První celebrita, kterou zabil AIDS. Rock Hudson byl idolem žen, i když miloval jen muže

Když Rock Hudson v červenci 1985 vystoupil po boku své dávné filmové partnerky Doris Day před novináře, národ oněměl. Už to nebyl ten urostlý idol s jiskrou v oku, symbol mužnosti 50. let, kterého milovaly miliony žen. Před očima publika stál jeho přízrak: pohublý, roztřesený muž s propadlými tvářemi a tmavými skvrnami na kůži. Co se to stalo s miláčkem Ameriky?

Spekulace vypukly okamžitě. Rakovina jater? Tak zněla oficiální verze poté, co se Hudson krátce nato zhroutil v pařížském hotelu Ritz. Jenže pravdu už nešlo udržet pod pokličkou. Za několik dní se svět dozvěděl, co se skrývalo za hercovou strašidelnou vizáží: Rock Hudson umírá na AIDS.

Herec – který po celou kariéru pečlivě tajil svou sexuální orientaci před publikem – nesl v sobě diagnózu, jež tehdy zněla jako rozsudek smrti. Bylo mu 59 let a smrt si k němu našla cestu skrze tajemství, které ho celý život nutilo žít ve lži.

Psal se rok 1947 a vysoký plachý mladík jménem Roy Scherer se poprvé objevil v Hollywoodu s velkým snem. Z ušlápnutého mechanika a řidiče kamionu z Illinois rychle vyrostl fešák jako ze žurnálu – přesně ten typ, po kterém toužila stříbrná plátna.

Talentový agent Henry Willson viděl jeho potenciál okamžitě. Přijal ho pod svá křídla, dal mu mužné umělecké jméno Rock Hudson a vytvořil z něj mýtus: neodolatelného, tvrdého hrdinu, „nejpřitažlivějšího muže Hollywoodu“ své doby.

Koncem 50. let patřil Hudson k největším hvězdám na světě. Diváci ho milovali jako ztělesnění dokonalého chlapa – vysokého, tmavovlasého elegána s chlapeckým úsměvem, který ve filmech dobýval srdce žen.

Rock Hudson v polovině 50. let na vrcholu slávy představoval ztělesnění mužného hollywoodského idolu – zářivá hvězda romantických filmů, do které se na plátně zamilovávaly ženy všech generací. V soukromí však tento okouzlující obr nosil těžké tajemství, které by mu tehdejší Amerika nikdy neodpustila: byl gay.

V homofobní atmosféře éry McCarthyho a předsudků to vědělo jen pár nejbližších – a studia udělala vše, aby pravda zůstala skryta. Filmoví bosové byli odhodlaní uchránit svou investici do „ideálního mužského idolu“ za každou cenu.

Orchestrace Hudsonova osobního života tedy začala nabírat na obrátkách: domlouvaly se „náhodné“ schůzky s atraktivními herečkami, vymýšlely aféry a dokonce se naplánovalo i manželství, čistě na oko.

Na podzim 1955 už hollywoodským kuloárům nějakou dobu kolovaly znepokojivé drby. Časopis Confidential prý chystal šokující odhalení o tajných homosexuálních vztazích Rocka Hudsona. Jeho agent Henry Willson věděl, že takový skandál by zničil kariéru jeho hvězdy.

Rozjel proto záchrannou akci: v tichosti domluvil svatbu. Nevěstou neměla být žádná slavná herečka, ale Willsonova vlastní sekretářka Phyllis Gatesová – pohledná, milá dívka z Minnesoty, která do Hollywoodu zapadla stejně nenápadně jako milión dalších.

Rock se s ní seznámil teprve před rokem a podle všeho byli skuteční přátelé. Proč nevyužít situace? Bude to „perfektní pár“ – alespoň na fotografiích. Dne 9. listopadu 1955, krátce po dotočení megahitu Giant, proběhla v Santa Barbaře tichá svatba. Obřad se konal v domě samotného Henryho Willsona za účasti jen hrstky přátel.

