Článek
Měl kouzlo, uměl být charismatický. A hlavně uměl vyprávět neuvěřitelné historky o svém údajném podnikání. Dnes jen krčím rameny, když si vzpomenu, jak jsem mu na to všechno skočila.
„Neboj se, o peníze nebude nouze, rozjíždím výnosný projekt,“ sliboval mi, když jsme spolu začali. Bydlela jsem v malém bytě v Plzni, kde jsem si vystačila se svým platem, ale David záhy naznačil, že by možná rád bydlel se mnou. Byla jsem zamilovaná, tak proč ne. Jenže po pár týdnech už se stěhoval. A netrvalo dlouho a nadhodil, jestli bych mu nemohla půjčit menší sumu. „Musím rychle doplatit jednu zakázku, abych mohl dostat proplaceno,“ vysvětloval.
Nejdřív to bylo pár tisíc. Pak přišel příběh o novém klientovi, který prý dluží jemu, takže prozatím nemá na nájem. Zamilovaná Soňa zase vybrala úspory. Všechno jsem mu věřila: „Vždyť jsme pár, pomáháme si,“ říkala jsem si. Během pár měsíců se z mých skromných rezerv nestalo nic – prostě se rozplynuly. Ale David tvrdil, že brzy investici vrátí, a dokonce mě přemluvil, abych mu pomohla pořídit nějaký nábytek, aby prý náš společný život vypadal na úrovni.
Jenže pak jsem přišla z práce a zjistila, že v obálce už není ani koruna a nějaké účty jsou nezaplacené. Zeptala jsem se ho na to, jenže on se bránil, že peníze použil „jen na dočasné potřeby“ a nakonec to všechno doplatí. Chvíli jsem mu ještě důvěřovala, jenže zálohy narůstaly, výdaje se kupily, a on stále vyprávěl báchorky o tom, že „už brzy se to otočí“. Nedlouho poté jsem zjistila, že jsme nezaplatili několik nájmů a pronajímatel se chystal nás vystěhovat. To byl šok, ale David jen mávl rukou: „To vyřešíme, klid.“
Jednoho dne jsem se však vrátila domů a na dveřích visel oznámení, že jsme vystěhovaní pro neplacení. David? Ten zmizel. Beze stopy. Ani mi nedal vědět, kam se poděl. Zůstal mi jen prázdný byt s vyměněným zámkem a spousta dluhů na mém jménu. Jako by se mi zhroutil svět. Měla jsem rodiče v jiném městě, ale styděla jsem se k nim vrátit potupně s brekem, tak jsem pár týdnů přespávala u kamarádky. Pak už i to bylo neúnosné, a tak jsem skončila v ubytovně, kam se většina lidí bojí vkročit.
Každý den jsem řešila, jak splatím příšerné částky, které jsem kvůli němu dlužila bance, pronajímateli a dalším. Snažila jsem se najít dvě práce najednou. Někdy jsem tajně brečela na záchodě ubytovny a říkala si, že jsem pitomá, jak jsem mohla takhle naletět. Ztratila jsem střechu nad hlavou, úspory i sebevědomí. Nakonec to dopadlo tak, že mě zachránil jeden kolega z práce, který mi nabídl dočasné bydlení. Díky němu jsem postupně srovnala dluhy i splátky a přestala se stydět.
A pak, jako by osud chtěl, jsem potkala Michala, co si mě váží a nehraje žádné divné hry. Když jsem mu poprvé řekla o svém předchozím fiasku, měla jsem strach, že se na mě vykašle. Ale on jen řekl: „Každý může jednou šlápnout vedle, hlavně se tím netrap.“ Dnes už spolu bydlíme, žádné dluhy mi nad hlavou nevisí a já cítím, že jsem silnější. Co se týče Davida, toho jsem už nikdy neviděla. Dodneška mě mrazí, jak snadno jsem se nechala zmanipulovat.
