Článek
V jednom pražském bytě, kde vzduch ztěžkl čekáním, seděla mladá matka. Z dětského pokoje se ozývalo jen klidné oddechování dvou malých dětí, Petra a Vladimíry. Venku tepala Praha životem, ale uvnitř těchto čtyř stěn vládlo ticho, které nebylo uklidňující
Manžel a otec, Vladimír Menšík, byl opět pryč. Ne na den. Už několik dní. Pro Věru Menšíkovou to nebyl nový pocit, ale tentokrát se v něm něco zlomilo. Tichá úzkost, která se v ní hromadila měsíce, možná roky, se postupně přetavila v chladnou a pevnou jistotu. V rozhodnutí.
Láska z časů skautských šátků
Jejich příběh nezačal v záři reflektorů, ale v mnohem prostším a čistším světě. Začal na Moravě, kde sdíleli společné kořeny a kde se jako děti poznali ve skautském oddíle. Tato společná zkušenost, protkaná ideály přátelství a spolehlivosti, vytvořila mezi Věrou a Vladimírem pouto, které bylo hlubší než jen romantická zamilovanost. Bylo to pouto sounáležitosti, které, jak se později ukázalo, dokázalo přežít i rozpad jejich manželství.
Jejich svatba byla logickým vyústěním mladé lásky a společné historie. Narození dcery Vladimíry a syna Petra korunovalo toto rané, šťastné období. Vše se zdálo být zalité sluncem. Pak ale přišel zlomový okamžik: stěhování do Prahy.
Vladimírova kariéra stoupala strmě vzhůru a hlavní město bylo epicentrem jeho profesního života. Tímto krokem však opustili nejen známé prostředí Moravy, ale i svět, jehož pravidlům oba rozuměli.
Vstoupili do svůdného, ale zrádného světa umělecké smetánky, který měl brzy otestovat pevnost jejich svazku až na samou mez.
S rostoucí slávou Vladimíra Menšíka se do jejich rodinného života vkrádaly stále delší stíny. Stal se národním pokladem, geniálním bavičem a hercem, jehož talent byl nezměrný. Cena za tento veřejný triumf se však platila v soukromí. Jeho život se proměnil v nekonečný kolotoč večírků, natáčení, divadelních představení a především alkoholu, který se stal jeho stálým společníkem.
Domov se pro něj stal spíše místem, kam se vracel načerpat síly pro další výkon, než útočištěm. Historky o tom, jak si šel v neděli před obědem se džbánkem pro pivo a vrátil se za dva dny, nebyly jen vtipnými anekdotami, ale pro jeho ženu smutnou realitou.
Pro Věru to znamenalo život v neustálé nejistotě. V Praze, daleko od rodinného zázemí v Brně, se cítila izolovaná. Břemeno výchovy dvou malých dětí leželo téměř výhradně na ní. Opakovaně manžela varovala, že pokud svůj životní styl nezmění, podá žádost o rozvod.
Menšík s jeho první ženou Věrou. <3
Posted by Stopy starých časů on Friday, August 2, 2024
On to však nebral vážně, zřejmě přesvědčen, že jeho šarm a charisma dokáží každou krizi zažehnat. Nechápal, nebo nechtěl chápat, že Věra nebojuje s jinou ženou, ale s celým jeho veřejným životem a démony, kteří ho poháněli.
Manická energie, která z něj na jevišti a před kamerou dělala nezapomenutelného baviče, byla tou samou energií, která v soukromí ničila jeho rodinu.
Poslední varování
Okamžik, který definitivně zpečetil osud jejich manželství, byl až absurdně prozaický. Když Věře došla trpělivost, udělala to, čím dlouho hrozila – podala žádost o rozvod. Když Vladimíru Menšíkovi dorazila soudní obsílka, považoval ji za špatný vtip, za další z Věřiných pokusů ho postrašit.
Byl natolik ponořen do svého světa a natolik přesvědčen o své schopnosti vše „vyžehlit“ kyticí růží a chvilkovým pokáním, že realitě situace vůbec nevěnoval pozornost. K nařízenému rozvodovému stání se jednoduše nedostavil. Manželství tak bylo rozvedeno v jeho nepřítomnosti.
Jeho nepřítomnost u soudu byla definitivním důkazem toho, jak moc se od rodinné reality odpojil. Podcenil Věřinu pevnou rozhodnost. Pro ni už ale nebylo cesty zpět. Sbalila životy svých dvou malých dětí do několika kufrů, nastoupila na vlak a odjela zpět do bezpečí Brna, ke svým kořenům a své rodině.
Z pohledu pětiletého syna Petra se vlastně mnoho nezměnilo. Jak později vzpomínal, rozvodu si jako malý kluk ani nevšiml, protože táta byl „pořád někde v luftě“ a jeho nepřítomnost byla normou.
Návrat do Brna znamenal pro Věru a její děti začátek zcela nové kapitoly. Kontrast mezi životem, který opustila, a tím, který si začala budovat, byl propastný.