Nevěsta byla v šoku z toho, co právě udělala: „Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu děje. Že se Phyllis Gatesová z Minnesoty vdala za Rocka Hudsona, filmovou hvězdu,“ popsala později. Willson zařídil svatbu v naprostém utajení – a jen pár minut poté, co si novomanželé řekli své „ano“, vytáčel čísla slavných bulvárních novinářek Heddy Hopper a Louelly Parsonsové.

Zpráva o ženitbě hollywoodského krasavce obletěla druhý den všechna média. Rock Hudson je ženatý! Fanoušci jásali a oddechli si: jejich idol přece nemůže být gay, když má krásnou ženu. Přesně tohle Willson zamýšlel.

Hudson s Gatesovou odletěli na líbánky na Jamajku. V letadle jí dojatý Rock připil šampaňským: „Musíme vždycky držet při sobě a nenechat nikoho, aby nás rozdělil. Hollywood je plný zlomyslných lidí a drbů. Nikdy jim nesmíš uvěřit,“ zašeptal novomanželce.

Byla to ironická, možná zoufalá slova – jako by se spíš snažil ujistit sám sebe. Po návratu se manželé usadili do společného domu nad Sunset Boulevardem a začali hrát dokonalý pár. Phyllis mu vařila domácí jídla, Rock jí kupoval šperky a krásné šaty. Magazíny se mohly zbláznit nadšením. Jeden článek nesl titulek „Když den skončí – čeká nás nebe doma“ a citoval Hudsona: „Když počítám svá požehnání, manželství je na prvním místě,“ rozplýval se herec pro tisk.

Jiný článek ho citoval: „Manželství je všechno, v co jsem doufal, a ještě více. Jsem o tolik šťastnější,“ tvrdil prý Rock a celý národ mu věřil. Byla to pečlivě napsaná pohádka pro veřejnost – a studio i agent si mnuli ruce.

Za leskem dokonalých fotografií se však od počátku skrývala propast. Phyllis Hudsonová sice zářila po boku filmové hvězdy na premiérách a večírcích, uvnitř ale začínala trpět. Intimního manželského štěstí se nedočkala. „Náš milostný život byl vždycky rychlý a odbytý,“ přiznala později a zmínila, že jí Rock jednou ublížil výrokem, že „všechny ženy jsou špinavé“.

Hudson se manželce citově vzdaloval – zmizel třeba na několik hodin beze slova vysvětlení a telefon mu občas zvedali neznámí mladí muži, které odbyl jako „dotěrné fanoušky“. Phyllis však tušila své.

Postupně vyplouvaly na povrch syrové pravdy, které romantické časopisy neotiskly: manžel chodil domů pozdě v noci a lhal o tom, kde byl. Když Phyllis v roce 1957 vážně onemocněla žloutenkou, Hudson ji téměř opustil – odletěl natáčet do Evropy a pět měsíců se o ni prakticky nezajímal. Ona naopak v zoufalství začala docházet k psychologovi.

V dubnu 1958 požádala Phyllis Gatesová o rozvod s odůvodněním „psychická krutost“. Rock nekladl žádný odpor. Tři roky trvající manželství, po celou dobu nenaplněné a prolezlé lží, bylo u konce. Phyllis dostala jen nevelké výživné 250 dolarů týdně po dobu deseti let, mlčky sbalila kufry a odstěhovala se z „hnízdečka lásky“, které pro ni bylo spíš zlatou klecí.

Ve své paměti později popsala poslední moment u soudu: „Rock se svým právníkem a Henrym Willsonem vyběhli ze soudní síně tak rychle, jako by jim spadl kámen ze srdce. Určitě cítili obrovskou úlevu. Vždyť já měla moc je zničit, kdybych chtěla,“ vzpomínala Phyllis hořce.

Nikdy ale na svého bývalého manžela veřejně nic neprozradila. Ač tvrdila, že si Rocka brala z lásky a nikoli kvůli zastírání, pravda o jeho dvojím životě jí nakonec došla – důkazy jeho nevěr s mladými muži už nešlo popírat. Hudson si oddechl. Jeho krátká epizoda „spořádaného manžela“ skončila fiaskem, ale přesto splnila účel: pomohla na čas umlčet drby o hercově homosexualitě.

