Článek
Už od základky jsem v sobě měla silné libido. Jasně, jako dítě jsem ještě netušila, co to přesně znamená, ale objevila jsem, že určité doteky jsou příjemné. Nebyla jsem vystavená pornografii, nikdo mě nezneužíval, prostě jsem si sama přišla na to, že jisté věci vyvolávají vzrušení. A to mi zůstalo až do dospělosti.
Je mi něco přes třicet, momentálně jsem single. Můj poslední vztah skončil před pár měsíci, a i když jsem si občas pomohla jednorázovými schůzkami (když to na mě přišlo), nebylo to ono. Tělo se sice uspokojilo, ale duše byla na nule. Ta čistě fyzická část nestačí – toužím po něčem hlubším, co by mě naplnilo úplně.
Teď jsem na dovolené, v lázeňském resortu nedaleko Karlových Varů. Kolem mě se střídají páry i partičky kamarádů. Koukám na ně a připadám si paradoxně hrozně sama. Jasně, tělo mi signalizuje chuť na doteky, na sex, ale zároveň v sobě cítím, že potřebuji i silnou emoční blízkost – něco, co bezejmenný úlet nikdy nenahradí.
Mluvím o tom otevřeně, ne abych někoho dráždila, ale protože je to realita. Kdybych to chtěla, mohla bych si zařídit poměrně snadno nezávazný sex, ale vím, že by mi pak v hlavě zůstala díra: jo, fyzicky by to bylo super, ale citově nulové. Ta nesladěnost mezi mojí tělesnou touhou a tou emoční je vyčerpávající.
V minulých vztazích se mi ta silná potřeba sexu docela komplikovala. Toužím po milování často – klidně pětkrát, šestkrát do týdne a někdy i víckrát za den. Spousta lidí (zejména chlapů) řekne: „To zní perfektně, vždyť to je sen!“ Jenže realita je jiná. Ne každý muž tohle tempo zvládá, a když na něj tlačím, připadám si „přehnaně náročná“. Občas to vedlo k tomu, že můj kluk cítil, že „plní manželskou / partnerskou povinnost“, a já se cítila, jako bych ho nutila. To bylo fakt nepříjemné.
A tak teď, když sedím v tom lázeňském areálu a koukám kolem sebe na samé spokojené dvojice, přemýšlím: Je tu někdo, kdo to má podobně? Kdo v sobě cítí permanentní hlad po sexu, ale zároveň nechce jen povrchní uspokojení? Protože upřímně, nikdy jsem nechtěla svoji sexualitu „tlumit“ – je to dar, cítím se díky ní živá. Ale chci to sdílet s někým, kdo to ocení a kdo mě v tom nebude mít za divnou.
Možná to působí jako paradox – mít vysokou chuť na sex, a přitom se cítit osaměle. Ale tak to vážně je. Tělo si žádá hodně, srdce však chce, aby to „hodně“ bylo se správným člověkem. Někdo, kdo mě pochopí, kdo také cítí tu intenzitu, a přitom v tom hledá víc než jen fyzické vybití.
Takže tady jsem, sedím s čajem v ruce, nasávám lázeňský klid, a hlavou se mi honí myšlenky na to, jestli a jak se dá tahle má potřeba uspokojit i duševně. Vím, že někomu se to podaří – najdou partnera, který to má stejně. Ale není to lehké.
Jestli máte podobnou zkušenost, moc by mě zajímalo, jak jste to řešili. Omezili jste se? Hledali dokola dál, až jste našli tu spřízněnou duši? Nebo jste se spokojili s tím, že občas se prostě musíte mírnit, protože partner takovou frekvenci nezvládá?
Každopádně je fajn mluvit o tom na rovinu: vysoká chuť na sex není nic špatného, dokud se všichni cítí dobře a funguje tam respekt. Ale jakmile se to stane nerovnováhou, vyvstává otázka, co s tím. Já sama to pořád hledám. Doufám, že někde narazím na člověka, který se mnou ladí jak fyzicky, tak psychicky – a nebude se lekat, když si ráno řeknu o sex a večer znova.
Takže je to spíš takový vzkaz do éteru: Ne, nejste sami, pokud se cítíte podobně. A rozhodně nejste divní. Jen buďte otevření, komunikujte, hledejte. A uvědomte si, že není nic špatného na tom, mít vysoké libido a chtít i emoční vazbu. Sex je báječný, ale bez citu je to jen prázdná kulisa.