Zatímco Věra budovala v Brně nový život v klidu a řádu, Vladimír Menšík se krátce po rozvodu podruhé oženil. Jeho manželkou se stala Olga Johanovská, se kterou měl další dvě dcery, Martinu a Janu.
Ačkoliv toto manželství vydrželo až do jeho smrti, neznamenalo to konec jeho bohémského života. I pro svou druhou rodinu byl často spíše milovaným, leč nepřítomným otcem a manželem, jehož pracovní tempo a boj se závislostí nadále diktovaly chod domácnosti.
Zpočátku bydleli u babičky, Věřiny matky, což jim poskytlo tolik potřebnou oporu a stabilitu. Věra se už nikdy znovu nevdala. Celý svůj další život zasvětila výchově Petra a Vladimíry, pro které se stala neochvějným pilířem jistoty. Její volba povolání byla symbolická a výmluvná.
Stala se elektromechaničkou v podniku Metra Blansko. Tato práce – technická, precizní, vyžadující logiku a řád – byla ztělesněním všeho, co jí v Praze chybělo. Byl to svět hmatatelných výsledků a předvídatelných procesů, pravý opak prchavého a chaotického světa umění.
Přesto na svého bývalého manžela nezanevřela. S obdivuhodnou velkorysostí a zralostí dbala na to, aby její děti udržovaly vztah nejen se svým otcem, ale i se svými nevlastními sourozenci z jeho druhého manželství. Společné dovolené všech čtyř dětí nebyly výjimkou.
I přes veškerou Věřinu snahu vytvořit pro děti bezpečný štít se ukázalo, že před některými vlivy je ochránit nelze. Dědictví otcovy povahy a životního stylu se projevilo tragickým způsobem v osudu syna Petra. Ten s hořkostí vzpomínal na příhodu, kdy ho otec ve čtrnácti letech během pobytu v Luhačovicích poprvé zasvětil do tajů alkoholu.
Tato „lekce“ se stala předzvěstí Petrových celoživotních bojů se závislostí, které vedly k dluhům, neúspěšnému podnikání a osobním krizím. Zachránila děti před toxickým prostředím, ale před geny a psychologickou stopou, kterou v nich otec zanechal, je zcela ochránit nemohla.
Závěr jejich společného příběhu napsal sám osud s téměř neuvěřitelnou pointou. Na sklonku života onemocněli Věra i Vladimír vážnou nemocí. Shodou okolností byli oba hospitalizováni ve stejné brněnské nemocnici u svaté Anny, jejich pokoje se nacházely jen pár desítek metrů od sebe. Když Vladimír Menšík v květnu 1988 zemřel, Věra už byla ve velmi vážném stavu.
Její děti, Petr a Vladimíra, se rozhodly, že své umírající matce zprávu o otcově smrti neřeknou, aby ji ušetřily dalšího utrpení. Věra zemřela jen o několik dní později, aniž by se dozvěděla, že odešla krátce po muži, se kterým její životní cesta začala.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Men%C5%A1%C3%ADk
krajskelisty.cz/vysocina/okres-jihlava/11624-cenich-jak-pomackany-sarpej-v-obliceji-proste-cely-tata-ctyri-deti-vladimira-mensika-co-vlastne-delaji-a-proc-si-nejstarsi-syn-tak-nabehl-ze-by-mel-radeji-chodit-kanaly.htm
https://zeny.iprima.cz/zemrela-manzelka-legendarniho-herce-a-bavice-vladimira-mensika-dozila-se-93-let-451509
https://zeny.iprima.cz/mrazivy-osud-vladimira-mensika-s-manzelkou-umirali-spolecne-co-dnes-delaji-jeho-deti-352228
https://www.blesk.cz/clanek/bijak-filmove-hvezdy/170422/syn-vladimira-mensika-petr-vzpomina-rikali-mi-ze-jsem-sasek-jako-tata.html
https://www.lifee.cz/trendy/nestastne-stastna-manzelstvi-vladimira-mensika-s-prvni-zenou-se-rozvedl-z-nepozornosti_98721.html
https://atlas.centrum.cz/vladimira-mensika-trapily-vazne-zdravotni-problemy-mel-psychicke-nasledky-nezvladali-jsme-ho-sveril-se-jeho-syn-0fb76140-8b5a-5124-a476-ac07a947b66b?lp=1
https://is.muni.cz/th/mgmgq/Bakalarska_diplomova_prace_final_3nagd.pdf
https://www.lifee.cz/trendy/nestastne-stastna-manzelstvi-vladimira-mensika-s-prvni-zenou-se-rozvedl-z-nepozornosti_98721.html
https://zeny.iprima.cz/celebrity/vladimir-mensik-a-jeho-zeny-jaky-byl-milenec-a-manzel
https://zeny.iprima.cz/mrazivy-osud-vladimira-mensika-s-manzelkou-umirali-spolecne-co-dnes-delaji-jeho-deti-352228
https://korzar.sme.sk/c/4673019/petr-mensik-ma-hodne-genov-po-tatkovi.html