Navenek Rock Hudson dál zářil. V 60. letech kraloval romantickým komediím po boku půvabné Doris Day - stal se symbolem nevinné pohody té doby. Jeho filmy jako lámaly rekordy návštěvnosti a definovaly ideál filmové romance. Usměvavý Rock líbal na plátně své krásné herecké partnerky a miliony divaček u toho snily, že právě on je princ na bílém koni.

Ironií osudu se z něj stal špičkový herec ve vlastní hře – roli okouzlujícího heterosexuála hrál nejen ve filmu, ale i ve skutečném životě. Byl to jeho nejslavnější, ale také nejtěžší výkon. Nikdo netušil, jak hluboce ho ta celoživotní přetvářka poznamenává. Měl kolem sebe blízké přátele i přehršel obdivovatelů, a přesto byl uvnitř osamělý. Skutečnou lásku mohl prožívat jen potají.

V soukromí se Rock obklopil hrstkou důvěrných známých, kteří „věděli své“. Několik diskrétních milenců přišlo a odešlo. Nikdy s ním však nežili otevřeně jako partneři. Na veřejnosti se Hudson držel role charismatického starého mládence. Žádný další sňatek už nepřišel – hrozilo by příliš velké riziko, že dopadne stejně nebo hůř než ten první.

Když v 70. letech pominula éra jeho největší slávy a Rock pomalu stárnul, mnozí ho stále brali za záhadného samotáře. Vystupoval jako galantní gentleman, který se po nepovedeném manželství už „nerozhlížel po nové paní Hudsonové“.

Na počátku 80. let zastihla Rocka Hudsona nová životní kapitola – a s ní nová hrozba. Získal roli v populárním seriálu Dynastie, díky níž se opět ukázal na televizních obrazovkách. Vypadal sice pohublejší a unavenější, ale pořád elegantní, s hnědýma očima plnýma laskavosti. Jenže potom se začalo šuškat, že je nemocný. Velmi nemocný.

Na jaře 1984 mu lékaři diagnostikovali syndrom získaného selhání imunity, nemoc známou jako AIDS. V tehdejší době to byl ortel: proti smrtícímu viru HIV neexistovala žádná účinná léčba a panoval kolem něj strach, panika a zlobné předsudky. AIDS zasáhl nejdříve komunitu gayů v Los Angeles a New Yorku, kvůli čemuž mu média nehezky přezdívala „rakovina gayů“ nebo „gay mor“.

Mnozí „slušní občané“ na nemoc pohlíželi jako na jakýsi božský trest za nemorálnost. Pro Rocka Hudsona to znamenalo dvojí pohromu: smrtelnou chorobu i nevyhnutelné vyzrazení celoživotního tajemství. Hudson se rozhodl svou diagnózu utajit mimo nejužší okruh. I tváří v tvář smrti zachovával strategii mlčení a lží, která ho provázela celý život.

Svému okolí tvrdil, že má rakovinu jater nebo nějakou tropickou nemoc. Nadále se objevoval na natáčení, ačkoliv rapidně hubnul a vyčerpání skrýval make-upem. Poslední veřejné vystoupení absolvoval v polovině července 1985, kdy přijal pozvání své blízké přítelkyně Doris Day do její nové TV show.

Když toho horkého dne v kalifornském Carmelu vystoupil před novináře, tvářil se statečně a na kamery se pokusil usmát. Věděl ale, že vypadá příšerně – a pohled na něj skutečně vyvolal mezi přítomnými novináři šok a soucit zároveň.

Z někdejšího idolu zbyl stín. Pod sakem se rýsovala vychrtlá ramena a chůzi měl vratkou. Na krku a rukou měl skvrny od Kaposiho sarkomu, jednoho z typických projevů AIDS.

V Paříži se Rock obrátil na vyhlášeného armádního lékaře Dominique Dormonta, který experimentoval s lékem HPA-23 – jednou z prvních nadějí, jež tehdy ještě nezdolnou nemoc zkoušely léčit. Jenže francouzská byrokracie byla neúprosná: vojenská nemocnice Percy v Clamart nechtěla cizího civilistu přijmout.

