Silvio Berlusconi: Když si nejmocnější muž země proměnil premiérský úřad v soukromý harém

Polonahé dívky – některé v převleku za koketní zdravotní sestřičky – tančily v kruhu pod barevnými světly, smály se a předháněly v pozornosti, kterou mu věnovaly. On tleskal do rytmu, popíjel drahé šampaňské a byl obklopen mládím, krásou i pocitem, že mu patří svět.

Venku za vysokými zdmi jeho sídla Arcore spal obyčejný svět ničím netušící nocí. Netušil, že právě mezi těmi bezstarostnými dívkami se té noci nachází jedna, jejíž přítomnost rozpoutá největší skandál jeho života.

Tím mužem byl Silvio Berlusconi – trojnásobný premiér Itálie a mediální magnát, který si zvykl, že může beztrestně žít své nejdivočejší fantazie. Říkalo se mu „Cavaliere“ – rytíř – a pověst bonvivána a playboye s věčným úsměvem si hýčkal. Věřil, že šarm a moc mu zajistí nedotknutelnost.

Co na tom, že byl o půlstoletí starší než většina přítomných dívek? Té noci v Arcore pro něj žádné hranice neexistovaly. Bylo léto 2010 a Berlusconi pořádal další z řady svých soukromých „Bunga Bunga“ večírků.

Netušil, že jedna z dívek – sedmnáctiletá Karima El Mahroug, přezdívaná Ruby Rubacuori – se brzy stane největším problémem jeho života. Ruby mu údajně namluvila, že je jí čtyřiadvacet. Možná jí to uvěřil. Možná uvěřit chtěl. Za svůj dlouhý život viděl Silvio Berlusconi mnoho krásných tváří míjejících jeho svět. Tato však byla nebezpečně mladá.

O pár měsíců později, v říjnu 2010, problémy začaly. Ruby byla v Miláně zadržena kvůli podezření z krádeže. Uprostřed noci zazvonil na policejní stanici telefon z ústředí vlády – na lince osobně premiér Berlusconi.

Líčil strážníkům podivnou historku: tvrdil, že ta sedmnáctiletá tanečnice je ve skutečnosti neteří egyptského prezidenta Husního Mubáraka, a žádal, aby byla okamžitě propuštěna. Co se mu honilo hlavou? Snažil se zoufale zamést stopy dřív, než někdo vysloví její pravé jméno – Ruby – a spojí ho s ním.

Úřední postup pro tuto neoficiální „výpomoc“ narychlo našel: zavolal svou známou, mladou úřednici Nicole Minetti, aby si pro dívku přijela na stanici jako údajná příbuzná. Ruby byla propuštěna. Jenže podezření tím neutichlo – právě naopak.

Tahle zvláštní premiérova noční intervence spustila lavinu vyšetřování. Začaly se ozývat znepokojivé otázky. Kdo je Ruby? A co se odehrává za zavřenými dveřmi Berlusconiho luxusní vily Arcore?

Následující měsíce přinesly odpovědi, které Itálii šokovaly. Z úst svědků, uniků policejních odposlechů a dokumentů se vynořil obraz tajného života Silvia Berlusconiho, jenž připomínal extravagantní dvůr orientálního panovníka.

Vyšetřovatelé popsali pečlivě scénář, podle něhož se premiérovy „Bunga Bunga“ párty odehrávaly. Nejprve okázalá večeře – někdy prý laděná do barev italské trikolóry na počest hostitelova vlastenectví. Stoly se prohýbaly jídlem a zazníval Berlusconiho nakažlivý smích, vtipy a popěvky.

Poté se společnost přesunula do soukromého diskoklubu přímo ve vile, kde začínalo to, co sám Berlusconi žertem nazýval „bunga bunga“ – nevázaná zábava s lechtivým nádechem. Mladé ženy se převlékaly do kostýmů – jednou to byly uniformy sexy sestřiček, jindy kostýmy strážkyň zákona či námořnic – a předváděly provokativní striptýzová čísla.

