Článek
V nitru ale oněměl bolestí – odešel přísný muž, který ho vychoval železnou rukou, komunista tělem i duší, jenž však ke konci života tiše přiznal, že se v mnohém mýlil.
Donutilův otec pracoval jako úředník a doma vyžadoval disciplínu hraničící s tvrdostí. „Otec byl velmi přísný, dnes by za to možná skončil ve vězení,“ vzpomínal herec s hořkým úsměvem.
Přesto za železnou slupkou cítil lásku. Otec, přesvědčený komunista, měl fanatickou víru ve spravedlnost. A právě ta se mu stala osudnou. Když v srpnu 1968 do Československa vtrhla okupační vojska, právě tahle spravedlnost se obrátila proti němu. Na půdě soudu, kde pracoval, vyhnal sovětské vojáky; nadřízení jej za to po zásluze potrestali zastavením kariérního postupu.
Syn tehdy sledoval tátovo trpké prozření. A sám zažil peklo okupace zblízka: bylo mu sedmnáct, když se v rodném Brně postavil spolu s ostatními studenty vstříc sovětským tankům. „Říkali jsme jim, ať nikam nejezdí, že tady je svoboda… A kolem nás najednou samopalem voják pokosil ten dav, což bylo hrozný,“ líčil po letech mrazivou vzpomínku. Ta zkušenost v něm zanechala nesmazatelnou stopu.
Miroslavův vzdor vůči nesvobodě se brzy přenesl i na divadelní prkna. Už během studií na brněnské JAMU nastoupil do experimentálního Divadla Husa na provázku. Byla to v 70. a 80. letech doslova „protikomunistická jednotka“ schovaná za oponou alegorií a improvizací.
Na malém jevišti strávil sedmnáct let a jeho charisma každý večer doslova elektrizovalo sál. Na jevišti dokázal vyjádřit, co v běžném životě nešlo – provokoval mocipány humorem i absurditou. V malém sále vyprodaného „Provázku“ se zrodila legenda.
Publiku učaroval jeho hlas, výraz i živelnost. Už tehdy se o něm mluvilo jako o možném nástupci vyhlášeného baviče Vladimíra Menšíka. Donutil to srovnání neměl rád; snad i proto, že na rozdíl od Menšíka dokázal fungovat bez kapky alkoholu.
Láska a rodina
Miroslav Donutil nikdy neměl nouzi o obdiv žen. Zamlada si svá milostná okouzlení užíval plnými doušky. „Jednou jsem pro ni šel do jejího služebního pokojíčku a tam s ní byl úplně jinej Lojza,“ popsal s úsměvem hořkou příhodu své první lásky, krásné servírky z rodné Třebíče.
Nevěra jeho osmnáctileté múzy ho tehdy zranila – a zároveň zocelila. Vrhl se pak do víru krátkých známostí, letních romancí a divokých večírků, kde úspěšný mladý herec snadno podléhal pokušení. Jednou dokonce upadl do takového zoufalství z nešťastné lásky, že prý pomýšlel i na nejhorší. Osud pro něj ale chystal něco většího.
Mladý Miroslav Donutil. Až do teď snad není role, která by mu nesedla. Souhlasíte?
Posted by Milujeme český film on Thursday, July 15, 2021
Večírky jej nakonec dovedly k dívce, která ho změnila navždy. Psal se rok 1977, když na jedné oslavě v Brně padla Miroslavu do oka půvabná osmnáctiletá Zuzana. Přijela tam sice s jiným chlapcem, ale Donutil neváhal ani vteřinu. Když se její partner vzdálil, Mirek toho využil a bleskově si domluvil schůzku na příští den.
Málem vše zhatil – popletl hodinu a na rande přišel pozdě, takže Zuzana už odešla. Náhodě však přálo štěstí: cestou domů ji potkal podruhé a tentokrát už ji nepustil. Za půl roku se brali.
„Byla jsem vyklepaná osmnáctiletá holka a šíleně se bála, protože jsem věděla, že na svatbu přijde spousta lidí – kolegové z divadla i obyčejní Brňáci, které bude zajímat, koho si to ten Donutil vlastně bere,“ vzpomíná Zuzana na svůj svatební den.
Tak vstoupila do života populárního herce – života plného potlesku, ale i napětí a nejistot. Zuzana okamžitě pochopila, že život s tímto nezvladatelným živlem bude vyžadovat absolutní nasazení. A tak udělala to, co málokterá žena dokáže. Vlastní ambice zamkla na klíč. Zatímco on sklízel potlesk na jevišti, ona doma budovala pevnost jménem rodina. V tichosti a bez nároku na slávu.
Manželům se brzy narodil syn Tomáš. O dvanáct let později, už po přestěhování do Prahy, přišel na svět ještě vytoužený druhý syn Martin. Domácí štěstí sice občas narušily mráčky, ale žádné aféry ani skandály se nekonaly – Miroslav zůstal Zuzaně věrný. Když se ho po letech novináři šibalsky ptali, jak by pojmenoval případnou milenku (podle vzoru jeho postavy z filmu Atlas ptáků, která dávala svým milostným avantýrám ptačí přezdívky), Donutil se jen pousmál: „Já bych žádné nevybíral,“ pronesl a s jasným náznakem v očích odkráčel vstříc své ženě.