Hudson zkolaboval přímo v pokoji hotelu Ritz a musel být převezen na americkou kliniku v Paříži. Jeho čas se krátil. Tehdy se Rockův tým odhodlal k zoufalému kroku – obrátil se o pomoc na někdejší přátele z nejvyšších míst. 24. července 1985 zamířil do Washingtonu telegram adresovaný do Bílého domu, přímo pro prezidenta Ronalda Reagana a první dámu Nancy.

Ve zprávě stálo: „Jen jedna nemocnice na světě může poskytnout potřebnou léčbu, která Rocku Hudsonovi zachrání život, nebo mu alespoň uleví od nemoci…“ Žádali prezidentský pár, aby pomohl zajistit Hudsonovi výjimku a přijetí do vojenské nemocnice. Reaganovi přece Rocka dobře znali z dob starého Hollywoodu – scházeli se na večírcích, smáli se spolu, brali ho skoro jako přítele. Nemohli ho teď nechat umřít, ne?

Nancy Reaganová vzkázala, že pro starého přítele nemůže udělat žádnou výjimku, a odkázala jeho tým na americkou ambasádu v Paříži. Za zdvořilými frázemi se skrýval nepřehlédnutelný vzkaz – zůstali jste v tom sami. Hudsonovi blízcí zírali v úžasu. Proč odmítli pomoci? Důvod neřekli přímo, ale nabízela se jediná odpověď: strach a stigma.

AIDS byl v roce 1985 pořád vnímán jako „nemoc těch druhých“, těch zavržených. Rock to nyní bolestně pocítil. Jeho dávní známí z elit najednou couvli. Hollywoodský idol, kdysi vítaný host v Bílém domě, se stal nepohodlným nemocným.

Rock Hudson nakonec přece jen dosáhl převozu do vojenské nemocnice – zafungovala protekce z francouzské strany, kde zakročil samotný ministr obrany Charles Hernu. Dr. Dormont však po vyšetření sdělil hvězdě krutou pravdu: virus v těle je už v tak pokročilé fázi, že žádná léčba nepomůže. Rock se i tak nechtěl vzdát.

Za čtvrt milionu dolarů si pronajal Boeing 747 Air France a nechal se letecky přepravit zpět do Los Angeles. Chtěl zemřít doma. Tam, kde býval kdysi tak šťastný – aspoň podle filmu. 2. října 1985 Rock Hudson tiše skonal v kruhu blízkých přátel.

A svět poprvé pohlédl tváří v tvář nemoci, o níž do té doby mluvil jen šeptem. V Rockových nekrolozích už nebylo možné obcházet pravdu: otevřeně se psalo o tom, že zemřel na AIDS a že byl gay – dvě skutečnosti, které se do té doby jen šeptaly.

Jeho smrt otřásla představami veřejnosti. AIDS už rázem nebyla „rakovina gayů“ někde na okraji, ale hrozba, která dokázala zabít i milovaného amerického idola. Poprvé se o nemoci začalo mluvit otevřeně všude: v televizi, v časopisech, u rodinných stolů. Z Rocka Hudsona se posmrtně stala vůbec první tvář AIDS – nechtěná, tragická, ale nesmírně vlivná.

Prezident Reagan, který dlouho ohledně AIDS mlčel, byl pod rostoucím tlakem veřejnosti i blízkých přátel (jako byla Elizabeth Taylorová) a v roce 1987 konečně pronesl první projev věnovaný AIDS. „Je důležité, aby Amerika nezavrhovala ty, kdo touto nemocí trpí, ale pečovala o ně s důstojností a soucitem,“prohlásil tehdy Reagan – bohužel až poté, co ji nemoc připravila o starého přítele.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Rock_Hudson

https://www.theguardian.com/us-news/2015/feb/03/nancy-reagan-refused-help-dying-rock-hudson-get-aids-treatment

https://www.advocate.com/arts-entertainment/rock-hudson-gay-confession-recording

https://allthatsinteresting.com/rock-hudson-aids