Článek
Bydlím v severních Čechách, kde spousta rodin žije od výplaty k výplatě. Nedávno mě navštívila sestra Lucie a už když vešla, viděl jsem jí na očích, že se děje něco špatného. Sedla si na pohovku, potichu vzdychla a naráz se chytla za tvář. Zeptal jsem se, co se děje, a ona nejdřív nechtěla nic přiznat, jen se tvářila, jako kdyby měla za sebou probdělou noc. Pak z ní vypadlo, že ji už několik dní šíleně bolí zub.
„Jdi k zubaři, na co čekáš?“ řekl jsem jí. Místo očekávané úlevy se však zatvářila ještě zoufaleji. „Přestav si, že by mi musel dávat novou bílou plombu nebo dokonce korunku. Víš, jaké jsou ceny? To si nemůžu dovolit.“ Ten tón v jejím hlase mě zarazil, protože to neznělo jako žert. Jasně, vím, že situace s financemi u ní není růžová, rozvedená máma se dvěma dětmi si nemůže příliš vyskakovat. Ale aby radši riskovala vážnější zdravotní problémy?
Chtěl jsem Lucii uklidnit. „Prosím tě, radši zaplatit nějakou tu korunu, než se trápit v bolestech, ne?“ Jenže v jejím případě nejde o pár stovek. Mluvila o tom, jak přede dvěma lety musela do zubu investovat tolik, že pak počítala každou korunu do konce měsíce. Dřív aspoň neexistovaly nějaké příplatky, teď se ceny jen zvyšují, a „čistě na pojišťovnu“ už nedělá snad žádný zubař. Snadno se tak, můžeme dostat k částkám, které pro osamělou matku představují rodinný nákup na půl měsíce. Tohle je realita. Lidé nejsou chránění před zoufalou volbou mezi jídlem a opravou zubů.
„Minule jsem tam přišla se dvěma kazy, vyšlo mě to jako malý rodinný víkend na horách. Teď, kdyby to byl zase kaz, tak jsem v háji,“ vyhrkla Lucie se smutným úsměvem. Začala jsem cítit vztek: jak je možné, že člověk poctivě platí zdravotní pojištění a přitom se kvůli bolestem zubů bojí jít k lékaři? Vždyť i drobná plomba se může pohybovat v částkách, které mnohé Čechy doslova vyděsí. A co teprve větší zákrok typu korunky či implantátu. Ten mnohdy stojí tolik, co celá dovolená.
Vzpomněl jsem si na debaty o tom, jak se v Česku vytrácí obyčejná dostupnost zdravotní péče. Zrovna zubařina je kapitolou sama pro sebe: nedostatek zubařů, nepřehledné smlouvy s pojišťovnami, poloprázdné ordinace v menších městech, a když už seženeš lékaře, dočkáš se astronomické sumy. Možná se tím vysvětluje, proč tolik lidí nakonec vyhledává zubní pohotovost až v momentě, kdy se bolest stává nesnesitelnou. Jenže pohotovost také není vždy levná, a ještě se vystaví riziku, že zub už nepůjde zachránit.
Lucie se mezitím choulila do svetru a tvářila se jako zraněné zvíře. „Přes den polykám prášky, v noci nemůžu spát, ale aspoň ještě funguju,“ řekla takovým hlasem, jako by to bylo normální řešení. Přitom já vím, jak zoufalé je polykat analgetika a doufat, že se ráno vzbudíš bez té ostré řezavé bolesti. Tohle klidně může skončit zánětem nebo vypadením zubu.
Napadlo mě, jestli by jí nepomohl nějaký splátkový kalendář se zubařem, ale reakce byla skeptická: „Většina zubařů tohle nechce řešit. Vezmi hotově, nebo jdi jinam.“ A tak se Lucie radši svíjí a odkládá nevyhnutelné. Zub samozřejmě nezmizí, chyba se sama nespraví, a riskuje tím mnohem větší výdaje v budoucnu.
Představte si, že jste v její kůži: jste svobodný rodič, platíte nájem, jídlo, oblečení, občas kroužek pro děti, a do toho zničeho nic zub, který vyžaduje odbornou péči. V peněžence prázdno, a tak raději riskujete zdraví a žijete v permanentní úzkosti. Tohle je bohužel česká realita, kterou politici i zdravotní pojišťovny neřeší. Přitom zuby jsou součást těla, ne luxusní doplněk.
Lucie ještě před odchodem hlasitě vzdychla a slíbila mi, že si zkusí dojít aspoň na prohlídku, až našetří. Netvářila se ale, že by to bylo reálné brzy. „Možná za měsíc, až budu mít po výplatě,“ hlesla nakonec a já jen smutně přikývl. Kéž by do té doby její tělo nevzdalo. Rád bych jí pomohl, ale vím, že hrdost jí nedovolí přijmout větší obnos.
Takže zatímco staré rčení praví, že strach ze zubaře je hlavně o bolesti a vrtačce, v dnešní době bývá hlavní děs z ceny. Lucie je toho smutným příkladem. A dokud se nezmění přístup k tomu, jak se stomatologická péče platí, bude se takových příběhů odehrávat spousta.