Triumf navzdory nemoci
Rok 1989 všechno změnil. Komunistický režim padl a Miroslav Donutil stanul před životní příležitostí. Jako respektovaný herec brněnské scény dostal nabídku, která přichází jednou za život – angažmá v činohře Národního divadla v Praze. Ve svých devětatřiceti letech tak opustil rodné jižní Moravy a vykročil na prkna první scény.
Byl to splněný sen, ale zároveň vstupenka do neznáma. V majestátním prostředí „Zlaté kapličky“ ho nečekalo jen vřelé uvítání. Někteří pražští bardové nesli příchod „provincionála“ nelibě.
Hvězdný herecký pár Luděk Munzar a Jana Hlaváčová se dokonce otevřeně postavili proti angažování Donutila. Legendy zlaté éry ND nesouhlasily s novým kursem a považovaly herce z malých mimopražských scén za narušitele tradic.
Tehdejší ředitel Ivan Rajmont však na změnách trval – a manželé Munzarovi raději sami z divadla odešli. Napětí mezi starousedlíky a nováčky bylo hmatatelné. Trvalo dlouhých patnáct let, než si někdejší rivalové podali ruce ke smíru.
„S panem Munzarem jsme si sedli ke stolku, dali si kávu. Všechno jsme si vypovídali, došlo ke krásnému porozumění a mávnutí rukou,“ popsal Donutil jejich usmíření po letech. Hořkost zmizela a zůstalo jen vzájemné uznání dvou velkých herců.
Než se ale Miroslav mohl naplno nadechnout na prknech Národního divadla, postavila se mu do cesty nečekaná překážka – jeho vlastní zdraví. Epilepsie, se kterou bojoval už od osmnácti let, o sobě dala v Praze vědět s nevídanou silou.
Nová lékařka mu změnila léky a léčba selhala. Záchvaty přicházely bez varování a s drtivou silou. Někdy jen na vteřinu nepřítomně zíral do prázdna, ale jindy zničehonic upadal do bezvědomí. Nikdy nemohl tušit, kdy jeho mozek zradí – zda uprostřed zkoušky, nebo během představení před vyprodaným hledištěm.
„Když jsme se přestěhovali do Prahy, Mirek dostal novou doktorku… Změnila mu léky a ony nezafungovaly úplně dobře, takže začal mít poměrně velké zdravotní problémy,“ popsala později Zuzana to složité období. V cizím městě, s malým miminkem v náručí, sledovala, jak se jejímu muži hroutí svět. Na stole prý byla i otázka, zda se Miroslav Donutil bude moct ještě vůbec vrátit na jeviště a před kameru.
Nakonec rozhodla šťastná náhoda a přátelská výpomoc. Kolega Josef Vinklář viděl Donutilovo trápení a poslal ho za svou známou lékařkou. Ta nasadila správnou léčbu, Donutilův stav se začal zlepšovat a dnes je prakticky bez vážnějších problémů.
Po téměř pětatřiceti letech nápor oné záhadné nemoci ustal, jako by se stal zázrak. Herec si mohl oddechnout. Svůj dlouhý boj ale nevnímal jako promarněný čas – naopak. „Pomohla mi v tom, že se ze mě nestal alkoholik,“ prohlásil s nadsázkou o své chorobě. Nemohl kvůli ní pít tolik co jiní bohémové, a i díky tomu si udržel čistou hlavu a energii.
Konečně se mohl soustředit jen na práci – a práce bylo víc než dost. Miroslav Donutil během devadesátých let zazářil v desítkách divadelních rolí, ve filmu i v televizi. Ukázalo se, že sudičky na něj byly štědřejší než na jiné. Tragédie, komedie, muzikál – zahrál prakticky cokoli a vždy po svém, naplno.
Vynikl jako vypravěč lidových historek; svými one man show dovedl hodinu v kuse bavit publikum tak, že divákům tekly slzy smíchu. Na televizní obrazovce uváděl populární cyklus 3+1 s Miroslavem Donutilem, kde bavil miliony domácností.
Na filmovém plátně si vytvořil nezapomenutelné postavy: bodrého doktora z Pelíšků, šišlajícího poručíka z Černých baronů či mazaného právníka Ulricha z komedie Dědictví. Po každé takové roli se zapsal hlouběji do srdcí diváků. Jeho doménou ale zůstávalo divadlo – láska na celý život.
Nejvíc mu pro jeho umění dala zkušenost z divadla Husa na provázku a později Národního divadla. Právě na prknech první scény vytvořil svou patrně nejslavnější roli sluhy Truffaldina ve Sluhovi dvou pánů. Komedii Carla Goldoniho hrál neuvěřitelných dvacet dva let. Na jeviště vcházel jako nenasytný, vychytralý Truffaldino celkem šest setkrát – a pokaždé sklízel ovace.
