Článek
Kolegové ji našli v jejím brněnském bytě v pasáži Alfa – ležela nehybně na zemi, bez života. Bylo 13. ledna 1998 a do jejích sedmdesátých narozenin zbýval jediný týden. Tak nečekaně a osaměle se uzavřel příběh jedné z nejkrásnějších a nejtalentovanějších českých hereček 20. století.
V dětství byste malou Vlastu nejčastěji našli mezi kulisami. „Prostě jsem prožila svoje dětství v zákulisí divadla a v koších na kostýmy a v nich jsem i často spala,“ vzpomínala Fialová po letech. Narodila se 20. ledna 1928 v Brně do umělecké rodiny – oba rodiče byli členy brněnské opery.
Už jako tříletá holčička vystoupila na jevišti v baletu Z pohádky do pohádky. Divadlo se pro ni stalo druhým domovem. Když dospívala, matka a otec jí sice doporučovali „řádné zaměstnání“, ale Vlasta tajně složila zkoušky na konzervatoř. Za války studium přerušilo uzavření škol, roku 1947 však absolvovala a hned neměla nouzi o angažmá – nastoupila do divadla v Opavě, pak v Olomouci.
Bylo jí devatenáct, když do jejího života vstoupila osudová role. V zimě 1948 přijela vlakem na Barrandov konkurz na film Divá Bára. Dorazila pozdě a udýchaná – málem už ji nestihla. Jenže mladičká dívka s temperamentem a exoticky krásnou tváří okouzlila filmaře okamžitě.
Režisér Vladimír Čech jí dal její první velkou roli. Vlastina radost se přesto mísila s úzkostí. „Byla jsem před kamerou úplně bezradná,“ přiznala později herečka. Tehdy také musela řešit unikátní problém: protože ještě nebyla plnoletá, neměla podle zákonů natáčet choulostivé scény.
„Smlouvu na film musel podepsat za mne můj otec, protože jsem nebyla plnoletá,“ líčila Fialová. Nahou koupel „divé Báry“ ve štole za ni nakonec obstarala dublérka – k velkému zklamání zvědavých mužských statistů schovaných ve křoví. Vlasta se tomu po letech smála, ale tehdy před kamerou cítila spíš trému. Netušila, že právě startuje hvězdnou dráhu.
Film Divá Bára (1949) se stal senzací. Výjimečně krásná a nebojácná hrdinka v podání Vlasty Fialové zaujala publikum doma i v cizině. Snímek zamířil jako první československý film až do Austrálie a promítal se v Evropě, Japonsku, Latinské Americe.
V Japonsku dokonce Vlastu Fialovou zvolili nejkrásnější herečkou roku. Ze zahraničí jí chodily desítky obdivných dopisů a několik nabídek – ještě dva roky po premiéře ji cizinci zvali ke spolupráci. Psala se však 50. léta a hvězdný kult jednotlivce se v socialistickém Československu nepěstoval.
Žádná česká herečka neměla tehdy na růžích ustláno, tím méně někdo tak výrazný jako ona v době přísné ideologie. Vlasta Fialová navíc nikdy nevstoupila do komunistické strany, přestože jí to opakovaně nabízeli.
Mladá herečka však nehledala slávu v Praze. Po fenomenálním filmovém debutu dostala řadu nabídek z velkých studií i divadel, ale rozhodla se jinak. Už v roce 1950 přesídlila natrvalo zpět do Brna a vstoupila do činohry Státního divadla, kde se „doma“ cítila nejlépe.
„Každá mince má svůj rub a líc. Krásné role v Brně mě po umělecké stránce naprosto uspokojovaly,“ vysvětlovala Fialová své rozhodnutí zůstat ve stínu metropole. Divadelní prkna milovala nade vše. „Kamera nikdy nenahradí atmosféru, která se vytváří přímým stykem s divákem,“ říkala často kolegům.
Ve svém rodném Brně nakonec prožila celou kariéru dlouhou půl století. Na prknech tamního Mahenova divadla ztvárnila více než dvě stovky rolí různorodého repertoáru. Byla všestranná – dokázala zahrát komické vesnické děvče stejně přesvědčivě jako tragickou hrdinku.
Živila v sobě nezdolný temperament, ale i hluboký cit. „Jedna z nejvýznamnějších hereckých osobností brněnského divadelního života,“ píše se v archivních materiálech Národního divadla Brno. Kolegové na ni vzpomínali s úctou. „Vlastu Fialovou považuji za jednu z nejvýznamnějších hereček, jaké kdy české divadlo mělo,“ prohlásil teatrolog Bořivoj Srba.
Nejen pro výjimečný talent a půvab, ale i pro pracovitost a skromnost. Sama herečka se nikdy nevystavovala jako hvězda – raději učila na brněnské JAMU, po večerech zpívala šansony a věnovala se rozhlasovým pořadům.
Byla na vrcholu sil, když přišla 60. léta – pro české herce doba uvolnění i následních křivd. Vlasta Fialová patřila mezi morální autority, které si i v následné normalizaci zachovaly svou tvář. Nepodřídila se, zároveň ale nevyčnívala okázalým odporem. Režim ji svým způsobem i hýčkal: roku 1964 získala titul zasloužilé umělkyně a mohla cestovat s divadlem i za hranice všedních dnů.
