Článek
Je rok 1986. V televizi běží Dietlovy seriály, pražské ulice lemují fronty na banány, a většina lidí se na veřejnosti tváří, že pravou vášní mládeže je tak možná bigbít. Pak se ovšem objeví Radek John a vytáhne z rukávu Memento, knihu o partě mladých feťáků z Prahy. To je pro představitele režimu stejně příjemné překvapení, jako když vám v pátek odpoledne zavřou hospodu dřív – nejradši by dál předstírali, že největší droga je maximálně pivo desítka.
Příběh obyčejného kluka
Jenže Memento vypráví příběh Michala Otavy, studenta gymnázia, který na začátku nevypadá jako „ztracený případ“ – spíš kluk, co by mohl za pár let udělat maturitu a jít na vejšku. Jenže místo učebnic fyziky ho zaujmou injekční stříkačky a morfium, a to se přece nedá naučit z knih jako třeba Schrödingerova rovnice. Takže se Michal ocitne ve společnosti Honzy, Richarda a hlavně Evy – ztrátka lidí, co žijí tak nějak hluboko v podzemní džungli socialismu.
V knize se řeší, jak se v Praze na sídlištích a ve sklepech čile šňupalo, píchalo a kradlo, přestože komunistická strana tvrdila, že u nás nic takového není. Čtenáři si mohli počíst, že mládež roku 1986 nepotřebovala k úniku jen koncerty Michala Davida, ale leckdy mnohem tvrdší opojení. Mimochodem, Radek John byl tehdy novinář z Mladého světa (mimo jiné i scenárista Sněženek a machrů), který se rozhodl, že se do tématu pustí naplno – dokonce si pod dozorem lékaře nechal píchnout pervitin, aby věděl, jaké to je. Jestli to byla investigace roku, nebo lehké šílenství, ať posoudí každý sám.
Michal Otava tak v knize jede šupem: vojna mu nepomůže (spíš naopak, ještě si tam stihne sehnat morfium), s Evou se kolem něj motá láska, která je ale dost nešťastná, protože když jsou oba polovinu času v abstinenčních stavech, těžko se planují hezké procházky na Petřín. Autor líčí spousty pokusů o léčbu, vězení, zběsilé útěky. A když to všechno graduje, dozvíme se, že Michal nakonec skončí s vážným poškozením mozku. To nezní jako finále pro normalizační román, spíš jako mrazivá sonda do tichého rozkladu jedné generace.
Příběh vycházel z reálných osob
Jenže příběh Michala pochází z reálných osudů – a mladý chlapec, který ho inspiroval, přežil i to mozkové poškození. Na krátko. Pak se prý ukryl na horách před policejní razií, a tam do něj uhodil blesk. Kdyby to byl román, možná by to vypadalo jako přehnané drama. Jenže tohle prostě život někdy umí: cynickou pointu, nad kterou zůstává rozum stát.
Kniha Memento se tak stala bestsellerem – hlavně po roce 1989, kdy se začalo nahlas mluvit o tom, že drogová scéna tady byla i za totáče. John si vysloužil pozornost, ať už pozitivní či negativní, a mládež se konečně mohla dočíst, že drogy opravdu nejsou jen záležitost „zkaženého Západu“. Pro řadu lidí zůstává Memento prvním otevřeným svědectvím o feťácích v socialistickém Česku: hořké, varovné a v neposlední řadě velmi čtivé (zejména pro mladé čtenáře, kteří vždy hltali všechno, co narušovalo šedou nudu).
A tak, když se dneska řekne Radek John, mnozí si vzpomenou spíš na jeho politické eskapády, ale v roce 1986 to byl odvážný novinář, který přišel s knihou o něčem, co prý tehdy „u nás přece není“. Svět se od té doby změnil, ale jestli něco z Mementa platí pořád, tak to, že drogy fakt nejsou legrace – a je jedno, jestli je rok 1986 nebo 2023.
A jaké vzpomínky zanechala tato kniha ve vás?