Když opona padá
Na podzim roku 2013 Miroslav Donutil oznámil, že z angažmá v Národním divadle odchází. Po čtvrtstoletí na „první scéně“ ho k tomu vedlo jediné: pocit, že nastal čas odejít důstojně, po svém. V zákulisí sice tehdy probíhaly nepříjemné rošády – politici odvolávali a zase dosazovali ředitele divadla – ale on sám říká, že neodcházel z protestu.
Rozhodnutí uzrálo uvnitř něj. Narodní divadlo mi nechybí, tvrdil později a připustil, že bylo možná chybou tehdy veřejně vystupovat proti zásahům ministerstva. Mediální rozruch kolem jeho osoby mu nebyl příjemný. Odešel prostě proto, že chtěl odejít. A jak se ukázalo, odešel v pravý čas – na vrcholu sil, než ho stihla vyčerpat únava či hořkost.
Svůj slib ještě dodržel a dohrál do konce milovaného Sluhu dvou pánů jako hostující herec. Když 28. prosince 2016 padla opona po derniéře šestisté reprízy, stál Miroslav Donutil na jevišti se slzami v očích. Tři vyprodané balkony a stovky diváků vstoje tleskaly legendě, která se ukláněla naposledy jako Truffaldino.
Pár minut poté dokázal pronést jen několik slov. „To bylo opravdu velmi bouřlivé, velmi krásné a velmi dojemné. A je to nezapomenutelné. Dojatý jsem byl hodně,“ řekl dojatě herec a oči měl pořád plné slz. Bylo to rozloučení, na které Praha nezapomene.
Ani po odchodu z „kamenného“ divadla se však Miroslav Donutil nezastavil. Plynule přesedlal do jiných projektů – natáčí filmy, televizní seriály, věnuje se občas moderování. V sedmdesáti letech si zahrál hlavní roli ve filmu Atlas ptáků a s gustem vyzkoušel žánr psychologického thrilleru.
Dokonce se neváhal kvůli vysněné roli významně změnit: „Zhubl jsem jedenáct kilo,“ pochlubil se v létě 2022, když držel přísnou dietu kvůli připravovanému filmu o Františku Krieglovi. Ačkoli nakonec projekt nedopadl a Donutil si v něm nezahrál, nelitoval – udržel si zdraví a optimismus.
Ve věku, kdy by jiní odpočívali, on přijímá nové výzvy. Poprvé si zahrál po boku svého syna Martina a snachy Sáry v seriálu s mysteriózními prvky. A těší se z role čerstvého dědečka, kterou mu život nadělil.
Při bilancování působí pokorně a vděčně. Nehraje si na velkou hvězdu, raději mluví o štěstí, které měl v lidech kolem sebe – o rodičích, kteří ho vedli k odolnosti, o učitelích z Brna, co mu dali základy, o kolezích, kteří mu pomohli překonat krize, i o věrných divácích, pro něž hrál.
„Dřív se mi dopředu dívalo krásně, teď je každý den, kdy se ráno probudím a jsem zdráv, výhra,“ říká tiše Miroslav Donutil. Každé takové ráno vítá s úsměvem. Za dlouhých padesát let na scéně poznal slávu i pád, zoufalství i euforii – a přece v něm zůstala zvláštní jiskra, pokora a životní radost. Možná právě proto ho publikum tolik miluje.
Zdroje:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jak-jsem-to-mel-s-komunisty-Miroslav-Donutil-promluvil-568396
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Donutil
https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/105212/donutil-otec-byl-velmi-prisny-dnes-by-asi-skoncil-ve-vezeni-lekarka-me-spatnou-lecbou-epilepsie-malem-zabila.html
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/dam-si-facku-az-promluvim-jako-starec.A020919_114023_filmvideo_vlk
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/zuzana-donutilova-mirek-mi-zakazal-zarlit-na-herecky.A091109_120415_ona_ony_jup
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-karlovy-vary/688121/hvezda-filmu-atlas-ptaku-miroslav-donutil-milenkam-bych-jmeno-nevybiral.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/454983/nenavist-munzara-s-donutilem-proc-si-25-let-nemohli-prijit-na-jmeno.html
https://www.ctidoma.cz/clanek/osobnosti/vazna-nemoc-skveleho-miroslava-donutila-lekari-mu-nerekli-diagnozu-a-pokazili-lecbu-78067
https://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-4/11580-zpovykanec-ktery-si-dokonce-najal-osobniho-ridice-i-za-to-je-suveren-miroslav-donutil-kritizovan-jenze-nema-jinou-moznost-co-mu-komplikuje-zivot-a-proc-nedostane-ani-ridicak.htm
https://www.irozhlas.cz/kultura_divadlo/sluha-dvou-panu-naposledy-bylo-to-dojemne-a-nezapomenutelne-rekl-po-derniere-donutil-_201612281019_lreznik
https://www.stream.cz/prostor-x/miroslav-donutil-otevrene-o-otci-i-epilepsii-lekarka-me-spatnou-lecbou-malem-zabila-64130602