Hudba duněla, šampaňské teklo proudem a Berlusconi, povzbuzen svým publikem, se zapojoval do bujného veselí. Večírek vrcholil tajným rituálem: na konci noci si 74letý hostitel vybral jednu či několik dívek, které pozval k sobě do ložnice.

Odcházející slečny pak v ránu obdržely štědré odměny – tlusté obálky s hotovostí, drahé šperky či příslib bezplatného bydlení v luxusních apartmánech vlastněných Berlusconiho firmami. Zábava bez hranic. Zákony jako by za zdmi Arcore neplatily.

Itálie se nestačila divit. Každý den nyní média přinášela další skandální střípky z odposlechů a výpovědí svědků. Jeden telefonát, zachycený vyšetřovateli, odhalil například instrukce jedné z dívek, aby si obstarala kostým zdravotní sestry a pod něj si oblékla jen bílé podvazky pro „soukromou zdravotní prohlídku“.

V další výpovědi líčila Maria Makdoum, jak při bunga bunga večeru tančila břišní tance, zatímco dvojčata v odvážném spodním prádle předváděla „velmi divoké číslo“ před Berlusconim a jeho společníkem.

„Ostatní dívky také tančily, ukazovaly ňadra a zadky a všechny se vinuly k premiérovi, který je osahával na intimních místech,“ vypověděla Makdoum vyšetřovatelům o nočních orgiích v Arcore. Další dívky se samy přihlásily médiím, aby popsaly, co se v tajemných večírcích dělo.

Například Nadia Macrì, luxusní prostitutka, vylíčila Berlusconiho jako nenasytného milovníka placených společnic. „Ležel na posteli a ženy ho obsluhovaly jedna po druhé. Říkal vždycky: Další, prosím,“ popsala Macrì s tím, že někdy probíhaly hrátky i ve vile u bazénu hromadně.

Berlusconi tuto verzi popřel a Macrìina důvěryhodnost byla skutečně zpochybněna – žena se později proslavila spíše účastí ve filmové pornoparodii „Bunga Bunga 3D“. Každopádně se ale potvrzovalo, že Rubygate – jak média skandál překřtila – odhalilo znepokojivý obraz státníka, jehož soukromý život se vymkl všem normám.

Jeden italský komentátor to shrnul slovy: „Obrázek, jenž se vynořil, je obraz stárnoucího císaře, obklopeného harémem půvabných dívek, které mají za úkol zdobit mu stůl, hladit jeho ego a tančit kolem něj v podvazcích“.

Co na to samotný Berlusconi? Mocný Cavaliere se pochopitelně bránil. V rozhovorech i na tiskových konferencích nasadil svou typickou směs žertu a vzdoru. „Mám rád ženy a nejsem žádný svatoušek, to už jste pochopili,“ prohodil s úsměvem, „ale nikdy jsem za sex neplatil“.

Tvrdil, že celá aféra je vykonstruovaná kampaň „puritánských“ levicových prokurátorů, kteří ho chtějí dostat z politiky. Večírky v Arcore popisoval jako „normální, veselé večeře“ plné dobrého jídla, humoru a nevinné zábavy. A peníze či dary, jež rozdával svým společnicím?

Podle Berlusconiho to byly jen projevy jeho osobní velkorysosti vůči lidem v nouzi – miliardář jeho formátu si přece může dovolit být štědrý. Když se ho novináři ptali, zda hodlá kvůli aféře odstoupit, odmítl to a vtipkoval dál.

„Jako vždycky tvrdě pracuji od rána do noci,“ prohlásil na jednom veřejném vystoupení, „a když se občas stane, že se podívám nějaké krásné dívce do tváře – no, je lepší být nadšenec do krásných žen než být gay!“. Těmi slovy (pronesenými s úsměvem na motocyklovém veletrhu v Miláně) vyvolal pobouření, ale on se jen napřímil a pokračoval: vláda má prý situaci pod kontrolou a s mandátem „dokončí funkční období, proč by ne? Vždyť co by si bez nás Itálie počala?“.

