamarádky jí záviděly.
První společné měsíce byly plné romantických večeří a maličkostí, jimiž si dávali najevo, jak si jeden druhého váží. Adam tehdy často říkal, že mu záleží na tom, aby jeho žena byla spokojená a nemusela se stresovat. Když přišla řeč na budoucnost, navrhl, že Renata může klidně zůstat doma a starat se o domácnost. „Chci, aby ses cítila v bezpečí,“ opakoval. Renata se nejdřív trochu bála, že přijde o samostatnost, ale Adam ji přesvědčoval, že ji ochrání a finančně zajistí.
Po svatbě se tedy rozhodla skončit v práci, aby se mohla plně věnovat domácím povinnostem. Moc lidí kolem toho nechápalo, vždycky to byla aktivní a pracovitá žena, která chtěla dělat i vlastní projekty. Jenže Adam byl tak přesvědčivý a Renata ho milovala. Hřál ji pocit, že se může věnovat zvelebování rodinného hnízda, péči o jídlo, dekorace, pořádek. Přiznala si, že jí zpočátku lichotilo, jak moc o ni stojí, až vyžaduje, aby se držela v ústraní.
Časem si vytvořila pevnou rutinu – ráno vstala, připravila Adamovi svačinu a vyprovodila ho do práce. Pak uklízela, žehlila, občas zaskočila nakoupit. Kolem poledne dělala oběd, který si Adam často nechával ohřívat večer, protože se vracel pozdě. Samota přes den jí sice začala trošku vadit, ale říkala si, že je to součást její volby. Navíc Adamovi zbožně věřila, že to takto bude nejlepší pro oba.
Jediná věc, která ji trápila, byly Adamovy stále častější pracovní cesty. Někdy odjel na pár dnů, výjimečně i na týden. Vždy to vysvětloval tím, že pro něj firma momentálně představuje prioritu, aby se měli dobře. „Od čeho bych byl chlap, kdybych nás nedokázal uživit?“ bránil se. Renata se pak snažila nešpehovat ho – věřila, že všechno dělá pro ni, pro jejich pohodlí a společnou budoucnost.
Zhruba před měsícem se stalo něco, co převrátilo Renatě život naruby. Adam si nechal na stole zapnutý počítač, zatímco si odskočil do sprchy. Přepadla ji zvláštní myšlenka, takové chvění kolem žaludku. Rozhodně nepatřila k těm, kdo by partnerovi běžně nahlíželi do soukromí. Ale tentokrát si říkala, že musí vědět, proč se Adam v poslední době chová odtažitě. Když otevřela chatovací okno, uviděla sérii zpráv od ženy jménem Sandra.
Výrazy jako „miláčku“, „lásko“ a narážky na společné víkendy Renatu doslova paralyzovaly. O jejich společném domě a manželství Sandra psala jako o přítěži a občas Adama pobízela, ať konečně „udělá ten krok“. Renata nejdřív nemohla uvěřit, že je to vážně Adamova konverzace. Když ale došla až k datu, které odpovídalo jeho poslední „pracovní cestě“, došlo jí, že je to realita.
Pár dní sbírala odvahu. Věděla, že pokud to na Adama vybalí, hrozí, že popře všechno, obrátí to proti ní, a ona zůstane úplně bez prostředků. Přesto si zprávy nafotila do telefonu a nakonec mu je poslala, doplněné jedinou větou: „K tomu se vyjádříš jak?“ Reakce ji odrovnala. Adam jí poslal zpátky posměšný smajlík a napsal, že si nemá co lézt do cizího soukromí.
Když se po dvou dnech Adam objevil doma, choval se, jako by žádná vážná věc k řešení nebyla. Jen si vyzul boty, dal si kávu a prohodil: „Tak to vybal, ať máme klid.“ Renata se v tu chvíli rozplakala, ale on ji místo útěchy začal poučovat, že se údajně přestala starat sama o sebe, nepřináší mu radost a už ho nepřitahuje. „Jak mám být věrný, když mám doma ženu, která se jen stará o prachy, prádlo a hrnce?“ řekl tehdy. Jeho věty byly pro Renatu jednou ranou za druhou.
Pokusila se mu vysvětlit, že si přece přál, aby byla doma, že to byl on, kdo ji k tomu vedl. Jenže Adam jen mávl rukou: „Možná to byla chyba. Celou tu dobu se mi doma válíš, nic nevyděláš, jen uklízíš, a já abych se staral o finance. Kdybys pracovala, byla akční, nezevšedněla bys mi.“ Takovou krutost od něj nečekala.
Od té chvíle se atmosféra v bytě změnila v ledové ticho. Adam se chová, jako by Renata byla vzduch. Občas si odjede znovu na nějakou „služebku“ a vrátí se až pozdě, bez vysvětlení. Na přímou otázku, jestli udržuje se Sandrou poměr, odpovídá vyhýbavě: „Nevím, co je poměr. Jak to bereš ty?“
Renata je uvnitř zničená. Cítí se betaktně nahrazená a ponížená. Bojí se ale odejít, protože sama nemá žádné úspory. Posledních pár let byla doma a na volném trhu práce by těžko hledala rychlé a dobře placené místo. Pro Adama je to zjevně pohodlné – má ženu, která se stará o dům, a zároveň si zřejmě užívá i jinde.
Poslední dny Renata tráví hledáním inzerátů. Přemýšlí, jestli by se mohla přestěhovat k sestře do vedlejšího města, než se postaví na vlastní nohy. Má však strach, že přijde o všechno, co budovala, a že Adam případný rozvod obrátí proti ní. Neví, jestli se uživí a co by na to řekli rodiče, kteří Adama dlouho oslavovali jako skvělou partii.
Na druhou stranu se s ním cítí mizerně a bolest z nevěry každým dnem roste. Myšlenky, zda je opravdu tak špatná, se jí vkrádají do hlavy, i když dobře ví, že je to manipulace. Chybí jí ale podpora. Najednou má pocit, že ona i její starý život skončily v pasti nesmyslné oběti.
V koutku duše si stále říká, že by Adam mohl přijít k rozumu, omluvit se a zkusit situaci napravit. Jenže každý další den ji utvrzuje v tom, že jemu vyhovuje současný stav – a nevěra je podle něj vlastně Renatina vina. Jestli zvolí odchod, anebo bude pokračovat v tichém utrpení, zatím netuší. Čím dál více si však uvědomuje, že jednou se stejně bude muset rozhodnout – pro svou vlastní důstojnost i budoucí štěstí.