Jednu z mála radostí minulého režimu jí poskytovalo cestování – s ochotnickým souborem a později i sama projela kus Evropy. Významné filmové role už po Divé Báře nepřicházely, snad i vinou doby a její dobrovolné „provincionality“.
Naštěstí televizní obrazovka využila její kouzlo vrchovatě: hrála v řadě inscenací a seriálů, od pohádek po detektivky. Ještě v 90. letech, kdy už mnozí její vrstevníci dávno odpočívali, přijímala televizní i divadelní nabídky.
Zatímco na jevišti byla královnou, která si mohla vybírat z desítek rolí, v osobním životě jí osud takovou svobodu volby nedopřál. Opravdové partnerské štěstí hledala jen těžko. Vlasta Fialová prožila celý život bez opravdového domova s partnerem po boku. Poprvé se vdala ve svých dvaceti letech – za hereckého kolegu Jiřího Tomka. Vzplanula mezi nimi studentská láska a narodila se jim dcerka, ale manželství vydrželo jen krátce.
„Nikdy spolu nebydleli. A když se Tomek vrátil z vojny, rozešli se,“ psalo se později o tomto zvláštním svazku. Fialová zůstala s malou dcerou sama; z Jiřího Tomka se manžel ani otec nakonec nestal. Věrné přítelkyně našla herečka spíš mezi kolegyněmi, třeba v operetní subretě Marii Pavlíkové a herečce Heleně Kružíkové, která Vlastě říkávala žertem „koza z Brna“.
Osudovou lásku pak potkala ve zralém věku. Druhým a nejdůležitějším mužem jejího života se stal herec Zdeněk Kampf. Byl starší o osm let a v mnohém si rozuměli. Neformální manželství trvalo přes třicet let – opět však s jednou zvláštností: „Přes třicet let jsme spolu snášeli dobré i zlé. V každém směru jsme si výborně rozuměli,“ líčila Fialová soužití s milovaným „kamarádem“, se kterým nikdy nesdílela společnou domácnost.
jako Divá Bára ve své nejslavnější roli
Ona žila ve svém bytě v centru Brna, on jinde. Vídat se, kdykoliv chtěli – to jim stačilo. Spojovala je láska k divadlu, cestování a vzájemná podpora. S nadhledem sobě vlastním se Vlasta kdysi svěřila, že nedokáže s mužem bydlet v jednom bytě, protože potřebuje k životu svůj klid. Svou volbu nikdy nelitovala.
Teprve smrt Zdeňka Kampfa v roce 1987 ji připravila o pevnou oporu. Zůstala sama jen se svým oblíbeným pejskem Čertíkem. Prázdnotu v duši zkoušela zaplnit prací. Na jevišti trávila stále více času, jako by se prchavé večery potlesku snažila vyměnit za skutečné štěstí. Když ve zšeřelém bytě přemáhaly stíny smutku, prý občas sáhla po sklence vína.
Kdosi z divadla o ní řekl, že „žila navenek hrdě a tiše, ale uvnitř tiše trpěla“. Navzdory všemu se dožila konce totalitního režimu a ještě jednou pookřála – 90. léta přinesla nové role i energii. V roce 1996 si zahrála královnu ve filmové pohádce Kouzelný měšec, dokonce poprvé v životě okusila natáčení seriálu (Největší z Pierotů). Jako by chtěla dohnat zameškané roky, přijímala práci naplno. Měla dar stále okouzlovat diváky svou zvláštní kombinací vnitřní síly a křehkosti.
Ještě v lednu 1998 zkoušela roli babičky Eugenie v televizní inscenaci Stromy umírají vstoje. Vypadala v ní důstojně a vyrovnaně. „Chci umřít vstoje jako strom,“ pronesla v jedné z posledních zkoušek v roli staré ženy. Byla to replika napsaná autorem hry – přesto mrazivě symbolická.
Dva dny poté Vlasta Fialová skutečně odešla náhle, uprostřed práce – snad tak, jak by si sama přála: bez dlouhého trápení. Brno se se svou divadelní ikonou loučilo v Mahenově divadle s dojetím. Na jevišti, kde tak často stála, spočívala tehdy její prostá světlá rakev zasypaná rudými růžemi – stejnými, jaké kolegové původně objednali k jejím nadcházejícím narozeninám.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlasta_Fialová
https://www.vlasta.cz/clanek/vlasta-fialova-jako-diva-bara-uhranula-cely-svet-ona-ale-zustala-verna-brnu-2025.html
https://www.super.cz/clanek/celebrity-kraska-z-dive-bary-okouzlila-cely-svet-v-choulostivych-scenach-ale-byla-ceska-herecka-69-bezradna-681184
https://www.dotyk.cz/galerie-vlasta-fialova-stari/?photo=1
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-diky-dive-bare-mela-vlasta-fialova-naslapnuto-na-svetovou-karieru-rezim-ji-to-ale-zatrhl-40192018
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-brno-brnane/519112/divou-baru-vlastu-fialovu-pripomina-v-brne-vystava-slavna-rodacka-byla-nejkrasnejsi-herecka.html
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/vlasta-fialova-kniha-pribeh-totalniho-herectvi.A200113_526244_brno-zpravy_krut