Berlusconi se evidentně cítil nedotknutelný. Všechny útoky označoval za „mediální bouři ve sklenici vody“, „bouři na papíře“ vyvolanou levicí. Trval na svém vysvětlení, že Ruby pomohl jen ze solidarity – prý by se býval styděl, kdyby nepomohl dívce, o níž věřil, že je v nesnázích.

Skutečné nebezpečí necítil. Přesto, někde pod povrchem jeho žoviálních hlášek, se italská veřejnost začala bouřit. Co vlastně Silvio Berlusconi hledal v těch dlouhých nocích plných umělého smíchu a objetí na jedno použití? Napětí ve společnosti stoupalo. A na Berlusconiho bedra dolehl poprvé i vážný důsledek: soudní stíhání.

Nebyla to však první ani poslední kontroverze tohoto muže. Už o rok dříve, v květnu 2009, se Berlusconiho soukromý život dostal na veřejné pranýř, když jeho manželka Veronica Lario oznámila, že požádá o rozvod. Dlouho mlčky snášela pověsti o manželových záletech, ale pohár trpělivosti přetekl.

„Nemohu zůstat s mužem, který se stýká s nezletilými,“ napsala zdrcená Veronica v otevřeném dopise italským médiím. Příčinou jejího výbuchu byla konkrétní událost: Berlusconi tehdy navštívil 18. narozeniny jisté Noemi Letiziové – půvabné blondýnky, začínající modelky.

Jako „rodinný přítel“ jí přivezl drahý šperk a dívka mu veřejně říkala „papá“. Veronica Lario zuřila. Ve svém dopise připomněla, že na osmnáctiny vlastních dětí s ní Berlusconi zapomněl, zato cizím slečnám dělá galantního patrona. Premiérův záměr prosadit kandidaturu několik atraktivních mladých žen na poslankyně Evropského parlamentu pak označila za „ostudný“ a varovala před tím, že se politika mění v „zábavu pro císařův dvůr plný konkubín“.

Byla to veřejná obžaloba člověka, který stál v čele země. Berlusconi reagoval podrážděně – tvrdil, že manželka naletěla lžím tisku. Jenže Italové teď už viděli za jeho pečlivě udržovanou fasádu rodinného muže. Cavaliere byl náhle v jejich očích spíše bonviván obklopený skandály.

Krátce poté Itálii zasáhla další pikantní zpráva: luxusní společnice Patrizia D’Addario zveřejnila audionahrávky ze svého nočního pobytu v premiérově rezidenci. Záznamy – které D’Addario předala prokuratuře – zachycovaly Berlusconiho, jak jí ležérně říká: „Osprchujeme se a kdo bude hotový první, počká na toho druhého v té velké posteli“.

Onou postelí údajně byla obří postel, dar ruského prezidenta Vladimira Putina, v které pak strávili noc. V jiném záznamu Berlusconi hlasem plným překvapení poznamenává, že D’Addario po vášnivé noci ztratila hlas, „protože jsme přece nekřičeli“.

Berlusconi je označil za výmysly a fantazie, jeho právníci hrozili žalobami. Když se ho ptali, jak se k tomu postaví, opět jen pokrčil rameny. „Už jste asi pochopili, že nejsem žádný svatý,“ ucedil na jednu novinářskou otázku v červenci 2009 a dodal, že rozhodně nehodlá odstupovat. Snažil se vše obrátit v žert, ale v očích veřejnosti poprvé zaznamenal trhlinu. Jeho popularita tehdy klesla pod 50 % – poprvé od jeho zvolení. Přesto zůstával u moci dál.

Aféra Ruby však byla přece jen jiná než předchozí excesy – poprvé zde šlo o možné spáchání trestného činu. V Itálii je totiž placený sex s osobou mladší 18 let trestný. A navíc premiér čelil obvinění, že zneužil svou pravomoc, když intervenoval na policii kvůli Ruby.

Všechno nakonec dospělo k soudu. 6. dubna 2011 stanul Silvio Berlusconi nepřímo před soudním tribunálem (sám se většině stání vyhýbal) a prokuratura v Miláně začala rozplétat detaily „Rubygate“. Před budovou soudu se shromáždily desítky rozhořčených občanů – převážně žen středního věku, které držely kytice v barvách italské trikolóry.

Na transparentu v jejich rukou stál nápis: „Soudci, nevzdávejte to! Jsme s vámi!“. Bylo jasné, že část Itálie se probudila z letargie a odmítala dál přihlížet, jak nejmocnější muž země proměňuje premiérský úřad v soukromý harém.

Samotný soudní proces byl tvrdý, ale pomalý. Berlusconiho právníci používali všechny možné obstrukce a politické páky, aby věc oddálili. Přesto v červnu 2013 padl verdikt: Berlusconi byl v kauze Ruby odsouzen k sedmi letům vězeníza sex s nezletilou a zneužití úřadu – a také doživotně vyloučen z veřejné funkce.

Tehdy 76letý expremiér rozsudek nepřišel vyslechnout osobně; stále ještě rozdával úsměvy jinde. Jeho advokáti se samozřejmě odvolali. A Berlusconi opět dokázal nemožné: v červenci 2014 ho odvolací soud všechny viny zprostil.

Předseda senátu konstatoval, že není prokázáno, že by expremiér věděl o Rubyině věku, a že jeho telefonát na policii „není trestným činem“. Berlusconi slavil vítězství.

„Jsem hluboce dojat,“ prohlásil ve svém tiskovém prohlášení, „ti, kdo byli po všechna ta léta při mně, vědí, jak jsem trpěl kvůli obvinění, které bylo nespravedlivé a potupné.“ Jeho tehdejší mladá partnerka Francesca dokonce novinářům řekla, že to byl „nejkrásnější den jejího života“ a že radostí plakala. Berlusconi triumfoval – právně byl očištěn, trestu unikl. Jeho moc a vliv zůstaly navzdory všemu pevně vrostlé do italské reality.

Zatímco Silvio Berlusconi vyšel od soudu jako vítěz, v očích milionů Italů už navždy zůstane spjat s pojmem bunga bunga – synonymem neuvěřitelného zneužití moci a úpadku morálních zábran. Co na tom, že se soudně „očistil“; obrazy z jeho večírků, svědectví dívek a slova, která pronesl, se staly součástí italské historie.

Jeho aura nedotknutelného císaře tím utrpěla. Berlusconi se nikdy veřejně neomluvil, ničeho nelitoval. A jeho loajální přívrženci v něm dál viděli statečného bojovníka proti „puritánům“. V listopadu 2011 sice pod tlakem ekonomické krize a vnitropolitických rozkolů rezignoval na funkci premiéra, ale nebyl to kajícný odchod. Z balkónu prezidentského paláce tehdy pozdravil davy naposledy jako vůdce – vypískán odpůrci, leč stále s úsměvem. Padl, ale nezměnil se.

Uplynulo mnoho let. Silvio Berlusconi zestárl – i když se tomu urputně bránil, barvil si vlasy, podstupoval plastické operace, obklopoval se mladými společnicemi až do sklonku života.

Jednoho červnového rána 2023 však v milánské nemocnici San Raffaele vyhasly i jeho životní síly. Odešel muž, který proměnil politiku v nástroj pro uspokojovaní svých tužeb. Muž, jenž dokázal s pýchou sobě vlastní překračovat hranice, které by jiné zničily. Zůstaly po něm vzpomínky opředené kontroverzí.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Silvio_Berlusconi_prostitution_trial

https://en.wikipedia.org/wiki/Silvio_Berlusconi

https://www.deccanherald.com/content/132726/another-age-girl-berlusconis-bunga.html

https://www.reuters.com/article/world/us/sex-cash-and-starlets-berlusconis-rubygate-idUSTRE7341Y1/

https://www.theguardian.com/world/2014/jul/18/silvio-berlusconi-cleared-underage-sex-charges-rubygate-bungabunga-abuse-office-coverup

https://www.newyorker.com/magazine/2011/06/06/basta-bunga-bunga